2 Ad 25/2015
č. j. 2 Ad 25/2015-59
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Rubrum
2Ad 25/2015 - 59 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně Ing. V.K., bytem X, zast. JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem v Praze 1, Panská 6, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015 čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 31. 3. 2015 Městskému soudu v Praze postoupenou dne 9. 4. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2015 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované o starobním důchodu a toto rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se uvádí, že žalobkyně nezpochybňuje výpočty uvedené v odůvodnění rozhodnutí, avšak žádala o změnu data o přiznání starobního důchodu, protože pečovala nikoli o dvě, nýbrž o čtyři děti. Matka D.D., provdané G. a L. D. utrpěla v roce 1992 těžký úraz při autonehodě a dne 17. 1. 1994 zemřela. Výchovy dětí se ujala žalobkyně. Otec dcery pravidelně navštěvoval, na výživě se podílel, např. nákupem ovoce či dcery obdarovával, trávil s nimi dovolené, které sám financoval. Vysokoškolská studia financoval rovněž otec. Pokračování - 2 - 2Ad 25/2015 To vše nic nemění na tom, že žalobkyně poskytovala dětem zázemí domova. Žalobkyně přijala dcery svého bratra do své rodiny, avšak učinila tak bez formálních náležitostí právní úpravy vzniklého stavu. Jednalo se o funkční rodinu, která nepotřebovala formalizovat existující právní vztahy. Děti bratra žalobkyně přišly do rodiny žalobkyně ve věku 6 a 11 let. Zákon, který byl opakovaně novelizován, na situaci žalobkyně nepamatuje. Žalobkyně plnila roli matky a očekávala, že žalovaná k této skutečnosti přihlédne. Úkolem žalované bylo nalézt právní institut, kterým by pro žalobkyni nalezla spravedlivé východisko. Žalobkyně spatřuje přepjatý formalismus v požadavcích žalované a formalistický postup žalované pro zjevné nepochopení smyslu, účelu a cíle zákona. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Jádrem sporu je posouzení, zda lze žalobkyni uznat dobu péče o dvě děti bratra žalobkyně, které pouze formálně převzala do své péče. Poukazuje se na ustanovení § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a pojem dítě jak je vymezen v § 20 zákona o důchodovém pojištění. Podmínka výchovy dítěte ovlivňuje vznik nároku a výši starobního důchodu ženy osobně pečující o dítě ve věku do dosažení zletilosti po dobu 10 roků. Zákon o důchodovém pojištění pamatuje i na případy, kdy z vážných objektivních důvodů žena nemohla tuto podmínku splnit. Jedná se o případ, kdy se žena výchovy dítěte ujala po dosažení 8 roků jeho věku. Zde zákon o důchodovém pojištění uvádí podmínky, při jejichž splnění lze k výchově přihlédnout, s čímž současně souvisí posouzení, od kterého momentu lze takovou péči pro daný účel uznat. V tomto smyslu judikoval Nejvyšší správní soud, kdy učinil závěr, že převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů lze uznat až od účinnosti některé z úkonů uvedených v § 20 odst. 2 zákona. V dané věci nelze přihlédnout k výchově dcer bratra, pokud nebyly žalobkyni svěřeny do péče pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiným správním rozhodnutím. V opačném případě by zákonodárce mohl podmínky podle § 20 zákona vypustit či je nahradit jinými pojmy, které nebrání plnému zohlednění faktické péče o dítě. Pro nárok a výši na důchod jsou rozhodné právní normy účinné v době, kdy zákonné podmínky jsou splněny, proto nelze argumentovat legitimním očekáváním o zohlednění péče o dcery bratra. Ze spisu žalované vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Žalobkyně podala dne 23. 10. 2014 žádost o starobní důchod. Nárok byl uplatněn k 10. 10. 2014, přiznán od 26. 1. 2015. Bylo požadováno uznat péči o děti M.K. a J.K. V příloze 1 k žádosti o změnu data přiznání starobního důchodu žalobkyně dne 17. 10. 2014 uvedla, že vychovala čtyři děti, vedle svých synů dcery bratra K.D., D.D., provdanou G. a L.D.. Dcery vychovávala od 1. 1. 1993 do jejich zletilosti v postavení skutečných dcer a sester synů. Stalo se tak poté, co matka dětí utrpěla těžký úraz, na jehož důsledky zemřela. Soudně postavení dětí v rodině řešeno nebylo. Rozhodnutím ze dne 10. 12. 2014 byl žalobkyni přiznán od 26. 1. 2015 starobní důchod. V odůvodnění se uvádí, že výchovu dětí D.D. a L.D. nelze hodnotit, protože podle § 20 zákona o důchodovém pojištění se za dítě podle tohoto zákona považuje dítě vlastní nebo osvojené a též dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů. Žalobkyni nebyly děti svěřeny do péče rozhodnutím soudu. Proto bylo možno zohlednit pouze výchovu vlastních dětí. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky, ve kterých uvedla, že obě dcery bratra převzala do péče plně nahrazující péči matky. K tomu připojila čestné prohlášení otce dětí K.D.a jeho dcer L.D. a D.D., provdané G. Pokračování - 3 - 2Ad 25/2015 Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, jímž byly námitky zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Poukazuje se na ustanovení § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a předpis o tom, kdo se považuje za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů podle § 20 odst. 2 zákona. Přestože žalobkyně fakticky o dcery bratra pečovala, nelze tyto děti hodnotit jako žalobkyní vychované pro účely stanovení důchodového věku. Pro možnost takového hodnocení se požaduje rozhodnutí příslušného orgánu, jímž by tyto děti byly svěřeny do péče žalobkyně. Předložená čestná prohlášení nepostačují k tomu, aby faktická péče žalobkyně o děti bratra byla zhodnocena pro účely důchodového pojištění. Shodná čestná prohlášení K.D., D.D., provdané G. a L.D. předložila žalobkyně soudu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souzené záležitosti jedná se o to, zda lze pro dobu vzniku nároku na starobní důchod vzít v úvahu skutečnost, že žalobkyně pečovala vedle svých dvou dětí též o dvě děti svého bratra. Mezi účastníky není na sporu, že děti nebyly do péče žalobkyně svěřeny rozhodnutím soudu. Právě se zřetelem ke skutečnosti, že žalobkyně se podílela na výchově dětí svého bratra, dovodila, že důchodový věk žalobkyně nastal dříve, než jak byl stanoven žalovanou. Tento právní názor žalobkyně na důchodový věk není správný. Podle § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění je podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu 10 roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu 5 roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. Co rozumí se dítětem, ve smyslu citované právní normy, upravuje § 20 odst. 1 zákona. Dítětem pro účely důchodového pojištění rozumí se dítě vlastní nebo osvojené, a pokud se dále nestanoví jinak též dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu nebo na základě dohody rodičů schválené soudem, dítě manžela, nemá-li druhý z rodičů rodičovskou odpovědnost a dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li znám (§ 20 odst. 2 zákona). Co rozumí se rozhodnutím příslušného orgánu, podle odst. 2 věty 1 se uvádí v odst. 3 § 20 zákona. Aplikováno na souzenou věc to znamená, že tu není žádné rozhodnutí příslušného orgánu či soudu, na základě kterého by žalobkyně převzala do své péče dcery svého bratra. Jestliže tu takové rozhodnutí není, pak nejedná se o děti převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů, v důsledku čehož nelze tyto děti podřadit pod pojem dítěte ve smyslu § 20 odst. 1 zákona. To pak má za následek, že podmínka výchovy těchto dvou dětí pro nárok žalobkyně na starobní důchod podle § 32 odst. 4 zákona dodržena není. Z prve citovaných správních norem je zjevné, že není rozhodné, že žalobkyně fakticky o děti pečovala, přičemž na péči se podle žalobního tvrzení podílel též otec dětí. Pro stanovení důchodového věku žalobkyně je významné splnění zákonem stanovených požadavků, které Pokračování - 4 - 2Ad 25/2015 však pro chybějící rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dětí do péče žalobkyně, chybí (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2013 čj. 3Ads 134/2012-23). Soud proto uzavřel, že při stanovení důchodového věku žalobkyně je zapotřebí vycházet z toho, že žalobkyně pečovala o dvě vlastní děti. Důchodový věk žalobkyně byl proto napadeným rozhodnutím stanoven v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Argumentace žalobkyně konkrétní citací rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 3Ads 37/2003 o tom, co rozumí se osobní péčí o dítě, nepostačuje, jestliže ustanovení § 20 odst. 2 věta 1 odst. 3 stanoví požadavek, aby jednalo se o dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů rozhodnutím příslušného orgánu. Žalovaná pak není povolána k tomu, aby hodnotila, zda tu existovaly důvody, které bránily tomu, aby rozhodnutí o převzetí dětí do péče nahrazující péči rodičů bylo vydáno. Povinností nositele pojištění je aplikovat zákon o důchodovém pojištění a vzdor provedeným novelizacím není na něm, aby okruh osob, na které lze pod pojem dítě vztáhnout, rozšiřoval. Napadené rozhodnutí nikterak neodporuje zásadě ochrany legitimního očekávání, jestliže jsou tu zcela jednoznačně stanoveny podmínky, za kterých se dítětem ženy stává dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů. Jak je zřejmé z prve uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2013, předpokládá se u dítěte převzatého do trvalé péče nahrazující péči rodičů rozhodnutí příslušného orgánu. I toto rozhodnutí dokládá, že v případech obdobných věci žalobkyně postupuje se zcela shodně a napadeným rozhodnutím nebylo nikterak zasaženo do legitimního očekávání žalobkyně. Ustanovení § 20 zákona o důchodovém pojištění stanoví požadavky, za kterých lze výchovu nevlastních dětí podřadit pod pojem dítěte. Jak již bylo uvedeno, tyto zákonné požadavky splněny nejsou, a proto nelze pro dosažení důchodového věku žalobkyně zohlednit výchovu dětí bratra žalobkyně. Žádný jiný právní instrument, který by umožnil pro stanovení důchodového věku vzít v úvahu skutečnost, že žalobkyně se podílela na výchově dětí bratra, zákon neupravuje. Z právní úpravy důchodového pojištění pak žalovaná při hodnocení podmínek vzniku nároku na starobní důchod vykročit nesmí. V souzené věci byla žádost žalobkyně i změna této žádosti týkající se zohlednění péče o dvě děti bratra žalobkyně vyložena zcela podle obsahu těchto žádostí a bylo hodnoceno, v které době se zřetelem k právní úpravě dosáhla žalobkyně důchodového věku. Proto žalovaná při projednání žádosti o starobní důchod nepostupovala nikterak v rozporu s citací z rozsudku Nejvyššího správního soudu vydaného ve věci 1As 30/2008. Zákon o důchodovém pojištění stanoví podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, a tudíž podmínky pro důchodový věk. Tyto předpisy byly aplikovány zcela správně a nejsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaná vykonávající státní správu na úseku důchodového pojištění žádost žalobkyně o starobní důchod projednala a učinila tak v souladu s předpisy, které stanoví podmínky pro vznik nároku na požadovaný důchod. Skutečnost, že žalobkyni nebylo vyhověno, neznamená, že bylo postupováno v rozporu s principem efektivnosti státní správy, žádost byla vyřízena v souladu se zákonem a jestliže byly zkoumány hmotně právní podmínky pro vznik nároku na důchod a byl posuzován hmotně právní požadavek na vznik důchodového věku, pak nebylo postupováno formálním způsobem. Je-li Česká správa sociálního zabezpečení nositelem důchodového pojištění, pak právě jí přísluší rozhodovat o žádostech o starobní důchod a nelze tuto povinnost přesunout na jiný správní orgán. Pokračování - 5 - 2Ad 25/2015 K argumentaci rozhodnutími Ústavního soudu je zapotřebí uvést, že zákon o důchodovém pojištění nebyl nesprávně aplikován. Žalovaná se zabývala tím, v kterém okamžiku dosáhla žalobkyně důchodového věku a jak již bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, byl důchodový věk žalobkyně stanoven v souladu se zákonnými požadavky. Zákonné podmínky pro vznik nároku na starobní důchod byly na souzenou věc vztaženy zcela správně, při rozhodování nepůsobila svévole ani nedošlo k vadné interpretaci, která by znamenala extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Proto při aplikaci podmínek na vznik starobního důchodu žalobkyně nejde o přepjatý formalismus a žalobkyně nebyla dotčena na svých základních právech. Ustanovení § 20 odst. 2 věta 1 a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění formuluje předpoklady, ze kterých je dítě nahlíženo jako dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů. Takto stanovené podmínky odrážejí reálné společenské vztahy, za kterých se dítě převzaté do péče stává dítětem pro účely zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná proto při rozhodování o žádosti žalobkyně o starobní důchod nepostupovala přepjatě formalistickým postupem. Poznamenává se, že zákonem o důchodovém pojištění je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán též soud. Pro posouzení věci není rozhodné, jakou formou byla podána čestná prohlášení, ale skutečnost, že děti bratra žalobkyně nebyly převzaty do péče na základě rozhodnutí k tomu povolaného orgánu, jak požaduje ustanovení § 20 odst. 2 věta 1 odst. 3 zákona. Nezbývá než zopakovat, že zákonný předpis o důchodovém věku a pojem dítěte pro účely důchodového pojištění byl vyložen zcela správně a nemíjí se s účelem a cílem zákona při rozhodování o starobním důchodu. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, na které se v žalobě poukazuje. Pro účely přezkoumání napadeného rozhodnutí zcela postačovaly písemnosti založené ve spise žalované. Právě se zřetelem k zákonným podmínkám vyplývajícím z § 20 zákona o důchodovém pojištění nebylo zapotřebí řízení doplňovat o výslechy žalobkyně, bratra žalobkyně a jeho dětí, manžela žalobkyně a synů žalobkyně. Nejsou-li zákonné podmínky pro splnění požadavků kladených na to, kdo je dítětem, splněny, čemuž odpovídá žalobní tvrzení i obsah správního spisu, pak není zapotřebí řízení doplnit výpověďmi lékařky, psycholožky, učitelek ani dalších osob. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 6 - 2Ad 25/2015 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. října 2015 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.