2 Ad 31/2015
č. j. 2 Ad 31/2015-29
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, protože zdravotní stav žalobce vykazuje pouze 30 % pokles pracovní schopnosti. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění není pojištěnec invalidní, pokud pokles pracovní schopnosti nepřesahuje 35 %. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, protože žaloba nebyla úspěšná.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce P.Ch., bytem P., H 2417, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 3. 2015, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 4.5.2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11.3.2015 č.j. XX, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o odnětí invalidního důchodu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že pro účely objektivnosti nebylo provedeno žádné odborné vyšetření, nebylo přihlédnuto k doporučením a stanoviskům ošetřujících odborných lékařů. V rozhodnutí není dostatečně odůvodněno stanovení dolní hranice rozpětí pro dané zdravotní postižení. Bylo vycházeno z toho, že žalobce je na své postižení plně adaptován. Podle názoru žalobce měly být hodnoceny dopady do sféry pracovního uplatnění. Poukazuje se na abnormální namáhání zdravého oka. Žalobce dovozuje, že splňuje podmínky pro druhý stupeň invalidity a pokles pracovní schopnosti pro dané zdravotní postižení činí 50 %. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl uznán plně invalidním pro perforační poranění levého oka. Plná invalidita byla změněna v následujícím roce na invaliditu částečnou. V roce 2014 byla provedena mimořádná kontrola invalidity, kdy byl konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo postižení páteře. Toto postižení posudkový lékař podřadil kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovil ve výši 20 %. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku ze dne 17. 12. 2014 byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 23. 12. 2014, jímž byl žalobci odňat invalidní důchod. Toto rozhodnutí je odůvodněno tím, že podmínky předepsané § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pro invaliditu nejsou splněny, jestliže pokles pracovní schopnosti žalobce dosahuje 20 %, kdežto uvedený právní předpis s invaliditou uvažuje, činí-li takový pokles nejméně 35 %. Proti tomuto rozhodnutí žalobce uplatnil námitky, ve kterých poukázal na trvalé zdravotní omezení v souvislosti s praktickým výkonem současného zaměstnání či uplatněním na trhu práce. Není vhodným uchazečem o místo řidiče. Požadoval nové posouzení zdravotního stavu. V námitkovém řízení byl pořízen lékařskou posudkovou službou žalované posudek o invaliditě. Stanoví se klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen chronickou dysfunkcí bederní páteře a posttraumatickou slepotou levého oka, vpravo visus normální. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla označena dysfunkce páteří v oblasti LS, o ostatních poruchách zdravotního stavu se uvádí, že ty pracovní potenciál žalobce podstatně nelimitují. Nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci žalobce. K oduznání invalidity dochází pro posudkové nadhodnocení při kontrolních lékařských prohlídkách předchozích, především té z roku 2002. Zdravotní stav žalobce je dostatečně zhodnocen 30 % poklesem pracovní schopnosti. Snížené uplatnění na trhu práce je akceptovatelné a odpovídá osobě zdravotně znevýhodněné. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž žalobcovy námitky byly zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že byly hodnoceny všechny námitky žalobce, přičemž jeho zdravotní stav byl posouzen komplexně nad rozsah těchto námitek. Činí-li pokles pracovní schopnosti žalobce 30 %, nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především neurologické a rehabilitační, k dispozici byl výsledek vyšetření oční ambulance. V posudkové komisi byl žalobce vyšetřen odborným neurologem a odborným očním lékařem. Výsledky vyšetření jsou popsány v posudku. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen chronickým vertebrogenním algickým syndromem LS páteře s intermitentní levostrannou převážně iritační symptomatologií a došlo k funkční ztrátě levého oka pro perforační poranění z roku 1994 a zjištěn byl sekundární glaukom. V posudkovém závěru se uvádí, že žalobce je vyučený mechanikem stavebních strojů, krátce v oboru pracoval, nejdéle vykonával výškové práce s použitím horolezeckého zařízení až do roku 2013 jako osoba samostatně výdělečně činná. Tuto činnost ukončil z jiných než zdravotních důvodů. V roce 2013 nastoupil jako řidič a obsluha zařízení krmných směsí, tato práce byla ukončena 25. 2. 2013 pro bolesti páteře. Od té doby je uchazečem o zaměstnání. Vzhledem k dosaženému vzdělání, znalostem, zkušenostem a předchozím výdělečným činnostem je posuzován k profesi nejdéle vykonávané a kvalifikované jako mechanik stavebních strojů a pro výkon výškových prací. V roce 1994 žalobce utrpěl perforující poranění levého oka, opakovaně byl operován, oko je slepé se sekundárním glaukomem. Až do doby mimořádné kontroly invalidity byl pro tento stav částečně invalidní. Od listopadu 2013 se projevily obtíže se zády, bolesti bederní páteře s levostrannou projekcí v dermatomu L 3, 4 korelující s morfologickým nálezem na magnetické rezonanci. Intermitentně byly lehké klinické projevy zánikové, svalová síla svalů levého stehna nepatrně oslabena, akrálně již bez omezení. Uvádí se výsledek vyšetření EMG z června 2014, uvádí se, že dynamika bederní páteře byla omezena lehce až středně v závislosti na potížích, které jsou kolísavého charakteru. Nemá-li žalobce zátěž, je téměř bez potíží. Při vyšetření v posudkové komisi byla chůze shledána bez poruch, minimální hypotrofie kvadricepsu vlevo, sval se dobře napíná, bez hypotonie, reflexy na dolních končetinách jsou oboustranně dobře výbavné, paretické jevy negativní, napínací manévry oboustranně negativní, akrálně hybnost bez poruch, čití bez poruch, páteř s přímou osou bez poklepové bolestivosti, předklon k zemi, mírně vázne zvedání z předklonu, kdy si musí částečně pomoci šplháním o stehna do vzpřímené polohy, záklony i úklony bez výraznějšího omezení, svede chůzi po patách i špičkách. Léky proti bolesti zad bere minimálně. Jedná se o chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře s lehkým funkčním postižením, kdy postižen je jeden úsek páteře, bederní páteř, s lehkou poruchou dynamiky, občasnými projevy kořenového dráždění a recidivujícím lehkým neurologickým nálezem. Některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Oční nález dokládá úplnou slepotu levého oka a leukom rohovky, divergentní strabismus vlevo. Pravé oko je zcela zdravé s normální funkcí. Stav oka se od uznání invalidity nikterak nezměnil, ale došlo k zásadní změně posudkových kritérií. Ztráta vidění jednoho oka vede ke ztrátě prostorového vidění, ale na tento stav se lze po létech adaptovat. Dobrou adaptaci žalobce prokázal, když léta vykonával výškové práce a vlastní řidičské oprávnění skupiny A, B, C a D, kdy tyto činnosti jsou na prostorové vidění náročné. Posudková komise konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje tělesné i smyslové schopnosti významné pro pracovní schopnost. Rozhodující příčinou tohoto nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je vertebrogenní algický syndrom bederní páteře s lehkým funkčním postižením. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění. Pro toto postižení se předpokládá pokles pracovní schopnosti v rozmezí od 10 do 20 %. Posudková komise zhodnotila exponovaná zaměstnání a využila horní hranici, tedy 20 %. Pro další poškození zdravotního stavu, postižení oční, byla tato hodnota navýšena postupem podle § 3 odst. 1 vyhlášky o 10 procentních bodů na celkových 30 %. Současně se uvádí, že postižení nelze podřadit pod položku 1, písm. c) téže kapitoly, protože nebyly a nejsou zjištěny symptomy toto zařazení podmiňující, a sice insuficience svalového korzetu, závažná porucha statiky a dynamiky páteře, není přítomen funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, ani není symptomatika neurogenního močového měchýře. Posudková komise dále zhodnotila stav, kdy příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti by byla funkční ztráta levého oka, pro kterou byl žalobce až dosud invalidní, pak by se jednalo o zdravotní postižení uvedené v kapitole VII, položka 4, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde se stanoví pokles pracovní schopnosti ve výši 20 %. Pokud by tato hodnota byla zvýšena pro další poškození zdravotního stavu pro postižení páteře, pak by tímto navýšením poklesu pracovní schopnosti o 10 % bylo dosaženo celkové hodnoty 30 %. Ve srovnání s posudkem lékaře okresní správy sociálního zabezpečení posudková komise volila stejná posudková kritéria, avšak zvýšila rozsah ztráty pracovní schopnosti o 10 procentních bodů. Výsledek posouzení je přesto shodný, stejně jako je tomu u posudku lékařské posudkové služby žalované, kdy posudková komise funkční postižení shledává jako lehké, protože nejsou splněna kritéria pro podřazení postižení pod položku 1, písm. c) dané kapitoly přílohy k vyhlášce. K žalobním námitkám se uvádí, že posudková komise stejně jako posudkový lékař v námitkovém řízení měla k dispozici řadu odborných nálezů, které popisují objektivní klinický stav neurologický, rehabilitační i oční. Protože posudek hodnotí míru omezení funkčních schopností významných pro pracovní schopnost, je klinický nález rozhodující. Žalobce byl při jednání komise vyšetřen a k výsledku tohoto vyšetření komise přihlédla. Posudek v případě hodnocení invalidity se musí zabývat i profesní kariérou, jaký dopad má zdravotní postižení na schopnost využít dosažené vzdělání, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, případně na schopnost se rekvalifikovat. Dále se musí zabývat tím, zda pojištěnec je na zdravotní stav stabilizován, či zda došlo k adaptaci na zdravotní potíže. Dobrou adaptaci na funkční ztrátu oka žalobce prokázal schopností dlouhá léta vykonávat výškové práce a způsobilostí k řízení motorových vozidel skupiny A, B, C, D, E, když obojí klade na prostorové vidění značné nároky. Klinický stav objektivně popsaný v odborných lékařských nálezech i ověřený na jednání komise neodpovídá střednětěžkému funkčnímu postižení. Klinický neurologický nález zjištěný při vyšetření v komisi se normalizoval, ale komise zohledňuje kolísavost, která je zřejmá z podkladové dokumentace a je závislá na zátěži. Zbylý pracovní potenciál žalobce činí 70 %. Ke konkrétnímu způsobu využití tohoto zbylého pracovního potenciálu se posudkový orgán nevyjádřil. Nezohledňuje ani možnost aktuálního uplatnění na trhu práce v dané lokalitě, období a situaci. Pokud je více zdravotních postižení s dopadem na pracovní schopnost, musí se určit, která z těchto příčin má dopad nejvýznamnější a tuto určit jako rozhodující, v odůvodněných případech lze horní hranici stanoveného rozmezí navýšit, a to maximálně o 10 %. Hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti se s odkazem na § 2 a 3 vyhlášky nesčítají. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Rozhodnutí o odnětí invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování z posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů neurologa a očního specialisty. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurolgické, rehabilitační povahy a nálezu očního lékaře. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je postižení páteře. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro toto postižení odůvodnila důsledky, kterými se toto postižení projevuje. Vzala zřetel k žalobcem vykonávaným exponovaným zaměstnáním a současně doložila, co brání tomu, podřadit toto postižení další položce vyhlášky pod písmenem c), kdy poukázala na to, že nebyly zjištěny symptomy pro takové zařazení, například nedostatečnost svalového korzetu či závažná porucha statiky a dynamiky páteře. Pro další poškození zdravotního stavu, konkrétně poškození oční rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce zvýšila o dalších 10 procentních bodů na celkových 30 %. Právě tímto dalším zdravotním postižením žalobce, poškozením levého oka, které dosud bylo důvodem trvání invalidity, se posudková komise zabývala na základě shromážděných podkladů a vyšetření žalobce v komisi, kdy pro případ, že toto postižení by bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, pak by odpovídalo postižením podle kapitoly XII, položka 4, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro toto postižení by činil 20 %. I v případě, kdy rozhodujícím postižením způsobujícím dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav by bylo postižení oční, i pak by existoval důvod pro zvýšení rozsahu ztráty pracovní schopnosti o 10 procentních bodů pro postižení páteře. Posudková komise se vypořádala s náhledem posudkového lékaře OSSZ Písek i lékaře posudkové služby žalované a poukázala na to, že výsledek posouzení ve všech případech by byl shodný. Dále reagovala na námitky uplatněné v žalobě, kdy vysvětlila, že posudkový lékař i posudková komise měli k dispozici řadu odborných nálezů, které popisují objektivní klinický stav neurologický, rehabilitační i oční. Protože posudek hodnotí míru omezení funkčních schopností, je rozhodující nález klinický. Posudek se musí pak zabývat též profesní kariérou a skutečnost, že žalobce je dobře adaptovaný na funkční ztrátu oka odůvodnila posudková komise druhy prací, které žalobce vykonával, kdy jednalo se o práce výškové a řízení motorových vozidel, přičemž obě tyto profese kladou nároky na prostorové vidění. Úsudek o tom, že nejedná se o střednětěžké funkční postižení, je odůvodněn klinickým stavem, který byl objektivně popsán v lékařských zprávách. Názor posudkové komise o tom, že pokles pracovní schopnosti pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítá, má oporu v předpisech vyhlášky, na které posudková komise odkázala. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalším postižením žalobce, aplikovala předpis o korekčních faktorech a reagovala na žalobní námitky žalobce, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 30 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro trvání invalidity stanoví § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 30 %, pak žalobce invalidní není. Nárok na invalidní důchod proto zanikl a povinností žalované bylo respektovat ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona a důchod odejmout. To se také stalo. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1, písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise při určování poklesu pracovní schopnosti nepochybila ani se zřetelem k ustanovení § 39 odst. 4, písm. c) zákona o důchodovém pojištění, protože vysvětlila, v čem spatřuje okolnosti svědčící pro adaptaci žalobce na oční postižení. Poukázala na to, že žalobce vykonával výškové práce a práci řidiče, kdy obě tyto činnosti kladou vysoké nároky na prostorové vidění. Proto úsudek o adaptaci žalobce na toto postižení má oporu v posudku a daný předpis byl správně vztažen na objektivně doložený stav zprávami očních lékařů. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. října 2015 Samosoudkyně JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.