2 Ad 32/2012
č. j. 2 Ad 32/2012-25
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí žalované o nároku na vrácení přeplatku na vdoveckém důchodu pro nepřezkoumatelnost zdůvodnění a nedostatek důkazů o zavinění žalobce. Soud upozornil, že žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti výše důchodu, protože žalovaná nezjistila své vlastní pochybení po více než 15 let. Závěr o zavinění žalobce nebyl podložen konkrétní analýzou jeho osobních poměrů, včetně věku a zdravotního stavu. Rozhodnutí bylo zrušeno pro vady řízení a věc vrácena k dalšímu řízení.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M. Ř., bytem Č. B., P. X, zast. Mgr. Petrem Pokorným, advokátem v Českých Budějovicích, Radniční 1, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.4.2012 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 5.4.2012 č.j. X a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 30.1.2012 č.j. X se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 920,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 25.5.2012 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 5.4.2012 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 30.1.2012 o vrácení přeplatku na vdoveckém důchodu v částce 182 807,- Kč a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že odpovědnost za přeplatek na důchodu je odpovědností za zavinění a vzniká tehdy, jestliže příjemce důchodu vznik přeplatku zavinil přinejmenším tím, že přijal dávku ve vyšší výši, ač musel předpokládat, že dávka byla vyplacena ve vyšší částce než náležela. O vdoveckém důchodu bylo vydáno rozhodnutí, stejně jako o důchodu starobním, a tato rozhodnutí jsou pro příjemce dávky závazná. Právní předpis neukládá příjemci důchodu přepočítávat výši přiznaného důchodu a nelze to po něm ani spravedlivě požadovat. Výpočet důchodu je na žalované. Ustanovení o souběhu nároků na důchod je adresováno žalované a pro příjemce dávky nevyplývá povinnost zjišťovat, zda vyplácený důchod odpovídá správné korekci. Žalobce pobíral starobní důchod od 1.1.1988. Žádost o vdovecký důchod uplatnil ve věku 67 let a žalované nezamlčel, že pobírá starobní důchod. Žalovaná stanovila počínaje dnem 1.1.1996 vdovecký důchod podle předpisů účinných v době rozhodování. Žalobce neměl důvod prověřovat, zda vdovecký důchod byl pravomocným rozhodnutím k tomu příslušného orgánu přiznán správně s přihlédnutím k souběhu s důchodem starobním či nikoliv. Žalobce je oprávněn vycházet z předpokladu, že žalovaná postupovala v souladu s právními předpisy. Poukazuje se na skutečnost, že po dobu 15 let od přiznání vdoveckého důchodu nedošlo u žalobce k žádné změně okolností, na jejichž základě se stanoví starobní a vdovecký důchod, přičemž pomíjí se valorizace důchodů. Jestliže žalovaná měla pro stanovení vdoveckého důchodu všechny potřebné informace, nelze dospět k závěru, že žalobce mohl a měl vědět, že byl vdovecký důchod stanoven nesprávně. Žalobce teprve podle rozhodnutí žalované z 15.8.2011, jímž byla výplata vdoveckého důchodu zastavena a předána Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR, mohl zapochybovat o správnosti dosavadní výše vdoveckého důchodu, pokud to od něj s ohledem na jeho věk lze vůbec očekávat. Je proto jednoznačně vyloučeno, že žalobce vědomě způsobil vznik přeplatku. Opačný závěr žalované v rozhodnutích obou stupňů není řádně zdůvodněn. Za nemístnou je považována argumentace žalované o přirovnání situace žalobce k soukromoprávní odpovědnosti z titulu bezdůvodného obohacení, o možném podvodném jednání žalobce ve smyslu trestního práva a moralizování žalované, která ač disponuje rozsáhlým personálním a věcným aparátem, informacemi a pravomocemi, po dobu více než 15 let nezjistila své vlastní pochybení při výkonu svých úkolů a nyní apeluje na úroveň hodnotového systému žalobce. Žalované je dále vytýkána nesprávná interpretace předpisů o prekluzi. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že je rozhodné, zda žalobce musel z okolností případu a ke svým osobním poměrům vědět, že mu vdovecký důchod vyplácený žalovanou v takové výši, jaká byla poskytována, nenáleží. Vzhledem k době zjištění poskytování vdoveckého důchodu v nesprávné výši bylo dále odkázáno na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Ze spisů žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Žalobce podal žádost o vdovecký důchod dne 23.11.1995. V příslušné rubrice formuláře žádosti je uvedeno, že pobírá starobní důchod od VÚ Praha a uvádí se číslo. Dále je zřejmé, že manželka žalobce zemřela dne 8.10.1992. V přehledu o činnosti a náhradních dobách žadatele o důchod se uvádí, že došlo k zhodnocení při žádosti o starobní důchod. K formuláři žádosti jsou připojeny roční výkazy daně ze mzdy za několik kalendářních roků. Soudu byly dále předloženy osobní účty žalobce dokládající výši vyplaceného vdoveckého důchodu za jednotlivé kalendářní roky. Na základě těchto podkladů byl vyhotoven rozpis vyplacených částek na pozůstalostním důchodu přiznaného od 1.1.1996 do 21.9.2011 a rozpis náležejících částek za stejné období. O povinnosti vrátit přeplatek rozhodla žalovaná dne 30.1.2012 a své rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobce musel z okolností předpokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, takže na úhrnné výši těchto důchodů náleží méně než kolik mu bylo vypláceno. Tím zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu. Na žádost žalobce byla usnesením ze dne 8.3.2012 opravena zřejmá nesprávnost, ke které došlo při psaní dat v osmém odstavci odůvodnění rozhodnutí. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal námitky, ve kterých především poukázal na to, že je vyloučeno, aby vědomě způsobil vznik přeplatku a je-li žalovaná opačného názoru, pak její rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Současně bylo poukázáno na prekluzi nároku žalované. Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobce z okolností případu a svým osobním poměrům mohl a měl vědět, že v případě splnění podmínek nároku na výplatu starobního důchodu a vdoveckého důchodu se vyplácí nejvyšší důchod v plné výši a z dalšího důchodu se vyplácí polovina procentní výměry. Na tom nemohou nic změnit ani pochybení žalované, ke kterým v dané věci došlo. Není významné, zda žalobce opravdu tuto skutečnost předpokládal, ale to, zda k okolnostem případu a svým osobním poměrům předpokládat mohl a měl. Ve společnosti je všeobecně známou skutečností, že při souběhu starobního důchodu a pozůstalostního důchodu dochází k jejich úpravě a na úhrnné výši těchto důchodů náleží méně než kolik bylo vypláceno. O tom je průměrný jedinec dobře informován a je v rozumné míře opatrný, a tudíž seznámen s platnou a účinnou právní úpravou. Spis dále obsahuje rozhodnutí žalované ze dne 15.8.2011 o zastavení výplaty vdoveckého důchodu s účinností od 22.9.2011. Rozhodnutím Ministerstva obrany ČR, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení v Praze ze dne 13.9.2011 došlo ke sloučení vdoveckého důchodu s důchodem starobním. Registračním listem Krajské vojenské správy v Českých Budějovicích je doloženo, že žalobce podal žádost o starobní důchod od 1.1.1988. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se především zabýval žalobním bodem o prekluzi. Pro účely běhu prekluzivní lhůty se zřetelem k dřívější právní úpravě a přechodnému ustanovení má význam okolnost, kdy žalovaná pochybení ve výplatě dávky a její výši shledala. Z obsahu spisu je zřejmé, že stalo se tak při kontrole v roce 2011, tedy za účinnosti zákona č. 582/1991 Sb., v novelizovaném znění, tak jak je aplikován od 1.1.2009. Prekluzivní lhůta podle § 118a odst. 3 zákona ve znění účinném do 31.12.2008 byla upravena tak, že nárok na vrácení neprávem vyplacených částek nebo ve vyšší výši než náležely zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil. Dále byla upravena objektivní lhůta. Z uvedené normy je seznatelné, že rozhodným okamžikem pro stanovení běhu lhůty byla vědomost žalované o tom, že tu existuje přeplatek. Taková vědomost žalované však do závěru roku 2008 nenastala, stalo se tak až v roce 2011. Prekluzivní lhůta proto za účinnosti znění zákona před příslušnou novelou běžet nenastala, a proto nelze aplikovat přechodné ustanovení k novele zákona obsažené v článku IV. bod 10. Jestliže přeplatek byl zjištěn v roce 2011 je zapotřebí řídit se ustanovením § 118a odst. 3 zákona ve znění účinném od 1.1.2009. Podle tohoto předpisu nárok žalované na vrácení přeplatku zaniká uplynutím pěti let ode dne výplaty dávky. Při aplikaci předpisů o prekluzi proto žalovaná nepochybila. Odpovědnost příjemců dávek důchodového pojištění upravuje § 118a zákona. Tento předpis obsahuje tři skutkové podstaty zakládající nárok žalované vůči příjemci dávky na jeho vrácení. U žalobce se nejedná o případ nesplnění jemu uložené povinnosti ani jiné vědomé způsobení výplaty dávky nebo její části ve vyšší částce než důchod náležel. Přichází proto v úvahu pouze odpovědnost za přijetí důchodu nebo jeho části, ač žalobce musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel. Protože žalobce je ovdovělý, nárok na vdovecký důchod má (nerozhodno, který orgán jej měl vyplácen) a jde tu proto o to, že vdovecký důchod byl vyplácen vyšší částkou než v jaké náležel. Přesná specifikace odpovědnosti žalobce má pak význam pro posouzení dodržení všech podmínek, za kterých lze nárok na vrácení přeplatku uplatnit. O tom, že vdovecký důchod byl vyplácen v nesprávné výši a je tu přeplatek není pochyb. Je zapotřebí posoudit zavinění žalobce a existenci příčinné souvislosti mezi jeho počínáním a vznikem přeplatku. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu přitom postačuje zavinění ve formě nedbalosti. Přitom prokázání zavinění je na žalované. V tomto ohledu je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné a nemá oporu ve spise. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je uveden odkaz na jeho osobní poměry, okolnosti případu a uvádí se, že ve společnosti je všeobecně známou skutečností, že při souběhu starobního důchodu s pozůstalostním důchodem dochází ke krácení nižšího důchodu, což má za důsledek vyplácení nižšího důchodu. Žádnou z těchto tvrzených okolností se žalovaná nezabývala konkrétně ve vztahu k žalobci, nikterak nezhodnotila jeho osobní poměry, kdy žalobce v době prováděné kontroly dosáhl věku 83 let, žádné šetření k jeho osobě provedeno nebylo a tudíž o osobních poměrech žalobce nic známo není. Ve spisových podkladech je toliko záznam o tom od kdy a v jaké výši byl vdovecký důchod přiznán, rozhodnutí samotné, tak aby byl znám jeho obsah soudu předloženo nebylo. Své vlastní pochybení pak žalovaná, která vydala rozhodnutí o vdoveckém důchodu v rozporu se zákonem, zcela bagatelizuje (zmiňuje některá pochybení), přestože vydala nezákonné autoritativní správní rozhodnutí, jímž se po dobu více než 15 let řídila a toto své pochybení po celou tuto dobu nezjistila. Přitom došlo k několika valorizacím důchodů a v žádosti žalobce o přiznání vdoveckého důchodu se výslovně uvádí, že ten je poživatelem důchodu starobního. Osobní poměry, jichž se žalovaná dovolává, nejsou tudíž ničím podloženy a není zřejmé konkrétní hodnocení osobních poměrů žalobce a jaký dopad měly do žalobcova zavinění daného přeplatku. Okolnosti případu zůstaly rovněž nekonkretizovány a úsudek žalované o tom, co a zda vůbec je ve společnosti všeobecně známou skutečností nepostačuje k tomu, aby bylo najisto postaveno, že žalobce přeplatek vzniklý tím, že přijal vdovecký důchod ve vyšší výši než mu náležel, zavinil. Argumentaci žalované o bezdůvodném obohacení, trestným činem podvodu a morálních kritériích obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje soud za nekorektní za situace, kdy to byla sama žalovaná, kdo nezákonné rozhodnutí o vdoveckém důchodu vydal a tímto rozhodnutím se dlouhá léta řídil. Nutno poznamenat, že trestný čin podvodu je úmyslným trestným činem, kdežto pro vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění postačuje nedbalostní forma zavinění. Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ohledně formy zavinění přeplatku a nemá oporu ve spise se zřetelem k tomu, jakých skutečností se žalovaná dovolává toho, že žalobce mohl a měl vědět, že je mu vdovecký důchod poskytován ve vyšší částce než náleží. V dalším řízení se proto žalovaná bude znovu zabývat osobními poměry žalobce, přičemž vezme v úvahu i své vlastní rozhodnutí o vdoveckém důchodu, jímž provede důkaz. Tyto osobní poměry žalobce řádně odůvodní a rozvede okolnosti, v nichž zavinění žalobce na vzniku přeplatku spatřuje. Za důkazní situace, která tu byla k datu vydání napadeného rozhodnutí a se zřetelem k formulaci odůvodnění napadeného rozhodnutí není najisto postaveno, zda žalobce tím, že přijímal vdovecký důchod ve vyšší výši než náležel, zavinil minimálně nevědomou nedbalostí. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Protože stejnými vadami trpí též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. současně rozhodnutí žalované vydané v první instanci. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 1 920,- Kč sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 500,- Kč, dvou režijních paušálů po 300,- Kč a dalších 320,- Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem. Podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože rozhodnutí je zrušováno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a nemá oporu ve spise.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. července 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.