2 Ad 3/2012
č. j. 2 Ad 3/2012-30
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o změně stupně invalidity, které ji uznalo jako invalidní I. stupně. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil pokles pracovní schopnosti na 35 % z důvodu středně těžkého postižení krční páteře. Zdravotní stav žalobkyně nebyl podle posudku zhoršen natolik, aby bylo opodstatněno zvýšení invalidního důchodu. Soud uznal posudek za úplný a přesvědčivý, protože zahrnoval všechny relevantní lékařské nálezy a zdůvodnil výběr rozhodující příčiny invalidity.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně I. K., bytem M. X, okres T., proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9.11.2011, č. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 10.1.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9.11.2011 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že při posouzení zdravotního stavu nebyla vzata v úvahu úplná diagnóza, pro kterou se žalobkyně léčí a léčba není dosud ukončena. V posudku jsou naopak uvedena postižení, pro které se žalobkyně neléčí. Žalobkyně je po náročné operaci žlučníku, po které přetrvávají problémy, komplikace zdravotního stavu nebyly vzaty v úvahu. Zdravotní stav žalobkyni neumožňuje pracovní zařazení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá posudku vypracovanému Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla uznána částečně invalidní v roce 2001 pro problémy s páteří. V roce 2002 došlo ke změně částečné invalidity na invaliditu plnou, která přetrvala po kontrolních lékařských prohlídkách v létech 2003, 2004 a 2007. Ke změně stupně invalidity došlo v roce 2010, kdy žalobkyně byla uznána invalidní v I. stupni pro problémy s páteří způsobené degenerativními změnami a dále byl konstatován pooperační stav krční páteře. Spisem žalované je doloženo, že žalobkyně uplatnila dne 21.7.2011 žádost o změnu výše invalidního důchodu, kterou odůvodnila zhoršením zdravotního stavu. Na základě této žádosti byl zdravotní stav žalobkyně posouzen posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, kdy posudkový lékař stanovil na podkladě zdravotnické dokumentace žalobkyně a lékařských nálezů interní povahy diagnózu, za základě které označil za rozhodující invalidizující postižení žalobkyně stav páteře, který hodnotil jako středně těžký na horní hranici a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně stanovil podle kapitoly XIII oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 ve výši 40 %. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 20.9.2011, jímž zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 9.9.2011 a dovozuje se, že invalidita žalobkyně odpovídá I. stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí uvedla, že byly zhodnoceny skutečnosti, které se nezakládají na pravdě, nebyl zhodnocen současný zdravotní stav žalobkyně a posudkový lékař se neseznámil s kompletní zdravotní dokumentací. Neuspokojivý zdravotní stav doložila dalšími lékařskými nálezy. V námitkovém řízení byl proveden důkaz posudkem o invaliditě žalobkyně, ze kterého je zřejmé, že posudkový lékař měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci ošetřující lékařky a interní vyšetření. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, kdy za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo označeno víceetážové degenerativní postižení páteře a rozsah ztráty pracovního potenciálu byl stanoven ve výši 40 % s odkazem na kapitolu XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno zjištěním vyplývajícím z nového posudku o invaliditě, kdy lékař prostudoval nálezy uplatněné v průběhu řízení a konstatoval, že neobsahují nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení zdravotního stavu žalobkyně a jejího pracovního potenciálu. Uzavírá se, že invalidita žalobkyně odpovídá I. stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především neurologické, chirurgické a interní povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným internistou a odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena výhřezy disku krční páteře řešené operací, víceetážovým vertebrogenním algickým syndromem s poruchou statiky a dynamiky, diabetem mellitus II. typu kompenzovaným, chronickou dyspepsií, steatofibrózou jaterní, hypertenzí a hypothyreózou, Adieho syndromem levého oka. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně se vyučila řeznicí – uzenářkou a v tomto oboru pracovala do roku 2001. Po oduznání invalidity v roce 2010 pracovala jako domácí dělnice, tuto práci by žalobkyně byla schopna vykonávat v menším pracovním úvazku za podmínek, že nebude dlouho stát či nebude v předklonu. Z kompletní zdravotní dokumentace byly vysledovány letité zažívací potíže, snížená funkce štítné žlázy, diabetes mellitus II. typu, v minulosti je konstatována hypertenze, závažnější patologie při endokrinologickém vyšetření a vyšetření mozku nebyly zjištěny. Syndrom levého oka není posudkově významný. Cervikobrachiální problémy se projevily v roce 2000, kdy byl zjištěn výhřez meziobratlových plotének, ten byl odstraněn operací, v roce 2007 bylo zjištěno mírné zúžení předního prostoru v rozsahu C3/4 až C6/7 bez výraznějšího tlaku na nervové struktury, ve vyšetřených nervech nejsou známky patologie. O operaci krční páteře se uvádí, že zdravotní stav je stabilizován a onemocnění páteře od roku 2001 až dosud je rozhodující příčinou invalidity žalobkyně. K zažívacím potížím, které žalobkyně považuje za dominující, se uvádí, že provedenými vyšetřeními bylo vyloučeno onemocnění celiakií, cystickou fibrózou či zánět střev, nádorové onemocnění nebo jiná organická příčina. Dyspepsie byla označena za funkční pod obrazem dráždivého tračníku. Po operaci žlučníku je žalobkyně bez vážnějších komplikací. U žalobkyně byla zjištěna steatofibróza, přičemž jaterní postižení bylo označeno za mírné a není příčinou obtíží. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo označeno onemocnění krční páteře, když pro omezení hybnosti až o polovinu a pro poruchu dynamiky krční páteře hodnotí posudková komise toto postižení za středně těžké. V neurologickém nálezu přetrvává zániková senzitivní symptomatologie na levé horní končetině, zdravotní stav je stabilizovaný, což vedlo k závěru, že toto postižení odpovídá dolní hranici daného rozmezí. Komise však vzala do úvahy podstatný vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost žalobkyně nadále pracovat ve vyučeném oboru řeznice – uzenářky, kdy jedná se o profesi značně namáhavou, a proto stanovila rozsah poklesu pracovní schopnosti ve středu rozmezí. Odkázala na kapitolu XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti stanovila ve výši 35 %. Současně uvedla, že následující položku 1 písm. d) není možno použít, protože reziduální neurologický nález je minimální a postižen je pouze krční úsek páteře. O pracovní schopnosti žalobkyně se uvádí, že výdělečnou činnost může provádět s podstatně menšími nároky alespoň o 1/3, dosavadní kvalifikaci řeznice – uzenářky není schopna využívat. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebrání rekvalifikaci, avšak žalobkyně je schopna rekvalifikovat se jen pro fyzicky nenáročnou práci. Z posudku plyne, že posudková komise se zabývala všemi lékařskými zprávami, které žalobkyně doložila, k dispozici měla kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře a přihlédla k vlastnímu vyšetření žalobkyně odbornými lékaři při jednání komise. Stav po operaci krční páteře je hodnocen jako stabilizovaný a stále má největší dopad na pracovní schopnost žalobkyně. Zažívací potíže jsou považovány za funkční a neomezují tělesné schopnosti žalobkyně významné pro pracovní schopnost. Proto nemají povahu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle § 26 zákona o důchodovém pojištění. Pracovní schopnost neovlivňuje ani dobře kompenzovaný diabetes mellitus II. typu a dobře substituovaná hypofunkce štítné žlázy. O vyjádření neurologa z 5.10.2011 k pracovní schopnosti se uvádí, že to je v rozporu s objektivním zjištěním plynoucím z dokumentace a s neurologickým nálezem učiněným při jednání komise. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o změně stupně invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů internisty a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala v úvahu jak subjektivní potíže udávané žalobkyní, tak přihlédla k objektivním lékařským nálezům především neurologické a interní povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy posudková komise označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž jsou potíže s krční páteří, které jsou posudkovou komisí po operaci označené jako stabilizované. Toto zdravotní postižení bylo pak rozhodujícím pro stanovení rozsahu ztráty pracovního potenciálu, kdy ten byl posudkovou komisí určen podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti ve výši 35 % byl odůvodněn obtížemi přetrvávajícími po operační léčbě páteře, kdy je konstatováno středně těžké postižení pro významnou poruchu dynamiky krční páteře s omezením hybnosti až o polovinu. Dále bylo přihlédnuto k tomu, že toto postižení způsobuje, že žalobkyně nemůže pracovat v oboru, ve kterém je vyučena. Posudková komise se zabývala žalobními výhradami žalobkyně a o zažívacích potížích uvedla, že neomezují tělesné schopnosti žalobkyně významné pro pracovní schopnost. Diabetes mellitus a problémy se štítnou žlázou jsou pak dobře kompenzovány. Posudková komise vyjádřila nesouhlas s vyjádřením neurologa z 5.10.2011, o němž uvedla, že je v rozporu s dalšími zjištěními plynoucími ze zdravotní dokumentace žalobkyně, jakož i z výsledků vyšetření žalobkyně odborným neurologem v posudkové komisi. Postižením krční páteře se posudková komise zabývala i v tom ohledu, není-li důvod podřadit toto postižení jiné položce přílohy k vyhlášce, přičemž zjistila, že pro takový postup důvod není, protože reziduální neurologický nález je minimální a zjištěno je postižení pouze krční páteře. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky, svůj názor o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 35 % pokles pracovní schopnosti. Invaliditu a její stupně upravuje § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. O invaliditu I. stupně se jedná tehdy, činí-li pokles pracovní schopnosti pojištěnce nejméně 35 % (§ 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění). Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pracovní schopnost žalobkyně pro onemocnění chronické povahy poklesla o 35 %, pak je žalobkyně invalidní v I. stupni. O invaliditu I. stupně se jednalo i v době podání žádosti o zvýšení důchodu, důkazy provedenými ve správním řízení i doplněním dokazování v řízení před soudem nebylo zjištěno, že zdravotní stav se zhoršil a vyvolal pokles pracovní schopnosti žalobkyně, který by opodstatňoval zvýšení invalidního důchodu ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) či c) zákona. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 2 zákon o důchodovém pojištění. Žalobkyně je i nadále invalidní v I. stupni a tomu odpovídající invalidní důchod je žalobkyni i nadále poskytován. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. června 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.