2 Ad 28/2014
č. j. 2 Ad 28/2014-24
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
2Ad 28/2014 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně V. Š , bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 10.03.2014 čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
: I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 05.05.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10.03.2014 čj.615 404 0288/43091-ŘT, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.01.2014 čj. X a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2) Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím, neboť posudkový lékař učinil závěr o jejím zdravotním stavu, aniž by jej podrobněji zkoumal. Lékaře zajímala pouze emoční stabilita žalobkyně, přestože poukazoval na nové skutečnosti související s vývojem zdravotního stavu následkem předchozího onemocnění, které dle lékaře není vyléčitelné. V dané věci nebylo Pokračování - 2 - 2Ad 28/2014 přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Úraz, který utrpěla v roce 2011 na pravém koleni (ruptura vazu s následnou operací) na stejné končetině, na kterou jí byl v roce 2002 přidělen invalidní důchod, je dokládán lékařskou dokumentací. Žalobkyně vyslovila názor, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 správního řádu. Z těchto důvodů navrhla, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované 3) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na to, že při svém rozhodování je vázána odborným lékařským posudkem. Zdravotní stav byl přezkoumán dne 05.03.2014 s přihlédnutím námitkám a byl jím potvrzen závěr o ztrátě pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve výši 20 % a zánik invalidity od 07.01.2014. tento posudek považuje žalovaná za objektivní a odpovídající zjištěným skutečnostem. K důkazu navrhuje žalovaná soudu provést posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Po doplnění dokazování ponechala žalovaná rozhodnutí na úvaze soudu. III. Obsah správních spisů 4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 07.01.2014 se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Lékař vyslovil tento závěr při konstatované diagnóze pravostranný, anamnestický i levostranný, lumboischiadický syndrom, t.č. bez kořenové léze, s lehkým funkčním postižením, chronický bolestivý syndrom krční páteře s lehkým omezením hybnosti, bez známek kořenové či míšní léze, stav po úrazu pravého kolene v 11/2011 - diagnostická artroskopie dne 09.10.2012, ruptura předního zkříženého vazu (LCA) verifik. MR vyšetřením i artroskopií, chondropatie čéšky, pravý kolenní kloub s lehkou anteromediální nestabilitou, Varixy DKK – operace 10.03.2014 na LDK. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 15.01.2014 čj. 615 404 0288 rozhodla tak, že se žalobkyni od 06.03.2014 odnímá invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně podala proti rozhodnutí ze dne 15.01.2014 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobkyně vydané rozhodnutí a dospěla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě ze dne 05.03.2014 bylo zjištěno, že se u žalobkyně nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., ve zněních pozdějších předpisů, který omezuje fyzické a duševní schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Tento závěr byl vysloven z tohoto důvodu, že byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 20 % . 5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 19.08.2014 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého Pokračování - 3 - 2Ad 28/2014 zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí lumboischiadický syndrom, zejména pravostranný, avšak bez kořenové léze s lehkým funkčním postižením. Přítomen byl chronický bolestivý syndrom krční páteře s lehkým omezením hybnosti, bez známek kořenové či míšní léze. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře, dlouhého stání či chůze, chůze v nerovném terénu a zvedání, přenášení těžkých břemen, nevhodná dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Byla schopna práce spíše lehčího charakteru s omezením v posudku uvedeným, a to v původně vyučené profesi, kterou převážně vykonávala a toho času dosud vykonává na plný pracovní úvazek. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v v kapitole XIII., oddíl E, položka 1b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10-20 %. Komise tento pokles stanovila na 20 %. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži obtíží výše uvedeného zdravotního postižení. V žádném případě se nejednalo o funkčně významný neurologický nález s prokázaným poškozením nervu, popřípadě sympomatologii neurogenního močového měchýře. Vzhledem k dalším zdravotním postižením zejména ruptuře předního zkříženého vazu pravého kolena komise využila § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o maximálně možných 10 % na celkovou hodnotu 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Závěr, který komise vyslovila, je v souladu s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení, a to i vzhledem ke skutečnosti, že je odlišná míra poklesu pracovní schopnosti, neboť posudková komise vzala v úvahu i další zdravotní postižení žalobkyně a jí stanovenou horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšila o 10 %. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to neurologického vyšetření MUDr. J.H., České Budějovice ze dne 23.12.2013, neurologického vyšetření MUDr. V.B. České Budějovice z 06.12.2014, ortopedického vyšetření MUDr. P.S. ml., České Budějovice z 06.02.2014, jakož i vyšetření žalobkyně v komisi odborným traumatologem MUDr. Z.B. a odbornou neuroložkou MUDr. D.T. IV. Právní názor soudu 6) V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále je s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. 7) Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení Pokračování - 4 - 2Ad 28/2014 tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvýše 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s tím souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost za zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 8) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 15.01.2014, čj. 615 404 0288, kterým jí byl odňat od 06.03.2014 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Námitky žalobkyně byly rozhodnutím ze dne 10.03.2014 č.j. 615 404 0288/43061-ŘT zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.01.2014 čj. 614 404 0288 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 07.01.2014, již žalobkyně není invalidní, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 20 %. Shodný závěr byl vysloven novým posudkem o invaliditě ze dne 05.03.2014 vypracovaným posuzujícím lékařem České správy sociálního zabezpečení, ve kterém lékař dospěl ke shodnému závěru. 9) K obdobnému závěru dospěla i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 19.08.2014, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Tyto závěry posudkové komise jsou pro soud závazné a soud nemůže tyto závěry o své vlastní úvaze, pokud se týkají hodnocení zdravotního stavu, měnit či do nich zasahovat. Soud je povinen pouze na základě námitek žalobkyně, pokud by byly vzneseny ve vztahu k tomuto posudku, takové námitky z hlediska jejich důvodnosti vypořádat. Žalobkyně vůči posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR žádné námitky nevznesla a ani jinak nenavrhla doplnění důkazního řízení. Komise v posudku předloženém soudu uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 20 %. Komise tento pokles stanovila na 20 %. Toto procento komise dále zvýšila ve smyslu § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v platném znění, neboť použila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, kterou zvýšila z důvodu dalších zdravotních postižení zejména s ohledem na rupturu předního zkříženého vazu pravého kolene o maximálně možných 10 % na celkových 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Ani za této situace, kdy komise využila možnosti navýšit horní hranici, nebylo Pokračování - 5 - 2Ad 28/2014 dosaženo takového poklesu pracovní schopnosti, aby dosáhla hranice stanovené v § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., (nejméně 35 %) a mohla být žalobkyni ponechána dávka invalidního důchodu I. stupně. Naopak komise uvedla, že takový závěr u žalobkyně vyslovit nelze. Komise zrekapitulovala pro úplnost i vývoj zdravotního stavu žalobkyně od roku 2002 až do roku 2011, kdy byla popisována středně těžká kořenová léze S1 vlevo. V nyní posuzovaném případě k datu vydání napadeného rozhodnutí však bylo klinicky i dle EMG vyšetření zjištěno, že se jedná o zdravotní postižení bez zánikové kořenové léze. V objektivním klinickém nálezu dominuje omezení dynamiky především bederního a krčního úseku páteře, a to bylo plně v souladu se zjištěním lékařů odborníků při jednání komise. Dále bylo vysvětleno, pokud by komise volila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu rupturu předního zkříženého vazu pravého kolene s lehkou anteromediální nestabilitou, pak by rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému kapitole XV, oddíl B, položka 10a přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena pouze na 10 až 15 %, což by bylo méně než komise žalobkyně stanovila. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že nelze procenta nikterak sčítat, vždy je zdravotní stav posuzované osoby hodnocen podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stanovené procento lze zvýšit o maximálně možných 10 %. V dané věci komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. invalidní. Nejednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. 10) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny v řízení před správním orgánem. V posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 19.08.2014 byl hodnocen zdravotní stav žalobkyně a tento posudek soud považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení za účasti odborných specialistů ve vztahu k onemocnění žalobkyně. Komise vypracovala posudek po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace a lékařských nálezů. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu byl vysloven shodný závěr, který vyslovili lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení i lékař v námitkovém řízení, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal žádnému stupni invalidity. Zdravotní stav žalobkyně byl podřazen pod kapitolu XIII. , oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v platném v znění a bylo stanoveno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 20 %. Komise navíc od hodnocení lékařských orgánů na okresní úrovni upravila horní hranici míry pracovní schopnosti žalobkyně s přihlédnutím k tíži jejích dalších zdravotních postižení a zvýšila tuto horní hranici o 10 % na celkovou hodnotu 30 % míry poklesu pracovní schopnosti. Ani za této situace však nebylo dosaženo minimálně potřebné 35 % hranice, která by vedla k závěru, který žalobkyně požadovala, že její zdravotní stav odpovídá invaliditě I. stupně. Komise uzavřela, že zdravotní stav žalobkyně byl dlouhodobě nepříznivý, avšak žádnému stupni invalidity neodpovídal. Soud proto dospěl k závěru, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, bylo lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise se vypořádala se všemi dokládanými postiženími žalobkyně. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě žádného stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 30 Pokračování - 6 - 2Ad 28/2014 %. Pokud by došlo v další době (po vydání rozhodnutí žalované) ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, ať již pro onemocnění základní či pro další choroby, může žalobkyně nárok na invalidní důchod uplatnit jen nově podanou žádostí. V. Závěr, náklady řízení 11) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně žádnému stupni invalidity neodpovídal. 12) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče, tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žalovaná nevynaložila žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. září 2014 Pokračování - 7 - 2Ad 28/2014 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á, v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.