2 Ad 17/2012
č. j. 2 Ad 17/2012-37
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 2 Ad 17/2012-37
- NSS 1 Ads 16/2014-21
Citované zákony (8)
Rubrum
2Ad 17/2012 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně K. B., bytem H., B. X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 26.1.2012, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 26.1.2012 č.j. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 23.2.2012 Krajskému soudu v Brně postoupené dne 22.3.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání Pokračování - 2 - 2Ad 17/2012 rozhodnutí žalované ze dne 26.1.2012, č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3.11.2011, č.j. X a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobkyně namítala, že rozhodnutí je nezákonné, neboť jí nebylo provedeno žádné vyšetření, na základě kterého by mohl být důchod odebrán. Zdravotní stav se spíše zhoršuje. V současné době se léčí pro revmatologické potíže – seronegativní polyarthritis, s polyartralgiemi a polyarthritidou při menších virových onemocněních a zdravotní stav se prudce zhoršuje. Užívá léky bez větších efektů a v současné době není schopna péče o dvě děti. Rovněž se léčí u Dr. Skotáka pro chronický algický vertebrogenní syndrom, avšak bez větších efektů. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované (3) Žalovaná uvedla, že nemá dostatek podkladů pro posouzení včasnosti podání žalobkyně, pokud byla žaloba podána v zákonem stanovené lhůtě, navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Rozhodnutí žalovaná ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem (4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzovaná lékařskou Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově dne 24.10.2011, která při konstatované diagnóze seronegativní polyarthritis, vertebrogenní algický syndrom, chronické interscapulární myalgie, neurovegetativní dystonie určila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl A), položka 2, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 3.11.2011 odňala žalobkyni od 18.12.2011 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí námitky dne 21.11.2011. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobkyně vydané rozhodnutí a dospěla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě vypracovaným pro účely řízení o námitkách dne 16.1.2012 bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nejednalo se již o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Dle posudku poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost žalobkyně pouze o 25 %. Den zániku invalidity žalobkyně byl stanoven na 24.10.2011. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 29.8.2012 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je revmatická arthritida s lehkou poruchou, některé denní aktivity byly vykonávány s obtížemi, Pokračování - 3 - 2Ad 17/2012 aktivita trvale nízká, stavy bez orgánového postižení. Zdravotní postižení odpovídalo zdravotnímu hodnocení uvedenému v kapitole XIII, oddíl A), položka 2, písm. b), kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 25 % až 35 %. Posudková komise zvolila hraničně horní hranici 35 % pro komplikující komorbiditu, fyzicky náročná zaměstnání převážně dělnická, vyučení tkadlenou, náročné na prsty horních končetin, špatnou možnost rekvalifikace pouze pro vyučení a hlavně pro úpornou snahu být zaměstnaná. Nelze použít písm. c), neboť nejde o středně těžkou formu RA, aktivita procesu není střední až vysoká. Ostatní komorbidita není tak posudkově závažná, aby sama o sobě zakládala invaliditu. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní v prvním stupni. Byla schopna vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nebyla schopna práce s velkým fyzickým zatížením především horních končetin, práce ve vlhku a chladu a ve vynucené poloze. Výsledek posouzení nebyl shodný se závěrem okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí uvedla, že jde o její posouzení velmi hraniční a vznik invalidity prvého stupně je stanoven od 24.10.2011. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. (6) Svůj závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobkyně v komisi dne 29.8.2012 MUDr. H., lékařem pro interní lékařství na základě nálezu MUDr. R., praktické lékařky pro dospělé, H. z 11.10.2011, revmatologického vyšetření MUDr. A. z 3.1.2011 a z 9.7.2012 a z 27.8.2012. IV. Právní názor soudu (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále s.ř.s.) a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil. (8) Podle § 39 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce třetího se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní činnosti se rozumí pokles činnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce čtvrtého, při určování poklesu pracovní činnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost Pokračování - 4 - 2Ad 17/2012 využití zachované pracovní činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely poklesu pracovní schopnosti podle odstavce pátého téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce šestého stabilizovaný je zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své pracovní postižení, jestliže nabyl, popř. znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí české správy sociálního zabezpečení ze dne 3.11.2011, č.j. X, kterým byl žalobkyni odňat od 18.12.2011 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Stalo se tak na základě posudku lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení v P.elhřimově ze dne 24.10.2011. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek dne 16.1.2012, ve kterém byl závěr lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově potvrzen. (10) K odlišnému závěru dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 29.8.2012, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 35 %. Invalidita prvního stupně byla potvrzena k datu 24.10.2011. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl A), položka 2, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro kterou je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 25 % až 35 %. Komise zvolila horní hranici poklesu 35 % z důvodu komplikující komorbidity fyzicky náročného zaměstnání převážně dělnického, vyučení tkadlenou kladoucí náročné požadavky na prsty horních končetin, špatnou možnost rekvalifikace pro vyučení žalobkyně a i pro její snahu být zaměstnána. V dané věci nelze hodnotit podle písmene c), nejedná se o středně těžkou formu RA, aktivita procesu nebyla střední až vysoká. Ostatní komorbidita nebyla tak posudkově závažná, aby sama o sobě zakládala invaliditu. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Výsledek posouzení ohledně stupně invalidity nebyl shodný se závěry lékařů okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Komise uznala, že se jednalo o posouzení velmi hraniční. Vznik invalidity stanovila od 24.10.2011. (11) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Česká správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že žalobkyni již nenáleží invalidita prvého stupně, neboť pokles pracovní schopnosti poklesl o 25 %. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v tomto posudku určeném pro krajský soud dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil Pokračování - 5 - 2Ad 17/2012 35 %, což odpovídá ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění invaliditě prvního stupně. Z toho důvodu je nesprávný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. Naopak zdravotní stav žalobkyně, který byl zjištěn na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích odůvodňoval ponechání invalidity prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění a rozhodnutí, kterým byla žalobkyni tato dávka odňata, proto není správné. V. Závěr a náklady řízení (12) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvého stupně ve smyslu § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2006 Sb., v platném znění. (13) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, avšak s ohledem na to, že soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání, žalobkyni náklady řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 6 - 2Ad 17/2012 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. září 2012 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.