2 Ad 32/2013
č. j. 2 Ad 32/2013-31
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o snížení stupně invalidity z třetího na druhý a o odňatí vdovského důchodu. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil 50% pokles pracovní schopnosti. Zdravotní postižení bylo hodnoceno jako středně těžké, nikoli těžké, a proto neodpovídalo podmínkám pro invaliditu třetího stupně. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně H.H., bytem V. 139, okres Č.B. proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11.4.2013, č.j. X t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 15.5.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11.4.2013, č.j. X, jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované o snížení stupně invalidity a výše invalidního důchodu, odňat vdovský důchod a toto rozhodnutí potvrzeno. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že snížení stupně invalidity není opodstatněné, protože zdravotní stav žalobkyně se neustále zhoršuje, což plyne ze zdravotní dokumentace a vyšetření na odborném lékařském pracovišti. Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen nesprávně, což lze dovodit z četnosti vyšetření. Je-li postižení bederní páteře recidivujícího charakteru se středně těžkým funkčním postižením, dovozuje se, že jedná se o trvající a zhoršující se postižení zdravotního stavu. Postup je označen jako rozporný se zásadou legitimního očekávání, jsou-li tu trvající potíže i přes posudkové nadhodnocení při kontrolních lékařských prohlídkách v minulosti. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je v souladu se závěry, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkových spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobkyně byla uznána rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 16.6.1998 plně invalidní. Podkladem pro toto rozhodnutí bylo posouzení zdravotního stavu a jeho dopadu do pracovního potenciálu provedené dne 16.6.1998 lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, kdy po chirurgickém odstranění výhřezu meziobratlové ploténky ze dne 1.3.1998 byl zdravotní stav žalobkyně podřazen kapitole XV, oddíl E, položka 4 písm. d/ přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/19995 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 70 %. Při kontrole v roce 1999 plná invalidita přetrvala, stejné zjištění bylo učiněno při kontrolních lékařských prohlídkách v roce 2005, 2006, 2007, 2008, 2010. Ke změně stupně invalidity došlo při kontrole uskutečněné v roce 2012, kdy posudkový lékař vycházel ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře žalobkyně, rehabilitačních, ortopedických, neurologických a urologických vyšetření. Posudkový lékař stanovil klinickou diagnózu a za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně označil chronickou dysfunkci bederní páteře s kořenovou symptomatologií S1 vpravo a stav po opakované operaci pro herniaci disku L5/S1 vpravo, naposledy v lednu 2006. Poukazuje se na objektivní neurologický nález, který neodůvodňuje, z jakého důvodu by žalobkyně byla nucena chodit s oporou dvou francouzských holí, není doloženo, že inkontinence souvisí s dysfunkcí páteře. Rozsah ztráty pracovního potenciálu byl stanoven ve výši 40 % s odkazem na kapitolu XIII oddíl E položka 1 písm. c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti byla postupem podle § 3 odst. 2 uvedené vyhlášky zvýšena o dalších 10 % na celkových 50 %. Ke změně stupně invalidity ze stupně třetího na stupeň druhý došlo od 24.9.2012. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích byl v námitkovém řízení přezkoumán lékařkou Lékařské posudkové služby žalované, která kromě odborných lékařských nálezů a zdravotnické dokumentace žalobkyně, jak byly k dispozici lékaři okresní správy, měla dále k dispozici vyšetření RDO z 11.12.2012. Byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobkyně stižena chronickou dysfunkci bederní páteře s kořenovou symptomatologií S1 vpravo bez parézy, jedná se o stav po opakované operaci pro herniaci disku L5/S1 vpravo, parciální močovou inkontinenci, obezitu prvního stupně, oboustrannou artrózu kyčlí a kolen druhého stupně, omartrózu vpravo, astma bronchiale lehké až střední, hypertenzi, syndrom karpálního tunelu oboustranně konzervativně léčený, stav po cholecystektomii a operaci kýly, polyvalentní alergii, stav po hysterektomii a klíšťové encefalitidě. Žalobkyně byla posuzována jako vyučená prodavačka toho času nepracující. Plně invalidní byla uznána v roce 1998 v perioperačním období, plně invalidní byla ponechána v létech 1999 až 2008. Plná invalidita při kontrolních lékařských prohlídkách v létech 1999 a 2002 byla zhodnocena jako posudkové nadhodnocení, protože byla popisována porucha výbavnosti reflexů a porucha citlivosti na pravé dolní končetině, nebylo popsáno motorické postižení dolních končetin, postižení neodpovídala posudkovým kritériím pro těžké funkční postižení. Při reoperacích v létech 2005 a 2006 bylo ponechání plně invalidity v perioperačním období adekvátní. V létech 2007 a 2008 došlo k posudkovému nadhodnocení, protože žalobkyně byla bez parézy, byly shledány lehčí reflexní změny v oblasti bederní páteře, nové potíže s močením byly stupně lehkého, hodnoceny jako parciální inkontinence moče. Ponechání třetího stupně invalidity v roce 2010 je opět nahlíženo jako posudkové nadhodnocení, kdy klinický nález nebyl na úrovni těžkého funkčního postižení, tedy na úrovni svalových atrofií, poruch hybnosti končetin, závažných poruch funkce svěračů. V průběhu času se u žalobkyně manifestovaly další poruchy zdravotního stavu. Popisují se odborné lékařské nálezy, neurologické, ortopedické a rehabilitační povahy a nález z rentgenologického vyšetření ze dne 11.12.2012 předložený žalobkyní v námitkovém řízení. Byl shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav omezující fyzické schopnosti s dopadem do pracovní schopnosti žalobkyně. Rozhodující příčinou byla označena dysfunkce bederní páteře se třemi operacemi pro recidivující výhřez disku L5/S1 doprava s trvajícím středně těžkým funkčním postižením. Byla použita stejná posudková kritéria, jako učinil lékař okresní správy, byla zvolena horní hranice taxace s ohledem na pracovní kvalifikaci žalobkyně s maximálně možným navýšením na 50 % poklesu pracovní schopnosti. Uvádí se, že zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Nelze hodnotit položkou pro těžké funkční postižení, protože v klinickém nálezu není přítomno postižení ve smyslu svalových atrofií, poruch hybnosti končetin, závažných poruch funkce svěračů. Lehké sfinkterové potíže i ostatní reziduální symptomatologie jsou zahrnuty do posudkového kritéria určeného pro středně těžké funkční postižení. O ostatních poruchách zdravotního stavu se uvádí, že pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá nějakému stupni invalidity. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených právními předpisy, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků. Ke snížení stupně invalidity dochází i při trvajících potížích posuzované vzhledem k posudkovému nadhodnocení při kontrolních lékařských prohlídkách prováděných v minulosti. Zlepšení pracovního potenciálu není předpokládáno. K námitkám uplatněným žalobkyní se uvádí, že další odborná doplňující vyšetření jsou bezpředmětná, protože dokumentace má dostačující výpovědní hodnotu. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení uvedené v kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které byl stanoven pokles pracovní schopnosti ve výši 40 %. Vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti byl takto stanovený rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšen o dalších 10 procentních bodů na celkových 50 %. Ve spisové dokumentaci žalované je založeno rozhodnutí z 21.11.2012, jímž se invalidní důchod žalobkyně snižuje ze stupně třetího na stupeň druhý, je tak činěno od 20.12.2012 a současně byl odňat vdovský důchod. Rozhodnutí se opírá o posudek lékaře okresní správy sociálního zabezpečení z 24.9.2012 dokládající, že rozsah ztráty pracovního potenciálu žalobkyně pro onemocnění chronické povahy dosahuje 50 %, čímž jedná se o invaliditu podle § 39 odst. 2 písm. b/ zákona. Pro zánik invalidity ve třetím stupni netrvá nárok na vdovský důchod ve smyslu § 50 odst. 2 písm. d/ zákona a nejsou ani předpoklady pro takový nárok podle § 50 odst. 2 písm. e/ zákona. V námitkách žalobkyně se popisuje prvostupňové rozhodnutí a posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. Je namítáno, že zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen a pracovní schopnost nebyla hodnocena správně. K ústupu zdravotních obtíží nedošlo, ty se zhoršily a předpokládají se další operace. Napadené rozhodnutí se opírá o prve uvedený posudek, ze kterého vyplývá, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 50 %. To znamená, že žalobkyně není podle § 39 odst. 2 písm. c/ zákona o důchodovém pojištění invalidní ve třetím stupni, ale invalidita odpovídá stupni druhému. Proto bylo postupováno podle § 56 odst. 1 písm. c/ zákona a výše důchodu byla snížena. Výpočet invalidního důchodu je v odůvodnění rozhodnutí uveden. O odnětí vdovského důchodu se uvádí, že ten byl žalobkyni přiznán, protože byla invalidní ve třetím stupni. Zánikem nároku na invalidní důchod ve třetím stupni zanikl nárok též na důchod vdovský, přičemž jiné podmínky pro trvání nároku na vdovský důchod splněny nebyly. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především neurologické, ortopedické, urologické a rehabilitační povahy, k dispozici měla nález praktického lékaře a žalobkyní doložené lékařské zprávy, rentgenologické vyšetření krční páteře a pravého ramene a dvě zprávy rehabilitační povahy. Dále uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena výhřezem ploténky L5/S1 operovaný v roce 1998, 2005 a 2006, vertebrogenním algickým syndromem s reziduálním iritačně zánikovým syndromem L5/S1 pravostranným s výraznou poruchou dynamiky bederní páteře, neurogenním močovým měchýřem, recidivujícím algickým syndromem krční páteře, oboustrannou koxartrózou a gonartrózou ve druhém stupni s volnou hybností, astmatem bronchiale, hypertenzí a lehkou senzitivní formou karpálního tunelu oboustranně. V posudkovém nálezu se uvádí, že 54letá žalobkyně je vyučena prodavačkou průmyslového zboží, v tomto oboru pracovala až do uznání invalidity v roce 1998. V anamnéze se uvádí léčba hypertenze, operace žlučníku, gynekologické operace, kýly v jizvě, astma bronchiale léčbou kontrolované s normální funkcí plic, o nichž bylo uzavřeno, že tato zdravotní postižení pracovní schopnost žalobkyně významněji neovlivňují. V roce 1998 žalobkyně podstoupila operaci výhřezu meziobratlové ploténky L5/S1, v roce 2005 a 2006 pak reoperaci recidivy, po kterých přetrvává reziduální iritační zánikový syndrom s areflexií L5/S2 vpravo a hytestézií po zevní a zadní straně pravé dolní končetiny bez paretických projevů, zjištěna významná porucha dynamiky bederní páteře. Pro bolestivé potíže a pocit nestability pravé nohy používá dvě francouzské berle, je schopna chůze i bez opory. Je uváděna mikční porucha charakteru urgentního močení při neurogenním močovém měchýři. O inkontinenci se nejedná. Žalobkyně byla opakovaně lázeňsky léčena a močová inkontinence by byla kontraindikací pro tuto léčbu. Podle zdravotní dokumentace jsou zdravotní obtíže po poslední operaci z roku 2006 ustáleny na stejné úrovni opakovaných exacerbací chronického vertebrogenního algického syndromu s rehabilitační a fyzikální léčbou. Postupně i intermitentní obtíže stran krční páteře charakteru cervikokraniálního syndromu s lehčí funkční poruchou krční páteře, kde je vrozený vývojový blok a artróza kyčelních a kolenních kloubů ve druhém stupni změn bez poruchy funkce, která není v popředí potíží. V návaznosti na zatížení se projevují v kolísající intenzitě i senzitivní známky syndromu karpálního tunelu, na EMG je popsán lehký nález vlevo, hraniční nález vpravo. Konstatuje se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje tělesné schopnosti významné pro pracovní schopnost. Její rozhodující příčinou s nejvýraznějším dopadem na pracovní schopnost je chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře s reziduální iritačně zánikovou symptomatologií L5/S1 vpravo, kde zánik je vyjádřen sníženou citlivostí pravé dolní končetiny po její zevní a zadní ploše a nevýbavnými reflexy L5/S2 vpravo. Motorické projevy ani svalové atrofie nejsou patrné. Je přítomna výrazná porucha dynamiky bederní páteře, známky neurogenního močového měchýře, intermitentně i cervikokraniální syndrom s lehčí poruchou krční páteře. Tento soubor příznaků opravňuje zařazení mezi stavy se středně těžkým funkčním postižením. Posudková komise toto postižení podřadila kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je vymezeno rozpětí poklesu pracovní schopnosti od 30 do 40 %. Z takto stanoveného rozpětí byla využita horní hranice a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 40 %. Dále postupem podle § 3 odst. 2 vyhlášky byla tato míra poklesu schopnosti pracovní činnosti zvýšena o dalších 10 % na celkovou hodnotu 50 %. Posudková komise dále uvedla, že zdravotní postižení žalobkyně nelze považovat za těžké funkční postižení, které je uvedeno v položce 1 písm. d/ kapitoly XIII oddíl E přílohy, protože nejedná se o těžké postižení nervů, nejsou závažné obrny, atrofie, poruchy hybnosti končetin, ani závažná porucha funkce svěračů ve smyslu inkontinence moče či stolice. Žalobkyně je pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a sice nejméně o polovinu. Za těchto podmínek je schopna využít i své kvalifikace, případně se rekvalifikovat. Není schopna činností s větší fyzickou zátěží, zvedáním a přenášením těžkých břemen, prací vykonávanou v jednostranných dlouhodobých polohách, v předklonu s nemožností častěji polohu měnit, trvale v chůzi či ve stoje. Nevhodné je prašné či jinak dráždivě prostředí a pobyt v chladu a vlhku. Posudková komise po prostudování spisové dokumentace a kompletní zdravotní dokumentace poukázala na to, že od rekonvalescence po poslední operaci v roce 2006 je zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě ustálen na současné úrovni. Kritéria pro plnou invaliditu či invaliditu třetího stupně /přítomnost paréz, atrofií, těžkých motorických a sfinkterových poruch/ nebyla ani dříve splněna a lze proto souhlasit, že při předchozích kontrolách invalidity byl funkční stav nesprávně zhodnocen a posudek byl nadsazený. Posudková komise reagovala na žalobní body týkající se zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně a uvedla, že k dispozici měla celou spisovou dokumentaci a zdravotní dokumentaci praktického lékaře, ze kterých je zřejmé, že zdravotní stav je dlouhodobě ustálený na současné úrovně, intermitentně dochází ke zhoršování potíží s nutností rehabilitační a fyzikální léčby, ale na základě opakovaných a velmi četných nálezů neurologa, rehabilitačního lékaře i na základě vyšetření odborným lékařem v posudkové komisi je objektivní nález stále stejný. Objektivně doložený zdravotní stav lze považovat podle posudkových kritérií za postižení středně těžké, nikoli těžké. Míru obtíží komise zohlednila již tím, že k hodnocení využila horní hranici rozmezí a přihlédla i ke kvalifikaci a celoživotní profesi žalobkyně natolik, že využila i maximální možné navýšení této hranice. Objektivně doložený zdravotní stav při předchozích kontrolách invalidity neopravňoval zařazení do stavů s těžkým postižením funkce. Komise se zabývala i zprávou ze dne 11.12.2012 přiloženou k žalobě. Výsledky zobrazovacích metod nejsou posudkově významné, zohledňuje se pouze funkční dopad těchto nálezů. Rehabilitační zprávy z roku 2013 se neliší od četných zpráv předchozích. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o snížení stupně invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Dochází-li k odnětí pobíraného důchodu, jedná se o to, aby posudková komise se přesvědčivě vypořádala s otázkou, zda u posuzovaného došlo ke zlepšení zdravotního stavu, či jeho stabilizaci, případně v čem spočívá rozdíl mezi původním uznáním plné invalidity a současným posudkovým závěrem. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům, především neurologické, ortopedické, rehabilitační, rentgenologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře s reziduální iritačně zánikovou symptomatologií L5/S1 vpravo, toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII oddíl E položka 1 písm. c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 40 %, což je horní hranice dané položky, odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na sníženou citlivost pravé dolní končetiny po její zevní a zadní ploše a nevýbavné reflexy L5/S2 vpravo, uvedla, že motorické projevy ani svalové atrofie nejsou patrné. Byla shledána výrazná porucha dynamiky bederní páteře a známky neurogenního močového měchýře, intermitentně i cervikokraniální syndrom představují lehčí funkční poruchu krční páteře. Posudkovou komisí uvedený soubor příznaků opravňuje zařadit postižení žalobkyně mezi stavy se středně těžkým funkčním postižením. O inkontinenci při neurogenním močovém měchýři se nejedná. Takové postižení by bylo kontraindikací při opakovaných lázeňských léčbách. Zdravotní obtíže žalobkyně jsou od operace z roku 2006 hodnoceny jako ustálené na stejné úrovni, dochází-li přechodně ke zhoršení, aplikuje se rehabilitační a fyzikální léčba. Porucha páteře je hodnocena jako lehčího stupně. Posudková komise se současně zabývala tím, co brání podřadit postižení žalobkyně těžkým funkčním postižením a poukázala na to, že nejedná se o těžké poškození nervů, závažné obrny, atrofie, poruchy hybnosti končetin ani nebyla shledána závažná porucha funkce svěračů. Kromě rozhodujícího zdravotního postižení s největším dopadem do pracovní schopnosti žalobkyně se posudková komise zabývala dalšími zdravotními postiženími. Konkrétně poukázala na léčbu hypertenze, operaci žlučníku, gynekologické operace, kýly v jizvě, astma bronchiale léčbou kontrolované s normální funkcí plic, o nichž uvedla, že tyto zdravotní problémy pracovní schopnost žalobkyně výrazněji neovlivňují. Žalobkyně dále trpí syndromem karpálního tunelu, kdy byl popsán lehký nález vlevo, hraniční nález vpravo. Z posudku rovněž vyplývá, jaká skutečnost je důvodem ke snížení stupně invalidity. Poukazuje se na posudkové nadhodnocení, kdy od poslední operace z roku 2006 je zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě ustálen na současné úrovni. Kritéria pro plnou invaliditu či invaliditu třetího stupně, která konkrétně představují přítomnost paréz, atrofií, těžkých motorických a sfinkterových poruch, nebyla ani dříve splněna, a proto při předchozích kontrolách invalidity byl funkční stav nesprávně zhodnocen a posudek byl nadsazený. Posudková komise dále využila korekční faktor ve formě profese žalobkyně, pro kterou postupem podle § 3 odst. 2 vyhlášky zvýšila rozsah ztráty pracovní schopnosti o 10 procentních bodů na celkových 50 %. Posudková komise dále reagovala na výhrady obsažené v žalobě, kdy uvedla, že k dispozici měla celou spisovou dokumentaci, zdravotní dokumentaci praktického lékaře a z těchto podkladů je zřejmé, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě ustálený, přechodně dochází ke zhoršování potíží s nutností rehabilitační a fyzikální léčby, ale na základě opakovaných lékařských vyšetření je objektivní nález stejný. Podle objektivně doloženého zdravotního stavu se podle platných posudkových kritérií jedná o postižení středně těžké, nikoliv těžké. Takto doložený zdravotní stav při předchozích kontrolách neopravňoval podřadit jej pod stavy s těžkým postižením funkce. Na tom nemění nic ani doložené lékařské zprávy z 11.12.2012 a rehabilitační zprávy z 27.5. a 15.7.2013, protože neliší se od zpráv předchozích. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj názor na to odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, vyložila rozdíl mezi původním uznáním plné invalidity případně invalidity třetího stupně a současným posudkovým nálezem, aplikovala předpis o korekčních faktorech a reagovala na žalobní výhrady žalobkyně, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 50 % pokles pracovní schopnosti. Podmínky nároku na plný invalidní důchod a jeho jednotlivé stupně upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Druhý stupeň invalidity je upraven v § 39 odst. 1 písm. b) tak, že o invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy poklesla o 50 %, pak jedná se o invaliditu druhého stupně, nikoli o invaliditu třetího stupně. Jestliže žalobkyni byl dosud vyplácen invalidní důchod třetího stupně, ačkoli ta měla nárok na invalidní důchod stupně druhého, pak se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu, byly splněny podmínky pro snížení výplaty důchodu. To se také napadeným rozhodnutím stalo. Postup žalované proto odpovídá podmínkám stanoveným v § 56 odst. 1 písm. c/ a d/ zákona o důchodovém pojištění. Protože žalobkyně byla do doby vydání rozhodnutí o snížení stupně invalidity invalidní ve třetím stupni, splňovala podmínky pro poskytování vdovského důchodu podle § 50 odst. 2 písm. d/ zákona o důchodovém pojištění. V důsledku snížení stupně invalidity ze třetího na druhý stupeň, nejsou podmínky pro poskytování vdovského důchodu podle označené právní normy splněny. Ze spisu žalované nevyplývá, že žalobkyně pečuje o nezaopatřené dítě, či o dítě závislé na péči jiné osoby ve stupni dva, tři nebo čtyři, ani o svého rodiče či rodiče zemřelého manžela, a proto nemá nárok na vdovský důchod ve smyslu § 50 odst. 2 písm. a/, b/ a c/ zákona. Žalobkyně dosáhla v letošním roce 54 let, a proto není alespoň o 4 roky nižšího věku, než je důchodový věk pro muže ve smyslu § 32 zákona. Ten činí 60 roků. To znamená, že aby žalobkyni nárok na vdovský důchod podle § 50 odst. 2 písm. e/ vznikl, musela by v letošním roce dosáhnout nejméně 56 roků. Důchodového věku, který by byl nižší než 60 let žalobkyně nedosáhla. Není proto splněna ani podmínka předpokládaná § 50 odst. 2 písm. e/ zákona. Poznamenává se, že nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže některá z podmínek podle § 50 odst. 2 bude splněna ve lhůtě pěti roků od zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod /§ 50 odst. 4 zákona/. Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 2, § 50 odst. 2 a § 56 písm. a/, c/ a d/ zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení ve věcech důchodového pojištění nevznikl.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. srpna 2013 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r. Za správnost vyhotovení: Zd. Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.