2 Ad 39/2010
č. j. 2 Ad 39/2010-22
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
2Ad 39/2010 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Jistrop - Jihočeské stropy s.r.o., Dolní Bukovsko 295, Dolní Bukovsko, zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice, A. Barcala 1461, České Budějovice, o žalobě žalobce proti rozhodnutí ze dne 18.5.2010, č.j. 43091/010-9010-26.4.2010-32665-Mls-63/10, t a k t o :
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e . Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 01.07.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18.5.2010, č.j. 43091/010-9010- 26.4.2010-32665-Mls-63/10, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích o zamítnutí žádosti o vrácení přeplatku na pojistném a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že k zamítnutí žádosti žalobce o vrácení přeplatku na pojistném došlo s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88. Podle názoru žalobce zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále též ZPSZ) neobsahoval Pokračování - 2 - 2Ad 39/2010 v období od 01.01.2007 do 30.06.2007 vymezení vyměřovacího základu pro pojistné za organizaci a malou organizaci, když právě vyměřovací základ je jednou ze tří rozhodujících složek pro výpočet pojistného. V rozhodném období tak ZPSZ zákonné určení výše pojistného neobsahoval, čímž organizacím a a malým organizacím nevznikla povinnost platit pojistné a případná uskutečněná platba je tudíž přeplatkem. Žalobce rovněž nesouhlasí s postupem obou správních orgánů, které opírají svá rozhodnutí o shora zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu, který měl řešit předběžnou otázku v této věci ve smyslu ust. § 57 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu. Nesprávný postup správních orgánů spatřuje žalobce ve vadné aplikaci předběžné otázky, když touto je pouze taková otázka, o které správnímu orgánu nepřísluší rozhodovat, což dle žalobce není tento případ. Žalobce dále uvedl, že předmětný rozsudek Nejvyššího správního soudu je navíc v rozporu s právy zaručenými ústavním pořádkem ČR, když jím Nejvyšší správní soud přímo doplňuje ZPSZ o pravděpodobný záměr zákonodárce. V žalobě je dále odkazováno na zásadu „in dubio mitius“, dle které orgány veřejné moci jsou povinny šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod a v případě pochybností postupovat mírněji. V daném případě je tak dle žalobce na místě přiklonit se k výkladu pro poplatníka mírnějšího, tedy k výkladu, že povinnost platit pojistné nevznikla. Závěrem žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a ústavou České republiky, žalobkyně tak byla zkrácena na svých právech a navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ke shora uvedeným námitkám žalobce ohledně postupu správních orgánů při řešení předběžné otázky uvedl, že předmětem této otázky byla možnost aplikace ust. § 5 ZPSZ ve znění platném od 01.01.2007 za situace, kdy chybí výslovná definice vyměřovacího základu pro organizace a malé organizace, která jinak do 31.12.2006 byla obsažena v ust. § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona a dle něhož vyměřovacím základem organizace a malé organizace byla částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců. Dále uvádí, že správní orgány obou stupňů nepochybily, když vyčkaly na vyřešení této otázky Nejvyšším správním soudem. Poukázal na to, že Nejvyšší správní soud otázku placení pojistného vyřešil tak, že do okruhu poplatníků zařadil organizace a malé organizace, jimž svědčí povinnost odvádět pojistné. Povinnost platit pojistné nemohla zaniknout. Vyměřovacím základem nemohlo být v rozhodné době nic jiného než částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců i přes absenci výslovné definice vyměřovacího základu. Pomocí interpretačních postupů bylo možno tento pojem stanovit natolik určitě, že s jeho vymezením nemohlo být žádných nejasností. Dle ust. § 57 odst. 3 správního řádu, rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, případně vykonatelné, je správní orgán vázán. Protože rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88 se stal předmětem ústavní stížnosti uplatněné u Ústavního soudu, krajský soud do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti svým usnesením ze dne 20.08.2010 č.j. 2 Ad 39/2010- 19 řízení přerušil. Poté, co bylo Ústavním soudem rozhodnuto, krajský soud v řízení pokračoval. Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 23.12.2009 Okresní správě sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích žádost o vrácení přeplatku na pojistném za období leden až červen 2007 s odůvodněním, že tyto úhrady byly provedeny bez právního důvodu a příslušné měsíční přehledy byly vyhotoveny nesprávně, a to z důvodu aplikace nezákonného nařízení vlády č. Pokračování - 3 - 2Ad 39/2010 39/2007 Sb. O této žádosti bylo rozhodnuto dne 23.03.2010 tak, že byla zamítnuta. Stalo se tak s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 25.02.2010 č j. 4 Ads 120/2009-88, kterým bylo vyloženo, že i v době od 01.01. do 30.06.2007 byly organizace a malé organizace poplatníky pojistného a měly povinnost platit pojistné za sebe, a proto jejich platební povinnost nezanikla. Vyměřovací základ organizace a malé organizace bylo možno pomocí příslušných interpretačních postupů stanovit natolik určitě, že o vymezení vyměřovacího základu nemohlo být žádných nejasností. Proti tomuto rozhodnutí bylo uplatněno odvolání v podstatě z důvodů shodných se žalobními body, žalobce navíc závěrem navrhl odvolací řízení v souladu s ust. § 64 odst. 2 správního řádu přerušit do doby marného uplynutí lhůty žalobci stanovené pro podání ústavní stížnosti, případně do doby rozhodnutí o této ústavní stížnosti. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, ve kterém byl učiněn odkaz na již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu, ve kterém byl podán výklad stanovení vyměřovacího základu. Takovým výkladem se žalovaná cítí zavázána. Jestliže bylo možné spolehlivě vyměřovací základ stanovit, pak přeplatek nevznikl, a proto žádost o vrácení přeplatku na pojistném je nedůvodná. Doplňuje se, že i v období od 01.01.2007 trvala povinnost platit pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce a odvádět je příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Návrhu žalobce na přerušení řízení do doby, kdy by mohlo být Ústavním soudem rozhodnuto o eventuelní ústavní stížnosti, odvolací správní orgán nevyhověl, neboť k takovému postupu nebyly shledány důvody. Bylo poukázáno na to, že řešení předběžné otázky, které je obsaženo v odůvodnění shora zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, je všem obdobným řízením společné a je závazné pro ostatní řízení o vrácení přeplatku na pojistném za leden až červen 2007. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. V souzené věci bylo předmětem řízení učiněno rozhodnutí o přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení. Správní úřady obou stupňů vycházely z interpretace vyměřovacího základu v době od 01.01. do 30.06.2007 provedené Nejvyšším správním soudem v řízení vedeném pod sp.zn. 4 Ads 120/2009. Nejvyšší správní soud v tomto řízení zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočka Liberec pro nesprávnou interpretaci vyměřovacího základu. Podrobně vysvětlil, že aplikací zákona bylo možno zcela spolehlivě a jednoznačně vyměřovací základ stanovit. Takto vysloveným právním názorem zavázal Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočku Liberec, který byl podle § 110 odst. 4 s.ř.s. právním názorem v dalším řízení vázán. Krajský soud v Ústí nad Labem se rozsudkem Nejvyššího správního soudu řídil a svým rozsudkem ze dne 21.04.2010 žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozhodoval v této věci dále dne 10.08.2010 a svým usnesením č.j. 4 Ads 94/2010-175 kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost. Ústavnost rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího správního soudu byla posuzována Ústavním soudem v řízení I. ÚS 1904/10. Usnesením ze dne 19.06.2012 byla ústavní stížnost odmítnuta. Výklad Nejvyššího správního soudu a volba interpretačních metod byla posouzena jako ústavní a bylo zdůrazněno, že pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je běžnou součástí pojistného plnění zaměstnavatele. Taková povinnost zůstala zachována a nebylo možno očekávat, že by zaměstnavatelé nadále neměli povinnost hradit pojistné a příspěvek. Pokračování - 4 - 2Ad 39/2010 Tímto právním názorem Nejvyššího správního soudu byl zdejší soud při rozhodování o žalobě žalobce vázán. Ve výše citovaných rozsudcích Nejvyšší správní soud dospěl k jednoznačnému závěru, že i přes absenci výslovné definice vyměřovacího základu organizace a malé organizace ve znění zákona č. 589/1992 Sb. účinného v době od 1.1.2007 do 30.6.2007 bylo možné zákonné ustanovení zahrnující tento pojem aplikovat za použití interpretačních postupů a vyměřovací základ stanovit natolik určitě, aby v jeho vymezení nemohlo být žádných nejasností. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že tento závěr mohl být učiněn pouze s ohledem na to, že vyměřovací základ nepředstavoval samostatně definovaný pojem, neboť ze své podstaty mohl být odvozován jen od vyměřovacích základů zaměstnanců. Bylo-li lze takový spolehlivý výklad učinit, není možné s poukazem na určitou legislativní chybu dospět k závěru o zániku platební povinnosti. Chybějící definice byla nahraditelná a odvoditelná z dalších ustanovení zákona č. 589/1992 Sb. Jiný výklad za použití zásady „in dubio mitius“ nebylo proto možné použít. Tato námitka žalobce proto nebyla důvodná. Předmětná záležitost byla správními orgány posouzena správně. Pokud správní orgány postupovaly podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 120/2009, řídily se závaznou judikaturou Nejvyššího správního soudu a tento postup odpovídá zákonu. K polemice žalobce nad výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, ohledně jeho rozporu s ústavním pořádkem, soud poznamenává, že představuje pouze názor žalobce, který nemá oporu, jak je rovněž výše uvedeno, v judikatuře Ústavního soudu ČR. Pro stručnost soud na tyto argumenty zcela odkazuje. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro důvody uvedené v žalobě vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce neměl v řízení úspěch. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 5 - 2Ad 39/2010 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. října 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.