Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

2 Ad 22/2012

č. j. 2 Ad 22/2012-25

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-08-27 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:2.Ad.22.2012.25

  1. KS Č. Budějovice 2 Ad 22/2012-25
  2. NSS 8 Ads 11/2014-26

Citované zákony (6)

Rubrum

2Ad 22/2012 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M.Š., bytem V., R. X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25.1.2012 č.j. X, takto:

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 28.3.2012 České správě sociálního zabezpečení v Praze, postoupenou dne 4.4.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25.1.2012, jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované o snížení stupně invalidity a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Pokračování - 2 - Error! Reference source not found. Důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí jsou v podstatě spatřovány v nesprávném posouzení zdravotního stavu žalobce, které vyústilo ve snížení stupně invalidity. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR. Z posudkových spisů bylo zjištěno, že rozhodnutím posudkové komise z 20.9.1983 byl žalobce uznán invalidním s potřebou stálé péče, přičemž invalidita vznikla v září 1983. Takto stanovená doba invalidity byla omezena do září 1984. Nezbytnost stálé péče o žalobce byla rozhodnutím z roku 1984 prodloužena do října 1986. Se stejným výsledkem bylo uzavřeno přezkoumání uskutečněné v roce 1987, jako osoba těžce zdravotně postižená vyžadující mimořádnou péči byl žalobce posouzen v roce 1995. Částečně invalidním byl žalobce uznán v roce 2000. V řízení o žádosti žalobce o plný invalidní důchod v roce 2008 byl žalobce posouzen jako částečně invalidní, kdy invaliditu způsobilo zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky. Plně invalidním byl žalobce uznán v roce 2009, kdy pokles pracovní schopnosti žalobce pro stav po traumatické amputaci levé dolní končetiny nad kolenem byl stanoven ve výši 60 % a pro problémy s páteří byla tato hodnota zvýšena o dalších 10 % na celkových 70 %. Při kontrole v roce 2011 byla na podkladu ortopedického, neurologického, CT vyšetření a zprávy praktického lékaře stanovena diagnóza, podle které se u žalobce jedná o stav po traumatické amputaci levé dolní končetiny ve stehně, sekundární skoliosu a nevýznamnou percepční nedoslýchavost vlevo. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení podle kapitoly XV, oddíl B, položka 1, písmeno b) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 50 %. Důvod k aplikaci předpisu o korekčních faktorech nebyl shledán. Uvedený posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 12.10.2011, jímž bylo určeno, že žalobci náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky, ve kterých požádal o přezkoumání zdravotního stavu. To se stalo dne 18.1.2012, kdy lékař posudkové služby žalované určil za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení podle kapitoly XV, oddíl B, položka 1, písmeno b) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. a pro toto postižení stanovil pokles pracovní schopnosti o 60 %. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především ortopedické a neurologické povahy, k dispozici bylo interní vyšetření a byl zaznamenán výsledek vyšetření žalobce odborným traumatologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které se u žalobce jedná o stav po traumatické amputaci levé dolní končetiny ve stehně ve Pokračování - 3 - Error! Reference source not found. 3 letech věku, artrozu kyčelních kloubů vlevo III. stupně, vpravo II. stupně, sekundární skoliosu hrudní a bederní páteře I. stupně a nevýznamnou levostrannou percepční nedoslýchavost. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobce je vyučený zahradníkem, v oboru nepracoval, byl zaměstnán převážně jako dělník při montážních pracích. Ve 3 letech věku byl sražen na trati projíždějícím vlakem, kdy utrpěl traumatickou amputaci levé dolní končetiny nad kolenem, příčně dislokovanou zlomeninu dialýzy levé stehenní kosti, otevřenou zlomeninu lební a mnohočetné tržné rány a oděrky. Končetina byla v dětském věku oprotézována a žalobce od dětského věku zvládal chůzi bez opory a t.č. je jeho stav dobře kompenzován stehenní protézou s mechanickým kolenním kloubem. Chodí bez opory a pomůcek. Při chůzi napadá na levou dolní končetinu. Amputační pahýl je klidný. Na rentgenologickém vyšetření byla popsána atroza kyčelních kloubů, avšak nebylo prokázáno podstatné omezení hybnosti v kyčelních kloubech. Pro bolesti zad byl v minulosti léčen na rehabilitaci, byla zjištěna lehká sekundární skoliosa páteře. Dále byla zjištěna porucha sluchu, která je lehkého rázu. V souvislosti s úmrtím syna došlo k přechodné psychické dekompenzaci. Posudková komise konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je traumatická amputace levé dolní končetiny, která je dobře oprotézována a žalobce je na své dlouhodobé zdravotní postižení dobře adaptován. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole XV, oddíl B, položka 1, písmeno b) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 55 %. Střed rozpětí procentní míry poklesu pracovní schopnosti byl zvolen s přihlédnutím k tíži obtíží žalobce, jinak by byla zvolena dolní hranice daného rozpětí, protože žalobce má dobře vyhovující protézu, je v aktivním věku, na své postižení je dlouhodobě adaptován, je schopen chůze s protézou bez opory a pomůcek. Artróza a vertebrogenní postižení jsou lehkými funkčními postiženími, kdy nejedná se o poruchy invalidizující a nevyžádaly si soustavného léčení ani medikace. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o snížení stupně invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení, za účasti odborného lékaře traumatologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem tak k těm, které vyplývají z odborných Pokračování - 4 - Error! Reference source not found. lékařských nálezů, především ortopedické a neurologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jímž je traumatická amputace levé dolní končetiny nad kolenem. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole XV, oddíl B, položka 1, písmeno b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovního potenciálu ve výši 55 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení žalobce projevuje. Poukázala na obtíže, které toto postižení žalobci způsobuje, přestože žalobce je na své postižení dlouhodobě adaptován, je schopen chůze s protézou bez opory a pomůcek, je schopen rekvalifikace. Posudková komise se vypořádala s dalšími zdravotními postiženími, především artrózou kyčelních kloubů a postižením páteře, o nichž uvedla, že jedná se o lehké funkční postižení nezpůsobující invaliditu a stejným způsobem bylo nahlédnuto na postižení sluchu. Jestliže nebyla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na horní hranici příslušné položky vyhlášky, není důvod k aplikaci předpisu o korekčních faktorech. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení žalobce způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 55 % pokles pracovní schopnosti žalobce. Stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Legální definice II. stupně invalidity je obsažena v § 39 odst. 2 písm. b) zákona tak, že o označený stupeň invalidity jedná se tehdy, činí-li pokles pracovní schopnosti pojištěnce nejméně 50 %, avšak nejvíce 69 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce činí 55 %, pak rozhodnutí žalované odpovídá článku II bod 13 zákona č. 306/2008 Sb. Plný invalidní důchod byl žalobci přiznán v roce 2009 a v roce 2011 proběhla první kontrolní lékařská prohlídka, při které bylo zjištěno, že invalidita žalobce neodpovídá třetímu stupni, ale stupni nižšímu. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a článkem II bod 13 zákona č. 306/2008 Sb. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování - 5 - Error! Reference source not found. soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. srpna 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.