2 Ad 41/2015
č. j. 2 Ad 41/2015-33
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 2 Ads 82/2016-64- KS Č. Budějovice 2 Ad 41/2015-33
- NSS 2 Ads 82/2016-64
- ÚS III.ÚS 321/21
Citované zákony (8)
Rubrum
2Ad 41/2015 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce M. Ř., právně zastoupeného JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem v Českých Budějovicích, se sídlem Jeremiášova 1705/18, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2015, čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 24. 6. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2015, čj. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 1. 2015 čj. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zdp“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Pokračování - 2 - 2Ad 41/2015 (2) Žalobce v žalobě uvedl, že nebyl dle jeho názoru dostatečně zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nebyla zohledněna předložená lékařská dokumentace především od ošetřujícího očního lékaře žalobce. Žalobce trpí parciální poúrazovou atrofií pravého optiku a těžkou poruchou vizu pravého oka. Zdravotní stav se v této oblasti nemění a je trvalého rázu. Posudek není pro žalobce přesvědčivý. Není pravdou, že navštěvuje posilovnu. Jde o tři roky starou informaci. Žalobce je ve svých běžných denních aktivitách výrazně omezován, a to co se týče možnosti pravidelné školní docházky. Rovněž u něho došlo k podstatné změně psychiky. Je velmi unavený, potřebuje 14 hodin spánku, usíná i ve škole. Často vynechává odpolední vyučování pro naprosté vyčerpání a není schopen do školy vůbec dojít. Trpí bolestmi hlavy, poruchami orientace a koncentrace. Není schopen plného studijního „pracovního“ zapojení. Žalobce poukázal na rozpor v hodnocení důkazů. Zejména nebyly řádně a odborně vyhodnoceny jeho psychické a neurologické problémy. Bylo navrženo provést dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví - posudkového lékařství. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaná k věci jednak poukázala na platnou právní úpravu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 8. 4. 2015 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované. Posudek je úplný, celistvý a přesvědčivý a vypořádal se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jako důkaz navrhla žalovaná posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, který posoudil zdravotní stav žalobce dne 11. 9. 2014. Jednání bylo odročeno, neboť žalobce byl požádán o doložení aktuálního očního a psychiatrického vyšetření. Lékař vyslovil dne 10. 12. 2014 závěr, že žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položka 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nebyla změněna. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 9. 1. 2015 rozhodnutí, kterým žalovanému nepřiznala invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky dne 12. 2. 2015. O námitkách bylo rozhodnuto dne 22. 4. 2015 tak, že se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 9. 1. 2015 bylo potvrzeno, neboť novým posudkem v námitkovém řízení dospěl lékař České správy sociálního zabezpečení k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil 25 %, a to v souvislosti s jeho úrazem ze dne 9. 2. 2011. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je uvedena v kapitole XV, oddíl A, položka 1b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. U žalobce byl stanoven diagnostický souhrn, a to kraniotrauma při autonehodě v únoru 2011 – zlomenina lebeční spodiny, očnice vpravo, lícní kosti a horní čelisti vpravo, otevřená rána očního víčka a krajiny kolem oka vpravo, kontuze mozku frontobazálně vpravo, dva drobné epidurální hematomy, poranění Pokračování - 3 - 2Ad 41/2015 zrakového nervu vpravo – slepota PO. Posttraumatická stresová porucha, suspektní změny osobnosti i chování po organickém poškození mozku, insomnie kombinované etiologie, atrofie zrakového nervu, posttraumatická epilepsie. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 24. 8. 2015 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je úraz hlavy, který žalobce utrpěl při autonehodě v únoru 2011. Měl vícečetné zlomeniny kostní struktury hlavy, došlo ke kontuzi mozku a ke vzniku dvou drobných epidurálních hematomů a k poranění zrakového nervu vpravo. V současnosti je funkčním následkem slepota PO, posttraumatická stresová porucha a posttraumatická epilepsie. Součástí stresové poruchy jsou poruchy spánku, tyto jsou ale dle odborného vyšetření kombinované etiologie s podílem nesprávného spánkového režimu. Je vyslovena suspekce i pro organickou poruchu osobnosti – organickou poruchu nálady. Komise hodnotila žalobce 10 – 15 %. Zdravotní postižení žalobce není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Komise neshledala za indikované použití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., a nebyl důvod k taxačnímu navýšení míry poklesu pracovní schopnosti ani ze zdravotních důvodů, ani z důvodu kvalifikačního potenciálu (odst. 1 a odst. 2). Důvody zdravotní nejsou důvodem k navýšení, neboť veškerá zdravotní problematika žalobce je do použitého posudkového kritéria zahrnuta. Ohledně kvalifikačního potenciálu je rozhodné, že žalobce pokračuje ve studiu, a to byť s individuelním studijním plánem, který ve svém důsledku klade na žalobce větší nároky, než jsou nároky na studenty, kteří chodí do školy pravidelně. (6) Komise uzavřela, že posudkové závěry prvoinstančního lékaře Lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení i druhoinstančního lékaře Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení vycházely z objektivně zjištěného zdravotního stavu, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posudkový lékař vycházel ze správného použití posudkových kritérií a zdravotní stav i stupeň invalidity žalobce byly posouzeny v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích prostudovala závěry lékařů vyslovených v předchozích lékařských posudcích včetně lékařských nálezů uplatněných a doplněných v průběhu řízení a provedla i vlastní vyšetření. Nově získané údaje nebyly podkladem pro změnu posudku. Komise rovněž vysvětlila, že skutečnost, že žalobce přestal navštěvovat posilovnu, není nijak posudkově významná, naopak při rozhovoru se žalobcem je zřejmé, že fyzická zátěž nemá vliv na psychické problémy a insomnii, fyzickou zátěž při hraní ping – pongu hodnotil žalobce jako profit pro svůj celkový zdravotní stav. Ani problémy s pravidelným docházením do školy nejsou dle komise důvodem k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobce ukončil druhý ročník svého studia a je i předpoklad, že ve studiu bude pokračovat, byť na základě individuálního studijního plánu. Psychické problémy žalobce jsou na úrovni lehkého funkčního postižení, neurologicky není přítomno postižení motoriky, epilepsie je při léčbě kompenzovaná a nemá na míru poklesu pracovní schopnosti zásadní dopad. Na jednookost je žalobce dobře adaptován. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti se podle legislativy nesčítají. Vždy je pokles pracovní schopnosti stanoven podle nejvýznamnější diagnózy a maximálně lze takto stanovený pokles pracovní schopnosti v případě splnění podmínek stanovených v prováděcím předpise navýšit o 10 %. Komise Pokračování - 4 - 2Ad 41/2015 uzavřela, že u žalobce se nejednalo o invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 25 % a nikoliv potřebných 35 %. Zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti žalobce byly posuzovány na základě podkladů odborných lékařů, a to praktické lékařky v Táboře MUDr. V. z 27. 8. 2014, ze zprávy z hospitalizace z Dětského oddělení Nemocnice České Budějovice ve dnech 9. – 22. 2. 2011, Neurologické dětské ambulance Nemocnice České Budějovice MUDr. D. z 7. 4. 2011, 28. 6. 2011, 10. 10. 2011, 30. 1. 2012 a 10. 1. 2013, ze zprávy klinického psychologa Opařany MUDr. Š. ve dnech 6. – 9. 11. 2012, z Dětské psychiatrické léčebny Opařany, primářky MUDr. H. z 29. 11. 2012, 31. 1. 2013, 1. 10. 2014, ze zprávy Neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Praha MUDr. P. ze dne 19. 12. 2013, hospitalizace 18. – 19. 2. 2014, zprávy z 5. 6. 2014 z Oční ambulance MUDr. P. z Tábora, 17. 7. 2014 z Dětského oddělení Nemocnice Tábor, hospitalizace ve dnech 7. – 11. 2. 2014, Neurologie Tábor MUDr. K. ze dne 19. 8. 2014, 27. 8. 2014 a 5. 2. 2015. Komise dále měla k dispozici nálezy doložené žalobcem z Oční ambulance Tábor MUDr. P. ze 17. 7. 2014, 22. 6. 2015, psychiatrie Tábor MUDr. V. z 13. 4. 2015, z 11. 5. 2015, 16. 6. 2015, kardiologie Nemocnice Tábor N. z 3. 12. 2014. Žalobce byl vyšetřen při jednání komise psychiatričkou MUDr. F. a neuroložkou MUDr. T. z Nemocnice České Budějovice. IV. Právní názor soudu. (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním Pokračování - 5 - 2Ad 41/2015 souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 9. 1. 2015 čj. X, kterým byla zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu z důvodu nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 10. 12. 2014 nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, neboť pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí byly dne 22. 4. 2015 pod čj. X zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že ani novým Pokračování - 6 - 2Ad 41/2015 posudkem o invaliditě nebyl zjištěn jiný závěr, než v řízení na prvním stupni, neboť pokles pracovní schopnosti žalobce byl určen na 25 %, kdy tento stav neodpovídal invaliditě ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. (12) Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z hlediska procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobce v posudku ze dne 24. 8. 2015, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídá stavům uvedeným v kapitole XV, oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a tento pokles stanovila na 25 %. Komise vysvětlila, že dospěla ke stejnému závěru jako lékaři na prvé i druhé instanci, a to na základě lékařské dokumentace a nálezů, které jsou v ní založeny, jakož i na základě lékařské dokumentace a nálezů, které žalobce doplnil v průběhu řízení. Výsledek posouzení byl shodný. (13) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Z těchto důkazů (především posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích) se podává, že se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti jsou následky úrazu hlavy, který žalobce utrpěl při autonehodě v únoru 2011. Komise uvedla, že ohledně kvalifikačního potenciálu žalobce je rozhodné, že pokračuje ve studiích, a to s individuelním studijním plánem, který ve svém důsledku na žalobce klade větší nároky, než jsou kladeny na studenty, kteří do školy dochází pravidelně. Žalobce byl schopen při svých spánkových epizodách a s tím související nepřítomností ve škole následně studijní látku dohnat a ročník dokončit. Posudkoví lékaři správně použili posudková kritéria, kdy zdravotní stav a stupeň invalidity byly posouzeny v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Psychické problémy žalobce jsou na úrovni lehkého funkčního postižení, neurologicky není přítomno postižení motoriky, epilepsie je při léčbě kompenzovaná a nemá na míru poklesu pracovní schopnosti zásadní dopad. Na jednookost je žalobce dobře adaptován. Veškeré následky úrazu byly zhodnoceny při stanovení posudkového kritéria. Zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity, a to ani v případě, že by toto taxační navýšení bylo použito u posudkového kritéria, kterým byl hodnocen prvoinstančně. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobce, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu, byl vysloven závěr, že zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity. Soud proto uzavřel, že tak jak bylo zhodnoceno v lékařských posudcích na základě podkladů, které byly k dispozici, lze vyslovit závěr, že tyto lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, avšak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Pokud by došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, lze nárok na invalidní důchod znovu uplatnit nově podanou žádostí. V. Závěr, náklady řízení. Pokračování - 7 - 2Ad 41/2015 (14) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobce zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce žádnému stupni invalidity neodpovídal. (15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. října 2015 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.