2 Ad 17/2015
č. j. 2 Ad 17/2015-41
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, protože při posouzení invalidity nebylo využito ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., podle něhož lze horní hranici poklesu pracovní schopnosti zvýšit o 10 % při více zdravotních postiženích. Soud se opřel o srovnávací posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil pokles pracovní schopnosti na 55 %. Závěr komise o invaliditě II. stupně byl považován za přesvědčivý a úplný. Věc byla vrácena správě k novému řízení s důrazem na správné použití zákonné úpravy.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce J. Č., právně zastoupeného JUDr. Janou Paarovou, provdanou Čupitovou, AK Šíp, Kadlec, Paikrová s.r.o. se sídlem Tábor, Tyršova 521, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2015, čj. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 5. 1. 2015, čj. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.888 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 23. 2. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2015 čj. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 9. 2014 čj. X, kterým byla žalobci snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně a zároveň byla stanovena výše tohoto invalidního důchodu. Stalo se tak s odkazem na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 4. 9. 2014, podle kterého poklesla pracovní schopnost žalobce o 40 %, což odpovídá invaliditě I. stupně. (2) Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil. Podal žalobu, ve které popsal skutkový a právní stav. Definoval svou žalobní legitimaci a konstatoval, že žaloba byla podána včas, neboť žalované rozhodnutí bylo doručeno dne 6. 1. 2015. Podle žalobce posuzující lékař, ani posuzující orgán nepřihlédli k ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., které stanoví, že v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení, kdy v důsledku těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti větší než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 % bodů. Žalobce pracoval celý život jako dělník a poté co bylo diagnostikováno onemocnění akutní leukemií, znamenalo to pro něho velký zvrat v jeho životě, navíc bolesti související s jeho onemocněním, úrazem a poúrazovým stavem žalobci neumožnily, aby se vrátil do svého zaměstnání a byla mu přiznána invalidita III. stupně. Nezákonnost vydaného rozhodnutí žalobce spatřuje i v tom, že se nezabývalo jeho pracovním uplatněním. Nebylo přihlédnuto k tomu, že žalobce se pohybuje o francouzských holích a nemůže vykonávat žádnou těžší práci. Nezvládne nosit těžší břemena a vůbec vykonávat svou původní pracovní činnost. Stále se léčí po roční hospitalizaci s akutní leukémií v Ústavu hematotogie a krevní transfůze, kdy je zdravotní stav zhoršován poúrazovou disfunkcí bederní páteře a korsetoterapií s přetrvávajícím postižením dynamiky páteře. Rovněž je ovlivněn urologickým nálezem onemocnění mužských pohlavních orgánů. Zdravotní stav se subjektivně nezlepšuje a bolesti tlumí silnými léky. Ze všech těchto důvodů má žalobce za to, že je u něj přítomno zdravotní postižení, které i nadále odůvodňuje ponechání invalidity III. stupně. Proto bylo navrženo vypracování zdravotního posudku, který by objektivně posoudil veškeré zdravotní problémy žalobce. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaná k věci uvedla, že se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí žalované závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve věci navrhla provést důkaz posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, která znovu dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobce. Rozhodnutí ve věci samé žalovaná ponechala na úvaze soudu podle závěru posudkové komise. III. Obsah správních spisů (4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 4. 9. 2014, který stanovil z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles pracovní schopnosti žalobce o 40 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II. oddíl A, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky změněna. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 29. 9. 2014 rozhodnutí, kterým žalobci snížila invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 6. 10. 2014 námitku. Požádal o přezkoumání zdravotního stavu. Lékař České správy sociálního zabezpečení na základě dokumentace posoudil zdravotní stav žalobce tak, že se u něho nejednalo o invaliditu III. stupně ani II. stupně, ale invaliditu I. stupně, neboť pracovní schopnost poklesla o 45 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II. oddíl A, položka 1, písm. c) přílohy k vyhlášce ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity v platném znění, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 - 45 %. Lékař zvolil horní hranici taxace, tj. 45 %, které odpovídá zdravotnímu postižení žalobce. Toto hodnocení zohledňuje odstup od onkologické léčby i funkci bederní páteře – stav po fůzi L2-L4 pro úrazovou zlomeninu L3 v roce 20096 a korsetoterapií odléčenou kompresivní frakturou L1 v roce 2011 s přetrvávajícím postižením dynamiky páteře bez neurodeficitu. Žalobce byl posuzován jako dělník a míru poklesu pracovní schopnosti u žalobce považoval lékař za odpovídající celkovému postižení pracovního potenciálu a za maximálně možnou. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 5. 1. 2015 rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 9. 2014 potvrdila. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 1. 4. 2015 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí akutní mieloydní leukémie diagnostikována v roce 2011, nyní trvale v remisi. Žalobce je po indukční léčbě, má stabilizovaný klinický nález včetně hodnot krevního obrazu. Chemoterapie byla ukončena v únoru 2012. Ostatní komorbidita zejména utrpěná zlomenina obratle L3 v srpnu 2009 se stabilizací ventrální cestou výrazným způsobem neomezuje aktivní hybnost žalobce a nemá podstatný vliv na jeho pracovní schopnost. Žalobce je adaptován na své zdravotní postižení. Tomu odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav. Smyslové a duševní schopnosti u žalobce postiženy vůbec nejsou. Posledně provedená hematoonkologická vyšetření jsou taková, že lze konstatovat stabilizovaný klinický nález včetně hodnot krevního obrazu. Remise u žalobce trvá. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II. oddíl A, položka 1 písm. c) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a tu komise stanovila na 45 %. Zvolila horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti a nevyužila § 3 vyhlášky, neboť pro to neshledala posudkový důvod. Kritéria stanovená pod písm. 1d) – těžké postižení žalobce nesplňoval. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. (6) Při jednání před krajským soudem dne 25. 5. 2015, které bylo ve věci nařízeno, žalobce posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR zpochybnil. Posudek se mu jevil stručný a neobjektivní. Proto navrhl vypracování srovnávacího posudku, požádal o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze a požadoval, aby mohl být při jednání této komise přítomen. (7) Soud žádosti žalobce na vypracování srovnávacího posudku vyhověl a požádal o vypracování Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Tato komise srovnávací posudek dne 22. 7. 2015 za účasti žalobce vypracovala. Komise ve svém posudku shrnula diagnostický souhrn žalobce tak, že jednalo se u něho o akutní myeloidní leukemii (AML M4 dle FAB) diagnostikována v září 2011 s dosažením první kompletní remise stav po indukční terapii (9/2011 chemoterapie), střední riziko, stav po III. konsolidacích HIDAC (10/2011, 12/2011, 2/2012), II. konsolidace komplikována septickým stavem a vícečetným krvácením do CNS, chronický polyalgický syndrom v oblasti krční a bederní páteře s omezením dynamiky páteře, bez známek kořenové léze, coxarthroza II. stupně vpravo, stav po pádu při kolapsovém stavu 6. 9. 2011 s prolomením horní krycí ploténky obratle L1, stav po úrazové zlomenině obratle L3 řešené osteosyntezou a fůzí obratlů L2-L4 v srpnu 2009. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddíl A, položka 1c) s mírou poklesu pracovní schopnosti 45 %. Horní hranici komise zvolila vzhledem k diagnostice základního onemocnění ve vyšším věku žalobce a celkového průběhu léčby k dosažení remise onemocnění. Komise vyslovila domněnku, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení a v důsledku těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti větší než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, a proto zvýšila horní hranici o 10 % při postižení pohybového aparátu u manuálního pracovníka na celkových 55 %. Datum změny stupně invalidity komise stanovila shodně se závěry předchozích posouzení dnem 4. 9. 2014. Datum se odvíjí od data, od kterého lze spolehlivě posoudit poruchu zdravotního stavu. Žalobce je schopen výkonu prací při dodržování režimových opatření, nevhodné jsou dlouhodobé práce ve vynucených polohách, v nevhodných klimatických podmínkách, vyloučeno nošení břemen. Je schopen vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Komise v Praze se odchýlila od předchozích hodnocení, neboť se domnívá, že byla naplněna kritéria nejenom pro podřazení onemocnění pod výše citovanou položku a písmeno, ale také skutečnost, že v důsledku působení zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (8) Svůj závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobce v komisi odborných lékařem oboru neurologie MUDr. K., dále na základě kompletní dokumentace zapůjčené lékařkou MUDr. A. H. a na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to urologického vyšetření ze dne 2. 12. 2011 MUDr. S., CT vyšetření mozku dne 6. 9. 2012 MUDr. M. L., neurologického vyšetření 13. 9. 2012 MUDr. J. K., ze záznamů chirurgie od 9. 10. 2012 do 11. 6. 2013 MUDr. J. B., Tábor, zpráv hematologa ze dne 4. 4. 2013, 13. 3. 2013, 4. 12. 2014 MUDr. D. S., Praha, ortopedického vyšetření ze dne 10. 5. 2013 MUDr. J. D., Tábor, plicního vyšetření 15. 5. 2013 MUDr. V. N., Tábor, rehabilitace ze dne 18. 6. 2013 MUDr. S. M., Nemocnice Tábor, neurologického vyšetření ze dne 1. 7. 2013, 16. 9. 2013, 3. 2. 2014 MUDr. J. K., Tábor, ze scintigrafie skeletu ze dne 22. 1. 2014 MUDr. L. H., České Budějovice, z rehabilitačního vyšetření ze dne 4. 8. 2014 MUDr. S. M., z hematologického vyšetření ze dne 14. 8. 2014 MUDr. D. S., lékařského nálezu PL T400 z 15. 8. 2014 MUDr. A. H., ze zprávy hematologa 2. 10. 2014 MUDr. D. S., ortopedického vyšetření ze dne 16. 10. 2014 MUDr. J. L., neurologického vyšetření 27. 10. 2014 MUDr. J. K. IV. Právní názor soudu. (9) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. (10) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (11) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (12) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (13) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 9. 2014, kterým došlo ke snížení výše jeho invalidního důchodu. V námitkovém řízení, kde byl vypracován nový posudek, bylo rozhodnuto dne 5. 1. 2015 tak, že se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 9. 2014 bylo potvrzeno. (14) Soud v řízení o žalobě doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Závěr tohoto posudku byl shodný s posouzením zdravotního stavu tak, jak bylo provedeno v řízení před správními orgány, kdy posudková komise uzavřela, že u žalobce se jednalo o stabilizovaný klinický nález a remise dle komise trvala. Pokles pracovní schopnosti dle komise činil 45 % a pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů nebyl shledán důvod. (15) Žalobce s posudkem nesouhlasil, vznesl proti němu námitku neobjektivnosti a stručnosti posudku, kdy se podle názoru žalobce nejednalo o stabilizovaný zdravotní stav. Žalobce požádal o vypracování srovnávacího posudku. Soud této žádosti žalobce vyhověl. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, která vypracovala dne 22. 7. 2015 srovnávací posudek, dospěla k odlišnému závěru od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobce byl při vypracování srovnávacího posudku vyšetřen odborným lékařem v oboru neurologie a komise měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci. Ve věci uzavřela, že rozhodující příčina zdravotního postižení odpovídala zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II. oddíl A, položka 1, písm. c), kdy míra poklesu pracovní schopnosti při horní hranici činila 45 %. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce však bylo více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení byl pokles pracovní schopnosti větší, než odpovídalo horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny, a z toho důvodu posudková komise zvýšila tuto hranici o 10 % pro postižení pohybového aparátu u manuálního pracovníka na celkových 55 %. Komise uzavřela, že datum změny stupně invalidity byl shodný se závěry předchozích posouzení dnem 4. 9. 2014, avšak jednalo se o invaliditu II. stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobce byl větší, než odpovídalo horní hranici míry poklesu pracovních schopností podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. (16) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Ve srovnávacím posudku vypracovaném Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR byl podrobně a jednoznačně vysloven závěr žalobce, že jeho zdravotní stav je třeba hodnotit při horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro zdravotní postižení žalobce, avšak ani toto zařazení diagnózy žalobce nepostačuje pro objektivní určení celkové míry poklesu jeho pracovní schopnosti, k tomu je zapotřebí tuto horní hranici zvýšit o maximálně možných 10 % ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky č. 351/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů a celkový pokles pracovní schopnosti žalobce tudíž činí 55 %. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona a zároveň potvrdila datum změny stupně invalidity na 4. 9. 2014. S ohledem na toto hodnocení zdravotního stavu žalobce uvedené ve srovnávacím posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze soud uzavřel, že nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. V dané věci byl zdravotní stav žalobce, který byl zjištěn na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR hodnocen poklesem pracovní schopnosti o 55 %, a tudíž odůvodňoval u žalobce invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Komise při vypracování srovnávacího posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy a zabývala se všemi onemocněními žalobce. Žalobce byl vyšetřen odborným lékařem. Zároveň bylo vzato v úvahu, že zdravotní stav žalobce výrazně ovlivňuje jeho pracovní schopnost. V. Závěr, náklady řízení. (17) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě II. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zároveň bude vycházet z faktu, že datum změny invalidity byl stanoven 4. 9. 2014. (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.888 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce žalobce za 4 úkony právní pomoci po 1.000 Kč dle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, 2 x účast na jednání soudu), náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobce 4 x 300 Kč za každý úkon právní služby dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 x cestovné z Tábora do Českých Budějovic a zpět v celkové výši 1.346 Kč a náhrada za promeškaný čas cestou 4 x 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Dále DPH ve výši 21 % činí 1.542 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. srpna 2015 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.