2 Ad 22/2015
č. j. 2 Ad 22/2015-45
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, protože zdravotní stav žalobce neodpovídá podmínkám pro invaliditu. Soud se opřel o posudek posudkové komise, který stanovil 30 % pokles pracovní schopnosti, což nepřesahuje požadovanou hranici 35 % podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodnutí bylo vydáno na základě objektivního posouzení zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, které neindikují invaliditu. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J. J., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 3. 2015, čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 24. 3. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2015, čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká nesprávné posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho dopad do rozsahu ztráty pracovní schopnosti. Po dobu pěti roků se nachází v klidu a bez zátěže, ale zdravotní problémy se zhoršují, postižení páteře bylo nesprávně zařazeno, nebylo započteno dlouhodobé postižení pravé nohy, přičemž na výsledku se nic nezměnilo ani v námitkovém řízení. Žalobce trpí neřešitelnými zdravotními problémy od roku 1988 od pracovního úrazu, tyto problémy se stále zhoršují, přestože jedná se o rozsáhlé a stupňující se zdravotní postižení. To neodpovídá 30 % rozsahu ztráty pracovní schopnosti. Extrémně se v posledních dvou létech zhoršil zdravotní stav žalobce. Do práce není schopen chodit. O operaci se rozhodne až v listopadu 2015 na klinice v Praze. Vedle problémů s páteří a pravou nohou je žalobce léčen pro kolísavý vysoký tlak, poukazuje na délku pracovní neschopnosti a dovolává se v žalobě konkretizovaných lékařských nálezů. Se zřetelem k těmto nálezům je vyjadřován nesouhlas s podřazením postižení jednotlivým položkám přílohy k vyhlášce. Od konce listopadu 2014 nepobírá žádné dávky, což hodnotí jako trest za nezaviněný pracovní úraz a 30 let zhoršující se bolesti. Z v žalobě vypočtených lékařských nálezů a posudků o invaliditě dovozuje, že skutkový stav byl zhodnocen nedostatečně a navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl podroben zjišťovací lékařské prohlídce v roce 2010 pro účely projednání žádosti žalobce o invalidní důchod. Rozhodujícím zdravotním postižením způsobujícím dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bylo postižení pravé nohy, pro které byl rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven ve výši 20 %. V námitkovém řízení byla takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti zvýšena o dalších 5 % bodů na celkových 25 % pro stejné zdravotní postižení, přičemž to bylo podřazeno následující položce vyhlášky, než učinil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení. Další zjišťovací lékařská prohlídka se uskutečnila v roce 2012, jako rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bylo označeno postižení pravé nohy, přičemž rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven na horní hranici položky podle kapitoly XV, oddíl B, položka 12, písm. b) ve výši 30 %. V námitkovém řízení byl rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven pro shodné postižení ve výši 25 %. Poslední zjišťovací lékařské prohlídce se žalobce podrobil v roce 2014, kdy za dominantní onemocnění způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byly určeny problémy s páteří způsobené degenerativními změnami vyvolávajícími lehké funkční postižení. Rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto onemocnění byl stanoven ve výši 20 %. Takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena o dalších 10 % na celkových 30 %. Postižení páteře bylo podřazeno kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Korekční faktor byl spatřován v přidružených zdravotních postiženích žalobce. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve Strakonicích byl přezkoumán v námitkovém řízení lékařskou posudkovou službou žalované. V tomto řízení však jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebylo nahlédnuto postižení páteře, ale postižení dolní končetiny, které bylo podřazeno kapitole XV, oddíl B, položka 12 písm. b) přílohy k vyhlášce a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení byl stanoven ve výši 30%. V obsahu posudku vyplývá, že takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti zahrnuje též další zdravotní postižení a profesi žalobce. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení z 5. 11. 2014, byl stěžejním podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2014, jímž byla žádost o invalidní důchod zamítnuta. Odvolání, ve kterém byly uplatněny výhrady k dopadům dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu do rozsahu poklesu pracovní schopnosti, byly projednány napadeným rozhodnutím, které se opírá o posouzení zdravotního stavu žalobce lékařem lékařské posudkové služby žalované. Uvádí se, že posudek vychází ze zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o kterém nejsou pochybnosti. Nejsou rozpory mezi lékařskými nálezy, které se dotýkají skutečností významných pro posudkový závěr. Přezkoumáním zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, které by indikovalo invalidizaci. Činí-li pokles pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 30 %, pak nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise uvedla, že k dispozici pro vypracování svého posudku měla kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře, kterou si sama vyžádala. Popsala nálezy odborných lékařů, především z oboru neurologie, ortopedie, chirurgie, interny a kardiologie a uvedla výsledky posudkových závěrů učiněných v době před vydáním napadeného rozhodnutí. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen disfunkcí pravé nohy jako následek pracovního úrazu, je omezena pohyblivost základního kloubu palce pravé nohy, vznikla poúrazová artróza základního kloubu palce se zkrácením bazálního článku palce, je zvažována operační artrodéza, žalobce je dále stižen reaktivní funkční statodynamickou poruchou páteře se sekundárním LI syndromem vpravo, dále se uvádí sekundární meniskopatie z roku 2011 nyní neléčená a hypertenzní nemoc ve stadiu vyšetřování. V posudkovém závěru byla označena rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jímž je disfunkce pravé nohy jako následek pracovního úrazu ze dne 12. 9. 1985, kdy došlo k podvrtnutí pravého hlezenného kloubu a k těžkému zhmoždění palce pravé nohy. Následkem úrazu bylo omezení pohyblivosti základního kloubu palce pravé nohy, ten byl operovaný dne 17. 2. 1988, trvá poúrazová artróza základního kloubu palce pravé nohy se zkrácením bazálního článku palce. Byla zvažována operační artrodéza, kterou žalobce odmítá a preferuje náhradu kloubu umělým, což není odborníky doporučeno. Následkem úrazu je pes planovalgus vpravo, jsou doloženy opakované sporadické tendovaginitidy extenzorů pravé nohy. Při narušení stereotypu chůze má žalobce reaktivní funkční statodynamickou poruchu páteře s projevy sekundárního LI syndromu vpravo, při zobrazovacím vyšetření byly popsány víceetážové spondylogenní a diskogenní změny, v klinickém nálezu není přítomna zániková kořenová symptomatologie. V anamnéze z roku 2011 byla popsána sekundární meniskopatie, pro tuto problematiku není doloženo žádné soustavné léčení. Posudková komise zhodnotila postižení žalobce identickým posudkovým kritériem, který byl hodnocen lékařem v námitkovém řízení a postižení žalobce podřadila kapitole XV, oddíl B, položka 12, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Posudkové kritérium je určeno pro výrazné deformity a poruchy nohou jednostranné nebo oboustranné, kde důsledkem postižení je závažná porucha stereotypu chůze a omezení dosahu chůze i přes kompenzační pomůcky. Podle názoru traumatologa, který byl členem posudkové komise, tomuto kritériu odpovídá míra funkčního postižení hraničně, protože pes planovalgus, tedy plochonoží nelze hodnotit jako těžkou deformitu nohy, za tuto nelze považovat ani ztuhlost kořenového palce postižené nohy. Komise nicméně posudkové kritérium použila a zohlednila tím recidivy tendovagintid v anamnéze, přihlédla k poruše stereotypu chůze posuzovaného. Jestliže ale uvedenému posudkovému kritériu žalobce odpovídá jen hraničně, pak by bylo indikováno s taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 20 – 30 % volit pouze dolní hranici. To by bylo indikováno i s ohledem na kvalifikační potenciál posuzovaného, který při svém vzdělání může vykonávat práce sedavé, administrativní, tedy práce bez zátěže dolních končetin. Volba dolní hranice taxace je indikována i tím, že použité posudkové kritérium je určeno i pro případné postižení obou nohou, avšak žalobce má postiženu pouze nohu jednu. Komise pak v dalším kroku posudkového hodnocení zohlednila postižení páteřní a zvolila shodně s lékařem námitkového řízení žalované horní hranici taxace 30 % poklesu pracovní schopnosti. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti nepovažovala komise za indikované u daného posudkového kritéria použít primárně horní hranici taxace a následné navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Shodně s lékařem žalované v námitkovém řízení posudková komise neoznačila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potíže páteřní, protože ty jsou sekundární a posudkově významné je, že nejsou spojeny s radikulárním zánikovým postižením. I pro případ, že by problémy s páteří byly zvoleny jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ani pak by nebyl žalobce hodnocen žádným stupněm invalidity. Stran dorzopatií nelze použít položky, které umožňují invalidizaci, klinický nález žalobce neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u těchto položek, neodpovídá ani položce pro střednětěžké postižení, kdy je dána míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %, protože klinický neurologický nález nelze hodnotit jako posudkově závažný, nebyly-li zjištěny známky poškození nervu. U žalobce je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která je zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení, tam jsou zahrnovány i závažné statodynamické poruchy. Zdravotní postižení žalobce není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Vyšetřování pro nově zjištěnou hypertenzi zatím nelze do dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zahrnout, protože při nastavení léčby by mělo dojít ke kompenzaci stavu. Pokud nejsou při hypertenzi přítomny závažné orgánové komplikace, pak není tato porucha zdravotního stavu posudkově významná. Proto posudková komise uzavřela, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nedosahuje 35 % a zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídá žádnému stupni invalidity. Posudkové závěry posudkových lékařů obou stupňů vycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posudková kritéria lékařem v námitkovém řízení byla posouzena správně, zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených právními předpisy, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Posudková komise reagovala na žalobcovy výhrady medicínské povahy obsažené v žalobě, ke kterým uvedla, že platná legislativa připouští různé možnosti posudkového hodnocení a došlo tak ke stavu, že žalobce v minulosti byl hodnocen různou mírou procentního poklesu pracovní schopnosti. V současnosti není zřejmé takové zhoršení zdravotního stavu žalobce, které by indikovalo invalidizaci. Komise neshledala důvod k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti, jak v posudku vysvětlila. Statodynamická porucha páteře není jistě lehká, při zařazení do adekvátního posudkového kritéria, kterým se hodnotí dorzopatie, se ale nehodnotí jen míra vady statodynamické, posudkově je tato problematika funkčního postižení hodnocena více komplexně a do hodnocení je zahrnuto zejména stanovení míry radikulárního postižení. To u posuzovaného přítomno není, posudkově tak nejde o těžké funkční postižení. Použitému posudkovému kritériu odpovídá žalobce jen hraničně, zařazením do tohoto kritéria byly zohledněny i další jím uváděné potíže, užívání analgetik, problémy s chůzí, problémy se šlachami a šlachovými pouzdry, bolesti zhoršující se při minimální zátěži. Ze zdravotní dokumentace přitom rozhodně jednoznačně nevyplývá, že by se zdravotní stav žalobce oproti stavu z roku 2012 extrémně zhoršil. Podle odborné dokumentace žalobce operační léčbu – dézu v oblasti kořenového kloubu palce pravé nohy odmítá, indikace k jiné operaci z dokumentace nevyplývá. Stran kolísavého a vysokého krevního tlaku se konstatuje, že tato problematika není zatím jednoznačně hodnotitelná jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posudková komise konstatovala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zhodnoceného skutkového stavu všech diagnóz, byl vyhodnocen celkový zdravotní stav žalobce, vzhledem ke kombinovanému postižení páteř – noha není indikováno taxační navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Ne každé těžké postižení konstatované odbornými lékaři vede k uznání invalidity, posudkově je zásadní vyhodnocení míry funkčního postižení v komplexu s vyhodnocením kvalifikačního potenciálu. Krajský soud přezkoumal napadeného rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů neurologa a traumatologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vyšla ze subjektivních potíží udávaných v průběhu řízení žalobcem a odborných lékařských nálezů, především ortopedické, neurologické, interní a kardiologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je disfunkce pravé nohy jako následek pracovního úrazu z 12. 9. 1985. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila XV, oddíl B, položka 12 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., vysvětlila, pro jaké postižení je posudkové kritérium určeno, popsala důsledky, kterými se toto postižení projevuje, konkrétně uvedla, že podle traumatologa toto kritérium lze se zřetelem k funkčnímu postižení aplikovat pouze hraničně, protože se nejedná o těžkou deformitu nohy, za takovou nelze považovat ani ztuhlost kloubu palce. K aplikaci tohoto kritéria však došlo z toho důvodu, že byly zohledněny recidivy tendovagintid a byla zohledněna porucha sterotypu chůze. Právě se zřetelem k tomu, že dané kritérium lze využít pouze hraničně, byl by důvod stanovit rozsah ztráty pracovní schopnosti na dolní hranici dané položky, jejíž rozmezí se uvádí v rozsahu 20 – 30 %, což by bylo indikováno i se zřetelem ke kvalifikačnímu potenciálu žalobce, který při svém vzdělání je schopen vykonávat sedavé práce. Dále se poukazuje na to, že dané kritérium zahrnuje postižení obou nohou, avšak u žalobce je postižena pouze noha pravá. Při volbě daného kritéria byla zohledněna skutečnost, že žalobce je postižen onemocněním páteře a pro tento důvod byl rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce stanoven na horní hranici dané položky ve výši 30 %. Posudková komise tím vysvětlila, že není možno při aplikaci daného kritéria užít primárně horní hranici dané položky a následně zvyšovat míru poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobce, konkrétně se zabývala postižením páteře, o kterém uvedla, že toto postižení není rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, protože jedná se o postižení sekundární a je významné, že není spojeno s radikulárním zánikovým postižením. Současně bylo vysvětleno, že i kdyby problémy s páteří byly označeny za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebylo by možno žalobce hodnotit žádným stupněm invalidity. Je tomu tak proto, že klinický nález žalobce neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u položek pro dorzopatie, protože nejedná se o střednětěžké postižení. Toto zjištění bylo učiněno na základě klinického neurologického nálezu, podle kterého nejsou známky poškození nervu. U žalobce je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která odpovídá lehkému funkčnímu postižení, kam jsou zahrnovány i závažné statodynamické poruchy. O nově zjištěné hypertenzi se uvádí, že tu zatím nelze do dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zahrnout, protože při nastavení léčby by mělo dojít ke kompenzaci stavu, toto postižení nezpůsobuje závažné orgánové komplikace, a proto dané postižení není posudkově významné. Posudková komise se dále zabývala možností aplikace předpisů o korekčních faktorech, přičemž pro aplikaci této normy neshledala posudkový důvod. Jedním z takových faktorů jsou další zdravotní postižení, ty však byly zhodnoceny tím, že pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti byla užita horní hranice položky vztahující se na rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Není důvod rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšit ani pro kvalifikační předpoklady, protože ohledně těch posudková komise výslovně uvedla, že žalobcova kvalifikace umožňuje výkon sedavého zaměstnání bez zátěže dolních končetin. Dále bylo posudkovou komisí reagováno na žalobní body vztahující se k posouzení zdravotního stavu žalobce a jeho dopadu do pracovního potenciálu, bylo vysvětleno, že nejsou žádné objektivní podklady nasvědčující tomu, že oproti posouzením v minulosti došlo ke zhoršení zdravotního stavu tak, aby byl důvod pro invalidizaci žalobce. Důvod pro navýšení míry poklesu pracovní schopnosti shledán nebyl, tak jak posudková komise ve svém posudku uvedla o statodynamické poruše páteře, že nejedná se poruchu lehkou, ale z posudkového hlediska je zapotřebí vycházet z funkčního postižení, které nelze hodnotit jako postižení těžké. Ve vztahu k postižení pravé dolní končetiny se uvádí, že není doloženo, že zdravotní stav žalobce se oproti stavu v roce 2012 zhoršil, uvádí se, že i přesto, že žalobcův stav dané položce odpovídá pouze hraničně, bylo toto kritérium využito se zřetelem k užívání analgetik, problémům s chůzí, problémům se šlachami a šlachovými pouzdry a zhoršující se bolesti i při minimální zátěži. Dále se poukazuje na to, že navržená operační léčba byla žalobcem odmítnuta, indikace k jiné operaci z dokumentace neplyne. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zhodnoceného skutkového stavu všech diagnóz, byl vyhodnocen celkový zdravotní stav žalobce, vzhledem ke kombinovanému postižení páteř – noha není indikováno taxační navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Poukazuje se na to, že ne každé těžké postižení konstatované odbornými lékaři vede k uznání invalidity, protože posudkově je zásadní vyhodnocení míry funkčního postižení v komplexu s vyhodnocením kvalifikačního potenciálu pojištěnce. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a učinila úsudek o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 30 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu stanoví § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je pojištěnec invalidní, dosahuje-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce pro chronické onemocnění činí 30 %, pak žalobce invalidní není. Z toho důvodu nejsou podmínky pro přiznání invalidního důchodu dodrženy. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Soud nesdílí názor žalobce, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zhodnoceného skutkového stavu všech diagnóz, protože posudková komise ve svém posudku vyložila, že při rozhodování bylo vycházeno z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Přitom mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly zjištěny rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posudková kritéria byla správně aplikována a zdravotní stav a jeho důsledky byly zjištěny v takovém rozsahu, který je dostačující pro použití posudkových kritérií daných právními předpisy a byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků významné pro posudkové zhodnocení. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. června 2015 Předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.