2 Ad 30/2010
č. j. 2 Ad 30/2010-29
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
2Ad 30/2010 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JITEX Písek a.s., se sídlem v Písku, U Vodárny 1506, zast. JUDr. Janem Starým, advokátem v Písku, U Vodárny 1506, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha, pracoviště České Budějovice A. Barcala 1461, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.4.2010 č.j. 43091/010-9010-14.4.2010-28940-Mls-42/10, t a k t o :
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e . Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 28.6.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30.4.2010 č.j. 43091/010-9010- 14.4.2010-28940-Mls-42/10, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku o zamítnutí žádosti o vrácení přeplatku na pojistném a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že k zamítnutí žádosti žalobce o vrácení přeplatku na pojistném došlo s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.2.2010 č.j. Pokračování - 2 - 2Ad 30/2010 4 Ads 120/2009-88. Podle názoru žalobce bylo však zapotřebí vyčkat do doby pravomocného rozhodnutí nalézacích soudů a do té doby je řízení namístě přerušit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že Nejvyšší správní soud otázku placení pojistného vyřešil tak, že do okruhu poplatníků zařadil organizace a malé organizace, jimž svědčí povinnost odvádět pojistné. Povinnost platit pojistné nemohla zaniknout. Vyměřovacím základem nemohlo být v rozhodné době nic jiného než částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců i přes absenci výslovné definice vyměřovacího základu. Pomocí interpretačních postupů bylo možno tento pojem stanovit natolik určitě, že s jeho vymezením nemohlo být žádných nejasností. Protože rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88 se stal předmětem ústavní stížnosti uplatněné u Ústavního soudu, krajský soud do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti svým usnesením ze dne 19.8.2010 řízení přerušil. Poté, co bylo Ústavním soudem rozhodnuto, krajský soud v řízení pokračoval. Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 29.12.2009 Okresní správě sociálního zabezpečení v Písku žádost o vrácení přeplatku na pojistném za období leden až červen 2007 s odůvodněním, že zákonem nebyl stanoven vyměřovací základ pro odvod pojištění za zaměstnavatele. O této žádosti bylo rozhodnuto dne 29.3.2010 tak, že byla zamítnuta. Stalo se tak s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 25.2.2010 č j. 4 Ads 120/2009-88, kterým bylo vyloženo, že i v době od 1.1. do 30.6.2007 byly organizace a malé organizace poplatníky pojistného a měly povinnost platit pojistné za sebe, a proto jejich platební povinnost nezanikla. Vyměřovací základ organizace a malé organizace bylo možno pomocí příslušných interpretačních postupů stanovit natolik určitě, že o vymezení vyměřovacího základu nemohlo být žádných nejasností. Proti tomuto rozhodnutí bylo uplatněno odvolání v podstatě z důvodů shodných se žalobními body. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, ve kterém byl učiněn odkaz na již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu, ve kterém byl podán výklad stanovení vyměřovacího základu. Takovým výkladem se žalovaná cítí zavázána. Jestliže bylo možné spolehlivě vyměřovací základ stanovit, pak přeplatek nevznikl, a proto žádost o vrácení přeplatku na pojistném je nedůvodná. Doplňuje se, že i v období od 1.1.2007 trvala povinnost platit pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce a odvádět je příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. K námitce žalobce o nutnosti vyčkat meritorního rozhodnutí Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočka Liberec bylo poukázáno na to, že krajský soud je právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán. Proto nebylo zapotřebí vyčkávat pravomocného ukončení konkrétního řízení. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souzené věci bylo předmětem řízení učiněno rozhodnutí o přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení. Správní úřady obou stupňů vycházely z interpretace vyměřovacího základu v době od 1.1. do 30.6.2007 provedené Nejvyšším správním soudem v řízení Pokračování - 3 - 2Ad 30/2010 vedeném pod sp.zn. 4 Ads 120/2009. Nejvyšší správní soud v tomto řízení zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočka Liberec pro nesprávnou interpretaci vyměřovacího základu. Podrobnou argumentací vyložil, že aplikací zákona bylo možno zcela spolehlivě a jednoznačně vyměřovací základ stanovit. Takto zaujatým právním názorem zavázal Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec. Podle § 110 odst. 4 s.ř.s. byl krajský soud takto zaujatým právním názorem v dalším řízení vázán. Vydání rozhodnutí žalované o žádosti žalobce o vrácení pojistného proto nebránila skutečnost, že nebylo pravomocně rozhodnuto. Poznamenává se, že Krajský soud v Ústí nad Labem se rozsudkem Nejvyššího správního soudu řídil a svým rozsudkem z 21.4.2010 žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozhodoval v této věci dne 10.8.2010 a svým usnesením č. j. 4 Ads 94/2010- 175 ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost. Ústavnost rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího správního soudu byla posuzována Ústavním soudem v řízení I ÚS 1904/10. Usnesením ze dne 19.6.2012 byla ústavní stížnost odmítnuta. Výklad Nejvyššího správního soudu a volba interpretačních metod byla posouzena jako ústavní a bylo zdůrazněno, že pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je běžnou součástí pojistného plnění zaměstnavateli. Taková povinnost zůstala zachována a nebylo možno očekávat, že by zaměstnavatelé nadále neměli povinnost hradit pojistné a příspěvek. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro důvody uvedené v žalobě vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce neměl v řízení úspěch. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 4 - 2Ad 30/2010 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. září 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka