2 Ad 4/2015
č. j. 2 Ad 4/2015-32
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, protože posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí byl úplný a přesvědčivý. Soud se opřel o § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož je pojištěnec invalidní pouze při ztrátě pracovní schopnosti minimálně 35 %. Rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně byl podle posudku stanoven na 30 %, což nevyhovuje podmínkám pro přiznání důchodu. Soud uznal, že žalobkyně nemá právo na znalecký posudek, protože posudková komise již provedla úplné a zdůvodněné posouzení. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, protože žaloba byla zamítnuta.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně M.N., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 11. 2014 čj. X, t a k t o:
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 30. 12. 2014 Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, postoupenou dne 21. 1. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2014 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o odnětí invalidního důchodu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Poukazuje se na to, že žalovaná se dostatečně nevyrovnala s uplatněnými námitkami. Došlo k překlasifikování zdravotního postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, zlepšení zdravotního stavu oproti původnímu nálezu není podložené. Zánik invalidity měl být zhodnocen. Došlo k porušení základních práv na sociální ochranu, rozhodnutí odporuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Požaduje přezkoumat zdravotní stav znalcem. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže je v souladu se závěry, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplývá, že žalobkyně se podrobila zjišťovací prohlídce pro účely rozhodování o žádosti o invalidní důchod v roce 1998. Pro postižení páteře byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena ve výši 10 %. Pro účely z projednání žádosti o invalidní důchod byla žalobkyně posouzena v roce 2009, kdy pro postižení páteře byl stanoven rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 40 %. Při kontrole invalidity v roce 2011 byla žalobkyně posouzena jako invalidní v I. stupni. Kontrolní lékařská prohlídka stupně invalidity se uskutečnila v roce 2014, kdy lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově shledal dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený postižením páteře pro degenerativní změny s lehkým funkčním postižením. Toto postižení posudková komise podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 20 %. Tento posudek byl rozhodujícím důkazem, ze kterého žalovaná vycházela ve svém rozhodnutí ze dne 15. 9. 2014, kdy invalidní důchod žalobkyni odňala. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky, ve kterých poukazovala především na vadné zhodnocení rozsahu ztráty pracovní schopnosti právě pro postižení páteře a další onemocnění. V námitkovém řízení byl pořízen posudek lékařské služby žalované, pracoviště Brno. Bylo shledáno, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, jeho rozhodující příčinou je postižení páteře, které bylo podřazeno kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně byl stanoven ve výši 20 %. Dále takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena postupem podle § 3 odst. 2 vyhlášky o dalších 10% bodů na celkových 30 %. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které z posudku, který nahlíží jako úplný a správný, vychází a uzavírá se, že podmínky § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění dodrženy nejsou a zanikl-li nárok na důchod, pak postupem podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona byl důvod pro odnětí invalidního důchodu. Proto se rozhodnutí prvostupňové hodnotí jako věcně správné. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských nálezů především neurologické, ortopedické, revmatologické povahy, výsledek vyšetření na gastroenterologické klinice a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena vertebrogenním algickým syndromem C a L páteře na podkladě degenerativních změn, trpí neuropatií dolních končetin nejasné etiologie, které je nedošetřeno, je obézní v I. stupni, má stěhovavé polyarthralgie a myalgie. Alergie na pyly, prach, kdy autoimunní onemocnění nebylo prokázáno. V posudkovém závěru se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je víceetážový bolestivý páteřní syndrom, kdy jedná se o statodynamickou poruchu s blokádami páteře, neurologický nález není závažný, dochází k projevům kořenového dráždění na dolních i horních končetinách, ale nejsou známky poškození nervů, není přítomna zániková kořenová symptomatologie. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., se zřetelem k chronicitidě stavila rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 %. Pro kvalifikační potenciál byla tato hodnota zvýšena o dalších 10% bodů na celkových 30 %. O dorzopatii se uvádí, že neodpovídá funkčnímu postižení umožňující invalidizaci, protože se nejedná o středně těžké postižení, jestliže klinický nález nelze hodnotit jako závažný, nejsou známky poškození nervu, je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která je zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení. Uvedené postižení nelze hodnotit položkou pro těžké funkční postižení, protože v klinickém nálezu není přítomno postižení ve smyslu svalových atrofií, poruch hybnosti končetin závažných poruch, funkce svěračů. Nebyla shledána taková míra funkčního postižení, která by si vynucovala práci ve zkráceném pracovním úvazku. O ostatních poruchách zdravotního stavu se uvádí, že ty podílejí se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně v menší míře. Žádná z těchto vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě mohla být určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. O nově zjištěné neuropatii dolních končetin se uvádí, že v nálezu klinickém není přítomna motorická léze. Poukazuje se na to, že diagnostický proces není dosud ukončen. Byly prostudovány lékařské nálezy uplatněné v průběhu řízení, které neobsahují nové posudkově významné skutečnosti. K oduznání invalidity i při přetrvávajících potížích žalobkyně došlo i se zřetelem k posudkovému nadhodnocení při zjišťovací prohlídce v roce 2010 a následné kontrolní lékařské prohlídce v roce 2011. Posudková komise reagovala na výhrady medicínské povahy uvedené v žalobě a uvedla, že důvodem oduznání invalidity není zlepšení zdravotního stavu, ani posudkově významná stabilizace, ale okolnost, že klinický nález při posudkovém jednání v roce 2010 i 2011 neodpovídal posudkovému kritériu určenému pro dorzopatie se středně těžkým funkčním postižením. Od roku 2010 nedošlo ke změně posuzovaných kritérií. Nejedná se o výkon práce za mimořádných podmínek podle legislativy, kdy takový postup lze uplatnit pouze u invalidity III. stupně a vztahuje se na užší okruh zdravotních postižení typu slepoty, pohybového postižení, nezbytnosti užívat invalidní vozík apod. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel, jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z objektivních odborných lékařských nálezů především neurologické, revmatologické a interní povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je postižení páteře. Toto onemocnění podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení ve výši 20 % stanovila se zřetelem k důsledkům, jakými se toto zdravotní postižení projevuje. Uvedla, že se zřetelem ke klinickému nálezu nejedná se o středně těžké postižení, protože neurologický nález nelze hodnotit jako závažný, protože nebyly shledány známky poškození nervu, je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, a ta je zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení. Poukazuje se na klinický nález, kdy nejsou zjištěny poruchy typu svalových atrofií, hybnosti končetin, funkce svěračů. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, přičemž shledala, že ta jsou dostatečně zohledněna v prve uvedené míře poklesu pracovní schopnosti. Kvalifikační předpoklady byly pak zhodnoceny tím, že míra poklesu pracovní schopnosti postupem podle § 3 odst. 2 vyhlášky byla zvýšena o dalších 10% bodů na celkových 30 %. V posudku je současně vysvětleno, v čem spočívá rozdíl mezi původním nálezem posudkových lékařů o invaliditě I. stupně a současným zjištěním, kdy poukazuje se na to, že při zjišťovací a následné kontrolní lékařské prohlídce došlo k nadhodnocení zdravotního postižení žalobkyně se zřetelem k výsledkům posouzení funkčního postižení. Dále bylo reagováno na žalobní výhrady medicínské povahy, kdy výslovně se uvádí, že důvodem oduznání invalidity není zlepšení zdravotního stavu ani jeho stabilizace, ale poukazuje se právě na prve uvedené nadhodnocení zdravotního postižení žalobkyně a jeho dopadu do pracovního potenciálu, který neodpovídal posudkovému kritériu pro dorzopatie se středně těžkým funkčním postižením. Přitom ke změně posudkových kritérií nedošlo. Pro důvody uvedené v posudku, pak nejedná se u žalobkyně o výkon práce za mimořádných podmínek. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, stanovila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, aplikovala předpis o korekčních faktorech, vysvětlila rozdíl mezi původním a současným posudkovým nálezem a reagovala na žalobní námitky medicínské povahy, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 30% rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro přiznání a trvání nároku na invalidní důchod vyplývají z ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 30 %, pak prve uvedené zákonné podmínky dodrženy nejsou. To má za následek, že nárok žalobkyně na invalidní důchod zanikl. Za takové situace, pak ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona žalované přikazuje důchod odejmout. To se právě také stalo. Z toho důvodu nebylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Požaduje-li žalobkyně přezkoumání zdravotního stavu a jeho vlivu na pracovní potenciál provést důkaz znaleckým posudkem, pak za situace, kdy posudkoví lékaři jednotlivých stupňů posudkové služby a Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí se ve své podstatě shodují, není důvod důkaz znaleckým posudkem provádět. Nutno poznamenat, že k posouzení zdravotního stavu a jeho vlivu na pracovní schopnost je podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána posudková komise zřízená Ministerstvem práce a sociálních věcí. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. dubna 2015 JUDr. Věra Balejová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.