2 Ad 28/2012
č. j. 2 Ad 28/2012-31
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 2 Ad 28/2012-31
- ÚS II.ÚS 2676/19
Citované zákony (6)
Rubrum
2Ad 28/2012 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně Z. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2012, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 14.5.2012, Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2012, č.j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3.1.2012, č.j. X, kterým Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o tom, že žalobkyni náleží od 24.1.2012 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, podle článku II. bod 13) zák. č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí potvrzeno. 2) Žalobkyně namítala, že rozhodnutí považuje za nesprávné, a to z důvodu neaktuální lékařské zprávy, kterou měla k dispozici komise v Písku. Vyšetření magnetickou rezonancí proběhlo až po zasedání lékařské komise v Písku o této skutečnosti žalobkyně komisi Pokračování - 2 - 2Ad 28/2012 informovala při jednání. Při projednání námitek bylo rovněž rozhodnuto bez přihlédnutí k novým lékařským zprávám. Nedošlo k ústní komunikaci. Zdravotní stav se zhoršuje a lékařka měla připraveno rozhodnutí před jednáním, lékařskou zprávu si pouze letmo přečetla, a tudíž nebylo možné aktuelní zhodnocení zdravotního stavu. Zdravotní stav neumožňuje vykonávat pracovní činnost, kterou před tím v malé míře vykonávala. Lékař nevzal v úvahu nové skutečnosti, které neměla možnost sdělit ani ústní formou. Rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu bez přihlédnutí k aktuelnímu zdravotnímu stavu. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. II. vyjádření žalované 3) Česká správa sociálního zabezpečení navrhla žalobu zamítnout, neboť rozhodnutí bylo vydáno na základě odborných lékařských posouzení zdravotního stavu žalobkyně a v jejich intencích nelze požadovanou dávku přiznat. III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem 4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 25.11.2011, která při konstatované diagnóze stavu parciální reflekce TH v oblasti zadní jámy (medullo-cervikální přechod vpravo – operace 12.3.2002), histologie, gliofa, v.s. pilocyst. astrocytom-zatím bez přesvědčivých nádorových struktur, stav po infekční hepatitidě typu A, určila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nevýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. položka 1b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35%. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10% na celkových 45%. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 3.1.2012, č.X rozhodla tak, že žalobkyni náleží od 24.1.2012 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně podle článku III. bodu 13) zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně podala proti rozhodnutí ze dne 3.1.2012 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 14.3.2012, č. X námitky zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3.1.2012 potvrdila. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení na základě posouzení ze dne 21.2.2012 bylo zjištěno, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejednalo se již o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. V rozhodnutí je uvedeno, že jedná se u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti, nebylo však zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby u žalobkyně indikovalo vyšší než první stupeň invalidity. K oduznání invalidity vyššího stupně došlo i při přetrvávání obtíží žalobkyně, a to na základě posudkového nadhodnocení při minulých kontrolních lékařských prohlídkách. Žalobkyně je na své obtíže dobře adaptovaná a rekvalifikovaná na jiný druh práce. Zdravotní stav žalobkyně je po léta stabilizován, a to dle objektivních zobrazovacích metod i klinického vyšetření. Pokračování - 3 - 2Ad 28/2012 5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro Krajský soud ze dne 15.8.2012 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl lehký, reziduální, neurologický nález po neúplném odstranění zhoubného nádoru v mozku v roce 2002 bez nutnosti následné onkologické léčby. Při pravidelném sledování pomocí MR i klinicky je stav léta stacionární a stabilizovaný. Lze připustit kolísání potíží v závislosti na zátěži jak psychické tak fyzické. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení žalobkyně zdravotnímu postižení, uvedenému v kapitole VI. položka 15 (nádory centrální nervové soustavy) přílohy č. 2 k vyhl. č. 359/2009 Sb. Zde je uvedeno, že míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle kapitoly II. (zhoubné novotvary). Po dosažení stabilizace je možné funkční postižení hodnotit srovnatelně s některým zdravotním postižením uvedeným v kapitole VI. (postižení nervové soustavy). U žalobkyně se nejednalo o nádor zhoubný, onkologická léčba nebyla nutná a stav je dlouhodobě stabilizovaný, bez progrese, s lehkým zbytkovým neurologickým nálezem. Po funkční stránce je zdravotní postižení žalobkyně nejlépe srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole VI., položka 6b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Zde je uveden rozsah míry poklesu pracovní schopnosti od 25 % do 35 %. Vzhledem k potížím a s ohledem na kvalifikační potenciál žalobkyně komise zvolila hranici horní ve výši 35%. Další navýšení této hranice již dle posudkové komise není odůvodněné. Toto zařazení se jeví při přetrvávajících potížích mozečkových, okohybných, kmenových, za výstižnější. Zdravotní postižení nelze považovat za středně těžké, nesvědčí pro to závěry neurologické a nesplňuje ani kritéria pro středně těžké postižení dle kapitoly VI. položky 6c přílohy. Porucha motoriky není středně těžká, není limitována schopností chůze do vzdálenosti 300 metrů, nejsou přítomny poruchy svěračů. Při funkčním srovnání lze jistě použít i zařazení dle kapitoly VI. položka 1b, citované přílohy, kde je hodnocení míry poklesu pracovní schopnost obdobné v rozmezí 20-35%. Funkční následky lze srovnat s poúrazovými stavy hlavy a mozku dle kapitoly XV. oddíl A) položka 1b), kde lehké funkční postižení odpovídá poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 15-25%. Komise vyslovila, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě a sice nejméně o 1/3. Za těchto podmínek je schopna využít zkušenosti a znalosti práce prodavačky, využít kvalifikace kadeřnice a je schopna i další rekvalifikace na činnosti s obdobnými fyzickými nároky, není schopna práce s velkou fyzickou námahou, zvedání a přenášení těžkých břemen, práce ve výškách. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí tj. k 14.3.2012 jednalo se o invaliditu prvního stupně. Výsledek posouzení je shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení i se závěrem České správy sociálního zabezpečení pracoviště pro námitkové řízení. Posudková komise odlišně použila srovnatelnou položku a uvedla, že nepovažuje za odůvodněné další navýšení horní hranice rozmezí. Míra potíží je horní hranicí dostatečně zohledněna, nejsou přítomna ani žádná další přidružená zdravotní postižení, pracovní schopnost ovlivňující a žádná z krátce vykonávaných profesí nebyla tak exponovaná, aby vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pokles pracovní schopnosti byl vyšší než horní hranice stanoví. 6) Komise se výslovně zabývala i aktuální lékařskou zprávou, kterou žalobkyně doložila ohledně výsledku kontroly na ambulanci neurochirurgie, Ústřední vojenské nemocnice Střešovice, ze dne 10.1.2012. Uvedla, že tato zpráva na posudkovém závěru nic nemění, nejsou v ní uvedeny žádné objektivní skutečnosti, které by ke změně posudku vedly. Naopak je považován za stabilizovaný a stejný jako při minulých vyšetřeních, žádné klinické pracoviště, byť vysoce specializované, není oprávněno aplikovat posudková kritéria pro účely sociálního zabezpečení, ani se vyjadřovat ke stupni invalidity, či míře invalidního důchodu. Pokračování - 4 - 2Ad 28/2012 Žalobkyně byla přítomna jednání Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Případné námitky k průběhu těchto jednání nemůže řešit posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která se k takovým námitkám nemůže ani vyjádřit. Při vyslovení posudkového závěru měla komise k dispozici zprávu z vyšetření žalobkyně v komisi odbornou neuroložkou MUDr. J. A., lékařský nález praktické lékařky MUDr. D. G., zprávu z neurologického vyšetření MUDr. P. H. z Písku ze dne 26.10.2011, 21.10.2004, 21.10.2008, ORL vyšetření MUDr. P. P. z Blatné ze dne 7.10.2010, ORL vyšetření MUDr. M. K. z 6.10.2011, zprávu z neurochirurgické kliniky ambulance prof. MUDr. V. B. Dr.Sc., ze dne 10.1.2012, 17.7.2002, 25.7.2003, 29.1.2008, 5.2.2009, zprávou z neurologické kliniky IPVZ FTN Praha Krč od 28.3.2002 do 12.4.2002. 7) Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zák. č. 306/2008 Sb. IV. právní názor soudu 8) V dané záležitosti soud postupoval podle ust. § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen s.ř.s.) a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. 9) Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49% jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50% avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70% jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídajícího tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižený adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odst. 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je Pokračování - 5 - 2Ad 28/2012 adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 10) V dané záležitosti podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí ze dne 14.3.2012, č.j. X, kterým byly její námitky zamítnuty a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. X, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni náleží od 24.1.2012 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně podle článku II. bodu 13) zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Z rozhodnutí vyplynulo, že při novém posouzení zdravotního stavu žalobkyně byl potvrzen závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, a nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby u žalobkyně řízení indikovalo vyšší než první stupeň invalidity. K oduznání invalidity vyššího stupně dochází i při přetrvávání obtíží žalobkyně, a to na základě posudkového nadhodnocení při minulých kontrolních lékařských prohlídkách. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 45%. 11) K obdobnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 15.8.2012, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně podle kapitoly VI. položka 15) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je uvedeno, že míra poklesu pracovní neschopnosti se stanoví podle kapitoly II. po funkční stránce je zdravotní postižení nejlépe srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole VI. položka 6b přílohy č. 359/2009 Sb., kde je uveden rozsah míry poklesu pracovní schopnosti od 25-35%. Komise určila s ohledem na kvalifikační potenciál žalobkyně horní hranici, tj. 35%, další navýšení této hranice již není odůvodněno. 12) K jednání, které bylo ve věci před krajským soudem na řízeno na 17.9.2012 se žalobkyně nedostavila. Soud proto při posuzování důvodnosti žalobních námitek vycházel z žalobních bodů tak, jak byly žalobkyní vzneseny ve lhůtě dvou měsíců od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyní vznesené námitky s ohledem na závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích nebyly důvodné. Komise jednoznačně uvedla, že její výsledek je shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení pracoviště pro námitkové řízení. Uvedla, že míra potíží je dostatečně zohledněna horní hranicí zvoleného rozpětí, neboť u žalobkyně nejsou přítomna žádná další přidružená zdravotní postižení, která by pracovní schopnost ovlivňovala a žádná z krátce vykonávaných profesí nebyla tak exponovaná, aby vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pokles pracovní schopnosti byl vyšší než horní hranice stanoví. Komise se aktuelně zabývala i lékařskou zprávou, kterou žalobkyně doložila z ambulance neurochirurgie ústřední Vojenské nemocnice Střešovice, ze dne 10.1.2012. Obsah této zprávy na posudkovém závěru z hlediska hodnocení komise nic nemění. Ve zprávě nebyly uvedeny žádné objektivní skutečnosti, které by ke změně posudku vedly, naopak vztah je nadále považován za stabilizovaný a stejný jako při minulých vyšetřeních. Žádné klinické pracoviště, byť vysoce specializované přitom není oprávněno aplikovat posudková kritéria pro účely sociálního zabezpečení, vyjadřovat se ke stupni invalidity či míře invalidního důchodu. Žalobkyně byla přítomna při jednání Okresní správy Pokračování - 6 - 2Ad 28/2012 sociálního zabezpečení i při námitkovém řízení a její případné námitky k průběhu těchto jednání nebylo možné řešit v kompetenci posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, takové námitky by musely být směrovány na Českou správu sociálního zabezpečení případně rezortně k Ministerstvu práce a sociálních věcí. Z posudku dále vyplynulo, že zhoršení zdravotního stavu s recidivou onemocnění u žalobkyně nebylo Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích do data vydání napadeného rozhodnutí, ani do data jednání komise, zjištěno. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost za podmínek v posudku uvedených. Tuto činnost dosud jako OSVČ – kadeřnice vykonává. 13) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. V posudcích, které měl soud k dispozici jak vypracovaných v řízení před správním orgánem, tak i v posudku vypracovaném na základě požadavku soudu byl vysloven shodný závěr, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal druhému ani třetímu stupni invalidity. Zdravotní stav žalobkyně byl zařazen pod kapitolu VI. položka 6b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v platném znění a bylo uvedeno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 35%. Komise uzavřela, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise se vypořádala se všemi dokládanými zdravotními postiženími. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě druhého ani třetího stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvního stupně. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, lze celou záležitost řešit podáním nové žádosti o předmětnou dávku, případně novým správním či soudním rozhodnutím. V. Závěr, náklady řízení 14) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles soustavné výdělečné činnosti žalobkyně požadované invaliditě druhého ani třetího stupně neodpovídal. 15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl v řízení úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. Souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované straně náklady nad rámec běžné pracovní činnosti nevznikly. Navíc ve smyslu výše citovaného ustanovení nelze náklady přiznat. Soud proto rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Pokračování - 7 - 2Ad 28/2012 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. září 2012 JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.