2 Ad 48/2014
č. j. 2 Ad 48/2014-23
PŘEHODNOCENO NSS 3 Ads 40/2015-19- KS Č. Budějovice 2 Ad 48/2014-23
- NSS 3 Ads 40/2015-19
Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí žalované o výši starobního důchodu pro vady řízení, protože bylo založeno na nesprávném zjištění skutečnosti. Soud vysvětlil, že evidenční list o zaměstnání v roce 1980 je vadný, protože pracovní poměr skončil 30. června a žalobkyně nebyla v druhé polovině roku zaměstnána. Základním důvodem bylo, že rozhodnutí se opíralo o nesprávné potvrzení o zaměstnání, které bylo v rozporu s pracovní smlouvou a trestním rozsudkem. Soud výsledně věc vrátil k dalšímu řízení, aby bylo správně stanoveno rozhodné období pro výpočet důchodu.
Právní věta
V řízení ve věcech důchodového pojištění je třeba zjistit skutečný stav věci a pro ten účel předložené důkazy zhodnotit. Z evidenčního listu zaměstnavatele nelze vycházet, jestliže jinými předloženými důkazy je vyvrácena správnost údajů v této listině obsažených.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně E . S . , bytem W., R. 56/55, R., zast. Mgr. Vladimírem Robešem, advokátem v Mikulově, Alfonse Muchy 3, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014, čj. X, takto:
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 25. 6. 2014, čj. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.600 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 22. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované 25. 6. 2014, čj. X, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí v záležitosti starobního důchodu změněno v označení čísla jednacího a ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se uvádí, že žalobkyně podala žádost o úpravu výše starobního důchodu žalobkyně podle předpisů komunitárního práva. Dne 28. 7. 1980 byl žalobkyni udělen azyl v Rakousku, tam byla přihlášena k pobytu a od října 1980 v Rakousku pracovala. Takto odpracovaná doba z roku 1980 byla v Rakousku pro účely stanovení starobního důchodu započítána. To dokládá, že potvrzení školského úřadu o zaměstnání žalobkyně, které mělo trvat do konce roku 1980, je chybné a nepravdivé. To žalobkyně prokazovala pracovní smlouvou uzavřenou mezi odborem školství Národního výboru Brno z 31. 3. 1980, podle které pracovní poměr skončil 30. 6. 1980. Proto je vyloučeno, aby se v následném období jednalo do závěru roku 1980 o neplacené volno. Na tyto rozpory nebylo žalovanou reagováno. Při koordinaci výpočtů s rakouským nositelem pojištění muselo být zjevné, že v II. polovině roku 1980 se zápočtové doby překrývají. Tím se stalo, že vyměřovací základ se chybně opíral o výsledný příjem z roku 1980. Žalobkyně odmítá možnost postupovat podle zfalšovaného dokumentu z 8. 7. 1980, jímž je dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy. O účelu a důvodech falzifikátu spekulovat nechce. Faktem zůstává, že republiku opustila dne 28. 6. 1980. To ostatně dokládá i rozhodnutí trestního soudu z 18. 3. 1981. Proto dovozuje, že je vyloučeno, aby při devatenáctileté době pojištění činil starobní důchod 2.627 Kč i s přihlédnutím k předčasnému odchodu do důchodu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Celý kalendářní rok 1980 je krytý dobou pojištění získanou podle právních předpisů, což vyplývá z evidenčního listu vystaveného Magistrátem města Brna, který žalovaná obdržela dne 10. 12. 2002. Dobou pojištění je i vykázaná doba zaměstnání včetně období, kdy zaměstnanec měl neplacené volno. K tomu je žalovaná povinna přihlédnout i přesto, že faktický výkon zaměstnání netrval a doba pojištění byla zaměstnavatelem potvrzena. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že opakovaně požadovala opravu údaje o tom, že doba pobytu žalobkyně na území republiky skončila 30. 6. 1980. Nezakládá se na pravdě, že pracovní smlouva žalobkyně byla prodloužena s falšovaným podpisem v době, kdy pobývala v Rakousku. K této skutečnosti se žalovaná z nepochopitelných důvodů nevyjadřuje. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobkyně podala dne 24. 3. 2014 žádost o přezkoumání výše starobního důchodu s odkazem na článek 87 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004. Tato žádost byla rozhodnutím ze dne 8. 4. 2014 zamítnuta. Bylo vycházeno z toho, že v českém pojištění žalobkyně získala 7039 dnů. Plná výše procentní výměry důchodu by činila 4.761 Kč. Průměrný denní indexovaný výdělek dosahovaný za jednotlivé dny, ve kterých trvalo pojištění spojené s výdělečnou činností v jiném členském státě, činí 156,5028 Kč. Základem pro výpočet průměrného výdělku byl vyměřovací základ získaný v roce 1980. Doba pojištění a vyměřovací základ za rok 1980 byl započítán na základě evidenčního listu důchodového pojištění vystavený Magistrátem města Brna, odbor školství, mládeže a tělovýchovy. Rozhodnutí obsahuje výpočet výše důchodu. Žalobkyně doložila rozhodnutí z 28. 7. 1980 rakouského úřadu o udělení azylu, písemnosti dokládající přihlášky k pobytu v Rakousku v II. polovině 1980, dále doložila zaměstnání v Rakousku z II. poloviny roku 1980. Podle pracovní smlouvy z 31. 3. 1980 uzavřené mezi Národním výborem města Brna a žalobkyní vznikl dne 1. 4. 1980 pracovní poměr uzavřený do 30. 6. 1980. Školský úřad Brno vydal dne 6. 1. 2000 potvrzení o době zaměstnání, ve kterém se uvádí, že žalobkyně byla zaměstnána u školského úřadu od 1. 1. 1980 do 31. 12. 1980. V této době od 16. 7. 1980 do 24. 12. 1980 a od 27. 12. 1980 do 31. 12. 1980 měla neplacené volno. Ve spise je založen rozsudek Městského soudu v Brně z 27. 11. 1980 sp. zn. 5T 397/80, jímž žalobkyně s manželem byli uznáni vinným trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zák., protože dne 28. 6. 1980 odcestovali na základě řádných cestovních dokladů do Jugoslávie k patnácti dennímu turistickému zájezdu, zpět se však v termínu nevrátili a od 15. 7. 1980 se zdržují v zahraničí bez souhlasů československých úřadů. Žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a dále jí byl uložen trest propadnutí majetku. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalobkyně sdělila rodičům, že do republiky se zpět nevrátí a zůstanou v Rakousku. Dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy uzavřená dne 8. 7. 1980 mezi Národním výborem města Brna a žalobkyní prodloužila pracovní smlouvu uvedenou v předchozí pasáži rozsudku na dobu neurčitou. V rubrice podpis pracovníka je uveden nečitelný podpis. Ve včas uplatněných námitkách žalobkyně brojila proti výpočtu výše starobního důchodu, kdy bylo vycházeno z toho, že pracovní doba žalobkyně skončila k 31. 12. 1980. Zdůraznila, že potvrzení školského úřadu je vadné. Dále poukázala na délku doby pojištění a tomu neodpovídající starobní důchod. Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, které změnilo v prvostupňovém rozhodnutí jednací číslo. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Popisuje se, jakým způsobem byl starobní důchod vypočten, vyměřovací základ, z něhož byl průměrný indexovaný výdělek vypočten, je vyměřovací základ získaný v roce 1980. Tento celý kalendářní rok je kryt dobou pojištění získanou podle českých právních předpisů, což vyplývá z evidenčního listu vystaveného Magistrátem města Brna. Podle předpisů platných před rokem 1996 se za dobu pojištění považovala doba vykázaná jako zaměstnání, včetně období, kdy měl zaměstnanec neplacené volno. K hodnocení doby pojištění byla žalovaná povinna za předpokladu, že faktický výkon zaměstnání netrval, pokud je tato doba pojištění zaměstnavatelem potvrzena. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je poživatelkou starobního důchodu v České republice a Rakouské republice ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Se zřetelem k ustanovení článku 87 odst. 5 nařízení požádala o přezkoumání rozhodnutí o starobním důchodu. Pro stanovení výše starobního důchodu má význam určení rozhodného období a průměrný výdělek v tomto období dosahovaný. Rozhodným obdobím podle § 18 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, pokud se nadále nestanoví jinak. Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce, prodlužuje se rozhodné období před rokem 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok (§ 18 odst. 4 zákona). Žalobkyně nezískala žádný kalendářní rok s vyměřovacím základem po roce 1986. Je proto zapotřebí zjistit, je-li tu z doby před rokem 1986 kalendářní rok s vyměřovacím základem. Žalovaná vyšla ze zjištění, že celým kalendářním rokem krytým dobou pojištění podle českých právních předpisů je rok 1980. Toto své zjištění opřela o evidenční list vystavený Magistrátem města Brna, kterým je potvrzeno zaměstnání žalobkyně na území české republiky po celou dobu tohoto kalendářního roku, z čehož doba od 16. 7. 1980 do 31. 12. 1980 je označena jako neplacené volno. Obsah tohoto potvrzení je však v rozporu s dalšími ve spise založenými důkazy. Je tu především pracovní smlouva žalobkyně uzavřená dne 31. 3. 1980, kterou byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 30. 6. 1980 s nárokem na adekvátní díl řádné dovolené v trvání 12 pracovních dnů. Dohoda o změně pracovní smlouvy je datována 8. 7. 1980. Pracovní poměr se mění na dobu neurčitou a podpis pracovníka připojený k dohodě o změně pracovní smlouvy je zcela odlišný od podpisu v prve uvedené pracovní smlouvě na dobu určitou. Rozsudkem trestního soudu z listopadu 1980 je prokázáno, že žalobkyně odcestovala dne 28. 6. 1980 z České republiky a v době, kdy měla dne 8. 7. 1980 uzavírat dohodou o změně pracovní smlouvy, byla prokazatelně v Rakousku v azylové proceduře a tam přihlášena. Jestliže se žalobkyně dne 8. 7. 1980 nacházela v Rakousku, pak nemohla tento den v Brně uzavřít dohodu o změně pracovní smlouvy. Pracovní poměr žalobkyně tudíž zcela prokazatelně skončil uplynutím doby podle pracovní smlouvy na dobu určitou. Ukončením pracovního poměru na dobu určitou netrval žádný pracovně právní vztah žalobkyně k tehdejšímu Národnímu výboru města Brna, školskému odboru, proto v II. polovině roku 1980 nebyla v pracovně právním vztahu k tomuto subjektu a ten jí nemohl udělit pracovní volno z vlastního rozhodnutí. Potvrzení o celoroční době trvání zaměstnání žalobkyně v roce 1980 vydané Magistrátem města Brna je nesprávné a odporuje prve uvedeným důkazům, přitom napadené rozhodnutí se popírá právě o tento důkaz a při výpočtu výše důchodu vychází z toho, že rok 1980 je kalendářním rokem s vyměřovacím základem, přičemž nárok na hrubou mzdu podléhající dani ze mzdy podle předpisů platných v roce 1980 žalobkyně měla po dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou. V další části roku pak čerpala neplacené volno. Pro prve uvedené důvody je evidenční list vystavený Magistrátem města Brna vadný a rozhodnutí o něj nelze opírat. Faktický výkon zaměstnání netrval pro neplacené volno, ale z důvodu, že pracovní poměr na dobu určitou byl ukončen a k žádné novaci pracovní smlouvy nedošlo, protože pro nepřítomnost žalobkyně v tehdejším Československu se tak stát nemohlo, což prokazují prve uvedené listinné důkazy. Žalobkyně pobírala hrubou mzdu do 30. 6. 1980, do 16. 7. 1980 jí pak příslušela náhrada za dovolenou. V II. polovině roku v pracovním poměru k Národnímu výboru města Brna nebyla a neměla od tohoto úřadu ani od jiného zaměstnavatele neplacené volno. Jiná argumentace odůvodňující právní zjištěn, že rokem s vyměřovacím základem žalobkyně je rok 1980, v rozhodnutí obsažena není. Protože úsudek o tom, že tímto rokem je právě rok 1980, jestliže po celou tuto dobu mělo trvat zaměstnání žalobkyně, ať již s příjmem hrubé mzdy podléhající dani či neplaceným volnem nebo bez příjmu pro čerpání neplaceného volna, je vadný a opírá se o nesprávně zjištěný skutkový stav pro chybné hodnocení důkazů. I pro řízení ve věcech důchodového pojištění se ve smyslu § 108 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění se uplatňuje správní řád. Ten svým ustanovením § 3 ukládá zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a za tím účelem je na správním orgánu provést důkazní řízení. Ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazů využít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a takto opatřené podklady pak správní orgán hodnotí postupem podle 50 odst. 4 zákona. Potvrzení zaměstnavatele o zaměstnání a pracovním volnu žalobkyně v roce 1980 však zůstalo v souvislosti s dalšími listinnými podklady předloženými žalobkyní nezhodnoceno. Právě pro vadný postup při dokazování byl skutkový stav ohledně zaměstnání žalobkyně v roce 1980 zjištěn nesprávně. To pak má význam pro úsudek o tom, je-li označený kalendářní rok rozhodným obdobím, což má pak další konsekvence pro zjištění vyměřovací základu a následně výpočet výše starobního důchodu. Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s prve uvedenými právními předpisy. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 2.600 Kč, představující odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 1.000 Kč a 2 x režijní paušál po 300 Kč. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nabylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. února 2015 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v . r . Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.