2 Ad 3/2014
č. j. 2 Ad 3/2014-30
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 2 Ad 3/2014-30
- NSS 3 Ads 119/2014-36
Citované zákony (8)
Rubrum
2Ad 3/2014 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce JUDr. L. D., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí ze dne X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X, kterým žalovaná zamítla jeho žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, které byly napadením rozhodnutím zamítnuty, neboť žalobce ke dni, od kterého žádá o přiznání starobního důchodu, tj. od 21. 5. 2012 nedosáhl důchodového věku a nesplňuje podmínky § 28 pro nárok na starobní důchod, neboť za dobu od 1. 5. 1989 do 31. 10. 1990 žalobci zvýšený zápočet doby služby pro účely důchodového pojištění dodatečně přiznat nelze. Žalovaná se zabývala tím, zda žalobce splnil ke dni přiznání starobního důchodu podmínku získání potřebné doby pojištění a zda dosáhl stanoveného věku. Podle § 32 zákona č. 155/1995 Sb. je za důchodový věk žalobce, muže narozeného v roce 1957, Pokračování - 2 - 2Ad 3/2014 považováno dosažení věku 63 let a 8 měsíců. Tohoto důchodového věku žalobce dosáhne dne 21. 1. 2021. Žalobce v žalobě uvádí, že nejméně 20 let vykonával službu zařazenou do I. kategorie funkcí, proto splňuje podmínky § 132 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení. Žalobce má nárok na přiznání snížené věkové hranice, neboť splňuje zákonné podmínky pro postup dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení. Žalobce navrhuje jako důkaz čestné prohlášení svých bývalých kolegů. Žalobce má za to, že ve výpočtu trvání služebního poměru v I. kategorii chybí zápočet služebního poměru po jeho neplatném ukončení od 1. 11. 1990 do 1. 4. 1991, celkem 152 dnů. Jeho služební poměr v I. kategorii trval od 30. 9. 1997 do 2. 4. 1991, tedy 16 895 dnů, tj. 46 let a 121 dnů. Z toho služební poměr v I. kategorii 7 483 dní, tedy 20 let 193 dnů, což je potřebné pro splnění doby služby. Žalobce má za to, žalovaná si vykládá zákon zužujícím způsobem a účelově upravila zákonný termín „doba pojištění“, který evidentně zahrnuje i „kvalitu“ této doby, na „délku doby pojištění“. Zákon však neupravuje typy doby pojištění, které mohou být doloženy čestným prohlášením. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., kde je stanoveno kdy se tento institut použije. Žalobce poukazuje na to, že jeho služební záznamy byly s ohledem na přezkoumání jeho zdravotního stavu z ledna 1989 upraveny tak, aby těmto podmínkám formálně neodporovaly. Toto může prokázat pouze svědecky. Žalobce byl od začátku roku 1990 veden jako „dočasně odvelený“ příslušník 18. rPS Mnichovice, což doložil prohlášením o době zaměstnání, potvrzeným velitelem a dalšími spoluzaměstnanci, kteří rovněž sloužili se žalobcem. Žalobce po celou dobu až do 31. 1. 1990 vykonával fakticky službu na 18. rPS v přímé ochraně státních hranic, jak dokládají čestná prohlášení bývalých kolegů, přestože dle rozhodnutí lékařské komise toto vykonávat neměl. Po celé toto období naplňoval podmínky čl. 11 písm. d) dle nařízení MV ČSSR č. 8 z 30. 9. 1988, přestože tato služba byla v přímém rozporu s podmínkami přezkumu, byl žalobce formálně zařazen jinak. V rozporu se skutečným průběhem služby tedy v zápočtu chybí 9 měsíců,tj. 267 dnů zvýhodněného zápočtu. Žalovaná zcela nedůvodně odmítla důkaz čestným prohlášením, s rozporem v důkazech se nevypořádala. Zcela nesprávně žalovaná v rozhodnutí uvádí, že ke dni 1. 5. 1989 poklesl příjem žalobce o 300 Kč z 5.717 Kč na 7.417 Kč. Žalobce má za to, že splňuje podmínky uvedené v § 132 odst. 1 písm. a), neboť konal nejméně 20 let službu zařazenou do I. kategorie funkcí. Žalobce namítá, že v rozhodnutí chybí informace, natožpak rozhodnutí o žádosti o zmírnění tvrdosti zákona, která byla součástí námitek. Žalobce si byl vědom toho, že žalovaná bude upřednostňovat před svědectvím svědků písemné záznamy, přestože byly účelově upraveny, aby neodporovaly limitujícím závazným rozhodnutím, proto žalobce v námitkách uplatnil i nárok na přiznání snížené věkové hranice. Žalobce má za to, že podmínku 15 let splňuje, žalovaná nesprávně uvedla, že byl žalobce propuštěn ze zdravotních důvodů. Žalobce připouští, že měl svůj nesouhlas s důvody propuštění sdělit písemně, pak by nikdo nemohl tvrdit, že se žalobce neodvolal. Žalobce námitku proti propuštění vznesl jen ústně do protokolu, proto se odvoláním nikdo nezabýval. Pak by žalobce splňoval zákonné podmínky, jeho služební poměr by trval v I. důchodové kategorii více než 20 let. Dále žalobce má za to, Pokračování - 3 - 2Ad 3/2014 že je důvod pro použití postupu dle § 74 zákona č. 100/1998 Sb., a to s ohledem na postup při jeho propuštění. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobce absolvoval základní vojenskou službu, v době od 1. 1. 1979 do 31. 10. 1990 byl ve služebním poměru vojáka z povolání, rozkazem ministra vnitra byl propuštěn pro služební nezpůsobilost na základě hodnocení podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalované není známo, že by ve věci proběhlo odvolací řízení, rozhodnutí ministra vnitra je pravomocné. Žalovaná započetla celou dobu služebního poměru, tj. 4 322 kalendářních dnů pro účely důchodového pojištění v I. kategorii funkcí. Za dobu od 1. 3. 1979 do 31. 8.1979 a za dobu od 1. 8. 1983 do 30. 4. 1989 náleží žalobci zvýhodněný zápočet doby služby v rozsahu 1 odsloužený rok za 2 roky zápočtu. Žalobci rovněž náleží zvýšený zápočet uvedené doby přímého výkonu služby při ochraně státních hranic v rozsahu 2 284 kalendářních dnů k získané době důchodového pojištění. Celkem tedy žalobce získal 45 roků a 89 dnů doby pojištění, přičemž v I. kategorii funkcí získal 7 064 dnů pojištění, tj. 19 roků a 129 dnů, z toho 458 dnů vojenská služba, 4 322 dnů služební poměr a 2 284 dnů zvýšený zápočet. Do požadovaných 20 roků v I. kategorii funkcí však žalobci chybí 236 kalendářních dnů, a proto žalobce nesplňuje podmínky § 132 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť k požadovanému dni přiznání důchodu dosáhne 55 let věku, ovšem nezískal 20 let pojištění v I. kategorii funkcí. V daném případě nelze aplikovat § 74, neboť dle dostupných informací, služební poměr byl ukončen ke dni 31. 10. 1990 a netrval tedy ke dni 31. 12. 1991, jak je pro možnost snížení důchodového věku zákonem požadováno. Žalobce nesplňuje podmínky pro přiznání zvýhodněných zápočtů doby pojištění za dobu výkonu služby při ochraně státních hranic za dobu od 1. 5. 1989 do 31. 1. 1990, neboť byl ode dne 1. 5. 1989 rozkazem ze dne 27. 4. 1989 vyslán na stáž k záložnímu a výcvikovému praporu Volary. Od 1. 5. 1989 až do skončení služebního poměru vojáka z povolání dne 31. 10. 1990 se žalobce k plnění přímé výkonné služby při ochraně státních hranic, při níž by byl vystaven nebezpečí střetnutí a boje s nepřítelem, nevrátil. Čestná prohlášení zohlednit nelze, a to vzhledem k jejich nepravdivosti. Žádost žalobce na odstranění tvrdosti zákona bude vyřízena až po ukončení probíhajícího soudního řízení. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní body jsou podobné obsahu uplatněných námitek. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce vykonával od roku 1979 do roku 1990 zaměstnání v I. kategorii, proto si podal žádost o přiznání starobního důchodu ode dne 21. 5. 2012, tedy snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod na 55 let. Žalobce byl v době od 30. 9. 1977 do 31. 10. 1990, a to i po celou dobu základní vojenské služby, zařazen do I. kategorie funkcí, tedy po dobu 13 roků a 35 dnů, zvýšený zápočet činí 6 roků a 94 dnů. Celkem tak žalobce získal v I. kategorii funkcí 19 let a 129 dnů. Žalobce v době od 30. 9. 1977 do 31. 12. 1978 absolvoval základní vojenskou službu, od 1. 1. 1979 byl ve služebním poměru vojáka z povolání vojsk Federálního ministerstva vnitra, Pohraniční stráž se zařazením do I. kategorii funkcí, proto byla v souladu s § 168 vyhlášky FMPSV č. 149/1988 doba vojenské činné služby konané před přijetím do služebního poměru vojáka z povolání započítána v té kategorii funkcí, do níž byl voják poprvé ustanoven. Pokračování - 4 - 2Ad 3/2014 Služební poměr žalobce jako vojáka z povolání trval od 1. 1. 1979 do 31. 10. 1990, kdy byl ze služebního poměru vojáka z povolání rozkazem ministra vnitra ČSFR č. 1453 ze dne 30. 7. 1990 propuštěn pro služební nezpůsobilost na základě hodnocení. Žalobce tohoto rozhodnutí nenapadl odvoláním, je pravomocné. Žalovaná zhodnotila celou dobu služebního poměru (4 322 kalendář dnů pojištění) pro účely důchodového pojištění v prvé kategorii funkcí. Za dobu přímého výkonu služby při ochraně státních hranic náleží žalobci pro účely důchodového pojištění od 1. 3. 1979 do 31. 8.1979 a od 1. 8. 1983 do 30. 4. 1989 podle části 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a podle článku 11 písm. d) nařízení MV ČSSR č. 8/1988 ze dne 30. 9. 1988 zvýhodněný zápočet doby služby v rozsahu 1 odsloužený rok za 2 roky zápočtu. Tento zvýšený zápočet za shora uvedenou dobu výkonné služby při ochraně státních hranic v rozsahu 2 284 kalendářních dnů k získané době důchodového pojištění žalobci náleží. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky je na sporu, zda žalobce vykonal nejméně 20 let službu zařazenou do I. kategorie funkcí tedy, že splňuje zákonné podmínky pro postup dle § 132 odst. 1 písm. a) zákona o sociálním zabezpečení. Žalovaná se správně proto zabývala tím, zda žalobce splnil ke dni přiznání starobního důchodu podmínku získání potřebné doby pojištění a zda dosáhl stanoveného věku. Z § 32 zákona č. 155/1995 Sb. vyplývá, že za důchodový věk žalobce, muže narozeného v roce 1957 je považován dosažení věku 63 let a 8 měsíců. Žalobce uvedeného věku dosáhne dne 21. 1. 2021. Mezi účastníky není na sporu, že žalobce absolvoval základní vojenskou službu v době od 30. 9. 1977 do 31. 12. 1978, kterou je nutno započítat žalobci I. kategorii funkcí, tzn. 485 kalendářních dnů. Dále je zjištěno, že v době od 1. 1. 1979 do 31. 10.1999 byl žalobce ve služebním poměru vojáka z povolání vojsk Federálního ministerstva vnitra, Pohraniční stráže, dle sdělení Policie ČR, Krajského ředitelství v Českých Budějovicích byl žalobce rozkazem ministrem vnitra ČSFR propuštěn pro služební nezpůsobilost. Žalobce toto rozhodnutí nenapadl odvoláním, je pravomocné. Šetřením u Policie ČR žalovaná zjistila, že dobu služebního poměru žalobce, tj. 4 322 kalendářních dnů je nutno započíst pro účely důchodového pojištění v I. kategorii funkcí. Za dobu od 1. 3. 1979 do 31. 8. 1979 a za dobu od 1. 8. 1983 do 30. 4. 1989 žalobce splňuje předpoklady pro zvýhodněný zápočet doby služby v rozsahu 1 odsloužený rok za 2 roky zápočtu, žalobci tak náleží zvýšený zápočet uvedené doby přímého výkonu služby při ochraně státních hranic v rozsahu 2 284 kalendářních dnů. Z osobního listu důchodového pojištění ze dne 22. 10. 2012 vyplývá, že žalobce získal 45 roků a 89 dnů doby pojištění. V I. kategorii funkcí tak získal 7 064 dnů pojištění, z toho 458 dnů vojenská služba, 4 322 dnů služební poměr a 2 284 dnů zvýšený zápočet. Celkem tedy získal 19 roků a 129 dnů doby pojištění, proto je správný závěr žalovaného, že žalobce nezískal požadovaných 20 roků zaměstnání v I. kategorii funkcí pro případné dosažení sníženého důchodového věku v 55 letech, neboť mu chybí 236 kalendářních dnů v I. kategorii funkcí. Žalobce tedy nesplňuje podmínky stanovené v § 132 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, jestliže 20 let pojištění v I. kategorii funkcí nezískal. Pokračování - 5 - 2Ad 3/2014 Žalobce má za to, že v daném případě je možno postupovat dle § 174 zákona o důchodovém pojištění v případě, že žalobce služební poměr ukončil dne 31. 10. 1990. V tomto ustanovení se jedná o úpravu nároků z I. a II. kategorie funkcí po 31. 12. 1992, služební poměr žalobce tedy k datu 31. 12. 2012 netrval, proto uvedené ustanovení na případ žalobce aplikovat nelze. Žalobce má za to, že v daném případě je možné dodatečné přiznání zvýhodněných zápočtů doby pojištění za dobu výkonu služby při ochraně státních hranic od 1. 5. 1989 do 31. 1. 1990. Uvedená námitka žalobce důvodná není, neboť žalobce by musel splnit podmínky, které vyplývají z ustanovení čl. 11 nařízení ministra vnitra ČSSR č. 8/1988 ze dne 30. 9. 1988 k provedení některých ustanovení zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, tedy musel by být ustanoven do funkce v pohraniční rotě, plnit přímo výkonnou službu při ochraně státních hranic, při níž by byl vystaven nebezpečí střetnutí a boje s nepřítelem a za tuto dobu by mu náležel příplatek za službu ve zvlášť obtížných podmínkách. Z písemností ve správním spise vyplývá, že žalobce byl ode dne 1. 5. 1989 rozkazem velitele 7. Brigády Pohraniční stráže č. 8 ze dne 27. 4. 1989 vyslán z 18. Pohraniční roty Mnichovice na stáž k záložnímu a výcvikovému praporu Volary a od 1. 5. 1989 až do skončení služebního poměru vojáka z povolání dne 30. 10. 1990 se žalobce k plnění přímé výkonné služby při ochraně státních hranic, při níž by byl vystaven nebezpečí střetnutí a boje s nepřítelem, již nevrátil. Proto je správný závěr žalované, že zvýšený zápočet doby služby pro účel důchodového pojištění žalobci nenáleží. Žalobce předložil čestná prohlášení tří bývalých kolegů ohledně jeho funkčního zařazení ve shora uvedené době, což nelze, jestliže z § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyplývá, že pouze k prokázání doby pojištění lze použít čestného prohlášení nejméně dvou svědků a žadatele o důchod nebo o úpravu důchodu v případě, že nelze tuto dobu prokázat jinak. V daném případě však žalobce předložil čestná prohlášení za účelem prokázání jeho funkčního zařazení, což přípustné není, proto správně žalovaná čestná prohlášení jako důkaz odmítla. Žalobce namítá, že po celou dobu byl v preferované funkci s nárokem na zvýšený zápočet doby pojištění a v souvislosti s tím odkazuje na hrubý příjem za rok 1988 a 1989, kdy dle žalobce vykázaný hrubý příjem na evidenčním listě důchodového pojištění za rok 1988 ve výši 65.805 Kč odpovídá vykázanému hrubému příjmu na evidenčním listě důchodového pojištění za rok 1989 ve výši 65.404 Kč, proto má za to, že od 1. 5. 1989 nemohlo dojít ke snížení příplatku za službu ve zvlášť obtížných podmínkách odpovídající službě na pohraniční rotě. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaná z dokumentace Ministerstva vnitra ČR zjistila, že ke dni 1. 5. 1989 poklesl hrubý příjem žalobce o částku 300 Kč měsíčně z částky 5.717 Kč na částku 7.417 Kč měsíčně. Z toho je zřejmo, že ze strany žalované došlo k písařské chybě, neboť z obsahu logicky vyplývá, že jestliže příjem žalobce poklesl o 300 Kč z částky 5.717 Kč, nemůže se jednat o částku 7.417 Kč, ale správně o 5.417 Kč. Uvedené tedy odpovídá snížení příplatku za službu ve zvlášť obtížných podmínkách z částky 500 Kč na 200 Kč měsíčně, který náležel na všech ostatních útvarech pohraniční stráže, kromě pohraničních rot. Z § 32 odst. 2 zákona o důchodovém zákonu vyplývá, že důchodový věk žalobce činí 63 let a 8 měsíců. Žalobce požaduje přiznání starobního důchodu ode dne 21. 5. 2012. Podle § 74 zákona č. 155/1995 Sb. zůstaly do 31. 12. 2018 zachovány nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod dle předpisů platných před 1. 1. 1996 po odpracování stanovené doby v zaměstnání v I. kategorii funkcí. Tato snížená Pokračování - 6 - 2Ad 3/2014 věková hranice se považuje za důchodový věk. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění do 31. 12. 1995, má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže by byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku alespoň 55 let, byl-li předtím zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání zařazeném do I. kategorii funkcí. Jestliže však žalobce jako voják z povolání získal pouze 19 roků a 129 dnů doby pojištění nárok na starobní důchod ve věku 55 let mu nevznikl. Žalobce namítá, že má nárok na přiznání snížené věkové hranice dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb., dle něhož vzniká nárok na snížení věkové hranice na 55 let, byl-li občan zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b), jestliže byl z tohoto zaměstnání převeden nebo uvolněn z důvodů uvedených v § 12 odst. 3 písm. d) a e). Odkaz žalobce na toto ustanovení však není případný, neboť u žalobce se nejedná o zaměstnání v hornictví vykonávané pod zemí v hlubinných dolech, žalobce byl ve funkci vojáka z povolání. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 7 - 2Ad 3/2014 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. května 2014 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.