2 Ad 32/2011
č. j. 2 Ad 32/2011-107
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o snížení stupně invalidity z třetího na druhý. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil 60 % pokles pracovní schopnosti způsobený středně těžkou až těžkou chronickou depresivní poruchou. Podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění odpovídá tento rozsah právě druhému stupni invalidity. Soud považoval napadené rozhodnutí za v souladu s právními předpisy a žalobu za neopodstatněnou.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Z. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.3.2011 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 3.5.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30.3.2011 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o snížení stupně invalidity a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že posudkový lékař nepřihlédl k několika kumulativním závažným onemocněním, která znemožňují pracovní činnost žalobce. Nezohlednil smyslová a tělesná poškození, která spolu s těžkou depresivní poruchou znamenají vyřazení z pracovních aktivit a omezují i aktivity denní. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila o invaliditě a jejím stupni Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl od 1.6.2001 uznán částečně invalidním pro depresivní poruchu středně těžkou až těžkou. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 40 %. Částečná invalidita přetrvala při kontrole v roce 2002. Od 7.11.2002 byl žalobce pro prve označené zdravotní postižení uznán plně invalidní. Jako plně invalidní byl posouzen při kontrole v roce 2004 a 2007. Ke snížení stupně invalidity došlo při kontrole v roce 2010, kdy na podkladě psychiatrického, neurologického, očního, ušního a kardiologického vyšetření bylo za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označeno postižení depresivní poruchou odpovídající podle kapitoly V, položka 4, písmeno d), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. 60 % poklesu pracovní schopnosti. Stav byl zhodnocen jako stabilizovaný a posudkový lékař dále hodnotil lehkou poruchu při oční chorobě, nedoslýchavost se silnou balbuties. Toto rozhodnutí bylo podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 22.11.2010, jímž byl žalobci snížen podle článku II bod 13 věta první zákona č. 306/2008 Sb. stupeň invalidity z třetího na stupeň druhý. V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobce a jeho pracovní potenciál posouzen lékařskou posudkovou službou žalované, kdy posudkový lékař se zabýval námitkou žalobce o tom, že jeho zdravotní stav se zhoršuje a přezkoumal postup lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově. K žalobcově námitce uvedl, že zdravotní stav byl posouzen z dostatečně doložené zdravotní dokumentace dokládající dlouhodobou stabilizaci zdravotního stavu. Zdravotní stav je zvládán ambulantní formou, nebyla nutná hospitalizace. Dovozuje se, že zdravotní stav žalobce byl v minulosti nadhodnocen a neodpovídal plné invaliditě. Zdravotní stav zhoršení nevykazuje, ale dlouhodobou stabilizací odpovídá II. stupni invalidity. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je hodnocen jako omezující duševní a smyslové schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou je depresivní porucha chronicky probíhající, nevyžádala si hospitalizaci, průběh je neměnný, stabilizovaný se sníženou frustrační tolerancí, hůře zvládá běžné sociální situace. Pro další onemocnění bylo pro základní onemocnění stanoveno vyšší procentní ohodnocení poklesu pracovní schopnosti 60 %. Při posouzení mohlo dojít k nadhodnocení zdravotního stavu z hlediska stupně invalidity, kdy zdravotní stav si nikdy nevyžádal hospitalizaci. Pro další postižení mohla být spíše navýšena základní hranice poklesu pracovní schopnosti a nikoliv hodnotit zdravotní stav jako těžké postižení. Uzavírá se, že zdravotní postižení odpovídá postižením podle kapitoly V, položka 4, písmeno d), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti činí 60 %. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno zjištěními posudkové služby o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce a dopadem tohoto stavu do pracovní schopnosti. Zdravotní stav žalobce byl posouzen na základě dostatečně doložené zdravotní dokumentace dokládající dlouhodobou stabilizaci zdravotního stavu. Zdravotní stav žalobce odpovídá II. stupni invalidity a postupuje se podle článku II bod 13 věta první zákona č. 306/2008 Sb. Konkrétní kontrolní lékařská prohlídka byla první po roce 2009 a od doby této první kontrolní lékařské prohlídky žalobci vznikl nárok na dalších 12 splátek invalidního důchodu v dosud vyplácené výši. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především psychiatrické, neurologické, kardiologické povahy a byl doložen výsledek očního a ušního vyšetření. Žalobce byl v posudkové komisi vyšetřen odborným psychiatrem a odborným neurologem. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen středně těžkou a těžkou depresivní poruchou, chronickým glaukomem s lehkou poruchou perimetru levého oka, oboustranně středně těžkou percepční nedoslýchavostí, balbutidou, chronickou ischemickou poruchou, bolestivým syndromem hrudní a bederní páteře. V anamnéze se uvádí benigní hypertrofie prostaty. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobce působil převážně v technických profesích. Od přiznání plného invalidního důchodu v lednu 2003 nepracuje. Absolvoval strojní průmyslovou školu s maturitou. V mládí utrpěl četné úrazy, otřesy mozku. Od dětského věku byla zjišťována koktavost přičítaná psychickému následku období rozvodu rodičů. Absolvoval základní školu pro děti s vadou řeči, pobýval na foniatrické klinice. V 19 letech ohledně řeči byl hospitalizován na psychiatrii. V roce 1967 zaznamenán pokus o sebevraždu při školních problémech, na což si sám nevzpomíná. Od roku 2001 se léčí pro zhoršující se depresivní stavy. Pro toto onemocnění byl od roku 2001 částečně invalidní, později plně invalidní. Psychiatrická léčba probíhala pouze ambulantně, pokud byla navrhována hospitalizace, jednalo se o hospitalizaci z důvodů medikace, kdy je obecně někdy ústavní léčba využívána při léčbě antidepresivy. To má souvislost s riziky léčby. U žalobce dominují psychické potíže, které jsou psychiatrem hodnoceny jako středně těžké až těžké, probíhající chronicky. Řadu let je zjišťována nedoslýchavost hodnocená jako středně těžká kombinovaná nedoslýchavost s výraznou převodní složkou. Ke zhoršení sluchové vady nedošlo. V roce 2004 žalobce prodělal non Q infarkt myokardu, stenóza byla řešena stentingem. Žalobce je dlouhodobě kardiopulmonálně dobře kompenzován, známky anginy pektoris nebyly přítomny. Od roku 1969 byl opakovaně léčen pro chronický bolestivý syndrom hrudní a bederní páteře při zjištěné poruše statiky a dynamiky. Na rentgonologickém vyšetření byly popsány degenerativní změny na páteři a známky Scheuermannovy choroby. Klinické vyšetření neprokázalo známky kořenového či míšního postižení. Dále byla popsána artróza kyčelních kloubů II. stupně, bez podstatného omezení hybnosti. V roce 2003 byl zjištěn zelený zákal. Při očním vyšetření v říjnu 2010 bylo zdokumentováno jen lehké snížení zrakové ostrosti obou očí a koncentrické zúžené zorné pole vlevo. Nitrooční tlaky byly v normě. V minulosti byl léčen na urologii pro hypertrofii prostaty. O těchto postiženích se uvádí, že zůstávají bez podstatných posudkových dopadů. Posudková komise konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jehož rozhodující příčinou byla středně těžká až těžká chronicky probíhající depresivní porucha. Toto postižení posudková komise podřadila kapitole V, položka 4 písmeno d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 60 %. Pro středoškolskou kvalifikaci se jeví vhodné postup podle § 4 odst. 1 vyhlášky a snížit tuto míru poklesu pracovní schopnosti o 5 %. Na druhé straně byla zjištěna další zdravotní postižení, která mají částečný dopad na pracovní schopnost, zejména těžká koktavost, a v úvahu by přicházelo použití § 3 odst. 1 vyhlášky a zvýšit míry poklesu pracovní schopnosti maximálně o 5 %, protože lze předpokládat adaptaci žalobce na své dlouhodobé zdravotní postižení. Celková hodnota míry poklesu pracovní schopnosti i přes výše uvedené byla maximálně 60 %, kdy se jednalo o stav hraniční, odpovídající středně těžké až těžké depresivní poruše. Odkazuje se na psychiatrická vyšetření, kde je zjištěno, že depresivita nikdy nedosahovala psychotické hloubky, což ošetřující ambulantní psychiatr poznamenává v každé své odborné zprávě. Nebylo nutno upravovat léčbu pro objevení se psychotických příznaků. Ke zhoršování zdravotního stavu u žalobce dochází dle ambulantních zpráv především v návaznosti na významnou psychosociální zátěž. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni závisí na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů psychiatra a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především psychiatrické, neurologické, kardiologické povahy a měla k dispozici výsledky očního a ušního vyšetření. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je středně těžká až těžká chronicky probíhající depresivní porucha. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole V, položka 4, písmeno d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 60 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na to, že od doby přiznání plné invalidity nebylo zapotřebí pro psychiatrické onemocnění žalobce hospitalizovat a pokud bylo o takové hospitalizaci uvažováno, bylo tak pouze činěno z důvodů medikace. Poukazuje se na to, že depresivita žalobce nikdy nedosahovala psychotické hloubky, což je poznamenáváno v každé zprávě ošetřujícího lékaře žalobce. Léčbu nebylo třeba upravovat pro psychotické příznaky. Onemocnění žalobce se zhoršuje při významné psychosociální zátěži. Rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 60 % je posudkovou komisí označován jako hraniční. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími, která přicházejí v úvahu jako korekční faktor, konkrétně se posudková komise zabývala nedoslýchavostí žalobce, která je hodnocena jako středně těžká, postižení glaukomem, které má za následek lehké snížení zrakové ostrosti obou očí. Poukázala na změny na páteři pro degenerativní změny, artrozu kyčelních kloubů II. stupně, přičemž o všech těchto postiženích bylo uvedeno, že zůstávají bez podstatných posudkových dopadů. Z hlediska kardiologického postižení se uvádí, že stenóza byla řešena stentingem a žalobce je dlouhodobě kardiopulmonálně dobře kompenzován. Tato další zdravotní postižení byla posouzena jako korekční faktor a pro tato postižení posudková komise usoudila, že mají vliv na pokles pracovní schopnosti maximálně v rozsahu 5 % a to proto, že lze předpokládat adaptaci žalobce na dlouhodobé zdravotní postižení. Kromě toho, posudková komise poukázala naopak na středoškolskou kvalifikaci žalobce, která by odůvodňovala snížit pokles pracovní schopnosti o 5 %. Úsudek o aplikaci předpisů o korekčních faktorech má pak za následek, že rozsah ztráty pracovní schopnosti zůstává ve výši 60 %. Jestliže posudková komise stanovila klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení žalobce způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a učinila úsudek o aplikaci předpisů o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a dosahuje 60 %. Stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu se o III. stupeň invalidity jedná tehdy, dosahuje-li rozsah ztráty pracovního potenciálu pojištěnce pro onemocnění chronické povahy nejméně 70 %. Pohybuje-li se rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 50 – 69 %, pak jedná se o invaliditu II. stupně. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 60 %, pak invalidita žalobce odpovídá II. stupni invalidity podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona. Rozhodnutí o snížení stupně invalidity tomuto skutkovému zjištění odpovídá. Napadené rozhodnutí proto nebylo vydáno v rozporu s označenou právní normou. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. dubna 2013 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.