2 Ad 18/2013
č. j. 2 Ad 18/2013-29
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 2 Ad 18/2013-29
- NSS 4 Ads 27/2014-28
Citované zákony (7)
Rubrum
2Ad 18/2013 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně D.Ch., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 15.1.2013 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 8.3.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 15.1.2013, č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 17.10.2012 a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s posouzením zdravotního stavu na LPS NŘ – odvolacím řízením, České Budějovice. Uvedla, že se nadále léčí u odborníků lékařů, na 3.3.2013 je objednána na MR a 19.3.2013 má vyšetření neurologické + EMG. Požádala, aby Pokračování - 2 - 2Ad 18/2013 po dodání nových nálezů byla předvolána na Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, kde bude přítomen odborný lékař z neurologie a ortopedie a kde bude posouzena za své přítomnosti. K výzvě soudu žalobkyně dne 21.3.2013 nedoplnila žalobu žádnou novou argumentací, zaslala pouze předchozí přepis své žaloby ze dne 8.3.2013. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované (3) Žalovaná napadené rozhodnutí vydala po přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně s přihlédnutím k jejím námitkám na základě posudku České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice ze dne 11.1.2013, podle něhož činí ztráta pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně 20 %. Tento posudek považuje žalovaná za objektivní a odpovídající doloženým lékařským nálezům. Tvrzení žalobkyně o zhoršování zdravotního stavu není dle odborných nálezů potvrzeno. Žalovaná je posudkem vázána. Navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Rozhodnutí ponechala žalovaná na výsledku dokazování a úvaze soudu. III.Obsah správních spisů, včetně důkazů doplněného soudem (4) Z připojeného spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 8.10.2012, který při konstatované diagnóze AV blokáda II.stupně typu Wenckebach s funkčním postižením typu NYHA I. až II. EEF 62%, astma bronchiale středně těžké, na Ecosalu a Ecobecu s norm. hodnotami spirometrickými a s normální hodnotou FeNO, VBA sy C páteře s normálním EMG nálezem a s kořenovou iritací C5/C7 vpravo klinicky, Omarthrosa oboustranná periartritis humeros capularis, hypochromní anemie určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v položce 7 kap. IX., oddíl A a činí 10 %. Procentní míru pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky lékař nezměnil. Uzavřel, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nejde ani o invaliditu I.stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 17.10.2012 pod č.j. X rozhodla tak, že žalobkyni se podle § 56 odst. 1 písm. a), ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů odnímá invalidní důchod od 12.12.2012. Žalobkyně podala proti rozhodnutí dne 6.11.2012 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobkyně vydané rozhodnutí a došla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě ze dne 11.2.2013 bylo zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, neboť pracovní schopnost žalobkyně, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, poklesla pouze o 20 %. V rozhodnutí je uvedeno, že k odnětí invalidity došlo i při trvajících potížích žalobkyně vzhledem k posudkovému nadhodnocení při zjišťovací lékařské prohlídce v roce 2011. Z nálezů není zřejmé, že by se zdravotní stav žalobkyně zhoršoval, jak uvedla ve svých námitkách, naopak se zlepšil EMG nález na horních končetinách. Bylo odmítnuto tvrzení, že její zdravotní potíže nebyly dostatečně zohledněny, a že nebyly posouzeny a zohledněny její lékařské nálezy. Pokračování - 3 - 2Ad 18/2013 Porucha srdečního rytmu se projevuje pouze ve spánku a není dle kardiologické dokumentace oběhově významná, u žalobkyně nedochází k žádným kolapsovým stavům. Subjektivní potíže popsané v námitce nelze zohlednit použitím jiného posudkového kritéria, než kterým byla žalobkyně hodnocena lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Problematika výběru vhodné profese a situace na trhu práce nemá posudkový dopad. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 17.5.2013 uvedla, že rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav, kdy nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti měly chronické potíže stran krční páteře, chronický cervikobrachiální syndrom s naznačenou kořenovou iritací doprava při funkčních poruchách páteře, na RTG a MR C páteře jsou minimální, věku přiměřené degenerativní změny. Objektivní klinický nález je rovněž velice chudý, jen lehce omezená funkce krční páteře, mírná palpační citlivost ulnárního nervu vpravo, funkce rukou není porušena. Syndrom karpálního tunelu není s narušením motoriky, ale pouze cítivých vláken n. medianus, a to velmi lehkého stupně – viz EMG vyš. Z 19.4.2013. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v KAP. XIII, odd. E položce 1b) přílohy k vyhl. č. 359/1996 Sb.. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti mezi 10 – 20 %. Komise zvolila 20 %, čímž zohlednila všechny obtíže žalobkyně s minimálním klinickým nálezem i dělnickou profesi. K dalšímu navýšení podle § 3 odst.1 a 2 citované vyhlášky nebyl shledán důvod. Jde o lehké funkční postižení pouze krční páteře s lehkou poruchou dynamiky a občasnými projevy kořenového dráždění vpravo. EMG prokazuje pouze lehkou až středně těžkou lézi ulnárního nervu, nikoliv poškození kořenové. Jelikož není funkčně významný neurologický nález, nelze podřadit pod položku 1c a další téhož oddílu. Žalobkyně může vykonávat i dělnické profese s vyloučením dlouhodobě zcela jednostranné a nadměrné zátěže krční páteře a horní končetin. Při změně PK na syndrom karpálního tunelu obou rukou pouze se senzitivním postižením, by PK MPSV dospěla ke stejnému procentnímu ohodnocení. K datu vydání napadeného rozhodnutí o námitkách se nejednalo o invaliditu. Výsledek posouzení ohledně neuznání invalidity byl shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Odlišně byla stanovena příčina dlouhodobě nepříznivého stavu, neboť převaha obtíží měla původ vertebrogenní EMG, zjištění porušení ulnárního nervu je bez klinického nálezu porušené funkce. Komise vzala v úvahu veškeré posudkově podstatné nálezy odborníků, které byly ve spisové dokumentaci či zdravotní dokumentaci praktického lékař, členy komise byli neurolog i chirurg-ortopéd. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to vyšetření žalobkyně v komisi MUDr. D.T., odbornou neuroložkou z Nemocnice České Budějovice a MUDr. K.J., odborným chirurgem – ortopédem, dále měla k dispozici zprávu z ORL vyšetření MUDr. B., České Budějovice z 8.1.2013, neurologického vyšetření MUDr. D.N., Český Krumlov ze 7.2.2011, MR C páteře, Nemocnice České Budějovice z 8.4.2011, neurologického vyšetření MUDr. D.N., Český Krumlov z 15.8.2012 (EMG HK) a ze dne 12.10.2010 EMG vyšetření MUDr. J.H. z 11.10.2010, RTG C páteře z 25.3.2009, RTG kyčlí MUDr. P. ze dne 19.7.2012, revmatologického vyšetření MUDr. S.A, České Budějovice z 28.8.2012 a 27.11.2012, bicyklové ergometrie MUDr. S., Nemocnice České Budějovice z 6.8.2012, plicní ambulance MUDr. A.T. z 7.2.2011 a 13.8.2012 a 23.11.2012, kardiologického vyšetření MUDr. R.P., České Budějovice z 15.8.2012 a 23.11.2012. Ze zapůjčené obsáhlé zdravotní dokumentace bylo k dispozici plicní vyšetření MUDr. T. z 23.4.2013, gastroenterologické vyšetření MUDr. K., České Budějovice z 16.4.2013, MR vyšetření C páteře z 3.3.2013, MUDr. Š., RTG oddělení Nemocnice České Budějovice a neurologického vyšetření MUDr. N., Český Krumlov z 19.3.2013. Do komise žalobkyně Pokračování - 4 - 2Ad 18/2013 přinesla zprávu EMG vyšetření MUDr. H., České Budějovice z 19.4.2013 a neurologického vyšetření MUDr. N., Český Krumlov ze 14.5.2013 a MR C páteře MUDr. Š., Nemocnice České Budějovice z 3.3.2013. IV. Právní názor soudu (6) V dané záležitosti soud postupoval podle ust. 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále je s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (7) Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I.stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnost v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost ze zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňuje vykonávat výdělečnou činností bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (8) V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 17.10.2012, č.j. X, kterým jí byl odňat od 12.12.2012 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Námitky žalobkyně byly rozhodnutím ze dne 15.1.2013 č.j. X zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.10.2012 č.j. X bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 8.10.2012 již žalobkyně nebyla invalidní, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 10 %. Obdobný závěr byl vysloven novým posudkem o invaliditě ze dne 11.1.2013 Pokračování - 5 - 2Ad 18/2013 vypracovaný posuzujícím lékařem České správy sociálního zabezpečení, ve kterém lékař dospěl k závěru při volbě horní hranice taxace, že pokles pracovní schopnosti činil 20 %. (9) Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 17.5.2013, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl E, položka 1b), přílohy k vyhlášce č. 359/1996 Sb.. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti mezi 10 až 20 %. Komise zvolila 20 %, čímž zohlednila všechny obtíže žalobkyně s minimálním klinickým nálezem i dělnickou profesi. K dalšímu navýšení, podle § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky, nebyl shledán důvod, jednalo o lehké funkční postižení pouze krční páteře s lehkou poruchou dynamiky a občasnými projevy kořenového dráždění vpravo. EMG prokázalo pouze lehkou a středně těžkou lézi ulnárního nervu, nikoliv poškození kořenové. Jelikož nebyl funkčně významný neurologický nález, nebylo lze podřadit pod položku 1c a další téhož oddílu. Žalobkyni byla stanovena pracovní rekomandace, že může vykonávat i dělnické profese s vyloučením dlouhodobě zcela jednostranné a nadměrné zátěže krční páteře a horních končetin. Výsledek posouzení, ohledně neuznání invalidity, byl shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Odlišně byla stanovena příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť převaha obtíží měla původ vertebrogenní. EMG zjištěné porušení ulnárního nervu bylo bez klinického nálezu porušení funkce. Komise vzala v úvahu veškeré posudkově podstatné nálezy odborníků, které jsou založeny ve spisové dokumentaci či zdravotní dokumentaci praktického lékaře. Žalobkyně byla posuzována neurologem i chirurgem-ortopedem. Rovněž bylo uvedeno, že v předchozím hodnocení žalobkyně došlo k posudkovému nadhodnocení při zjišťovací lékařské prohlídce v roce 2011 a v současné době není prokázáno zhoršení zdravotního stavu, jak žalobkyně subjektivně pociťuje. Naopak se zlepšil EMG nález na horních končetinách. Komise zohlednila veškeré zdravotní potíže i lékařské nálezy. Dále bylo uvedeno, že problematika výběru vhodné profese a situace na trhu nemá posudkový dopad. (10) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy, jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny v řízení před správním orgánem. Žalobkyně při jednání před krajským soudem další zprávy z odborných lékařských vyšetření, které by se vztahovaly k posuzovanému období k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí, nepředložila. V posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 17.5.2013 byl zhodnocen zdravotní stav žalobkyně a tento posudek soud považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý, a byl zpracován v řádném složení za účasti žalobkyní požadovaných specialistů. Komise vypracovala posudek po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace, lékařských nálezů, včetně těch, jejichž vypracování se žalobkyně v žalobě dovolávala. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu byl vysloven shodný závěr, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal žádnému stupni invalidity. Zdravotní žalobkyně byl podřazen pod kapitolu XIII., oddíl E, položka 1b), přílohy k vyhlášce č. 359/1996 Sb., v platném znění a bylo uvedeno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 20 %. Komise uzavřela, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak žádnému stupni invalidity neodpovídá. Soud proto dospěl k závěru, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření Pokračování - 6 - 2Ad 18/2013 v dokumentaci založených. Komise se vypořádala se všemi dokládanými postiženími. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě žádného stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 20 %. Pokud by došlo v další době (po vydání rozhodnutí žalované) ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, ať již pro onemocnění základní, či pro další choroby, může žalobkyně nárok na invalidní důchod uplatnit jen nově podanou žádostí. V. Závěry, náklady řízení (11) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto podle § 78 odst.7 s.ř.s. žalobu zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně žádnému stupni invalidity neodpovídal. (12) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodové zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a v sociální péče, tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 7 - 2Ad 18/2013 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15.července 2013 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á, v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.