2 Ad 20/2012
č. j. 2 Ad 20/2012-31
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 2 Ad 20/2012-31
- NSS 6 Ads 113/2012-45
Citované zákony (6)
Rubrum
2Ad 20/2012 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce D. O., bytem T., V. X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29.2.2012 č.j. X, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 2.4.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29.2.2012 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítá, že posudkovými lékaři byl nesprávně zjištěn skutečný zdravotní stav žalobce a nebylo přihlédnuto ke všem jeho zdravotním potížím. Zdravotní stav nebyl řádně přezkoumán a dovozuje, že zdravotní stav žalobce odpovídá vyššímu stupni invalidity. Pokračování - 2 - 2Ad 20/2012 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na podmínky zákonem stanovené pro přiznání invalidního důchodu a uvedla, že se zřetelem k výsledkům dokazování posudkem posudkové komise je napadené rozhodnutí věcně správné, jestliže nebyly shledány důvody pro zvýšení stupně invalidity pro zdravotní stav žalobce a pokles jeho pracovní schopnosti. Z posudkových spisů soud zjistil, že žalobce se stal částečně invalidním v roce 2000 pro lehké následky hnisavého zánětu mozkových blah u závrativých stavů, kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 40 %. Jako částečně invalidní byl posouzen v roce 2001 při kontrole pro stejnou příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Se stejným výsledkem byla uzavřena kontrola invalidity v roce 2004. Částečná invalidita přetrvala při kontrole v roce 2007, kdy za invalidizující onemocnění byly označeny problémy s páteří. Žalobce byl dále posuzován v roce 2011 pro účely řízení o žádosti o změnu výše invalidního důchodu, kdy za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bylo označeno postižení páteře odpovídající 40 % poklesu pracovní schopnosti. Rozhodnutím žalované ze dne 8.12.2011 byla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu zamítnuta, přičemž stalo se tak s odkazem na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 25.11.2011, podle kterého je žalobce nadále invalidní pro invaliditu I. stupně. Podkladem pro toto vyjádření lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře byl posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce podal námitky s odůvodněním, že zdravotní stav žalobce se neustále zhoršuje. Posouzení zdravotního stavu hodnotí jako neobjektivní. V námitkovém řízení byl vyžádán posudek o invaliditě žalobce. Posudkový lékař podal výčet dokumentace o zdravotním stavu žalobce, kterou měl k dispozici a stanovil diagnózu, podle níž je žalobce stižen problémy s páteří na podkladě degenerativních změn, má coxartrosu I. stupně, jedná se o stav po meningitidě, autohavárii s úrazem hlavy a zlomeninou acetabula, operaci po úrazu z roku 1994, v anamnéze je uvedena neurodepresivní symptomatologie. Za invalidizující onemocnění bylo označeno středně těžké postižení více úseků páteře se stavem po dvou operacích. Jako těžké postižení nelze onemocnění žalobce hodnotit, protože není objektivně prokázána kořenová iritace, nejsou zjištěny atrofie, parézy ani těžké poruchy hybnosti končetin a poruchy svěračů. S odkazem na odborné nálezy byl pokles pracovní schopnosti s přihlédnutím k náročnosti profese žalobce stanoven ve výši 40 %, přičemž se uvádí, že není důvod ke zvýšení této procentní míry. Uzavírá se, že zdravotní stav žalobce byl lékařem posudkové služby posouzen správně a nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby nebylo důvodem invalidizace vyššího než I. stupně. Zdravotní postižení žalobce způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce bylo podřazeno kapitole XIII oddíl E položka 1 písmeno c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 40 %. Označený důkaz byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, jímž byly námitky žalobce zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Uvádí se, že rozsah pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve výši 40 % odpovídá rozmezí podle § 39 odst. 1 a 2 zákona, kdy o invaliditu I. stupně se jedná činí-li pokles Pokračování - 3 - 2Ad 20/2012 pracovní schopnosti nejméně 35 %, avšak nejvíce 49 %. Činí-li pokles pracovní schopnosti žalobce 40 %, ke změně stupně invalidity nedošlo a žalobce je nadále invalidní pro invaliditu I. stupně. Krajský soud řízení doplnil posudkem posudkové komise, jejíhož jednání žalobce nebyl přítomen. Posudková komise popsala anamnestická data, výsledky neurochirurgického, neurologického, cévního vyšetření, vyšetření krční a bederní páteře magnetickou rezonancí a neurologická vyšetření z listopadu 2011 a z doby po datu vydání napadeného rozhodnutí. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobce stižen polytopním chronickým bolestivým syndromem páteřním, jedná se o stav po přední mikrodiscectomii, artrozu levého kyčelního kloubu I. stupně, stav po polytraumatu utrpěného při autohavárii, purulentní meningitidu z června 1999, stav po operaci metakarpu 1994 a depresivní poruchu v anamnéze. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobce není vyučen, pracoval v různých dělnických profesích. V roce 1994 se podrobil operaci metakarpu po úrazu, v roce 1999 utrpěl polytrauma při autonehodě s mozkovou komocí, v témže roce prodělal hnisavou meningitidu s relativně lehkým průběhem, pro kloubní potíže byl v minulosti vyšetřován revmatologem, ortopedické vyšetření popsalo počínající degenerativní změny na kyčelních kloubech, které jsou jinak bez podstatného funkčního omezení, pouze vázla vnitřní rotace kyčelních kloubů. Pro chronické bolesti zad byl v roce 1994 operován pro výhřez disku L4/5. V roce 2010 se uskutečnila operace krčního úseku páteře. Po této operaci bylo na kontrolních vyšetřeních popsáno dobré postavení implantátů i instrumentace, osa krční páteře vyhovovala. Podle neurochirurgického vyšetření byl žalobce bez zřetelného neurodeficitu. Na horních i dolních končetinách nebylo zjištěno významné funkční postižení. Výsledky vyšetření magnetickou rezonancí popsalo degenerativní změny, avšak opakovaná neurologická vyšetření neprokázala významnou kořenovou či míšní lézi. Při vyšetření v listopadu 2011 byly zdokumentovány známky těžší depresivity. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí byl polytopní chronický bolestivý syndrom páteřní, především krčního a bederního úseku, kdy jednalo se o stav po dvou úspěšných operacích páteře. Opakovaná neurologická vyšetření byla bez známek trvalé kořenové či míšní léze. Toto postižení posudková komise podřadila kapitole XIII oddíl E položka 1 písmeno c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila na horní hranici ve výši 40 %. Bylo tak učiněno s přihlédnutím ke dvěma operacím páteře, známkám depresivity, zohledněna byla profese žalobce. Bez zohlednění těchto okolností by posudková komise zvolila dolní hranici procentního rozmezí, které činí 30 %, protože nebyl zdokumentován významný neurologický nález, poškození nervu, případně symptomatologie neurogenního močového měchýře. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Rozhodnutí o žádosti pojištěnce o zvýšení stupně invalidity pro zhoršení zdravotního stavu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu Pokračování - 4 - 2Ad 20/2012 občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 .s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud při svém rozhodování vycházel především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů neurologa a chirurga. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vycházela z odborných lékařských nálezů, především neurologické a neurochirurgické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jímž je postižení páteře. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII oddíl E položka 1 písmeno c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je předpoklad poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobce ve výši 40 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje, poukázala na to, že žalobce se podrobil dvěma operacím páteře, přičemž opakovaná neurologická vyšetření prokázala, že nejsou zjišťovány známky trvalé kořenové či míšní léze, nebyl zjištěn neurodeficit, neurologický nález neprokazuje poškození nervu ani symptomatologii neurogenního močového měchýře. Z dalších zdravotních postižení žalobce byly vzaty v úvahu známky depresivity, zohledněna byla žalobcova dělnická profese. K žalobním výhradám ve vztahu ke zjištění zdravotního stavu soud poukazuje na to, že posudková komise měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce ke zdravotním problémům, které se projevují v posudkových spisech. Jestliže posudková komise stanovila klinickou diagnózu, na jejím základě označila rozhodující zdravotní postižení žalobce způsobující dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, toto zdravotní postižení podřadila příslušné položce vyhlášky, jestliže odbornými lékařskými nálezy není zdokumentován funkčně významný neurologický nález, posuzovala depresivitu žalobce a zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, jakož i jeho profesí, učinila úvahu o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 40 % pokles pracovní schopnosti žalobce. Žalobce byl v době podání žádosti o zvýšení invalidního důchodu invalidní v I. stupni. V řízení o žádosti žalobce o změnu stupně invalidity byl shledán pokles pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy ve výši 40 %. Tato procentní míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, kde se pro invaliditu I. stupně předpokládá pokles pracovní schopnosti pojištěnce nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %. Jestliže pokles pracovní schopnosti pojištěnce 49 % nepřekročil, nedošlo ve stupni invalidity žalobce k žádné změně a nebyl tu proto důvod žádosti žalobce vyhovět. Napadené rozhodnutí je proto věcně správné a bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Pokračování - 5 - 2Ad 20/2012 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. července 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.