2 Ad 33/2010
č. j. 2 Ad 33/2010-22
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
2Ad 33/2010 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Štěpánek a spol. s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 202/88, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha, pracoviště České Budějovice A. Barcala 1461, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3.5.2010 č.j. 43091/010-9010-16.4.2010- 29837-Mls-45/10, t a k t o :
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e . Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 29.6.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3.5.2010, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích o zamítnutí žádosti žalobce o vrácení přeplatku na pojistném. Pokračování - 2 - 2Ad 33/2010 V žalobě se poukazuje na to, že žalovaná se při rozhodování o žádosti žalobce řídila interpretací vyměřovacího základu v daném období výkladem přijatým Nejvyšším správním soudem. Správní orgán nemůže své rozhodnutí postavit na odkazu na jiné rozhodnutí ve skutkově odlišné věci posouzené nepravomocně. Výklad o vyměřovacím základu je považován za nesprávný, nebyly stanoveny rozhodné údaje, z nichž by bylo možno vyměřovací základ stanovit. Vyjadřuje se nesouhlas s právním zjištěním Nejvyššího správního soudu a odkazuje se na náhled výkladu právních norem Ústavním soudem. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Výklad pojmu vyměřovací základ zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti byl předmětem posouzení Nejvyšším správním soudem v řízení vedeném pod 4 Ads 120/2009. Nejvyšší správní soud vyložil, že poplatníkem pojistného jsou organizace a malé organizace, které jsou povinny odvádět pojistné i za sebe. Platební povinnost nemohla v rozhodné době zaniknout. Vyměřovacím základem organizace a malé organizace nemohlo být nic jiného, než částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců i přes absenci výslovné definice vyměřovacího základu organizace a malé organizace ve znění konkrétního předpisu v době od 1.1. do 30.6.2007. Protože posouzení ústavnosti právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88 bylo předmětem posouzení Ústavním soudem, krajský soud řízení o žalobě usnesením ze dne 19.8.2010 přerušil. Poté, co o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto, soud v řízení pokračoval. Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 23.12.2009 žádost o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za měsíce leden až červen 2007. Tato žádost byla rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 23.3.2010 zamítnuta. Stalo se tak s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 25.2.2010 vydaný v řízení 4 Ads 120/2009, v němž byl vyložen pojem vyměřovacího základu pro konkrétní období. Platební povinnost žalobce nezanikla, vyměřovací základ odpovídal úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, žádné nejasnosti při vymezení vyměřovacího základu nenastaly. Přeplatek proto nevznikl. O odvolání žalobce uplatněném v podstatě z důvodů obdobných žalobním bodům rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že výklad vyměřovacího základu byl učiněn Nejvyšším správním soudem rozsudkem vydaným ve věci 4 Ads 120/2009. Tímto rozsudkem se žalovaná cítí vázána, v konkrétním období byly organizace i malé organizace povinny platit pojistné. Vyměřovacím základem nemohlo být nic jiného než součet vyměřovacích základů zaměstnanců organizace. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem rozhodování bylo učiněno rozhodnutí o přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Rozhodnutí obou instancí vycházejí z interpretace vyměřovacího základu přijatého Nejvyšším správním soudem v řízení vedeném pod 4 Ads 120/2009. Soud nesdílí názor žalobce, že jednalo se o skutkově odlišné věci, protože, jak v případě projednávaném Nejvyšším správním soudem tak v souzené věci jedná se o to, byl-li právním předpisem upraven vyměřovací základ pro pojistné placené organizací Pokračování - 3 - 2Ad 33/2010 a malou organizací. Jestliže správní orgány z výkladu přijatého Nejvyšším správním soudem ohledně vyměřovacího základu vycházely, nikterak nepochybily. Definice vyměřovacího základu v zákoně účinném v době od 1.1. do 30.6.2007 sice chyběla, nicméně jak vyložil Nejvyšší správní soud v označeném rozsudku, interpretačními pravidly bylo možno dovodit, že vyměřovacím základem je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců organizace. V důsledku toho bylo možno zcela přesně vyměřovací základ stanovit. Povinnost platit pojistné se vztahovala i v této době na organizace a malé organizace a povinnost platit pojistné za organizace a malé organizace v daném období nezanikla. Jsou-li v žalobě uplatněny výhrady proti právnímu zjištění Nejvyššího správního soudu a dovolává-li se žalobce některých rozhodnutí Ústavního soudu, je zapotřebí poukázat na to, že proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88 byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud svým usnesením ze dne 19.6.2012 pod sp. zn. I ÚS 1904/10 odmítl. Výklad vyměřovacího základu zaujatý Nejvyšším správním soudem hodnotil jako správný a zvolil k tomu vhodné interpretační metody. To se navíc stalo za situace, kdy nebylo možno uvažovat o zániku povinnosti platit v rozhodné době pojistné, případně o nemožnosti určit jeho výši. Zákon i ve znění účinném v daném období obsahuje ustanovení umožňující spolehlivě dovodit vyměřovací základ organizace a malé organizace s potřebnou mírou určitosti, protože konkrétně jedná se o částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců. Je-li výklad vyměřovacího základu přijatý Nejvyšším správním soudem hodnocen Ústavním soudem jako souladný s ústavním pořádkem, pak rozhodnutí žalované o přeplatku, které se opírá o interpretaci zákona zaujatou Nejvyšším správním soudem, není vadné. Jestliže povinnost platit pojistné žalobce nezanikla a vyměřovacím základem byl úhrn vyměřovacích základů jejich zaměstnanců a žalobce pojistné uhradil, pak tu není žádný přeplatek na pojistném. Proto je rozhodnutí správních orgánů o zamítnutí žádosti o vrácení přeplatku na pojistném věcně správné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Pokračování - 4 - 2Ad 33/2010 Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. září 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka