2 Ad 27/2015
č. j. 2 Ad 27/2015-76
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
2Ad 27/2015 - 76 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně H. Ž., zastoupené Mgr. Martinou Postupovou, obecnou zmocněnkyní, bytem Praha 8, Humenecká 840/19, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2015, čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
: Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto, že její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2014, kterým byl žalobkyni snížen invalidní důchod, se zamítají a rozhodnutí čj. X ze dne 13. 8. 2014 se mění tak, že se invalidní důchod odnímá s účinností od 18. 3. 2015. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť se žalovaná nevypořádala s námitkou, že nebylo zachováno její právo vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Tato námitka byla vypořádána tak, že se jí zabýval lékař ČSSZ, že byl převzat posudek tohoto lékaře ze dne 10. 12. 2014 do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně proto namítá, že jí nebyl dán prostor vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, kterým byl Pokračování - 2 - 2Ad 27/2015 snížen její invalidní důchod. Rozhodnutí je neodůvodněné a nesrozumitelné, ze strany žalované nebyla žalobkyni dána možnost sdělit argumenty proti posudkovým závěrům, jaké další zdravotní obtíže jsou na její straně dány a další skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího zdravotního stavu. Jestliže by správní orgány nerezignovaly na povinnost zjistit skutkový stav – zdravotní stav žalobkyně, nemohlo by dojít k situaci, že nebyly zjištěny takové zdravotní potíže žalobkyně, které závěry posudkových lékařů zásadním způsobem napadají a jsou způsobilé je zvrátit. Jestliže by bylo právo dle § 36 odst. 3 správního řádu u žalobkyně dodrženo, nemohlo by být později zjištěno, že zdravotní stav žalobkyně se rozhodně nezlepšil natolik, aby jí byl invalidní důchod odejmut zcela. V napadeném rozhodnutí chybí takové úvahy, jak se správní orgán vypořádal se zjištěným stavem věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť skutkový stav věci nebyl a nemohl být řádně zjištěn. Rozhodnutí jsou tak založena na neúplném zjištění stavu věci. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány obou stupňů nevzaly v úvahu skutečnost, že žalobkyně se bude medikamentózně onkologicky léčit ještě půl roku a do doby skončení této léčby nelze samozřejmě konstatovat, že došlo ke zlepšení zdravotního stavu. V souvislosti s tím žalobkyně poukazuje na to, že medikamentózní léčba není zcela bez vedlejších účinků a sama o sobě ovlivňuje pracovní schopnost žalobkyně. Rovněž s touto skutečností se žalovaná řádně nevypořádala. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s ohledem na závěr posudkového zhodnocení, dle něhož k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Žalobkyně nebyla uznána podkladovým posudkem ČSSZ vyhotoveným k uplatněným námitkám invalidní již ani v I. stupni (25 %), neboť pojištěnec je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu invalidní pro invaliditu I. stupně při zjištěném poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %, proto vydala žalovaná zcela oprávněně rozhodnutí o námitkách, kterým předcházející rozhodnutí o snížení výše invalidního důchodu změnila. Rozhodnutí o námitkách je obsáhlé a dostatečně odůvodněné, jsou uvedeny i konkretizovány lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha i vypořádání námitek. Žalovaná poukázala na ustanovení § 85a zákona č. 582/1991 Sb., dle něhož se v řízení ve věcech důchodového pojištění nepoužívá správní řád ohledně vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí. Požadavek a výhrada žalobkyně není tedy v tomto směru důvodná a nemá oporu v zákoně. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 18. 6. 2015 uvedla, že u žalobkyně se jedná o invazivní duktální karcinom mammy vpravo (hormonálně pozitivní, dále o stp. radioterapii, pokračuje hormonální léčba o chronický VAS C, Th a L páteře, o esenciální hypertenzi a o třes horních končetin v. s. esenciální. U žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ dne 5. 2. 2015 invazivní duktální karcinom mammy vpravo (hormon. pozitivní) pT1bN0M0 G1 – provedena segmentektomie horního zevního laloku, extirpace ax. uzliny v červenci 2009; pokračuje hormonální léčba. Ostatní komorbidita, tj. chronický VAS C, Th a L páteře, esenciální hypertenze, třes horních končetin v.s. esenciální, více vpravo a hyperplazie endometria při terapii tamoxifenem – výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Žalobkyně je plně adaptovaná na své zdravotní postižení; tomu odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav žalobkyně. Její zachovalé tělesné Pokračování - 3 - 2Ad 27/2015 schopnosti jí umožňují dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost. Smyslové a duševní schopnosti nejsou postiženy vůbec. Provedené ambulantní neurologické vyšetření jsou ze dne 21. 5. 2014 - MUDr. Polívková, neurologická ambulance Havlíčkův Brod: Asi 10 let má žalobkyně třes horních končetin, potíže více po rozrušení potíže, při běžných denních činnostech žalobkyně neudává. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II A, položka 1, písmeno b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 15 – 25 %, komise tento pokles stanoví na 25 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice volí horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a profesi žalobkyně. Pro využití § 3 výše citované vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění nebyl shledán důvod. O středně těžké postižení, uvedené pod položkou 1, písmeno c), se u žalobkyně nejedná; žalobkyně nemá nežádoucí a dlouhodobé funkční postižení v důsledku hormonoterapie, které by bylo možno charakterizovat jako závažné povahy. Den zániku invalidity byl stanoven ke dni 21. 7. 2014. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Žalobkyně vyslovila nesouhlas se závěry posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, proto soud zajistil vypracování srovnávacího posudku u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze v posudku ze dne 23. 11. 2015 na základě doložených lékařských zpráv v posudku uvedla, že při kontrolní lékařské prohlídce invalidity 3. stupně na OSSZ Pelhřimov dne 11. 7. 2011 byla míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena vzhledem k onkologickému onemocnění dle kapitoly II, odd. A písm. c) příl. k vyhl. č. 359/2009 Sb. a stanovena 45 %, navýšena vzhledem k profesi o 5 %, takže celkem 50 % (invalidita 2. stupně). Vzhledem k onkologickému onemocnění v remisi, (rok po ukončené radioterapii a předchozí profesi účetní), považuje Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze toto posudkové hodnocení za zcela neadekvátně nadhodnocené. Při kontrolní lékařské prohlídce invalidity 2. stupně na OSSZ Pelhřimov dne 21. 7. 2014 byla míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena vzhledem k onkologickému onemocnění dle kap. II, odd. A pol. 1b) příl. k vyhl. č. 359/2009 Sb., 25 % a vzhledem k dalšímu – blíže neurčenému postižení zdravotního stavu byla tato hodnota navýšena o 10 %, takže celkem činila 35 %, což odpovídá invaliditě 1. stupně. Toto posouzení rovněž považuje Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze za nadhodnocené /onkologické onemocnění dlouhodobě v remisi, na hormonální terapii bez referovaných nepříznivých účinků léčby/. Při námitkovém řízení ČSSZ dne 10. 12. 2014 byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena vzhledem k onkologickému onemocnění dle kap. II, odd. A pol. 1b) příl. k vyhl. č. 359/2009 Sb. 25 % - pro navýšení nebyl shledán důvod – nejedná se o invaliditu. Identicky s námitkovým řízením Česká správa sociálního zabezpečení byl zdravotní stav posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dne 18. 6. 2015. Z posudkového zhodnocení vyplývá, že při očním vyšetření provedeném krátce po vydání napadeného rozhodnutí je referována lehká krátkozrakost kompenzovaná běžnou brýlovou korekcí a tupozrakost levého oka, kterou má od dětství. Žalobkyně je na tento stav Pokračování - 4 - 2Ad 27/2015 adaptovaná. Před lety prodělala mononukleózu bez dokladových trvalých následků. V roce 2008 byla léčena pro úžinový syndrom v oblasti lokte a migrující zarudnutí v oblasti levé hýždě – oboje dále nereferováno. Nyní se léčí s hypertenzí. Pro hyperplazii děložní sliznice jí byla provedena v lednu 2014 hysteroskopie dle histologie nález benigní bez nutnosti operace. Žalobkyně občas mívá obtíže s páteří, neurologem byla dokladována normální hybnost páteře bez poruch čití, cílení pohybů, či svalového oslabení na končetinách. Tyto skutečnosti rovněž žalobkyni nelimitují v možnostech pracovního zařazení. Deset let je léčená na neurologii pro esenciální třes rukou, obtíže jak sama při neurologickém vyšetření sdělila, jsou více po rozrušení a potíže při běžných denních činnostech neudává. Neurologem je referován jemný třes horních končetin, bez poruchy cílení pohybů, bez poruchy úchopu a funkce rukou, organická příčina potíží nebyla zjištěna, CT vyšetření mozku je bez patologie. Tuto skutečnost lze hodnotit pro žalobkyni nepříjemnou, ne ale jako limitující v pracovním zařazení. V roce 2009 jí byl zjištěn duktální karcinom pravého prsu – 7. 12. 2009 jí byla provedena operace – resekce horního zevního segmentu prsu a standartní odstranění lymfatických uzlin z pravé axily, následně byla léčena radioterapií do 9. 4. 2010. Poté absolvovala standartní hormonální terapii, která byla ukončena v lednu 2015. Onkologem je dlouhodobě referována remise onemocnění a jako následek léčby perzistující mírný měkký lymfedém pravé horní končetiny. Tato skutečnost žalobkyni limituje při pracovním zařazení ve smyslu nadměrné fyzické zátěže pravé horní končetiny, kterou ani při práci účetní, která je v podstatě prací s PC při práci prodavačky ochranných pomůcek – kdy se nejedná o těžkou fyzickou práci, nemá. Vzhledem k výše uvedenému Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze konstatuje, že k datu vydání napadeného rozhodnutí hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl u žalobkyně stav po operaci karcinomu prsu s jeho částečnou resekcí v prosinci 2009, s následnou radioterapií ukončenou v dubnu 2010 a standartní pětiletou hormonální terapií ukončenou v lednu 2015. Onkologické onemocnění je onkologem hodnoceno dlouhodobě v remisi, jako následek léčby přetrvává mírný měkký lymfatický otok pravé horní končetiny, kdy nutnost speciální léčby ani každodenní používání speciálních kompresních pomůcek není referovaná. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II odd. A, položka 1, písmeno b) vyhlášky č. 359/2009 Sb. a procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena vzhledem k tíži obtíží, komorbiditě a profesi žalobkyně na horní hranici stanoveného procentního rozpětí 15 – 25 % tedy neodpovídá žádnému stupni invalidity. Žalobkyně je schopná běžného pracovního zařazení s využitím dosaženého vzdělání a pracovních zkušeností, přiměřeného ženské konstituci. Vhodnost pracovního zařazení je plně v kompetenci závodního lékaře. Pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění nebyl shledán důvod. O středně těžké postižení, uvedené v kapitole II odd. A, položka 1, písmeno c) se u žalobkyně nejedná, protože žalobkyně nemá nežádoucí a dlouhodobé funkční postižení v důsledku léčby onkologického onemocnění, které je v remisi, které by bylo možno charakterizovat jako závažné povahy. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost Pokračování - 5 - 2Ad 27/2015 pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou Pokračování - 6 - 2Ad 27/2015 zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V daném případě žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 8. 2014 od 18. 9. 2014 snížila žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně s tím, že invalidní důchod pro invaliditu I. stupně činí 5.591 Kč. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky, které byly napadeným rozhodnutím zamítnuty a Česká správa sociálního zabezpečení zcela změnila rozhodnutí ze dne 13. 8. 2014 tak, že se invalidní důchod žalobkyni s účinností od 18. 3. 2015 se odnímá. V rámci námitkového řízení byla opětovně posouzena invalidita žalobkyně dne 9. 12. 2014, kdy lékař České správy sociálního zabezpečení konstatoval, že u žalobkyně nepoklesla pracovní schopnost o 35 %. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II. onkologie, oddělení A (zhoubné novotvary, položka 1b), novotvary – lehké postižení, kde je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 15 – 25 %. U žalobkyně byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici daného rozmezí tj. 25 %, proto žalovaná změnila výrok napadeného rozhodnutí tak, že se žalobkyni invalidní důchod s účinností od 18. 3. 2015 odnímá, neboť tímto dnem uplynulo období, za které byl již důchod vyplacen, kdy posudkem České správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že nárok na důchod zanikl dnem zániku invalidity, tj. dnem 21. 7. 2014. Zcela ke shodnému závěru dospěla i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která rovněž učinila závěr, že u žalobkyně představuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 % s tím, že komise zvolila rovněž horní procentní míru poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži obtíží a pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., nebyl shledán důvod. U žalobkyně se nejedná o středně těžké postižení uvedené pod položkou 1 písm. c), neboť žalobkyně nemá nežádoucí a dlouhodobě funkční postižení v důsledku hormonoterapie, které by bylo možno charakterizovat jako závažné povahy. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí byl invazivní duktální karcinom mammy vpravo, kdy byly provedena segmentektomie horního zevního laloku, extirpace ax. uzliny v červenci 2009 s tím, že v současné době pokračuje hormonální léčba. Ostatní komorbidita tedy chronický VAS C, Th a L páteře, esenciální hypertenze a třes horních končetin neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Rovněž z posudkového hodnocení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity s tím, že onkologické onemocnění bylo onkologem hodnoceno dlouhodobě v remisi. U žalobkyně je rozhodující hlavní příčinou pracovního poklesu stav po operaci karcinomu prsu s jeho částečnou resekcí, s následnou radioterapií ukončenou v dubnu 2010 a pětiletou hormonální terapií ukončenou v lednu 2015. Komise učinila závěr, že žalobkyně je schopna běžného pracovního zařazení s využitím dosaženého vzdělání. Rovněž pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 nebyl shledán důvod. O středně těžké postižení uvedené v kapitole II. oddělení A, položka 1, písm. c) se u žalobkyně nejedná, neboť žalobkyně nemá nežádoucí a dlouhodobě funkční postižení v důsledku léčby Pokračování - 7 - 2Ad 27/2015 onkologického onemocnění, které je v remisi, které by bylo možno charakterizovat jako závažné povahy. Soud při rozhodování vycházel ze shora uvedených posudků, ze kterých vyplývá, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní, nejednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, neboť obě posudkové komise dospěly k závěru, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odpovídá horní hranici stanoveného procentního rozpětí, tedy 25 % s tím, že pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění nebyl shledán důvod. Shora uvedené posudky, kterými byl zhodnocen zdravotní stav žalobkyně, soud považuje za dostačující, úplné, objektivní a přesvědčivé. Posudky byly vypracovány v řádném složení komise, po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace, lékařských nálezů, kdy tyto nálezy a zprávy byly podrobně v posudcích citovány. Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které měl k dispozici, je nutno učinit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně řádně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna. Vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření založených v dokumentaci. Zdravotní stav žalobkyně neodpovídá invaliditě žádného stupně, jestliže pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí představuje pouze 25 %. V případě, že by po vydání rozhodnutí žalované došlo ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Soud proto uzavřel, že v posudcích byl komplexně zhodnocen zdravotní stav žalobkyně a bylo v něm reagováno i na námitky žalobkyně uvedené v žalobě. Soudem nebyly zjištěny žádné rozpory v posudkovém zjištění a soud neměl žádných pochybností ohledně posudkového závěru ze strany Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Zdravotní postižení žalobkyně není takového rázu, že by splňovalo předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost poklesla a) nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Kritéria pro určování poklesu pracovní schopnosti stanoví § 39 odst. 4 zákona. Jestliže při dodržení kritérií daných v § 39 odst. 4 posudková komise určila rozsah ztráty pracovní schopnosti 25 %, žalobkyně invalidní není. Soud proto uzavřel, že jestliže u žalobkyně poklesla pracovní schopnost o 25 %, tak žalobkyně nesplňuje zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v souladu s ustanovením § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobkyně nepoklesla nejméně o 35 %, jak je uvedeno v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. K námitce žalobkyně, že jí nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, soud uvádí, že správní řád na předmětné řízení nedopadá. Řízení ve věci důchodového pojištění a důchodového zabezpečení včetně řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení je upraveno zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Řízení ve věcech důchodového pojištění je konkrétně Pokračování - 8 - 2Ad 27/2015 upraveno v § 81 – 88a, přičemž z těchto ustanovení nevyplývá, že by žalobkyně měla právo vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Námitka žalobkyně, že neměla možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, tedy nemá oporu v zákoně, jestliže v řízení ve věcech důchodového pojištění nelze použít ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí. Zcela nedůvodná je výhrada žalobkyně, že nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že invalidní důchod tvoří podstatnou část jejích příjmů, neboť při posuzování invalidity je vycházeno výhradně ze zdravotního stavu žalobkyně a dále je nutno přihlédnout k době pojištění. Finanční situaci žalobkyně nelze při posouzení nároku na dávku ve formě invalidního důchodu brát v potaz. K výhradě žalobkyně, že se bude medikamentózně onkologicky léčit do dubna 2015, a proto nelze konstatovat, že došlo ke zlepšení zdravotního stavu, soud uvádí, že z posudkového zhodnocení vyplývá, že dle onkologického vyšetření byla ukončena u žalobkyně hormonální léčba po pěti letech remise onemocnění v lednu 2015 s tím, že nutnost další léčby není ve zdravotnické dokumentaci uvedena. V posudkovém hodnocení se posudková komise rovněž zabývala i poruchou zraku a třesem končetin. Proto i obecná výhrada žalobkyně, že nebylo provedeno posouzení s ohledem na všechna její zdravotní postižení, je zcela irelevantní. Soud poznamenává, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení je při rozhodování o dávce důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem občana a plně vychází z posudku lékaře příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení. V daném případě byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, byly shromážděny veškeré lékařské zprávy ohledně zdravotního stavu žalobkyně, proto soud nemá žádnou pochybnost o řádně zjištěném skutkovém stavu. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování - 9 - 2Ad 27/2015 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. prosince 2015 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.