Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

2 Ad 27/2011

č. j. 2 Ad 27/2011-23

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2011-06-27 · ECLI:CZ:KSCB:,2011:2.Ad.27.2011.23

Citované zákony (9)

Rubrum

2Ad 27/2011 – 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně P. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 25.1.2011 č.j. X, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. /1/ Žalobou zaslanou dne 28.3.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25.1.2011 č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.12.2010 č.j. X a toto rozhodnutí potvrzeno. /2/ Žalobkyně namítala chybnou aplikaci zákona platného v roce 2005 pro výpočet sirotčího důchodu pro jejího nezletilého syna, neboť z dokladů jednoznačně vyplývá, že ačkoliv požádala o výpočet sirotčího důchodu v roce 2005, Česká správa sociálního zabezpečení z nepochopitelných důvodů nekontaktovala a nepožádala nositele německého důchodového pojištění o spolupráci či výpočet sirotčího důchodu, přestože byla v roce 2004 s nositelem tohoto pojištění v kontaktu. Dále uvedla, že Česká správa sociálního zabezpečení s žalobkyní nekomunikovala a znemožnila jí se k věci vyjádřit. Doplnila, že J. R. pečoval o Pokračování - 2 - 2Ad 27/2011 osobu blízkou od roku 1988 v SRN, a to do 30.4.2003. Dále od roku 1988 pronajímal v SRN dům s výnosem 30 000 DM, které tam zdaňoval. Současně byl důchodově připojištěn. Z toho vyplývá, že na německé straně splňoval všechny potřebné podmínky pro získání nároku na důchod. V rozhodnutích vydaných Českou správou sociálního zabezpečení nejsou správně uváděny doby pojištění, ani vyměřovací základ, kterých J. R. dosáhl v SRN. Doby pojištění v SRN jsou významné pro výpočet sirotčího důchodu, neboť právě v SRN J. R. dosáhl nároku na důchod. Jedná se o dobu 15 let na německé straně, která není bezvýznamná pro výpočet důchodu na straně české. Tomu není na překážku, že byl J. R. evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Žalobkyně dále vyslovila nesouhlas s tím, že výpočet doby pojištění s přihlédnutím k dobám dosaženým v Německu je pro jejího syna výhodnější na české straně. Ve všech výpočtech chybí souběžné doby ze SRN, které byly opomenuty. To žalobkyně chápe jako záměrnou manipulaci s fakty české strany. K nápravě došlo až teprve k její reklamaci. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované. /3/ Žalovaná uvedla, že při výpočtu výše sirotčího důchodu postupovala v souladu s českými platnými právními předpisy a nařízením, a proto navrhla žalobu zamítnout. Ze spisové dokumentace vyplývá, že J. E. R. zemřel 22.8.2005 a rozhodnutím žalované ze dne 5.11.2004 mu byl přiznán starobní důchod podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění účinném do 31.12.2009 a podle článku 24 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo a od 1.5.2004 i s přihlédnutím k nařízení Rady č. 1408/71 a č. 574/72. Rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti, ve které bylo uvedeno, že za dobu od 1.4.1995 do 27.4.2003 žadatel uplatnil nárok na zápočet doby péče o osobu bezmocnou, zemřelou 27.4.2003 (matka žadatele) a k tomu bylo uvedeno, že zápočet doby bude dodatečně doložen. Žadatel splňoval nárok na starobní důchod jen podle českých právních předpisů, ale s ohledem na to, že vykazoval výdělečnou činnost v Německu, žalovaná stanovila dlouhodobé zálohy do doby obdržení potvrzení o dobách pojištění od německého nositele. Doba péče o bezmocnou osobu zhodnocena nebyla, neboť nebyly doloženy doklady prokazující dobu péče o bezmocnou matku. Bylo uvedeno, že po jejich dodatečném předložení prokazující dobu péče o bezmocnou matku žalovaná rozhodne v intencích § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Žaloba proti tomuto rozhodnutí nebyla podána. Dne 16.3.2005 se žadatel domáhal vysvětlení důvodu nezapočítání doby péče jako náhradní doby pojištění, avšak než žalovaná stačila zareagovat J. E. R. zemřel. /4/ Dne 5.9.2005 žalovaná obdržela žádost o sirotčí důchod žalobkyně na syna D. R. po zemřelém J. E. R.. V žádosti uvedla, že otec pobíral starobní důchod podle § 31 odst. 15.8.2003. Žalovaná uvedla, že žalobkyně se svými námitkami snaží dosáhnout, aby se do výše sirotčího důchodu promítly aktivity zemřelého vykonávané v Německu, a to jak doba péče o bezmocnou matku, tak příjmy, které získal pronajímáním nemovitosti v Německu, neboť všechny příjmy byly zdaněny podle německých zákonů. Předmětem sporu je tudíž pro účely výše sirotčího důchodu zhodnocení doby pojištění a výdělků získaných zemřelým v Německu podle německých právních předpisů. Žalovaná poukázala na platnou právní úpravu, zvláště pak odkázala na ustanovení nařízení, která jsou jednoznačná jak pro hodnocení doby pojištění získané na území členského státu podle vnitrostátních právních předpisů, tak pro hodnocení příjmů, kdy se ve smyslu článku 47 odst. 1 písm. d) nařízení dosazuje průměrný indexovaný výdělek určený z vyměřovacích základů získaných a započítávaných pouze podle českých právních předpisů. Současně poukázala na součást spisové dokumentace, kde jsou obsáhlé dopisy, kterými žalovaná reagovala na dotazy Pokračování - 3 - 2Ad 27/2011 žalobkyně ve vztahu k výši sirotčího důchodu i na obsáhlé odůvodnění napadeného rozhodnutí, jímž byla žalobkyně seznámena s postupem při výpočtu sirotčího důchodu. Výše sirotčího důchodu byla stanovena z podkladů, které tvořily obsah spisové dokumentace, byly výchozími při výpočtu starobního důchodu J. E. R., tyto podklady byly známy již v době uplatnění žádosti o sirotčí důchod. Ve smyslu § 85a ) odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. se nepoužije ve věcech důchodového pojištění ustanovení správního řádu. Žalobkyně měla možnost se kdykoliv seznámit s obsahem spisu a činit si z něho výpisky. III. Obsah správních spisů. /5/ Ze správního spisu, který si v dané věci soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti. /6/ Dne 5.11.2004 vydala Česká správa sociálního zabezpečení pro J. E. R. rozhodnutí č. X, kterým mu od 15.8.2003 přiznala starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění v platném znění a podle článku 24 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o sociálním zabezpečení č. 94/2002 Sb. ve výši 4 232,- Kč. Proti rozhodnutí nebyla podána žaloba a z toho důvodu rozhodnutí nabylo právní moci. J. E. R. zemřel dne 22.8.2005 a k tomuto datu byl žalobkyni přiznán rozhodnutím ze dne 13.12.2005 sirotčí důchod podle § 52 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a dle článku 46 odst. 1 nařízení Rady č. 1408/71. Sirotčí důchod byl vypočítán ze starobního důchodu před dosažením důchodového věku zemřelého. Zemřelý získal dobu pojištění bez přihlédnutí k německé době pojištění, a proto byl důchod vypočten podle českých právních předpisů a doba pojištění získaná podle německých právních předpisů byla v rozhodném období pro stanovení výpočtového základu vyloučena. Rozhodnutím ze dne 21.11.2008 byl sirotčí důchod od 22.8.2005 upraven, neboť zemřelý pobíral starobní důchod před dosažením důchodového věku a Česká správa sociálního zabezpečení zkoumala, zda zemřelý nesplňoval podmínky nároku na plný invalidní důchod nebo starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění. Bylo zjištěno, že zemřelý splňoval podmínky nároku na plný invalidní důchod, a to s přihlédnutím k německé době pojištění a tento důchod byl vyšší než starobní důchod před dosažením důchodového věku. Proto byl přepočítán sirotčí důchod s ohledem na tuto skutečnost a stanoven z vyššího důchodu. Další přezkoumání výše důchodu bylo realizováno na základě žádosti žalobkyně rozhodnutím ze dne 15.12.2010. Nový výpočet dílčího sirotčího důchodu byl proveden podle článku 47 odst. 2 nařízení a osobní vyměřovací základ byl stanoven podle článku 47 odst. 1 písm. d) nařízení. V rozhodnutí byla stanovena celková výše důchodu 3 041,- Kč od 22.8.2005. V rozhodnutí jsou uvedeny dále zvýšení důchodu ve smyslu v rozhodnutí citovaných vládních nařízení, až do ledna 2009. V rozhodnutí je uvedeno, jaká doba pojištění byla pro výši důchodu započtena, a to v rozsahu českého důchodového pojištění, tak i německého důchodového pojištění. Úhrny vyměřovacích základů a koeficienty nárůstu za jednotlivé kalendářní roky jsou uvedeny v osobním listu důchodového pojištění ze dne 26.11.2010. /7/ Ve spise jsou založeny přípisy zaslané žalobkyni ze dne 10.12.2008, 24.6.2009, 30.12.2010. V přípisech je reagováno na podání a stížnosti žalobkyně, které zaslala žalované ohledně stanovení výše sirotčího důchodu a je podrobně vysvětlován postup žalované, který byl v roce 2005 chybný, a proto byl proveden nový výpočet sirotčího důchodu, byl stanoven doplatek za období od 1.1.2006 do 21.1.2011, o jehož výši byla žalobkyně informována. Pokračování - 4 - 2Ad 27/2011 /8/ Proti rozhodnutí ze dne 15.12.2010 podala žalobkyně námitky. O námitkách rozhodla žalovaná rozhodnutím ze dne 25.1.2011 č.j. X tak, že námitky byly zamítnuty rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.12.2005 č.j. X bylo potvrzeno. /9/ Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně znovu zopakovala, že při přiznání dávky sirotčího důchodu nebyly zohledněny doby péče o osobu blízkou, přestože J. R. o tuto osobu v SRN pečoval od roku 1988 do 30.4.2003. Rovněž nebyly vzaty v úvahu výnosy z pronájmu domu od roku 1988 do roku 2003, který J. R. každoročně cca ve výši 30 000 DM v Německu zdaňoval a současně byl důchodově připojištěn. Zdůraznila, že Česká správa sociálního zabezpečení po celou dobu odmítala spolupracovat, především pak v období do roku 2008, do té doby komunikovala pouze s Okresní správou sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci. Postup při stanovení sirotčího důchodu jí nikdo nevysvětlil. Žalobkyně poukázala i na to, že podle platných zákonů J. R. nesplňoval nárok na přiznání starobního důchodu na české straně, ale naopak splňoval podmínky pro přiznání starobního důchodu na straně německé. Vydané rozhodnutí považuje za nesprávné a navrhuje jeho zrušení. Tytéž námitky žalobkyně uvedla v replice k vyjádření žalovaného, kde uvedla, že trvá na tom, aby bylo nařízeno ve věci jednání. IV. Právní názor soudu. /10/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. /11/ Žalobkyně v žalobě v prvé řadě poukázala na chybnou aplikaci zákona platného v roce 2005 pro výpočet sirotčího důchodu pro jejího nezletilého syna D. /A/, namítala, že Česká správa s ní nekomunikovala a tím jí znemožnila se k záležitosti jakýmkoli způsobem se vyjádřit /B/. Dále tvrdila, že v rozhodnutích vydaných Českou správou sociálního zabezpečení nejsou správně uváděny doby pojištění, ani vyměřovací základ, kterých J. R. v SRN dosáhl, přičemž v období od roku 1988 do roku 2003 představuje 15 let, což není bezvýznamná doba. Nesouhlasila s právním názorem žalované, že výpočet doby pojištění s přihlédnutím k dobám dosaženým v Německu je pro jejího syna výhodnější na české straně. Vzhledem k výši příjmů dosažených Josefem Rychtou v Německu by byl důchod v SRN výhodnější. V rozhodnutí chybí údaje potřebné k výpočtu sirotčího důchodu zejména doby v SRN. Má za to, že došlo k manipulaci s údaji /C/. A. Chybná aplikace zákona. /12/ V prvé řadě soud poukazuje na to, že Česká repulika je od 1.5.2004 povinna aplikovat v oblasti sociálního zabezpečení nařízení Rady /ES/ č. 1408/71 a prováděcí nařízení Rady /EHS/ č. 574/72, která upravují oblast důchodových dávek pro migrující pracovníky založenou na čtyřech základních principech, a to principu rovného zacházení, sčítání dob pojištění, zachování nabytých práv a aplikace jednoho právního řádu. Z toho tedy jinými slovy vyplývá, základní zásada, že migrující pracovníci podléhají systému sociálního zabezpečení pouze jediného členského státu. Za této situace pak jsou vyloučeny právní předpisy všech ostatních členských států. Účast v systému sociálního zabezpečení nemůže být zvolena účastníkem daného právního vztahu. Základní pravidlo stanoví použití právních předpisů toho členského státu, ve kterém zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba skutečně vykonává svou činnost bez ohledu na místo jejího bydliště. V dané záležitosti se jednalo o přiznání dávky sirotčího důchodu podle § 52 zákona č. 155/1995 Sb., v platném Pokračování - 5 - 2Ad 27/2011 znění a článku 46 odst. 1 nařízení č. 1408/71. Při prvotním přiznání sirotčího důchodu byl stanoven sirotčí důchod pouze z předčasného starobního důchodu zemřelého J. R. a stanovena dávka rozhodnutím ze dne 13.12.2005. Bylo tomu tak proto, že zemřelý získal dobu pojištění bez přihlédnutí k německé době pojištění, důchod byl vypočten pouze podle českých právních předpisů a doba pojištění získaná podle německých právních předpisů v rozhodném období pro stanovení výpočtového základu byla vyloučena. Zemřelému J. R. byl přiznán starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31.12.2009 a podle článku 24 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o sociálním zabezpečení č. 94/2002 Sb., s přihlédnutím nařízení Rady č. 1408/71 a č. 574/72. Starobní důchod podle § 31 byl přiznán na základě žádosti, kterou zemřelý podal dne 15.8.2003 u Okresní správy sociálního zabezpečení. Zemřelý uplatnil nárok i za dobu od 1.4.1995 do 27.4.2003, kdy pečoval o osobu bezmocnou /matku p. W. R./. Uvedl, že požadavek na zápočet doby doloží dodatečně. Vzhledem k tomu, že k datu vydání rozhodnutí zápočet doby doložen nebyl, byl starobní důchod stanoven bez přihlédnutí k době péče o bezmocnou osobu. Rozhodnutí o přiznání starobního důchodu J. R. zpochybněno nebylo, a tudíž nabylo právní moci. Zemřelý se posléze dne 16.3.2005 dotazoval, z jakého důvodu mu nebyla doba péče o matku uznána jako náhradní doba pojištění, avšak do doby úmrtí J. R. žalovaná na jeho žádost o vysvětlení nezareagovala. S ohledem na to, že zemřelý získal potřebnou dobu pojištění 25 let bez přihlédnutí k německé době pojištění, byla výše důchodu stanovena podle českých právních předpisů a doba pojištění získaná podle německých právních předpisů byla v rozhodném období pro stanovení výpočtového základu podle článku 26 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Německem vyloučena. Na základě stížnosti žalobkyně bylo následně zjištěno, že výpočet sirotčího důchodu byl chybný, neboť zemřelý pobíral předčasný starobní důchod, a proto mělo být k datu úmrtí zkoumáno, zda splňoval podmínky nároku na plný invalidní důchod nebo starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Při novém posouzení bylo zjištěno, že zemřelý k datu úmrtí splňoval podmínky nároku na plný invalidní důchod s přihlédnutím k německé době pojištění. Proto byl proveden nový výpočet důchodu podle článku 46 odst. 2 nařízení Rady č. 1408/71, kdy Česká správa sociálního zabezpečení stanovila důchod tak, jak by náležel, pokud by všechny doby pojištění oznámené zahraničním nositelem pojištění byly získány podle českých právních předpisů /teoretická výše důchodu/. Do výše sirotčího důchodu byla tedy započítána doba pojištění na území Německa jako doba zaměstnání. Česká správa sociálního zabezpečení pak stanovila teoretickou výši důchodu tzv. dílčením, aby odpovídala poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů ke dni, od něhož se důchod přiznával. Dne 15.11.2010 žalobkyně uplatnila žádost o přezkoumání výše důchodu, na jejímž základě provedla Česká správa sociálního zabezpečení nový výpočet dílčího důchodu podle § 46 odst. 2 nařízení Rady č. 1408/71 v rozhodnutí ze dne 15.12.2010 a osobní vyměřovací základ byl stanoven postupem podle článku 47 odst. 1 písm. d) téhož nařízení. V citovaném rozhodnutí je podrobně popsán způsob výpočtu důchodové dávky, který odpovídá citované platné právní úpravě. V žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.12.2010 zamítnuty je podrobně vysvětlen postup České správy sociálního zabezpečení od roku 2005, kdy byl žalobkyni přiznán sirotčí důchod včetně rekapitulace dalších úprav této dávky a uveden způsob výpočtu výše sirotčího důchodu, který žalobkyně zpochybnila svými námitkami. Žalovaná vysvětlila, jaké právní přepisy aplikovala s ohledem na situaci zemřelého, který byl pojištěn též na území Německa, a uvedla, jakou dobu pojištění v českém důchodovém systému i v německém důchodovém pojištění vzala v úvahu pro stanovení konkrétního výpočtu dávky. Způsob i výše výpočtu dávky byla stanovena v souladu s platnou právní úpravou. Nelze proto přisvědčit žalobkyni v její námitce, že byl chybně aplikován zákon platný v roce 2005 pro výpočet sirotčího důchodu, neboť z žalobou napadených rozhodnutí vyplývá, podle jakých právních předpisů Pokračování - 6 - 2Ad 27/2011 bylo postupováno a tento postup soud hodnotí jako správný. Rovněž nelze žalobkyni přisvědčit, že Česká správa nekontaktovala nositele německého důchodového pojištění o spolupráci, což vyplývá, z písemností založených ve spise, neboť z informace ve spise založené vyplývá, že Česká správa sociálního zabezpečení německému nositeli pojištění zaslala žádost o prošetření, z jakého důvodu byl německý sirotčí důchod žalobkyni vyplácen až od 1.10.2007. V žalobou napadeném rozhodnutí je rovněž vysvětleno, jakou má Česká správa sociálního zabezpečení v tomto směru pravomoc, která neumožňuje jakkoli přezkoumávat rozhodnutí, které vydal cizí nositel pojištění. Žalobkyně byla poučena o tom, že v tomto směru je nutná její aktivita k tomuto nositeli pojištění. Soud proto k této žalobní námitce uzavřel, že důvodná nebyla. B. Nedostatek komunikace ze strany žalované se žalobkyní. /13/ V další žalobní námitce žalobkyně tvrdila, že s ní žalovaná strana nekomunikovala a tím jí znemožnila, aby se k záležitosti mohla jakýmkoli způsobem vyjádřit. K tomu doplnila jako důkaz svého tvrzení kopie dokladů, a to, že zemřelý J. R. pečoval o osobu blízkou od roku 1988 v SRN do 30.4.2003 a že v SRN zdaňoval příjmy, které mu plynuly z pronájmu domu v ročním výnosu 30 000 DM, které zdaňoval a byl rovněž v SRN důchodově připojištěn. Žalobkyně má za to, že na německé straně splňoval všechny potřebné podmínky pro získání nároku na důchod. K tomu soud uvádí, že ani tuto námitku nelze hodnotit jako důvodnou. Zemřelému J. R. byl vyplácen starobní důchod před dosažením důchodového věku podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, neboť zemřelý o tuto dávku požádal a splnil podmínky pro její přiznání, tedy získal potřebnou dobu pojištění 25 let bez přihlédnutí k německé době pojištění a doba pojištění podle německých právních předpisů byla pro stanovení výpočtového základu podle článku 26 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Německem vyloučena jako doba vyloučená. Ze spisu vyplývá, jakým dalším způsobem bylo žalovanou ve vztahu k žalobkyni postupováno a o úkonech žalované byla vždy žalobkyně informována, písemností jí byly doručovány, na stížnosti i přípisy bylo ze strany České správy sociálního zabezpečení reagováno, o čemž svědčí písemnosti ze dne 10.12.2008, 24.6.2009, 30.12.2010. Kopie dokladů, které žalobkyně soudu předložila, že J. R. pečoval o osobu blízkou od roku 1988 v SRN, a to do 30.4.2003 případně, že J. R. měl každoročně výdělek z pronájmu domu v SRN okolo 30 000 DM, které zdaňoval a byl důchodově připojištěn nemohou být důkazem tohoto tvrzení, že žalovaná s žalobkyní nekomunikovala, neboť tyto písemnosti k oprávněnosti tvrzení žalobkyně nesvědčí. Z písemností, které byly v dané věci žalovanou vydány vyplývá, že žalobkyně byla informována o tom, že započtení německé doby pojištění jako zaměstnání /pojištění/ pro výši českého důchodu nemá význam na výši německého důchodu, neboť německý nositel pojištění přiznal žalobkyni německý sirotčí důchod od 1.10.2007 a k německé době pojištění bylo přihlédnuto při výpočtu konkrétní dávky důchodového pojištění pouze z hlediska teoretické výše, ale výše dílčího důchodu pak odpovídá pouze době pojištění v ČR. Nutno poznamenat, že přiznání sirotčího důchodu za dobu pojištění zemřelého na území Německa je v pravomoci německého nositele pojištění, který má pravomoc vydat příslušné rozhodnutí. Z toho tedy jinými slovy vyplývá, že k německé době pojištění bylo přihlédnuto pouze pro výpočet teoretické výše důchodu, neboť výše sirotčího důchodu odpovídá pouze době pojištění v České republice. Výpočet sirotčího důchodu byl proveden správně ve smyslu nařízení Rady č. 1408/71, neboť německou dobu pojištění nebylo možné vyloučit jako při výpočtu zemřelého podle Smlouvy, neboť nárok na sirotčí důchod byl již za platnosti nařízení Rady a muselo být při výpočtu sirotčího důchodu postupováno podle pravidel EU. Pokračování - 7 - 2Ad 27/2011 C. Nesprávně uvedené doby pojištění a nesprávný vyměřovací základ. /14/ Žalobkyně dále zpochybnila správnost uvedených dob pojištění i vyměřovací základ. K tomu uvedla, že se jedná o údaje, kterých zemřelý dosáhl v SRN. V tomto směru má za to, že tyto údaje jsou podstatné pro výpočet sirotčího důchodu, neboť v SRN dosáhl zemřelý J. R. nároku na důchod, neboť tam pečoval o osobu blízkou. Jedná se o 15 let, která není bezvýznamnou dobou. Skutečnost, že ve stejné době byl zemřelý evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání se skutečností, že pečoval o osobu blízkou, nekoliduje. Vyslovila požadavek, aby všechna následná rozhodnutí byla vrácena do doby v roce 2005. Rozhodnutí výpočty považuje za irelevantní, neboť ovlivní-li výpočet sirotčího důchodu v SRN. Tento postup odůvodnila tím, že podle zákona pro EU platného v roce 2005 musel být občan důchodově pojištěn alespoň pět let v posledních deseti létech, což J. R. splňoval především na německé straně a z toho důvodu by byl důchod vypočtený v SRN pro J. R. nepochybně výhodnější. Proto také nesouhlasí s právním názorem, že pro výpočet doby pojištění s přihlédnutím k dobám dosaženým v Německu jsou pro syna výhodnější na straně České. /15/ Tato žalobní námitka není důvodná. Jak bylo výše uvedeno a vysvětleno v odstavci 12, zemřelému J. R. byla dávka důchodového pojištění přiznána na základě jeho žádosti podle předpisů platných v době uplatnění žádosti zemřelého o předmětnou dávku, rozhodnutí, které žalovaná vydala, nabylo právní moci a do doby úmrtí zemřelého nebyla dávka žádným opravným prostředkem zpochybněna. Nelze tudíž dovozovat, že dávka byla stanovena v rozporu s vůlí zemřelého, který podle tvrzení žalobkyně chtěl, aby mu dávka starobního důchodu byla vyplácena v SRN. K tomu zemřelý neučinil žádné kroky a úkony, které učinil, o čemž svědčí písemnosti založené v jeho dávkovém spise, o takovém závěru nesvědčí. Nelze proto akceptovat úvahu žalobkyně, že mu mohla být nebo měla být stanovena dávka starobního důchodu v SRN. Z toho důvodu nelze vyhovět požadavku žalobkyně, aby byla rozhodnutí týkající se zemřelého J. R. vrácena a bylo rozhodnuto podle zákonů a směrnic platných v EU v roce 2005. Ve vztahu k předmětné dávce sirotčího důchodu pak tento požadavek je splněn, neboť veškerá rozhodnutí, která byla ve věci vydána, vycházela z právních předpisů, které platily od data přiznání sirotčího důchodu /od 22.8.2005/. V původním rozhodnutí ze dne 13.12.2005, kterým byl žalobkyni přiznán od 22.8.2005 sirotčí důchod pro syna D. ve výši 2 632,- Kč byl vzat jako základ starobní důchod zemřelého J. R. před dosažením důchodového věku, který byl chybný a z toho důvodu byl žalovanou proveden nový výpočet sirotčího důchodu. Bylo tomu tak proto, že zemřelý pobíral předčasný starobní důchod, a proto mělo být nejprve zkoumáno, zda k datu úmrtí 22.8.2005 zemřelý splňoval podmínky na plný invalidní důchod nebo starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Žalovaná zjistila, že zemřelý k datu úmrtí splňoval nárok na plný invalidní důchod, avšak pouze s přihlédnutím k německé době pojištění, tzn. podmínka pěti let v deseti létech, byla splněna pouze s německou dobou pojištění, a proto došlo k provedení výpočtu podle článku 46 odst. 2 nařízení Rady č. 1408/71. Žalovaná stanovila výši důchodu tak, jako by náležela, kdyby všechny doby pojištění oznámené zahraničním nositelem pojištění, k nimž lze přihlížet, byly získány podle českých právních předpisů. Byla tedy stanovena tzv. teoretická výše důchodu. Poté došlo ke stanovení dílčího důchodu, do jehož výše byla započítána doba zaměstnání na území Německa, jako doba zaměstnání, přičemž výsledná teoretická výše důchodu se následně dílčila, jinými slovy snížila se tak, aby odpovídala poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů ke dni, od něhož se důchod přiznává k celkové době pojištění získané ve všech členských státech /dílčí důchod/. Žalovaná zjistila, že tento způsob výpočtu sirotčího důchodu Pokračování - 8 - 2Ad 27/2011 byl výhodnější pro žalobkyni, a proto došlo k úpravě /zvýšení/ sirotčího důchodu. Soud proto uzavřel, že výpočet sirotčího důchodu byl žalovanou proveden správně, neboť bylo postupováno podle nařízení Rady a německou dobu pojištění nebylo možné vyloučit jako při výpočtu důchodu zemřelého, neboť ten byl stanoven původně dle Smlouvy. Žalobkyně sama neuvedla, v jakém směru jsou doby pojištění i vyměřovací základ stanoveny nesprávně, soud ověřením postupu žalované naopak dospěl k závěru, že výpočty, které jsou podrobně uvedeny v žalobou napadeném rozhodnutí, odpovídají platné právní úpravě, jsou v žalobou napadeném rozhodnutí dostatečně podrobně rozvedeny a jsou srozumitelné. V. Závěr, náklady řízení. /16/ Soud proto uzavřel, že postupem žalované nedošlo ke zkrácení žalobkyně na jejích právech. Soud neshledal žalobkyní předestřené námitky důvodné. Soud neshledal ani zkrácení žalobkyně na jejích procesních právech, neboť postup České správy sociálního zabezpečení odpovídal zákonu č. 582/1991 Sb. v platném znění. /17/ Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba důvodná nebyla a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. /18/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla v daném případě úspěšná a žalované nelze v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení v dané věci přiznat, a to i s ohledem na to, že žádné náklady žalované nad rámec její pracovní činnosti nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat ve lhůtě dvou týdnů od doručení rozhodnutí prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. června 2011 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Dotčená ustanovení

Zákon České národní rady o organizaci a provádění sociálního zabezpečení 582/1991 Sb.
Zákon o důchodovém pojištění 155/1995 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.