2 Ad 36/2015
č. j. 2 Ad 36/2015-39
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
2Ad 36/2015 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně E. B. , bytem M., U S. 1412, právně zastoupené JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem v Táboře, Světlogorská 2765/4 proti žalované České správě sociálního zabezpečení – Pracoviště České Budějovice, se sídlem České Budějovice, A. Barcala 1461 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2015, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 4. 2015, č.j. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je p o v i n n a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4.598,-- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 27. 5. 2015 domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 1. 2015, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně v žalobě namítá, že byl nesprávně posouzen její zdravotní stav. V žalobě poukázala na své zdravotní obtíže, kterými trpí. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí Pokračování - 2 - 2Ad 36/2015 k ustanovení § 39 odst. 3 a 4 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně navrhovala, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. V daném případě soud doplnil řízení posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise v posudku ze dne 20. 8. 2015 zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření. Posudková komise stanovila diagnózu, podle které se u žalobkyně jedná mimo jiné o postdysplastickou artrózu levého kyčelního kloubu IV. stupně, implantaci TEP pravého kyčelního kloubu v březnu 2012 s dobrým funkčním výsledkem a o chronický bolestivý syndrom páteře na základě degenerativních změn a o cafaleu migrenosní a vertebrogenní etiologii, o poúrazovou insuficienci radiálního kolaterálního vazu MCP skloubení palce pravé ruky a o impingement syndrom pravého ramene bez patologického nálezu. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl B, položka 9b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní neschopnosti stanovena na 15-30 %, komise tento pokles stanovila na 30 %. Posudková komise MPSV volila horní hranici míry poklesu pracovní neschopnosti proto toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení. V žádném případě v hodnoceném období (do data vydání napadeného rozhodnutí) nebylo zjištěno těžké omezení hybnosti jednoho či více kloubů, jak je požadováno v žalobě (viz požadavek na zvolení položky 9c výše uvedeného oddílu B kapitoly XV). Pro toto nebyla splněna ani kritéria vyplývající z definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (viz § 26 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění), kdy by těžké omezení hybnosti kloubu mělo trvat déle než 1 rok. Vzhledem k dalším zdravotním postižením a původní profesi žalobkyně využívá komise § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvyšuje horní hranici míry poklesu pracovní neschopnosti o dalších 10 % na celkovou hodnotu 40 % míry poklesu pracovní schopnosti. Pokud by v zájmu srovnatelnosti bylo zvoleno v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jiné zdravotní postižení (než postižení levého kyčelního kloubu), tak by toto bylo hodnoceno nižší procentní mírou poklesu pracovní schopnosti, než je uvedeno při hodnocení výše. Tato ostatní zdravotní postižení (viz diagnostický souhrn výše) nejsou posudkově tedy tak významná, jako uvedená rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Toto platí i pro případné zvolení postižení páteře za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jak je požadováno i v žalobě. Takto zvolená rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu by odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10-20 %, komise by tento pokles stanovila na 20 %. V žádném případě se u posuzované nejednalo o vertebrogenní středně těžké funkční postižení (jak je uvedeno v žalobě ohledně požadavku zvolení položky 1c výše uvedeného oddílu E, kapitoly XIII), a to zejména proto, že nebyl zjištěn funkčně významný topický neurologický nález, s poškozením nervu, popřípadě symptomatologie neurogenního močového měchýře. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona Pokračování - 3 - 2Ad 36/2015 č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost ze zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňuje vykonávat výdělečnou činností bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Rozhodnutí o určení výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného neurologa a traumatologa. Posudková Pokračování - 4 - 2Ad 36/2015 komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním důvodům udávaných žalobkyní, tak k těm, které odpovídají z odborných lékařských nálezů. Na základě stanovené klinické diagnózy označila komise rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je postdysplastická artróza levého kyčelního kloubu až IV. stupně, kdy v hodnoceném období bylo omezení hybnosti v levém kyčelním kloubu maximálně středně těžkého stupně – viz odborná vyšetření před datem vydání napadeného rozhodnutí. Toho času je žalobkyně stran tohoto postižení indikována k implantaci TEP. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře a velkých nosných kloubů, to je vyloučení práce ve stoje s nutností delší chůze, zvedání břemen, nevhodná je pro ni práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Byla schopna práce spíše sedavého charakteru s výše uvedeným omezením například obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, stanovila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom zdůvodnila, přičemž se zabývala dalšími zdravotními postiženími, považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a představuje pokles pracovní schopnosti 40 %. Posudkem posudkové komise bylo prokázáno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně představuje 40 %, pak se u žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně a náleží jí invalidní důchod odpovídající tomuto stupni invalidity. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, přičemž se u žalobkyně jednalo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Soud proto uzavřel, že zcela nesprávně byla žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítnuta, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobkyně pokles pracovní schopnosti 40 %. Žalobkyně je tedy invalidní v prvním stupni. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění a soud proto podle § 78 odst. 1 rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují 3 úkony právní pomoci po 1.000 Kč (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 advokátního tarifu), 3x režijní paušál po 300 Kč a cestovné ve výši 698 Kč. Celkem náklady řízení činí 4.598 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 5 - 2Ad 36/2015 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. září 2015 Samosoudkyně Mgr. Helena N u t i l o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.