Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

2 Ad 29/2012

č. j. 2 Ad 29/2012-20

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-10-24 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:2.Ad.29.2012.20

Citované zákony (8)

Rubrum

2Ad 29/2012 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Raem Uppaluri, advokátem se sídlem Praha 1, Hybernská 20, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 7.3.2012, č.j. X, t a kto: Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, pracoviště České Budějovice ze dne 7.3.2012, č. j. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 600,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobci se v r a c í zaplacený soudní poplatek v částce 2.000,- Kč k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 15.5.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 7.3.2012 č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9.1.2012 č.j. X a toto rozhodnutí potvrzeno. Pokračování - 2 - 2Ad 29/2012 (2) Žalobce v žalobě namítal, že dne 14.10.2011 s blížícím se dovršením 55 let věku požádal žalovanou o přiznání starobního důchodu s odkazem na ustanovení § 29 a 74 zák. č. 155/1995 Sb. a dle ustanovení § 14 odst. 2 písm. a) a § 21 odst. 1 zák. č. 100/1998 Sb. ve znění účinném do 31.12.1995, dle kterých má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl alespoň věku 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 10 roků v hornictví se stálým pracovištěm v uranových dolech. Žádost žalobce byla zamítnuta s odůvodněním, že žalobci chybí 4 dny k potřebným deseti rokům zaměstnání v I. AA pracovní kategorii uran. Žalobce vedl s původním zaměstnavatelem DIAMO státní podnik v minulosti soudní spor o odškodnění pracovního úrazu pod č.j. 10C 267/1990 u Okresního soudu v Příbrami. Rozsudek, který nabyl právní moci dne 22.7.1999 žalované doručil v příloze. Z rozsudku vyplývá, že pracovní neschopnost žalobce skončila až rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu 3.11.1991, v důsledku čehož mu žalovaná vystavila osobní list důchodového zabezpečení, kterým správně započetli jako dobu zaměstnání v uranových dolech i v podzemí dobu ode dne 22.11.1990 do dne 2.11.1991. Pro účely aktuelního nároku na důchod dosažením věku 50 let započítával v souladu s 2 odst. 2 nařízení ČSFR celkovou dobu zaměstnání 10 roků a 42 dnů, čímž bylo již v minulosti osvědčeno splnění podmínek pro přiznání důchodu po dovršení 55 let věku dle § 21 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení. Podstatou sporu je tudíž otázka správnosti postupu žalované, která nezapočetla dobu 346 dnů ode dne 22.11.1990 do dne 2.11.1991 jako dobu pracovní neschopnosti, ale jako nezaměstnanost a celková doba zaměstnání v uranových dolech tak namísto tvrzených 9 roků a 361 dnů měla ve skutečnosti činit 10 roků a 348 dnů a nárok na starobní důchod měl být přiznán. Žalobce navrhl proto zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (3) Žalovaná k věci uvedla, že nemá k dispozici doklad o doručení napadeného rozhodnutí, a tudíž není datum doručení napadeného rozhodnutí nijak vykázáno. Z dávkového spisu bylo zjištěno, že žádost o přiznání starobního důchodu žalobce uplatněná dne 14.10.2011 byla zamítnuta, neboť žalobce v požadované pracovní kategorii získal pouze 9 roků a 361 dní pojištění. Žalovaná vycházela z potvrzení ze dne 24.10.2010, ve kterém Správa uranových ložisek Příbram potvrdila žalobci dobu zaměstnání v I. AA pracovní kategorii ode dne 7.11.1977 do dne 5.5.1979 a ode dne 5.1.1982 do dne 21.11.1990 to je 3 646 dnů, tzn. 9 roků a 361 dnů. Nejvyšší přípustná expozice nebyla žalobcem překročena. V podzemí odpracoval 1 860 směn, což činí z nejvyšší přípustné expozice 88,57 %. Výkon vybraného zaměstnání v hornictví skončil dne 21.11.1990. Zaměstnavatel žalobce potvrdil, že žalobce skončil pracovní neschopnost vzniklou v důsledku pracovního úrazu a nastoupil do zaměstnání dne 3.9.1990 a poté dne 21.11.1990 ukončil pracovní poměr dohodou z osobních důvodů. Žalovaná proto námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Vyslovila přesvědčení, že žaloba není důvodná, neboť bylo postupováno v souladu se zákonnými předpisy. III. Obsah správních spisů (4) Z dávkového spisu, který si soud v dané věci vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Žalobce podal dne 14.10.2011 žádost o přiznání starobního důchodu podle § 29 a § 74 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a § 14 odst. 2 písm. a) a § 21 odst. 1 zák. č. 100/1998 Sb. o sociálním zabezpečení ve znění účinném do Pokračování - 3 - 2Ad 29/2012 31.12.1995. DIAMO státní podnik, odštěpný závod Správa uranových ložisek Příbram potvrdila, že žalobce byl zaměstnán ve vybraném zaměstnání v hornictví ode dne 7.11.1977 do dne 5.5.1979 a ode dne 5.1.1982 do dne 21.11.1990 tj. 3 646 dnů v I. AA kategorii uran, což činí 9 roků a 361 dnů. Úřad práce v Příbrami uvedl, že žalobce byl veden v evidenci jako uchazeč o zaměstnání v době ode dne 3.12.1990 do dne 2.11.1991. DIAMO státní podnik, odštěpný závod Správa uranových ložisek Příbram sdělil dne 24.2.2012 žalované, že pracovní poměr žalobce trval ode dne 5.1.1982 do dne 21.11.1990 a byl ukončen dohodou z osobních důvodů. K tomu byla přiložena fotokopie potvrzení o délce zaměstnání a o jejím zápočtu do zaměstnání pro účely nemocenského pojištění včetně kopie dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 21.11.1990, z níž vyplývá, že pracovní poměr byl sjednán pracovní smlouvou ze dne 30.1.1985 a končí dne 21.11.1990 z osobních důvodů. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla dne 9.1.2012/liš pod č. 570 308 0416 tak, že žalobci se žádost o přiznání starobního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 29 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění zamítá. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobci nárok na starobní důchod nevznikl, neboť nezískal potřebných 10 roků v I. AA kategorii uran, získal pouze 9 roků a 361 dnů. (6) Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky. V námitkách uvedl, že žalobce s rozhodnutím nesouhlasí, neboť pracovní vztah ukončil dne 21.11.1990 pro bolesti a potíže v důsledku pracovního úrazu a dne 10.12.1990 nastoupil do Fakultní nemocnice v Praze Na Bulovce a následujícího dne se podrobil operaci s následnou pracovní neschopností trvající až do okamžiku přiznání invalidního důchodu do dne 2.11.1991. Ve věci odškodnění pracovního úrazu vedl žalobce u Okresního soudu v Příbrami pod č.j. 10C 267/90 spor o náhradu škody. Věc byla pravomocně skončena dne 17.6.1999 a v průběhu soudního řízení byla vypracována řada znaleckých posudků. Z nich vyplynulo, že ke skončení pracovního poměru dohodou sice došlo dnem 21.11.1990, avšak po ukončení poúrazové pracovní neschopnosti dne 3.9.1990 nemohl žalobce pro přetrvávající bolesti vykonávat dosavadní práci a podrobil se dne 11.12.1990 další operaci, která byla zcela nezbytná, tudíž měla pracovní neschopnost pokračovat i nadále. Podle všech revizních posudků i po dni 3.9.1990 až do doby operace dne 11.12.1990 nebyl žalobce schopen manuální fyzické práce. Žalobce v námitkách poukazoval na to, že z těchto faktů vyplývá, že byly splněny požadavky § 29 a žalobci nárok na starobní důchod vznikl. V příloze námitek přiložil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 17.2.1999 č.j. 10C 267/90-325. O námitkách rozhodla žalovaná dne 7.3.2012 pod č.j. X tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X se potvrzuje. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách vyplývá poukaz na platnou právní úpravu a ve vztahu k žalobcem uplatněným námitkám je v rozhodnutí uvedeno, že doba zaměstnání v I. AA pracovní kategorii trvala ode dne 7.11.1977 do dne 5.5.1979 a ode dne 5.1.1982 do dne 21.11.1990 tj. 3 646 dnů, tzn. 9 roků a 361 dnů, nejvyšší přípustná expozice nebyla překročena, v podzemí pracoval 1 860 směn, což činí 88,57 % nejvyšší přípustné expozice, výkon vybraného zaměstnání v hornictví skončil dne 21.11.1990. Současně bylo zaměstnavatelem žalobce dokladováno, že po skončení pracovní neschopnosti nastoupil žalobce dne 3.9.1990 do zaměstnání a dne 21.11.1990 ukončil pracovní poměr dohodou z osobních důvodů. Vzhledem k tomu je uzavíráno, že žalobce nesplnil podmínky nároku na starobní důchod a tento nárok mu nevznikl. S argumenty, které žalobce uvedl v námitkách, se žalované rozhodnutí nevypořádalo ani se k nim nikterak nevyjádřilo. IV. Právní názor soudu (7) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a Pokračování - 4 - 2Ad 29/2012 dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. (8) V dané záležitosti žalobce napadl žalobou rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění, kterým bylo rozhodnuto o námitkách podle § 88 odst. 8 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění, podle kterého není-li v odstavcích jedna až šest a devět tohoto ustanovení stanoveno jinak, vztahuje se na řízení o námitkách, na rozhodnutí o námitkách a na přezkumné řízení a obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách správní řád s tím, že § 90 odst. 1 písm. b), § 90 odst. 3 a § 90 odst. 6 věta druhá správního řádu se nepoužijí a po dobu, po kterou probíhá přezkumné řízení soudní, lhůty uvedené v § 97 odst. 2 a § 100 odst. 2 správního řádu neplynou a přezkumné řízení ani obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách nelze zahájit, popřípadě v nich pokračovat. (9) Podle ustanovení § 68 odst. 1 správního řádu správní rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků řízení. Podle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu se ve výroku uvede, jaká otázka, která byla předmětem řízení, byla řešena, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, musí být označeni účastníci řízení, případně je uvedena lhůta ke splnění ukládané povinnosti a údaje, které jsou potřebné ke splnění uložené povinnosti. Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku, podklady pro jeho vydání úvahy, které správní orgán učinil při rozhodování a jak se správní orgán vypořádal s návrhy, případně námitkami účastníků řízení. Neobsahuje-li odůvodnění rozhodnutí úvahy tak, jak je stanoveno v § 68 odst. 3 správního řádu má taková absence důvodů rozhodnutí za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Tak judikoval kupříkladu Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 7Afs 1/2010-53, když uvedl, že …..“nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je třeba vykládat v jejím skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí v důsledku nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Jestliže správní orgán vydá rozhodnutí, které je přezkoumatelné ve správním soudnictví, přičemž z jeho odůvodnění nelze ničeho zjistit (obsah a důvody jeho vydání), je zcela opodstatněný názor soudu, že je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a je třeba jej pro tuto vadu zrušit…..“ Jinými slovy řečeno, z rozhodnutí musí být vždy zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o rozhodných skutečnostech, zda považoval námitky účastníka řízení za liché či vyvrácené, a z jakých konkrétních důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Povinností orgánu, který rozhoduje o námitkách, je vypořádat se se všemi důvody a námitkami tak, jak byly v námitkovém řízení vzneseny. (11) V souzeném případě v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný správní orgán popsal, podle jakých ustanovení právních předpisů postupoval, uvedl i citaci těchto právních předpisů. V rozhodnutí žalovaná uvedla, jaké údaje měla k dispozici o době zaměstnání žalobce, v I. AA kategorii je uvedeno procento nejvyšší přípustné expozice a doba skončení vybraného zaměstnání. Žalovaný uvedl i skutečnost, že podle § 88 odst. 8 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění se na řízení o námitkách vztahuje správní řád. V odůvodnění rozhodnutí však podle správního řádu nepostupoval. V napadeném rozhodnutí není uvedeno, jak se žalovaná vypořádala s argumentací žalobce, tak jak ji uplatnil ve svých námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobce rozporoval započítanou dobu výkonu práce v I. AA kategorii, uváděl, že i po 3.9.1990 až do operace dne 11.12.1990 nebyl schopen manuální fyzické práce, k čemuž odkazoval na výsledek svého sporu o náhradu škody, který byl veden u Okresního soudu v Příbrami. Tvrdil, že od pracovního úrazu v roce 1989 až do operace v prosinci 1990 byl prokazatelně práce neschopen. Z toho žalobce dovodil, že byly splněny Pokračování - 5 - 2Ad 29/2012 požadavky ustanovení § 29 zákona o důchodovém pojištění, a proto mu vznikl nárok na starobní důchod. S touto námitkou se však žalobou napadené rozhodnutí v žádném směru nevypořádalo. Žalovaná zcela rezignovala na jakoukoliv reakci k této námitce, pouze setrvala na konstatování nesplnění podmínek pro nárok na starobní důchod v 50 letech podle § 29 a 76 zákona o důchodovém pojištění se závěrem, že žalobci nárok na starobní důchod nevznikl. Soud z toho důvodu nemohl v tomto směru přezkoumat rozhodnutí, neboť neobsahovalo žádné úvahy, ani hodnocení důvodnosti žalobcem vznesených námitek. Soud proto uzavřel, že odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo zkratkovité, bez bližšího odůvodnění a jakéhokoli vypořádání se s námitkami, které žalobce vznesl proti rozhodnutí prvostupňovému. Z rozhodnutí nelze spolehlivě zjistit, z jakých důvodů žalovaná dospěla k závěru, který je vyjádřen ve výroku rozhodnutí. (12) Vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze zjistit, jak se žalovaná s argumentací žalobce vyjádřenou v námitkách vypořádala, soud uzavřel, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V. Závěr, náklady řízení (13) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil bez jednání a věc mu vrátil k dalšímu řízení. (14) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a žalobci, který měl v řízení úspěch, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.600,- Kč. Jednalo se o odměnu za právní zastoupení podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2000 Sb. za dva úkony právní pomoci po 500,- Kč, celkem 1.000,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tedy 600,- Kč, celkem 1.600,- Kč. Soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč, neboť řízení ve věcech důchodového pojištění je podle § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění od poplatku osvobozeno. Z toho důvodu byly splněny podmínky pro vrácení soudního poplatku, který byl žalobcem zaplacen v částce 2.000,- Kč. Takto zaplacený soudní poplatek se žalobci vrací k rukám jeho právního zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 6 - 2Ad 29/2012 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. října 2012 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.