2 Ad 23/2012
č. j. 2 Ad 23/2012-21
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o změně výše invalidního důchodu, protože zdravotní stav žalobce odpovídá II. stupni invalidity. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil pokles pracovní schopnosti na 50 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nebyl splněn podmínka pro přiznání III. stupně invalidity. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J. Č., proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.2.2012, č. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 6.4.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21.2.2012 č.j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o změnu výše invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítá, že rozhodnutí je nesprávné, protože nebyl dostatečně a komplexně posouzen zdravotní stav žalobce. K ústupu potíží nedošlo, o čemž svědčí zpráva praktického lékaře, ze které lze dovodit, že pracovní potenciál žalobce je výrazně snížen a lze očekávat zhoršení zdravotního stavu. Byla doporučena konzervativní a režimová léčba a kladen důraz na nepřetěžování bederní páteře. Názor, že žalobce je plně invalidní projevil též odborný neurolog. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí o tom, že zdravotní stav žalobce neodpovídá III. stupni invalidity. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl uznán částečně invalidním od 9.4.2003 pro postižení vertebrogenním bolestivým syndromem LS páteře, kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto chronické onemocnění činil 35 %. Částečná invalidita přetrvala při kontrole v roce 2004. O tom, že žalobce je plně invalidní bylo rozhodnuto v roce 2005, přičemž stalo se tak pro onemocnění páteře, kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 70 %. Ke změně stupně invalidity došlo od 18.7.2005. Jako plně invalidní byl žalobce posouzen při kontrolách v létech 2006 a 2007. Ke snížení stupně invalidity ze III. stupně na II. stupeň došlo v důsledku kontroly z roku 2010, kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 40 % pro postižení páteře a tato hodnota byla zvýšena o 10 % na celkových 50 %. Dne 18.10.2011 žalobce požádal o změnu výše invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu. Posudkový lékař měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce uloženou u ošetřujícího lékaře, neurologické vyšetření a profesní dotazník. Stanovil diagnózu, podle které je žalobce stižen vertebrogenním algickým syndromem při osteochondróze L3/S1 se středně těžkým funkčním postižením závažného stupně u bederní páteře. Toto zdravotní postižení označil za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, podřadil jej kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti určil ve výši 40 %. Pro další postižení zdravotního stavu zvýšil rozsah poklesu pracovní schopnosti o 10 % bodů na celkových 50 %. Žalovaná rozhodnutím zde dne 25.11.2011 zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu, přičemž se tak stalo s odkazem na prve označený posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých poukázal na letité problémy s páteří, které mu brání ve výkonu pracovní činnosti, zdravotní stav nelze řešit radikálním chirurgickým zákrokem, dovozuje se, že zdravotní stav žalobce nebyl zhodnocen podle odpovídající položky přílohy k vyhlášce a požadoval zdravotní stav přezkoumat. To se stalo v námitkovém řízení dne 26.1.2012, kdy posudkový lékař popsal odborná zjištění, vzal zřetel k námitkám žalobce a učinil závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, žalobce omezuje ve fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Příčinou tohoto stavu je bolestivý páteřní syndrom lumboischiadický oboustranný, iritačně zánikový s postižením výbavnosti reflexů a senzitivity dolních končetin a recidivujícími bloky bederní páteře. Odkázal na EMG nález a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovil ve výši 40 % a takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti zvýšil o 10 % na celkových 50 %. Současně se uvádí, že nepoužívá se položka pro těžké funkční postižení, protože v klinickém nálezu není přítomno postižení ve smyslu svalových atrofií, poruch hybnosti končetin, závažných poruch funkce svěračů. K námitce žalobce se uvádí, že odborné nálezy nedokládají žádné posudkově významné zhoršení zdravotního stavu žalobce. Uznání plné invalidity v roce 2006 a její zachování při následných kontrolách je nahlíženo jako posudkové nadhodnocení se zřetelem k tomu, co je objektivně o zdravotním stavu žalobce prokázáno. Srovnává se položka pro středně těžké funkční postižení a pro těžké funkční postižení, kdy pro první z nich se předpokládá závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s recidivujícími projevy kořenového dráždění, funkčně významným neurologickým nálezem, poškozením nervu, snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení a omezení některých denních aktivit. Položka pro těžké funkční postižení je pak určena pro stavy, kdy je přítomno těžké postižení více úseků páteře s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, těžkým poškozením nervů, závažné parézy, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkový výkonnosti při lehkém zatížení, omezení denních aktivit ve značném rozsahu. Žalobce nemá parézu, nemá svalové atrofie, nemá poruchu hybnosti končetin, nemá závažnou poruchu svěračů, je schopen vykonávat lehkou práci, nelze tedy konstatovat, že má denní aktivity omezeny značně a má pokles výkonu i při lehkém zatížení. Po tomto doplnění námitkového řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které se opírá právě o uvedený posudek lékaře žalované, v odůvodnění se popisují posudková zjištění a je vycházeno ze závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro chronické onemocnění dosahuje 50 %. Proto žalovaná dospěla k závěru, že došlo ke změně stupně invalidity, žalobce je nadále invalidní pro invaliditu II. stupně. Podmínky pro přiznání invalidity III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění nebyly zjištěny. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže žalobce, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především neurologické a ortopedické povahy a uvedla, s jakým výsledkem skončilo vyšetření žalobce odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobce stižen chronickým oboustranným lumboischiadickým syndromem při osteochondróze disku L3/S1, spondylózou a spondylartrozou se středně těžkým funkčním postižením, má oboustrannou koxartrózou II. stupně, esenciální hypertenzi a je obézní. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobce je vyučen zámečníkem, pracoval v zemědělském družstvu, nyní v družstvu působí jako hlídač. Po dobu 20 let má bolesti v bederní páteři, které vyzařují do dolních končetin více vpravo. Kořenová léze byla prokázána v roce 2002, CT vyšetření potvrdilo nevelký výhřez disku L4/5 doleva. Po zhoršení stavu v roce 2004 byla magnetickou rezonancí prokázána těžká osteochodroza bederní páteře. Kontrolní EMG v roce 2007 shledalo těžké kořenové postižení S1 oboustranně, vlevo v etáži L5. EMG v roce 2010 mělo identický nález, klinicky zjištěna areflexie L2/S2 oboustranně s pozitivními napínacími manévry bez motorické zánikové symptomatologie. Při rentgenologickém vyšetření bederní páteře nalezeny degenerativní změny, osteochondroza disků L3/S1, spondyloza a spondylartroza. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobuje chronický oboustranný lumboischiadický syndrom při osteochondroze disku L3/S1, spondylozou a spondylartrozou se středně těžkým funkčním postižením. O ostatních zdravotních postiženích se uvádí, že neomezují aktivní hybnost žalobce a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Žalobce je adaptovaný na své zdravotní postižení, tomu odpovídá posudkově objektivní zjištěný stav, zachovalé tělesné schopnosti umožňují dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost hlídače. Smyslové a duševní schopnosti postiženy nejsou vůbec. Při vyšetření neurologem v posudkové komisi byl žalobce bez pyramidové iritační či zánikové symptomatologie, bez paréz bez poruchy citlivosti horních i dolních končetin. Chůze je samostatná, možná bez opory s napadáním na pravou dolní končetinu, po patách a špicích bez omezení, sfinktery intaktní. Postižení páteře, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, posudková komise podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je předpoklad rozsahu ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %. Posudková komise zvolila horní hranici položky ve výši 40 %, přičemž učinila tak, se zřetelem k povaze zdravotního postižení a s přihlédnutím k tíži obtíží. S ohledem na komorbiditu a dělnickou profesi zvýšila postupem podle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění, míru poklesu pracovní schopnosti o 10 % bodů na celkových 50 %. Současně uvedla, že u žalobce se nejedná o těžké funkční postižení více úseků páteře, jak předpokládá položka 1 písm. d), závažné poruchy nezjištěny, stejně jako svalové atrofie a poruchy hybnosti končetin. Poruchy funkce svěračů nejsou patrné. Uzavírá se, že invalidita žalobce odpovídá II. stupni, protože jedná se o pokles pracovní schopnosti ve výši 50 %. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti ve smyslu šetření bederní páteře před nadměrným a jednostranným postižením, prochlazením, úrazy a pády. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o změně výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 .s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Dochází-li k odnětí pobíraného důchodu, jedná se o to, aby posudková komise se přesvědčivě vypořádala s otázkou, zda u posuzovaného došlo ke zlepšení zdravotního stavu, či jeho stabilizaci, případně v čem spočívá rozdíl mezi původním uznáním plné invalidity a současným posudkovým závěrem. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurologické a ortopedické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy pak označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronický oboustranný lumboischiadický syndrom. Toto zdravotní postižení pak podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 40 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na to, že žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu s omezením pro vertebropaty, přihlédla k tíži obtíží, které zdravotní postižení vyvolává. Současně uvedla, co brání tomu, aby žalobcovo postižení, které je hodnoceno jako středně těžké, bylo podřazeno pod další položku vyhlášky, kde je předpoklad vyšší procentní míry, poklesu pracovní schopnosti. Uvedla, že u žalobce se nejedná o těžké funkční postižení více úseků páteře, žalobce netrpí závažnými parézami, svalovou atrofií, poruchami končetin, poruchami funkce svěračů. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími uvedenými v klinické diagnóze a pro tato další zdravotní postižení a profesi žalobce aplikovala předpis o korekčních faktorech a právě ve smyslu § 3 označené vyhlášky zvýšila pokles pracovní schopnosti žalobce o dalších 10 % bodů na celkových 50 %. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a učinila úsudek o aplikaci korekčního faktoru, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 50 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu, jestliže schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvýše o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, o invaliditu II. stupně jde tehdy, činí-li pokles pracovní schopnosti pojištěnce nejméně 50 %, avšak nejvýše 69 %. O invaliditu III. stupně jde tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti nejméně 70 %. Žalobce byl v době podání žádosti o změnu výše invalidního důchodu invalidní v II. stupni. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce činí 50 %, pak u žalobce se jedná o invaliditu II. stupně. Na stupni invalidity se proto v projednávané věci nic nezměnilo, a proto nelze vyhovět žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu. Napadené rozhodnutí je proto věcně správné a odpovídá ustanovení § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. června 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.