Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

2 Ad 4/2013

č. j. 2 Ad 4/2013-30

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2013-04-22 · ECLI:CZ:KSCB:,2013:2.Ad.4.2013.30

Citované zákony (9)

Rubrum

2Ad 4/2013 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně L. N. , proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.11.2012 č.j. X t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

: Žalobkyně se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 16.1.2013, předanou k poštovní přepravě dne 15.1.2013, domáhá zrušení rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 6.8.2012, jímž byla zamítnuta její žádost o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu z důvodu věznění manžela ( doby výkonu služby u pomocných technických praporů PTP ). Žalobkyně v žalobě uvádí, že její manžel J.N. byl v době od 29.10.1953 do 25.2.1954 po nástupu na vojenskou službu zařazen k pomocnému technickému praporu, omezení jeho osobní svobody mělo trvat minimálně jako vojenská služba, ale jeho celková doba nedosáhla ani 12 měsíců, jelikož byl propuštěn ze zdravotních důvodů, onemocněl infekční žloutenkou. Pokračování - 2 - 2Ad 4/2013 Od 1.3.1954 do 13.1.1956 pobíral invalidní zaopatřovací požitky za poškozené zdraví následkem vojenské služby. Po dobu, co byl zařazen J.N. k pomocnému technickému praporu pracoval v dolech, utrpěl újmu na zdraví, proto byl propuštěn z výkonu nucených prací 25.2.1954. Při odvodu v roce 1956 mu bylo sděleno, že není schopen vojenské služby, ovšem na zásah místních stranických orgánů bylo toto rozhodnutí změněno a v roce 1957 byl J. N. opětovně povolán k odvodu a zbývajících 20 měsíců odsloužil. V průběhu vojenské služby došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, neboť nemohl dodržovat na vojně přísnou dietu. Přestože J.N. onemocněl a měl zdravotní potíže, musel celou vojenskou službu odsloužit. Potvrzení o propuštění ze zdravotních důvodů se žalobkyni nepodařilo zajistit, již v roce 2007 bylo Ministerstvem obrany sděleno, že potřebné údaje nejsou u nich uloženy. Jediný důkaz je zápis z vojenské knížky, kde je uvedeno, že od 25.2.1954 byl propuštěn na trvalou dovolenou pro neschopnost na 12 měsíců. Manžel žalobkyně zemřel, proto ona jako vdova po jeho úmrtí podala žádost o zvláštní přípěvek k důchodu z titulu vdovy, která byla zamítnuta, zřejmě i z důvodu, že si o příspěvek nepožádal její manžel. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Z dokladů, které byly zajištěny vyplývá, že manžel žalobkyně byl zařazen ve vojenském táboře nucených prací v době od 29.10.1953 do 25.2.1954, tedy po dobu kratší 12 měsíců. V takovém případě vzniká nárok na zvláštní příplatek k důchodu pouze tehdy, jestliže zařazení ve vojenském táboře nucených prací, které mělo trvat déle než 12 měsíců skončilo před uplynutím 12 měsíců ze zdravotních důvodů. Tuto skutečnost je nutno prokázat dokladem o propuštění ze zdravotních důvodů. Takovým dokladem je potvrzení Ministerstva obrany. Přípisem ze dne 25.6.2012 Ministerstvo obrany – vojenský úřad sociálního zabezpečení sdělil, že důvod propuštění ze služby u PTP nemá kde zjistit. V rámci řízení o námitkách bylo Ministerstvo obrany bylo opakovaně požádáno o posouzení, zda byl manžel žalobkyně propuštěn z pomocných technických praporů ze zdravotních důvodů. V dopise Ministerstva obrany ze dne 2.10.2012 je uvedeno, že podle archivních písemností z vojenského archivu byl J.N. prezentován k výkonu vojenské základní služby, následně byl jeho zdravotní stav zkoumán a rozhodnutím ze dne 25.2.1954 byl dočasně propuštěn pro neschopnost z činné služby na dobu 12 měsíců. Propuštění bylo časově omezeno a opětovně byl J.N. předvolán k výkonu vojenské služby dne 29.10.1957. Následně žalovaná požádala Ministerstvo obrany o doplnění zprávy. Ministerstvo vnitra v dopise ze dne 13.11.2012 sdělilo, že skutečnosti uvedené ve vyjádření Ministerstva zemědělství, kde je uvedeno, že J.N. prodělal infekční žloutenku, byl předán do nemocniční léčby a propuštěn z armády do civilu, nelze ověřit, neboť v dostupných vojenských archivních materiálech toto uvedeno není. Nelze tedy doložit, že manžel žalobkyně byl ze služby u pomocných technických praporů propuštěn před uplynutí doby 12 měsíců ze zdravotních důvod. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 30.4.2012 žádost o zvláštní příspěvek k důchodu dle zákona č. 357/2005 Sb., z důvodu pobírání vdovského důchodu po manželovi, který byl po celkovou dobu kratší než 12 měsíců omezen na osobní svobodě zařazením ve vojenském táboře nucených prací v době od 29.10.1953 do 25.2.1954. Žalovaná učinila u Ministerstva obrany, odboru pro válečné veterány dotaz, zda byl manžel žalobkyně propuštěn od pomocných technických praporů ze zdravotních důvodů. Ministerstvo obrany, odbor pro válečné veterány ve sdělení ze dne 2.10.2012 uvedl, že podle archivních písemností byl manžel žalobkyně J.N. u pomocného technického praporu od 29.10.1953, po měsíčním základních výcviku byl zařazen jako pracovník ke třetí rotě, po 3 Pokračování - 3 - 2Ad 4/2013 měsících byl přezkoumán jeho zdravotní stav a rozhodnutím ze dne 25.2.1954 byl dočasně propuštěn pro neschopnost z činné služby na dobu 12 měsíců. Diagnóza na základě které byl propuštěn, ani žádné sdělení o tom, že jeho onemocnění vzniklo v souvislosti s vojenskou službou nejsou ve spise uvedeny. Jeho propuštění z vojenské činné služby bylo časově omezeno, J.N. byl opětovně povolán k jejímu výkonu dne 29.10.1957. Během ní absolvoval řidičský kurz a poddůstojnickou školu a poté byl zařazen na funkci řidiče, kterou vykonával až do ukončení vojenské základní služby. Do zálohy byl přeložen 2.7.1959. Mimo činnou službu byl propuštěn dnem 3.7.1959. Ve sdělení Ministerstva obrany ze dne 8.11.2012 se mimo jiné uvádí, že diagnóza na základě které byl manžel žalobkyně propuštěn, ani žádné sdělení o tom, že jeho onemocnění vzniklo v souvislosti s vojenskou službou nejsou ve spise uvedeny. Propuštění z vojenské činné služby bylo časově omezeno a J.N. byl opětovně povolán k výkonu základní vojenské služby dne 29.10.1957. Skutečnosti, které jsou uvedené ve vyjádření Ministerstva zemědělství ze dne 22.10.1991, že prodělal infekční žloutenku, byl předán do nemocniční léčby a propuštěn z armády do civilu, nelze objektivně ověřit, neboť v dostupných vojenských archivních materiálech toto uvedeno není. Z vojenské knížky J.N. vyplývá, že po nástupu základní vojenské služby k 57 pomocnému technickému praporu konal základní výcvik, dne 25.2.1954 byl propuštěn na trvalou dovolenou pro neschopnost na 12 měsíců, pokračoval ve výkonu vojenské základní služby od 1.1.1958 a dne 2.7.1959 byl propuštěn z vojenské činné služby. Z vyjádření České správy sociálního zabezpečení ze dne 12.2.1992 vyplývá, že J.N. od 1.3.1954 do 13.1.1956 pobíral invalidní zaopatřovací požitky. Z potvrzení Ministerstva obrany vyplývá, že manžel žalobkyně byl u pomocných technických praporů v době od 29.10.1953 do 25.2.1954. Ve vyjádření Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 22.10.1991 k žádosti o mimosoudní rehabilitaci je uvedeno, že J.N. prodělal infekční žloutenku, byl předán do nemocniční léčby a propuštěn z armády do civilu, následně se stal po této nemoci práce neschopným, mezitím se mu podařilo dokončit odbornou školu s maturitou. Rozhodnutím ze dne 6.8.2012 Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobkyně o poskytnutí zvláštního příspěvku, neboť nebylo prokázáno splnění podmínek § 5 odst. 3 zákona č. 357/2005 Sb.. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6.8.2012 potvrzeno, neboť žalobkyně nepředložila doklad o propuštění z armády do civilu ze zdravotních důvodů. Žalovaná se obrátila dopisy na Ministerstvo obrany, zda byl manžel žalobkyně propuštěn od pomocných technických praporů ze zdravotních důvodů a obdržela odpovědi, z nichž vyplývá, že není toto možné doložit. Námitky žalobkyně jsou tedy bezdůvodné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně požadovala přiznání zvláštního příspěvku k důchodu podle § 5 odst. 1 ,3 zákona č. 357/2005 Sb.. Nárok na tuto dávku opírala o skutečnost, že její manžel J.N. byl ve službě u pomocných technických praporů od 29.10.1953 do 25.2.1954, kdy onemocněl Pokračování - 4 - 2Ad 4/2013 infekční žloutenkou, proto byl z výkonu nucených prací dne 25.2.1954 propuštěn ze zdravotních důvodů. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda žalobkyně splňuje podmínky pro vznik nároku na zvláštní příspěvek k důchodu. Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č.357/2005 Sb. občan České republiky, který pobírá starobní důchod nebo invalidní důchod z českého důchodového pojištění a který je 1) účastněn rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci ve znění zákona č. 47/1991 Sb., nebo u něhož bylo odsuzující soudní rozhodnutí pro trestné činy uvedené v § 2 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č.47/1991 Sb., zrušeno přede dnem jeho účinnosti a nebo byl účastněn rehabilitace podle § 22 písm.c) zákona č. 82/1968 Sb. o soudní rehabilitaci, jestliže neoprávněný výkon vazby nebo trestu odnětí svobody činil celkem alespoň 12 měsíců, nebo 2) byl zařazen v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru, jestliže rozhodnutí o tomto zařazení bylo zrušeno podle § 17 odst. 1 zákona č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a nebo ve vojenském táboře nucených prací, jestliže rozkaz o jeho zařazení do tohoto tábora byl zrušen podle § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění zákona č. 267/1992 Sb. a zákona č. 78/1998 Sb. a nebo v centralizačním klášteře s režimem obdobným táborům nucených prací, pokud celková doba pobytu v těchto zařízeních činila alespoň 12 měsíců, má nárok na zvláštní příspěvek k důchodu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení zvláštní přípěvek podle odst. 1 písm. c), jde-li o vdovu nebo vdovce po osobě uvedené v odstavci 1 písm. c) náleží i tehdy, jestliže omezení osobní svobody, které nebylo časově vymezeno a nebo které mělo trvat déle něž 12 měsíců skončilo ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Tato skutečnost se prokazuje dokladem o propuštění ze zdravotních důvodů. Podle § 5 odst. 2 zákona č.357/2005 Sb. má nárok na zvláštní příspěvek, pokud pobírá po osobě uvedené v odst. 1 písm.a) nebo c) vdovský důchod nebo jim takový důchod není vyplácen jen proto, že jiný vyplácený důchod přesahoval hranici nejvyšší výměry úhrny důchodů podle předpisů určených před 1.1.1996. Osobou podle odstavce 1 písm. c) se pro tyto účely rozumí i osoba, která byla neoprávněně omezena na osobní svobodě způsobem uvedeným v tomto ustanovení po dobu kratší než 12 měsíců, avšak byl na ní vykonán trest smrti, a nebo která v průběhu tohoto neoprávněného zbavení osobní svobody zemřela. Jestliže manžel žalobkyně zemřel dne 25.12.2011, toto ustanovení se na danou záležitost nevztahuje. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně splňuje nárok na zvláštní příspěvek důchodu dle ust. § 5 odst. 3 zákona č. 357/2005 Sb. z důvodu, že výkon služby u pomocných technických praporů J.N. skončil z důvodů zdravotních, z důvodu, že onemocněl infekční žloutenkou. Zvláštní příspěvek by žalobkyní náležel tehdy, jestliže by omezení osobní svobody, které nebylo časově omezeno a nebo které mělo trvat déle než 12 měsíců, skončilo ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 12.2.1992 potvrdila, že manžel žalobkyně J.N. pobíral od 1.3.1954 do 13.1.1956 invalidní zaopatřovací požitky. Z osvědčení vydaného Ministerstvem zemědělství České republiky dne 22.10.1991 značky 2037/91-L20Rej.č.LO/N-235 vyplývá, že rehabilitační komise projednala žádost Ing. J.N. o mimosoudní rehabilitaci, byl mu vydán omluvný dopis a kromě toho osvědčení dle § 22 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, neboť bylo prokázáno, že byl z Pokračování - 5 - 2Ad 4/2013 důvodu politické perzekuce a nezákonného postupu z důvodů porušujících obecně uznávaná lidská práva a svobody v období komunistické totalitní vlády právně a morálně diskriminován. V daném případě ohledně služby u pomocných technických praporů je mezi účastníky řízení sporné, zda tato služba skončila ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Dle § 5 odst. 3 shora uvedeného zákona se tato skutečnost prokazuje dokladem o propuštění ze zdravotních důvodů. Žalobkyně toto prokazovala vojenskou knížkou série H evid. čísla 693599 ve které je mimo jiné uvedeno, že manžel žalobkyně po nástupu vojenské základní služby byl přidělen k 57. pomocnému technickému praporu, kde konal základní výcvik v přijímači a dále od 26.11.1953 do 24.2.1954 pracoval jako pomocník havíře u téhož útvaru, dne 25.2.1954 byl propuštěn na tzv. dovolenou pro neschopnost na 12 měsíců. Jak vyplývá ze zprávy žalované J.N. pobíral od 1.3.1954 do 13.1956 invalidní zaopatřovací požitky a od 1.1.1958 pokračoval ve výkonu vojenské základní služby a z vojenské činné služby byl propuštěn dne 2.7.1959. Tyto údaje ve vojenské knížce soud považuje za věrohodné, mají stejnou důkazní hodnotu jako sdělení Ministerstva obrany, odboru pro válečné veterány, která byla vyžádána žalovanou a zcela korespondují s údaji uvedenými ve vojenské knížce. Z těchto sdělení ze dne 8.11.2012 a 2.10.2012 vyplývá mimo jiné, že J.N. byl dnem 25.2.1954 dočasně propuštěn pro neschopnost z činné služby na dobu 12 měsíců, přičemž diagnóza na základě které byl propuštěn ani žádné sdělení o tom, že jeho onemocnění vzniklo v souvislosti s vojenskou službou nejsou ve spise uvedeny. Jeho propuštění bylo časově omezeno a manžel žalobkyně byl opětovně povolán k výkonu vojenské činné služby dne 29.10.1957, kdy během služby absolvoval řidičský kurz a poddůstojnickou školu. Do zálohy byl přeložen dne 2.7.1959 a mimo činnou službu byl propuštěn dne 3.7.1959. Skutečnosti, které jsou uvedeny ve vyjádření Ministerstva zemědělství ze dne 22.10.1999, kde je uvedeno, že prodělal infekční žloutenku, byl předán do nemocniční léčby a propuštěn z armády do civilu, nebylo možno objektivně ověřit, neboť v dostupných archivních materiálech toto uvedeno není. Z uvedeného vyplývá, že nebylo žádným způsobem prokázáno, že omezení osobní svobody J. N. skončilo ze zdravotních důvodů, doklad o propuštění ze zdravotních důvodů zajištěn nebyl, přestože žalovaná měla snahu náležitě zjistit skutkový stav a opakovaně se dotazovala na Ministerstvu obrany, odboru pro válečné veterány, oddělení vydávání osvědčení ohledně toto, zda byl J.N. propuštěn z pomocných technických praporů ze zdravotních důvodů. Žalovaná správně vycházela ze sdělení Ministerstva obrany, dle kterého není možné doložit, že žalobce manžel žalobkyně poté co byl omezen na osobní svobodě, skončilo jeho omezení ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Na základě důkazů, které byly zajištěny nebylo tedy prokázáno, že omezení osobní svobody skončilo ze zdravotních důvodů, proto žalovaná postupovala správně v případě, že žádost žalobkyně o zvláštní příspěvek zamítla, neboť nebylo prokázáno splnění podmínek § 5 odst. 3 zákona č. 357/2005 Sb.. Soud poznamenává, že i z údajů vojenské knížky je patrno, že J.N. byl pouze propuštěn na dovolenou na dobu 12 měsíců, tedy, že vojenská základní služba nebyla skončena ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Následně pak manžel žalobkyně, poté co jeho zdravotní stav se zlepšil, pokračoval ve výkonu vojenské základní služby od 1.1.1958, kterou řádně absolvoval a ukončil k datu 2.7.1959. Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. dle něhož má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl v řízení úspěch, Pokračování - 6 - 2Ad 4/2013 přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče, tato náhrada nenáleží. Proto soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22.dubna 2013 Mgr. Helena N u t i l o v á, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Dotčená ustanovení

Zákon o soudní rehabilitaci 119/1990 Sb.
Zákon o mimosoudních rehabilitacích 87/1991 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.
Zákon o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některých osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů 357/2005 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.