2 Ad 39/2014
č. j. 2 Ad 39/2014-29
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí žalované, které zamítlo žádost o invalidní důchod I. stupně, protože bylo v rozporu s právními předpisy. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, podle něhož byl rozsah ztráty pracovní schopnosti uznán na 40 %. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění je invalidita I. stupně při ztrátě pracovní schopnosti od 35 %, což bylo splněno. Rozhodnutí bylo zrušeno kvůli významným procesním vadám, věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, protože žádné náklady nevznikly.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně B.M . , bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30. 5. 2014 čj. X, takto:
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 30. 5. 2014 čj. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 11. 7. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2014 čj. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované ve věci invalidního důchodu tak, že žádost o přiznání invalidního důchodu byla zamítnuta a výplata invalidního důchodu poskytovaná od 10. 1. 2014 zastavena. Napadenému rozhodnutí je vytýkán postup lékařské posudkové služby žalované, která se nevypořádala s bolestmi zad a postižení kloubů označila za odpovídající věku. Žalobkyně dále postrádá aplikaci předpisu o korekčních faktorech. Postižení žalobkyně bylo podřazeno nesprávné položce přílohy vyhl. č. 359/2009 Sb. Žalovaná ponechala rozhodnutí na soudu. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla v roce 1991 uznána invalidní. Invalidita přetrvala při kontrole v roce 1992, 1993, ke změně stupně invalidity došlo v důsledku mimořádné kontroly v roce 1998, kdy byla posouzena jako částečně invalidní při rozsahu ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve výši 45 %. V roce 2000 došlo k uznání plné invalidity pro problémy po operaci kyčelního kloubu. Ke snížení stupně invalidity na invaliditu částečnou došlo od června 2001. Částečná invalidita byla shledána při kontrole v roce 2004, 2007, v roce 2010 byla žalobkyně posouzena tak, že invalidní není. Ke stejnému zjištění dospěl posudkový lékař v námitkovém řízení. V řízení o žádosti žalobkyně o invalidní důchod posudkový lékař shledal, že žalobkyně je od 1. 10. 2013 invalidní, přičemž jedná se o invaliditu I. stupně pro degenerativní postižení nejméně dvou úseků páteře, kyčelních, kolenních kloubů, levého hlezna a drobných kloubů rukou. Postižení bylo posouzeno podle kritéria pro artropatie podle kapitoly XIII., oddíl A, odst. 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 35 %. Na základě tohoto posudku byl žalobkyni rozhodnutím žalované ze dne 10. 1. 2014 přiznán invalidní důchod I. stupně od 1. 10. 2013. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně uplatnila námitky, kdy uvedla, že nesouhlasí s tím, že invalidní je v I. stupni z důvodu, že nebyly doloženy všechny lékařské zprávy. V námitkovém řízení byl proveden důkaz posudkem lékařské služby žalované, která vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a odborných nálezů z oborů ortopedie, neurologie a revmatologie. Byla stanovena klinická diagnóza, podle které žalobkyně je stižena víceetážovým bolestivým syndromem páteřovým, je po reimplantaci totální endoprotézy pravé kyčle, má artrózu, artropatii, problémy s klouby rukou, stresovou inkontinenci a je obézní. Za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl označen bolestivý syndrom páteřový na podkladě degenerativních změn, pro který byl rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně stanoven ve výši 20 %. Tento posudek vedl k vydání napadeného rozhodnutí, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žádost o invalidní důchod byla zamítnuta a výplata poskytovaného důchodu zastavena. Bylo tak učiněno s odkazem na posudek lékařské služby žalované, podle kterého rozsah ztráty pracovní schopnosti dosahuje 20 %, v důsledku čehož nejsou splněna kritéria § 39 odst. 1 a 2 předepsaná pro invaliditu. Proto žalobkyně invalidní není. Prvostupňové rozhodnutí bylo změněno a postupem podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění zastavena výplata invalidního důchodu. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala odborné lékařské nálezy, především ortopedické, neurologické a revmatologické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným traumatologem a odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobkyně stižena chronickým polyradikulárním postižením s maximem v L4 při lumbální spinální stenóze a instabilní listéze L5, paretickým postižením periferního charakteru proximálně s převahou vpravo, lehkou paraparézou dolních končetin, LI syndromem levostranným, konstatována totální endoprotéza kyčle vpravo pro aseptickou nekrózu a následnou reimplantaci po uvolnění jamky, má polyartrózu a hypertenzi. V posudkovém závěru se uvádí, že žalobkyně je vyučená železničářkou, tuto profesi vykonávala krátce, byla rekvalifikována a převážně pracovala jako dělnice kovoobráběčka. K této profesi byla posuzována. Nyní nepracuje z důvodu péče o osobu blízkou. Pro nekrózu hlavice kyčelního kloubu vpravo s nasedající pokročilou artrózou kyčle byla v roce 1991 uznána plně invalidní. Stav byl řešen v roce 1995 implantací totální endoprotézy kyčle, následně v roce 1998 došlo ke změně invalidity na invaliditu částečnou. V roce 2000 došlo k uvolnění jamky kyčelního kloubu a byla nutná reimplantace kyčle a žalobkyně byla znovu uznána plně invalidní. K ustálení stavu došlo v roce 2001, invalidita byla změněna na částečnou a v roce 2010 došlo k zániku invalidity. Žalobkyně trpí artrózou hlezna vlevo, rotátorovou artropatií ramene vpravo, artrózou pravého kolena II. stupně, drobných ručních kloubů v typických lokalizacích. Dne 17. 6. 2013 byla vyšetřena ortopedem s tím, že má dlouhodobě bolesti dolní části zad, značně omezené rozvíjení bederní páteře a spinální stenózu. Neurolog konstatoval dne 1. 10. 2013 zhoršující se stav lumbosakrální bolesti, blokové postavení páteře a polyradikulární iritaci s maximem vlevo. Je popisována hypotrofie kvadricepsů obou dolních končetin bez další interpretace. Následně proběhla řada neurologických a ortopedických kontrol a revmatologických vyšetření, popis klinického stavu zůstává stejný bez paréz, bez radikulopatie. Dne 24. 3. 2014 žalobkyně absolvovala nové EMG vyšetření s nálezem chronického polyradikulárního postižení levé dolní končetiny s maximem L4, který je v korelaci se spinální stenózou při stabilní listéze obratle L5. Dne 27. 3. 2014 byla vyšetřena na ortopedické klinice, kdy byly popsány degenerativní změny L4/S1, spondylolistéza L5/S1 o 10 mm, doporučen dále konzervativní postup. Při obdržení výsledků EMG mění dne 1. 4. 2014 neurolog oproti vyšetření 2 týdny nazpět názor a v klinickém nálezu popisuje paraparézu dolních končetin středního stupně, akcentace je proximální s maximem v oblasti kvadricepsů. Rozpor v nálezech řeší komise neurologickým vyšetřením žalobkyně v posudkové komisi. Zde byla ověřena přítomnost výrazné hypotrofie obou kvadricepsů popisovaná již 1. 10. 2013, zřetelně více vpravo, dále oboustranně nevýbavné reflexy, v Mingazzinim neudrží oboustranně, po několika sekundách pokles k podložce, akrálně je hybnost bez poruch, při chůzi lehká nejistota, lehké projevy paretické, více vpravo, chůzi po patách a špičkách zvládne bez poruch oboustranně, dřep oboustranně svede pouze s vydatnou oporou, porušené držení celé páteře, vyrovnaná bederní lordóza, anteflexe jen omezená, Thomayer pod kolena, vázne záklon a úklony. Chodí bez opory, totální endoprotéza pravé kyčle je plně funkční a ostatní artrotická postižení mají jen mírný dopad na pracovní schopnost. Změna neurologického nálezu nemohla nastat v době od 18. 3. 2014 do 1. 4. 2014, oslabení muselo být přítomno již při zjištěné hypotrofii kvadricepsů, jen uniklo neurologově pozornosti. Konstatuje se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav omezující fyzické schopnosti významné pro pracovní schopnost. Nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti má bolestivý páteřní syndrom při generativních změnách a polyradikulárním postižením se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s významným neurologickým nálezem, lehkou paraparézou dolních končetin. Jedná se o středně těžké funkční postižení. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. c) a pokles pracovní schopnosti činí 40 %. Ve zvolené hranici jsou zahrnuta i další postižení pohybového aparátu a dělnická profese žalobkyně. Pro navýšení této hranice nebyl shledán důvod. Nejedná se o těžké funkční postižení podle písm. d) citované položky, neboť těžké postižení se netýká více úseků páteře, parézy nejsou závažné a není pokles celkové výkonnosti již při lehkém zatížení. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a to nejméně o 35 %. Není schopna práce s velkou fyzickou zátěží, zvedat a přenášet břemena, vykonávat práci ve stoje a chůzi, trvale v předklonu, práci s nemožností měnit pracovní pozici a v nepříznivých klimatických podmínkách. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o invaliditu I. stupně. V rozporu s posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení nepovažuje komise za rozhodující příčinu poklesu pracovní schopnosti polyartrotické onemocnění, ale chronické bolesti dolní části zad s neurologickými příznaky, které žalobkyni nejvíce obtěžují a limitují. V rozporu s posudkem lékařské služby žalované vydaným v námitkovém řízení hodnotí komise postižení páteře žalobkyně jako středně těžké. Vznik invalidity je datován od 1. 10. 2013, kdy byla popsána svalová hypotrofie v oblasti kvadricepsů. K žalobním námitkám se uvádí, že za stav s nevýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je považováno onemocnění páteře, které ve zprávách staršího data jednoznačně doloženo není. Funkční stav byl ověřen neurologem při jednání posudkové komise a bylo přihlédnuto i k výsledkům zobrazovacích metod, byly vzaty v úvahu zprávy z ortopedie-spondylochirurgie, neurologické zprávy z letošního roku, které však nejsou pro posudkový závěr podstatné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Rozhodnutí o její invaliditě a jejím stupni je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře traumatologa a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel, jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak objektivním nálezům vyplývajícím především z odborných lékařských nálezů, ortopedické, neurologické a revmatologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronické postižení páteře. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila ve výši 40 %. Výši míry poklesu pracovní schopnosti odůvodnila důsledky, kterými se toto postižení projevuje, byla shledána přítomnost významné hypotrofie obou kvadricepsů, nevýbavné reflexy, lehká nejistota chůze, paretické projevy, přičemž jedná se o postižení projevující se omezením fyzické schopnosti významné pro schopnost pracovní. Funkční postižení zhodnotila jako středně těžké. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími uvedenými v diagnostickém souhrnu, o kterých uvedla, že jsou zahrnutá v rozsahu ztráty pracovní schopnosti ve výši 40 %. Z hlediska možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech pak uvedla, že byla zohledněna nejen dělnická profese žalobkyně, ale též další postižení pohybového aparátu. Posudková komise vysvětlila rozpor mezi nálezem svým a nálezem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci a lékaře lékařské posudkové služby žalované a reagovala na žalobní výhrady žalobkyně. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, vypořádala se s dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a učinila úsudek o možnosti aplikovat předpis o korekčních faktorech, vysvětlila rozdíl nálezu svého a dalších posudkových lékařů a reagovala na žalobní výhrady žalobkyně, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, podmiňuje 40 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Vznik invalidity a stupně invalidity upravuje § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle těchto předpisů je pojištěnec invalidní, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti nejméně 35 %. O I. stupeň invalidity se jedná tehdy, přestavuje-li míra poklesu schopnosti pracovní činnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %, avšak nejvýše 49 %. Bylo-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 40 %, pak žalobkyně je invalidní, přičemž jedná se o invaliditu I. stupně. Bylo-li prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žádost o invalidní důchod byla zamítnuta a vyplácení invalidního důchodu I. stupně zastaveno, pak napadené rozhodnutí neodpovídá požadavkům stanoveným v § 39 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Proto bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s označeními právními normami. Žalovaná bude v dalším řízení vycházet ze zjištění posudkové komise o tom, že invalidita žalobkyně I. stupně vznikla od 1. 10. 2013. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Žalobkyni však v řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích ze dne 13. října 2014 Samosoudkyně : JUDr. Věra B a l e j o v á v . r . Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.