2 Ad 17/2016

Rubrum

2Ad 17/2016 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce V. J., zastoupeného opatrovníkem Ing. J. J., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR v Praze, Na Poříčním právu 1, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2016, čj. MPSV-2016/25029-913, t a k t o :

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 10. 2. 2016, čj. MPSV-2016/25029-913 a rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky České Budějovice ze dne 23. 9. 2015, čj. 97612/2015/CBU se pro vady řízení z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 23. 3. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2016 čj. MPSV- 2016/25029-913, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2015 čj. 97612/2015/CBU, kterým rozhodl na základě řízení zahájeného z moci úřední snížit příspěvek na péči ze 4.000 Kč na 800 Kč měsíčně ode dne 1. 10. 2015 podle ustanovení § 7 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 14 uvedeného zákona a toto rozhodnutí potvrzeno. Pokračování - 2 - 2Ad 17/2016 (2) Opatrovník žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas se snížením příspěvku na péči. Rozhodnutím bylo stanoveno, že žalobce je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni a není schopen zvládat tři základní životní potřeby péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. (3) Posudková komise při zhodnocení schopnosti žalobce zvládat základní životní potřeby nepostupovala správně. Nevzala v úvahu, že žalobce trpí reziduální schizofrenií. Jedná se o nemoc, která vyžaduje trvalou péči, pomoc a dohled. Opatrovník se stará o žalobce od roku 1985. Dochází k prudkým změnám v chování žalobce od stavu letargie, kdy není schopen cokoliv udělat včetně osobní hygieny, trpí samomluvou a prožívá situace z minulosti a hledá viníky, do stavu únavy, kdy leží v posteli a není schopen vykonávat základní hygienu do stavu aktivity, kdy potřebuje kontakt s okolím a vzhledem k tomu, že nemůže chodit, používá kolo, na kterém jede nebo je používá jako chodítko, do normálního stavu, kterým je třeba rozumět, že si některé věci částečně uvědomuje a sleduje své okolí, je schopen utratit během jedné vycházky veškeré peníze, kdy k chůzi opět používá chodítko. Z toho důvodu není schopen mobility, neboť k chůzi používá kolo jako chodítko, vstávání a usedání zvládá s obtížemi, při orientaci není schopen používat vybavení bytu, čas a prostor nevnímá, při komunikaci není většinou schopen porozumět významu této komunikace, je však schopen se dorozumět, není schopen nalít nápoj, naporcovat a naservírovat stravu ani dodržet stanovený dietní režim, není schopen vybrat oblečení a obutí přiměřené okolnostem a počasí, problém jsou kalhoty, boty a ponožky, není schopen správně použít hygienické zařízení, exkrementy mimo mísu a mimo místnost WC, není schopen provádět denní hygienu, není schopen včas použít WC ani provádět očistu, hygienické pomůcky používá nesprávně. Komise sama uznala, že žalobce není schopen péče o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Žalobce však nezvládá devět základních životních potřeb. Přesto však došlo ke snížení stupně závislosti a snížení příspěvku na péči ze 4.000 Kč na 800 Kč, a to od 1. 10. 2015. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a vrácení věci k novému rozhodnutí. (4) Opatrovník žalobce přiložil k žalobě znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie čj. 52 P20/2005, rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2015, čj. 52 P 20/2005-265, kterým byl žalobce omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje částku 2.000 Kč, uzavírat smlouvy kupní a darovací, jejichž předmět přesahuje hodnotu 2.000 Kč, dále smlouvy o půjčce, smlouvy úvěrové, leasingové smlouvy, zástavní, o ručení, smlouvy o poskytování sociálních služeb, smlouvy nájemní, smlouvy o službách poskytovaných s užíváním bytu, smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, smlouvy pojistné, není způsobilý právně jednat s úřady, vyřizovat dávky státní sociální podpory v hmotné nouzi, příspěvek na péči, osobní doklady, průkazy, jednat s finančním úřadem, rozhodovat o odmítnutí či přijetí zdravotních úkonů týkajících se jeho osoby. K tomu byl ustanoven žalobci opatrovník Ing. J. J. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Po poučení a výzvě, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. a po poučení pokud tato výzva zůstane ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude se mít za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání, sdělil, že na osobní účasti při projednávání žaloby netrvá. Pokračování - 3 - 2Ad 17/2016 (6) Žalovaný správní orgán zrekapituloval průběh správního řízení. K odvolacímu řízení žalovaný sdělil, že si vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobce k 1. 5. 2015 pro účely odvolacího řízení, a to od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, oddělení výkonu posudkové služby České Budějovice. Posudek byl vypracován dne 14. 1. 2016 a žalobce byl uznán osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. lehká závislost a bylo uvedeno, že není schopen zvládat tři základní životní potřeby h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. V odvolání byl uveden nesouhlas se snížením příspěvku na péči a jako důkaz byl předložen znalecký posudek ze dne 30. 6. 2015 vypracovaný znalkyní z oboru psychiatrie MUDr. D. D. a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2015 týkající se omezení svéprávnosti žalobce a dále bylo doloženo rozhodnutí Úřadu práce, kterým byl příspěvek na péči žalobci snížen ze 4.000 Kč na 800 Kč od 1. 10. 2015. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí k předchozímu posouzení stupně závislosti, které proběhlo dne 25. 3. 2013, uvedla, že žalobce byl dříve uznán neschopným zvládat pět základních životních potřeb, a to péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost a navíc pomoc při oblékání a obouvání a tělesnou hygienu. Komise dále uvedla, že se zdravotní stav žalobce od té doby sice nezměnil, ale podle nynějšího hodnocení žalobce nezvládá pouze tři úkony, oblékání a obouvání a tělesnou hygienu žalobce každodenně provádí, aniž by tomu byla přítomna jiná osoba, a tudíž v těchto oblastech nepotřebuje každodenní pomoc. (7) Žalovaný vyhodnotil posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jeho úplný, objektivní a přesvědčivý a stěžejní důkazní prostředek. Jestliže opatrovník žalobce v žalobě zpochybnil toto posudkové hodnocení a namítl, že žalobce není schopen zvládat devět z deseti posuzovaných základních životních potřeb, pak podle žalovaného tomu tak není, neboť je třeba vycházet z posudku posudkové komise, ve kterém je uvedeno, jaké konkrétní potřeby žalobce nezvládá a vysvětleno, z jakých důvodů nebyly dříve uznané nezvládnuté životní potřeby nyní hodnoceny odlišně. Žalovaný je přesvědčen, že byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech. Rozhodnutí je věcně správné a zákonu odpovídající. III. Obsah správních spisů (8) V dané věci bylo řízení zahájeno z moci úřední dne 6. 4. 2015 z důvodu skončení platnosti lékařského posudku ke dni 30. 4. 2015. Prvostupňový správní orgán dne 14. 4. 2015 provedl v místě trvalého bydliště žalobce sociální šetření. Na místě byla zjišťována schopnost žalobce zvládat základní životní potřeby vymezené v § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. V popisu situace, která tvoří součást záznamu ze sociálního šetření ze dne 14. 4. 2015 jsou uvedeni poskytovatelé péče, a to opatrovník Ing. J. J., pečovatelská služba a matka. Z popisu vyplývá, že žalobce sice seděl na židli, komunikoval, spolupracoval, ale odpovídal neadekvátně. Bylo uvedeno, že pro bolesti nohou v kyčelním kloubu ujde pouze 100 m a překonání vzdálenosti řeší jízdou na kole. K orientaci žalobce je uvedeno, že vzhledem k zdravotnímu stavu není schopen vždy činit běžná denní rozhodnutí, udělat si rozvrh dne, jednat s úřady. Při oblékání je nutná kontrola vhodnosti oblečení vzhledem k počasí a situaci. Ke zvládání hygieny je uvedeno, že očista není kvalitní, žalobce se stává při zhoršení zdravotního stavu nesamostatným a hygienu nezvládá, nemá zájem o osobní hygienu. Zapomíná brát léky, léčebný režim zajišťuje pečující osoba. Úklid v domácnosti, praní a žehlení zajišťuje pečovatelská služba, ostatní práce rodina. Žalobce nezvládá nakládání s penězi. Dle sdělení praktické lékařky MUDr. N., které bylo k dispozici, se Pokračování - 4 - 2Ad 17/2016 zdravotní stav žalobce nezměnil a nadále potřebuje soustavnou trvalou pomoc druhé osoby, sebeobsluha se nezlepšila. (9) Dne 3. 8. 2015 byl vydán posudek o zdravotním stavu žalobce pro posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se závěrem, že nezvládá tři základní životní potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost bez bližší specifikace. Úřad práce ČR Krajská pobočka v Českých Budějovicích vydal dne 23. 9. 2015 pod čj. 97612/2015/CBU rozhodnutí, kterým snížil příspěvek na péči žalobci ze 4.000 Kč na 800 Kč od 1. 10. 2015. Z odůvodnění vyplývá, že řízení bylo zahájeno z moci úřední, neboť došlo ke konci platnosti původního zdravotního posouzení u žalobce. Bez bližší specifikace je uvedeno, že nezvládá tři základní životní potřeby. Jednalo se o péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. K tomu bylo odkázáno na posudek vypracovaný posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 8. 2015. Z tohoto závěru vycházel správní orgán při vydání rozhodnutí. (10) Proti tomuto rozhodnutí se žalobce včas odvolal. Uvedl, že žádá o nové přezkoumání, neboť závěr neodpovídá skutečnému stavu a potřebám žalobce a odkázal na podklad, který je uveden ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie ze dne 30. 6. 2015 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, kterým byl žalobce omezen ve svéprávnosti a byl mu jmenován opatrovník. Tyto dokumenty žalobce přiložil k odvolání. (11) O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 10. 2. 2016 čj. MPSV-2016/25029-913, které bylo blíže specifikováno pod bodem 1 tohoto rozsudku. Žalovaný správní orgán uvedl, že vycházel při posuzování důvodnosti odvolání žalobce z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 14. 1. 2016. Z tohoto posudku v rozhodnutí doslovně citoval. K nesouhlasu žalobce s výsledkem posouzení Okresní správy sociálního zabezpečení žalovaný uvedl, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby, u ostatních potřeb nebyl shledán medicínský důvod. Předchozímu posouzení, které proběhlo 25. 3. 2013, kdy žalobce byl uznán neschopný ke zvládání pěti základních životních potřeb, a to oblékání, tělesné hygieny, péči o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost bylo uvedeno, že přestože se stav oprávněné osoby nezměnil, oblékání a osobní hygienu je schopen zvládat, neboť tak činí bez pomoci osoby každodenně. Tyto dvě potřeby nelze považovat za nezvládané. Posudek odvolací orgán hodnotil za úplný, objektivní a přesvědčivý a označil jej jako stěžejní důkaz. IV. Právní názor soudu (12) V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadená rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. (13) V dané záležitosti byl předmětem posuzování příspěvek na péči, který se poskytuje osobám závislým na pomoci za účelem zajištění potřebné péče. Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která Pokračování - 5 - 2Ad 17/2016 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení, osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v prvním stupni (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 nebo 4 základní potřeby, ve druhém stupni (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb, ve třetím stupni (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 7 nebo 8 základních životních potřeb a ve čtvrtém stupni (úplná závislost), pokud není schopna zvládat 9 nebo 10 základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podle § 9 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle odstavce šestého tohoto ustanovení bližší vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 505/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů. (14) Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolu, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je potřeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. Pokračování - 6 - 2Ad 17/2016 (15) Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládat základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, je nutno vyslovit závěr, že není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (16) Soud se v prvé řadě s ohledem na vyslovené žalobní námitky zabýval otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu. Vycházel přitom z ustálené judikatury Ústavního soudu (kupříkladu nález Ústavního soudu ze dne 20.6.1996, sp. zn. III. ÚS 84/94) kdy jedním z principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (ve správním soudnictví viz ustanovení § 54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění musí vyplývat stav mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. V zásadě stejné principy platí i ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. (17) Otázku nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí obecně řeší správní soudy v tom smyslu, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku s uplatněnými odvolacími námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů. Z této judikatury správních soudů totiž vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, z jakých důvodů jsou považovány správním orgánem námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. Je nutné současně uvést, podle které právní normy bylo rozhodováno a jaké úvahy byly při hodnocení důkazů činěny. K tomu lze odkázat kupříkladu na rozsudek NSS sp. zn. 1Afs 19/2012. (18) K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. přihlíží krajský soud i z úřední povinnosti. Krajský soud hodnotil odůvodnění výroku žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti trpí. V dané záležitosti je třeba poukázat na to, že u žalobce proběhlo sociální šetření pro účely řízení o příspěvku na péči. Z tohoto šetření byl pořízen záznam dne 14. 4. 2015. Z tohoto záznamu vyplynulo, že žalobce sice při šetření komunikoval, odpovídal, ovšem někdy neadekvátně. K pohybu a chůzi uvedl, že ujde asi 100 m, vzdálenosti řeší jízdou na kole. K orientaci bylo uvedeno, že není schopen činit běžná denní rozhodnutí, není schopen posoudit vhodnost oblečení vzhledem k počasí a situaci ani dostatečným způsobem za všech situací zvládat osobní hygienu. O léčebný režim pečuje osoba opatrovníka, kdy při potřebě zvýšené péče vypomáhá i matka. Z posouzení Okresní správou sociálního zabezpečení však vyplynul závěr, že nezvládá pouze tři základní životní potřeby, a to péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Bližší odůvodnění závěrů v posudku uvedeno není. Na základě tohoto závěru bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí rovněž bez bližší specifikace a rozboru Pokračování - 7 - 2Ad 17/2016 konkrétního zvládnutí či nezvládnutí základních životních potřeb žalobce. S ohledem na podané odvolání a odkaz na znalecký posudek, z něhož jednoznačně vyplývá, že žalobce trpí závažným duševním onemocněním paranoidní schizofrenií, která v současné době je hodnocena jako stav reziduální a onemocnění oslabuje volně motivační vlastnosti a nadále dochází k prohlubování defektu osobnosti, tj. oslabování kognitivních a exekutivních funkcí a nedokáže obstát jako zdravý člověk sám a bez pomoci a potřebuje dohled a dopomoc opatrovníka, kdy rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou snížené měrou podstatnou, žalobce má chorobně změněné myšlení a vnímání a není schopen absolvovat jednodušší lékařské zákroky či úkony ani rozhodování ohledně přijetí nebo odmítnutí služeb a za situace, že byl omezen ve svéprávnosti a byl mu ustanoven opatrovník, bylo povinností správního orgánu důsledně se zabývat vysloveným nesouhlasem s hodnocením, které učinil prvostupňový správní orgán. Žalovaný správní orgán sice doplnil dokazování a vyžádal si posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, na základě kterého posuzoval důvodnost podaného odvolání, avšak s rozpory, které jsou evidentní v podkladech pro vydání rozhodnutí, se svými úvahami v žádném směru nevypořádal. To má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. (19) Žalovaný správní orgán sice k odvolacím námitkám uvedl, že vycházel z posudku, který byl v odvolacím řízení vypracován, ale spokojil se s lakonickým konstatováním, že i když je v posudku uvedeno i ve znaleckém posudku potvrzováno, že se zdravotní stav žalobce nezlepšil, naopak se prohlubují jeho potíže, které souvisí se stanovenu diagnózou, je namístě vyvodit závěr, že oproti tomuto stavu zjištěnému v posudku z roku 2013 došlo i přes nezlepšení zdravotního stavu ke zlepšení zvládání životních úkonů. Odůvodnění na základě jakých úvah k tomu žalovaný správní orgán dospěl, žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje. Sdělení, že jestliže se žalobce každodenně obléká a zvládá určitým způsobem hygienu, nemůže sloužit jako dostatečné odůvodnění k tomu, že tyto potřeby zvládá v přijatelném standardu, tak jak je nastaveno v prováděcí vyhlášce k posouzení schopností zvládat základní životní potřeby. Za situace, kdy dochází ke změně závěru ohledně stanovení nižšího stupně závislosti je nepochybně nutné ze strany správních orgánů vysvětlit a odůvodnit takový závěr. Přitom jako pomůcku je třeba použít v tomto rozsudku výše uvedené kritérium a vycházet z toho, že pokud osoba není schopna zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je zahrnuta pro schopnosti zvládat základní životní potřebu, pak je třeba učinit závěr, že není schopna základní životní potřebu jako celek zvládat. (20) Úkolem správních orgánů je nikoliv pasivně přebrat závěry byť k tomu povolaných posudkových orgánů, pokud nejsou náležitě odůvodněny, ale aktivně přispět k tomu, aby tyto posudkové orgány své závěry ohledně zvládání všech kritérií stanovených prováděcím předpisem pro zvládnutí základních životních potřeb odůvodnily. Jestliže tomu tak není pak nelze učinit závěr, že posudek je úplný a přesvědčivý, neboť pro takový závěr chybí opora a v žalobou napadeném rozhodnutí rovněž absentuje. Není uvedeno z jakých důvodů k těmto závěrům, že posudek je úplný, správný a přesvědčivý žalovaný správní orgán dospěl. (21) Soud proto uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí je nutno hodnotit jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V dané věci nebyly odstraněny rozpory mezi důkazy, které byly v dané věci shromážděny. Jedná se o výsledek sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči, z něhož vyplývá, že žalobce má problémy při komunikaci, při mobilitě, při orientaci, při oblékání a obouvání, při zajištění tělesné hygieny, při péči o zdraví, při osobních aktivitách a péči o domácnost. Z posudkového hodnocení Okresní správou sociálního zabezpečení sice vyplynulo, že nezvládá tři základní životní potřeby, ale právě Pokračování - 8 - 2Ad 17/2016 s ohledem na výsledek sociálního šetření jsou nepřehlédnutelné tyto rozpory. Již prvostupňové správní rozhodnutí bylo vydáno bez jakéhokoliv vysvětlení na základě posouzení Okresní správou sociálního zabezpečení a tyto rozpory neřešilo, nevysvětlilo ani neodstranilo. Takový postup nelze akceptovat, neboť by výsledek sociálního šetření v podstatě za takovéto situace neměl význam. Rovněž v řízení o opravném prostředku před žalovaným správním orgánem, kdy byly předloženy zprávy o zdravotním stavu žalobce včetně znaleckého posudku, na základě kterého byl žalobce omezen ve svéprávnosti k určitým úkonům a byl mu ustanoven opatrovník, nevyvodil žalovaný správní orgán z dokládaného zdravotního stavu, který se v žádném směru nezlepšil, naopak progreduje, žádné důsledky. Vyšel zcela bez vyřešení těchto námitek z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který však sice konstatuje, že v předchozím období žalobce nezvládal pět základních životních úkonů, ale nyní bez zlepšení zdravotního stavu tyto úkony zvládá. V posudku se však posudková komise nevypořádala s tvrzeními žalobce, že je nezvládá v potřebném standardu a nezvládá všechny úkony, které pod jednotlivé životní potřeby podle prováděcí vyhlášky spadají. Soud z toho důvodu na rozdíl od odvolacího správního orgánu nehodnotí posudek jako úplný a přesvědčivý. Tento postup je třeba hodnotit jako vadu řízení, u které nelze vyloučit, že mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. (22) V dané věci nebyly odstraněny rozpory mezi závěry, které vyplynuly ze sociálního šetření a závěry lékařských orgánů. Žalovaný nevysvětlil, z jakých důvodů, přestože nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, neakceptoval ani závěry ze sociálního šetření a vycházel pouze ze závěrů posudkových orgánů. Z toho důvodu je v tomto směru rozhodnutí nepřezkoumatelné a navíc skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu v podkladech. V dalším řízení bude proto zapotřebí, aby správní orgán věnoval patřičnou pozornost rozboru a hodnocení jednotlivých podkladů rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu, kdy je nutné tyto podklady jednotlivě hodnotit, zda jsou pro výsledek řízení využitelné, zda neobsahují rozpory a dále uvést, jakými úvahami se správní orgán při hodnocení důkazů řídil. V rozhodnutí musí být uvedeno, jakým způsobem správní orgán postupoval, jak podklady hodnotil, jaký význam jednotlivým podkladům přikládal a proč vyvodil konkrétní závěry. Nelze pouze vycházet ze závěrů posudkových orgánů, pokud jsou ve vztahu ke zjištěním, které učinil sám správní orgán rozporné. Jednotlivé odvolací námitky je pak třeba konkrétně vypořádat. V. Závěr, náklady řízení (23) Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 s. ř. s. a žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí zrušil, při současném zjištění, že skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu v podkladech. (24) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, neboť soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání. Poučení: Pokračování - 9 - 2Ad 17/2016 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. května 2016 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka