2 Ad 30/2012
č. j. 2 Ad 30/2012-18
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 2 Ad 30/2012-18
- NSS 3 Ads 120/2012-22
Citované zákony (6)
Rubrum
2Ad 30/2012 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce RSDr. J. Š., zast. Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem v Písku, Komenského 319, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17.4.2012, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba s e z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 22.5.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 17.4.2012, č.j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované v záležitosti uložení povinnosti vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu. Žalobce připouští, že vznikl přeplatek na vdoveckém důchodu, avšak nesdílí názor, že jsou dodrženy podmínky pro vznik nároku na vrácení přeplatku. Žalobce oznamovací povinnost splnil, jestliže respektoval sdělení Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany o tom, že postačuje volnou formou požádat o starobní důchod. Domníval se, že tento orgán výplatu starobního důchodu žalované oznámí. Dále u svého posledního zaměstnavatele podepsal v roce 2007 zápočtový list, ve kterém jako důvod skončení Pokračování - 2 - 2Ad 30/2012 pracovního poměru uvedl odchod do starobního důchodu. Žalovaná se tudíž prokazatelně dozvěděla, že žalobce o důchod požádal. Měla tudíž prověřit, zda se okolnosti pro výplatu vdoveckého důchodu změnily a zda vznikl souběh dávek. Žalovaná měla informace potřebné pro stanovení vdoveckého důchodu. Žalobce vznik přeplatku nezavinil, protože nevěděl a vědět nemohl, že si úřady vzájemně nesdělují informace o vyplácených dávkách. Žalobce nemohl předpokládat, že mu byl důchod vyplácen v nesprávné výši. Odkázal na svou tíživou sociální a zdravotní situaci. Vdovecký důchod byl využit pro dceru a vnuky. Žalobce měl zdravotní problémy a nemohl se tudíž záležitosti důchodů věnovat. Skutečnost, že vdovecký důchod je vyplácen v nesprávné výši, se dozvěděl z rozhodnutí žalované o zastavení výplaty vdoveckého důchodu. Problematiku souběhu důchodů nepovažuje žalobce za notoricky známou mezi běžnými občany. Žalobce podotkl, že neprávem vyplácenou částku na vdoveckém důchodu nepoužil pro svou potřebu, ale pro potřebu vnoučat a nemá k dispozici finanční prostředky nezbytné pro vrácení přeplatku a přístup žalované se mu nejeví spravedlivý. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že předmětem sporu je otázka zavinění žalobce nesplněním oznamovací povinnosti. Protože občané nemohou být detailně obeznámeni s právní problematikou důchodového zabezpečení, je v žádosti obsažena kolonka s dotazem, zda a jaký důchod žadatel pobírá. Tato kolonka obsahovala údaj „odpadá“. Ohlašovací povinnost vychází ze skutečnosti, že žalovaná nemůže ze své databáze zjistit veškeré informace o žalobci. Činnost žalované vychází z dokladů jí předložených a není v jejích možnostech ani kompetenci pátrat po orgánu Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany po tom, zda žadatel nepobírá dávky od těchto orgánů. Žalovaná podotkla, že otázka výplaty důchodů při jejich souběhu je v povědomí laické veřejnosti běžně, protože v právním řádu je zakotvena téměř půl století. Uzavírá se, že žalobce zavinil výplatu vdoveckého důchodu ve výši, která mu nenáležela. Mezi vznikem přeplatku a jednáním žalobce je prokázána příčinná souvislost. Žalobce replikoval, že kolonku o tom, zda pobírá důchod, nevyplňoval, učinila tak pracovnice žalované. Žalobci není známo, co mělo být tímto textem vyjádřeno. K možnostem žalované zjišťovat informace z databáze jiných orgánů poukázal na to, že takové databáze se vedou proto, aby bylo možno zjistit veškeré informace o určité osobě. Výměna informací bezesporu probíhá, jinak by žalovaná souběh dávek vůbec nezjistila. Nemůže být k tíži žalobce, že spolupráce nefunguje řádně a žalovaná nezjistila souběh nároku dříve. Žalobce pak nesdílí názor o tom, že problematika souběhu důchodů je v povědomí laické veřejnosti, poněvadž je mu z vlastní zkušenosti známo, že tomu tak není. Způsob výpočtu důchodů žalobce nezjišťoval a nevěděl, že mu má být některý důchod krácen. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 8.4.2005 u žalované žádost o vdovecký důchod. V žádosti uvedl, že žádný důchod nepobírá (v příslušné kolonce označeno odpadá) a tuto žádost podepsal. Na základě této žádosti mu byl přiznán vdovecký důchod. U Vojenského úřadu sociálního zabezpečení žalobce podal žádost o starobní důchod dne 21.8.2002 a z této žádosti je zřejmé, že žalobce pobíral výsluhový příspěvek. Dne 18.7.2007 žalobce požádal o uvolnění výplaty starobního důchodu od 23.9.2007. Učinil tak k dosažení 60 let věku, kdy skončil pracovní poměr. Současně se zavázal, že do 15.10.2007 doloží evidenční list důchodového pojištění. Pokračování - 3 - 2Ad 30/2012 Ze sdělení Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra pro žalovanou ze dne 11.7.2011 plyne, že byla provedena kontrola vyplácených dávek důchodového pojištění mezi oběma uvedenými orgány a byly zjištěny duplicitní platby vyplácených dávek důchodového pojištění u žalované i už Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Mimo jiné bylo zjištěno, že Vojenský úřad vyplácí starobní důchod a žalovaná vdovecký důchod, přičemž příslušným orgánem k výplatě souběhu důchodu je Vojenský úřad. Na základě tohoto sdělení žalovaná zastavila rozhodnutím ze dne 15.8.2011 výplatu vdoveckého důchodu pro žalobce. Vojenský úřad sociálního zabezpečení rozhodl dne 13.9.2011 o sloučení vdoveckého důchodu s důchodem starobním a současně upravil výši vdoveckého důchodu. O přeplatku na důchodu rozhodla žalovaná dne 13.1.2012, kdy žalobci uložila vypočtený přeplatek vrátit ve stanovené lhůtě. V odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné uvádí, že žalobce v žádosti o uvolnění výplaty starobního důchodu z 18.7.2007 Vojenskému úřadu nesdělil, že od žalované pobírá vdovecký důchod. Tím zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky, ve kterých poukázal na to, že již od 18.4.2005 měl v občanském průkazu vyznačen jako osobní stav vdovec. V souvislosti s vyřizováním starobního důchodu od Vojenského úřadu neobdržel žádné tiskopisy. Jako hlavní viník vzniku přeplatku se žalobce necítí. Poukázal na písemnosti předložené Okresní správě sociálního zabezpečení v Písku při příležitosti odchodu do starobního důchodu. O námitkách rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobce přeplatek na důchodu zavinil tím, že neoznámil rozhodné skutečnosti ve lhůtě osmi dnů podle § 50 zák. č. 582/1991 Sb., ač musel předpokládat, že tak učinit měl. Mezi porušením právní povinnosti a vznikem přeplatku na důchodu existuje příčinná souvislost. Nesplněním právní povinnosti žalobce způsobil, že vdovecký důchod mu byl vyplácen v nesprávné výši. Přeplatek byl dále zaviněn tím, že žalobce bezodkladně nevrátil vdovecký důchod či jeho část při vědomí jeho neoprávněného vyplácení. Skutečnost, že při souběhu starobního a pozůstalostního důchodu dochází k jejich úpravě, je ve společnosti, zejména mezi poživateli pozůstalostních důchodů, známa. Z údaje o rodinném stavu nelze automaticky dovozovat, že ke vzniku nároku na důchod není rodinný stav výlučnou podmínkou. Orgány sociálního zabezpečení nejsou ze zákona povinny vést společnou evidenci výplat důchodů. Doložení evidenčního listu zaměstnavatelem žalobce nelze považovat za splnění oznamovací povinnosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo v souzené věci učiněno rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu. Odpovědnost příjemců dávek důchodového pojištění upravuje § 118a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tento předpis obsahuje tři skutkové podstaty zakládající nárok žalované vůči příjemci dávky na vrácení přeplatku. Podle uvedené právní normy jestliže důchod byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, Pokračování - 4 - 2Ad 30/2012 přijal důchod nebo jeho část, ačkoli musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě úhradu nesprávně vyplacené částky. Rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek se opírá o právní zjištění o tom, že žalobce nesplnil jemu uloženou povinnost. Touto povinností je oznamovací povinnost založená § 50 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění. Podle tohoto předpisu je příjemce dávky důchodového pojištění povinen písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování. Tuto oznamovací povinnost žalobce nesplnil ve lhůtě osmi dnů od okamžiku zahájení vyplácení starobního důchodu Vojenským úřadem sociálního zabezpečení sdělením o tom, že je poživatelem vdoveckého důchodu vypláceného žalovanou. Je to tudíž protiprávní jednání žalobce spočívající v porušení zákonné povinnosti založené § 50 odst. 1 zákona. Nesplněním této povinnosti pak nastal škodlivý následek spočívající ve vzniku přeplatku na vdoveckém důchodu. Mezi nesplněním oznamovací povinnosti a vznikem přeplatku je tu příčinná souvislost. Je-li ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu odpovědnost za přeplatek odpovědností subjektivní, pak další podmínkou pro vrácení přeplatku je zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 26.5.2010, č.j. 3 Ads 35/2010-54). Při výkladu tohoto pojmu se ve všech právních oborech vychází z jeho obecného právního významu. Zavinění pak je nejen úmyslné, ale též nedbalostní, které je ve dvou formách. Jednou z těchto forem je též nevědomá nedbalost. I taková forma zavinění postačuje ke vzniku odpovědnosti za přeplatek. K porušení právní povinnosti žalobcem proto došlo zaviněně ve formě nevědomé nedbalosti. Jsou tudíž splněny všechny podmínky odpovědnosti žalobce za vzniklý přeplatek. Je tu protiprávní jednání žalobce spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti, následkem čehož došlo ke vzniku přeplatku, mezi nesplněním oznamovací povinnosti a přeplatkem je příčinná souvislost a stalo se tak zaviněně ve formě nevědomé nedbalosti. Zákonné požadavky pro vrácení přeplatku podle § 118a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vzniklého tím, že žalobce nesplnil jemu uloženou povinnost, konkrétně oznamovací povinnost, jsou proto dodrženy. Oznamovací povinnost podle § 50 zákona svědčí příjemcům dávek, nikoli Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení. Tomuto úřadu žalobce pouze oznámil, že skončil pracovní poměr a požaduje vyplácet starobní důchod. Dále sdělil, že předloží evidenční list důchodového pojištění. Jinou informaci Vojenskému úřadu nesdělil a žádnou nepodal. Požadavkem poskytovat starobní důchod není povinnost žalobce založená § 50 zákona o tom, že je příjemcem vdoveckého důchodu, splněna. Žádost o starobní důchod byla žalobcem uplatněna v roce 2002, tudíž v době před vznikem nároku na vdovecký důchod. Žalobce byl v té době poživatelem výsluhového příspěvku. Vydáním písemností souvisejících se skončením pracovního poměru se žalovaná nedozvěděla o tom, že je žalobce požádal o starobní důchod a u kterého úřadu. Nebylo proto její povinností prověřovat změnu okolností pro výplatu vdoveckého důchodu. Kdyby tomu tak bylo, tak by právní předpis nemusel zakládat pro příjemce dávek oznamovací povinnost ve smyslu § 50 zákona. V době podání žádosti o vdovecký důchod nebyl žalobce příjemcem starobního důchodu, což také potvrdil v žádosti o takový důchod. Bylo na žalobci ve stanovené lhůtě oznámit, že je příjemcem starobního důchodu. Okolnost, že při uplatnění Pokračování - 5 - 2Ad 30/2012 žádosti o vdovecký důchod je zjišťováno pobírání jiného důchodu dokládá, že takový údaj má pro plátce dávky význam a má tudíž vliv i na práva a povinnosti žadatele o důchod. Žalobce sám v žádosti o výplatu důchodu uvedl, že evidenční list Vojenskému úřadu předloží a za situace, kdy plátcem důchodu byl Vojenský úřad, pak tomuto úřadu jsou okresními správami sociálního zabezpečení předávány podklady pro výplatu důchodu. Již z toho důvodu nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že žalovaná měla či mohla mít k dispozici písemnosti nezbytné pro správné stanovení vdovského důchodu. Nezbývá než zopakovat, že příčinná souvislost mezi porušením oznamovací povinnosti žalobce a vznikem přeplatku tu je. Jak již bylo uvedeno, pro nesplnění oznamovací povinnosti postačí zavinění ve formě nedbalosti nevědomé. Právě takovou formou žalobce vznik přeplatku nesplněním oznamovací povinnosti zavinil. Oznamovací povinnost je stanovena zákonem a zavazuje tudíž každého a žádný z úřadů jak Vojenský úřad, tak žalovaná nemají poučovací povinnost o oznamovací povinnosti příjemců důchodů. Oznamovací povinnost stanovena § 50 zákona zavazuje každého příjemce důchodů. Povinnosti žalobce vrátit přeplatek na důchodu nebrání okolnosti uvedené v žalobě, které jej vedly k tomu, že nemohl předpokládat, že důchod byl vyplacen v nesprávné výši. Sociální situace dcery žalobce pro odpovědnost žalobce za přeplatek na vdoveckém důchodu nemá žádný význam a zdravotní problémy žalobce při hodnocení jeho odpovědnosti na přeplatku zohlednit nelze, protože to zákon neumožňuje. Nezbývá než zopakovat, že pro zavinění přeplatku postačuje forma nevědomé nedbalosti, což znamená, že příjemce důchodu o nesprávné výši důchodu vědět měl a mohl. Soud proto uzavřel, že podmínky pro vrácení přeplatku na vdoveckém důchodu podle § 118a odst. 1 zákona jsou dodrženy. Na odpovědnosti za přeplatek pak nemění nic skutečnost, že tyto prostředky nebyly použity pro potřebu žalobce, ale pro vnoučata. Napadené rozhodnutí je proto zákonu odpovídající a o formě zavinění tu nejsou žádné pochybnosti. Uvádí-li žalobce v replice způsob vyplnění žádosti o vdovecký důchod, je zapotřebí uvést, že příslušným kolonkám lze rozumět zcela jednoznačně, a to tak, že jiný důchod žalobce nepobírá od žádného úřadu. Rozhodné je, že žalobce svým podpisem obsah žádosti stvrdil jako správný. Okolnost, že přeplatek na vdoveckém důchodu byl zjištěn při kontrole, ještě neznamená, že úřady mohou okamžitě zjistit veškeré údaje o určité osobě. Pro věc je však významné, že jsou dodrženy podmínky pro vrácení přeplatku na vdoveckém důchodu. Závadný postup při výplatě důchodů byl zjištěn při kontrole, a proto není přiléhavé argumentovat závadami ve spolupráci v replice uvedených orgánů. Tvrzení žalobce o tom, že nezjišťoval způsob výpočtu obou důchodů, nemění nic na jeho odpovědnosti za vzniklý přeplatek. Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 50 odst. 1 a § 118 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Pokračování - 6 - 2Ad 30/2012 Podle § 51 odst. 1 .s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1. října 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.