2 Ad 50/2013
č. j. 2 Ad 50/2013-36
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
2Ad 50/2013 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce J.K., bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného sp. zn. SZ/1037/2013/9S-JČK, č.j. MPSV-UM/8601/13/9S-JČK ze dne 24.6.2013, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného shora uvedené spisové značky, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29.5.2013, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o dávku státní sociální podpory, o příspěvek na bydlení ode dne 1.1.2013. Žalobce v žalobě popisuje průběh správního řízení. Považuje za nesprávný závěr žalovaného, že není nájemcem předmětného bytu, neboť dne 6.6.2012 vyslovil neplatnost nájemní smlouvy ze dne 31.12.2011, což řádně doložil. Nájem bytu nadále trvá. Žalobce má za to, že správnímu orgánu nenáleží rozhodovat o platnosti či neplatnosti nájemního vztahu. Majitel nemovitosti P.R. doložil neplatnou nájemní smlouvu, o její neplatnosti byl písemně Pokračování - 2 - 2Ad 50/2013 vyrozuměn. Pronajímatel nepodal žalobu na vyklizení bytu, z důvodu jeho užívání bez právního důvodu, z čehož plyne, že nájemní vztah nadále trvá za původních sjednaných podmínek. Žalovaný překročil svou pravomoc, jestliže rozhodoval ve věci, která mu nenáleží. Nesprávně odkázal na jediný důkaz, který je však nedostatečný, nesprávný a neprůkazný, a proto zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Z rozhodnutí není zřejmé na základě jakých konkrétních důkazů dospěl žalovaný k rozhodnutí, kromě rozporovaného tvrzení o ukončeném nájemním vztahu. Řádně se nevypořádal s námitkami žalobce. Nepřijal jeho důkazy. Žalovaný nesprávně převzal důkaz pouze jedné strany nájemního vztahu, na kterém založil celé rozhodnutí a důkazy žalobce odmítl. Tím porušil zásadu materiální pravdy a právo občana na spravedlivý proces. Žalovaný nesprávně převzal argumentaci prvoinstančního orgánu a učinil stejné chybné závěry. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť z nájemní smlouvy vyplývá, že žalobce měl sjednán nájem bytu na dobu určitou, od 1.1.2012 do 31.12.2012, s předpokladem dalšího prodloužení smlouvy. Z písemného sdělení ze dne 29.10.2012 adresované žalobci vyplývá, že nájemní smlouva na rok 2013 z důvodu rekonstrukce domu nemůže být prodloužená, a proto zaniká ke dni 31.12.2012. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu. Úřad práce při svém rozhodování vycházel z tohoto ustanovení a zkoumal zejména, zda byl prokázán nájemní vztah k bytu , na který byla podána žádost o příspěvek na bydlení a dospěl k závěru, že žalobce nájemcem bytu od 1.1.2013 není. Žalobce ve svých vyjádřeních uváděl, že nová nájemní smlouva není platná, ovšem žádné soudní řízení o platnosti či neplatnosti nově uzavřené nájemní smlouvy není žalovanému známo. Z doložené spisové dokumentace toto nevyplývá, proto bylo napadené rozhodnutí úřadu práce potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce si podal dne 26.3.2013 žádost o příspěvek na bydlení, a to od 1.1.2013, ve které uvedl, že je nájemcem bytu na adrese Lázeňská 1344/59, Dobrá Voda u Českých Budějovic. K žádosti doložil doklady o výši nákladů na bydlení a namísto nájemní smlouvy předložil oznámení změny majitele bytového domu ze dne 4.9.1995, ve kterém mu bylo původním majitelem domu sděleno, že došlo ke změně vlastníka. Žalobce tedy v žádosti o příspěvek na bydlení nedoložil platnou nájemní smlouvu za předmětné období, na které žádal o přiznání dávky, byla mu proto Úřadem práce ČR, krajskou pobočkou v Českých Budějovicích zaslána výzva, aby doložil nájemní smlouvu za období od 1.1.2013 do 30.6.2013. Žalobce reagoval na výzvu sdělením ze dne 8.4.2013, ve kterém uvedl, že trvá na tom, že doložené oznámení změny majitele domu je dostačující pro prokázání existence nájemního vztahu na dobu neurčitou. Žalobci proto byla zaslána další výzva, aby doložil nájemní smlouvu od 1.1.2013 do 30.6.2013. K opětovné výzvě bylo žalobcem sděleno, že trvá na existence nájemního vztahu, neboť bylo možné sjednat nájemní smlouvu ústní formou a že majitel objektu předával nájemníkovi pouze vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Příslušné dokumenty má úřad k dispozici od data podání žádosti o tento příspěvek. Pokračování - 3 - 2Ad 50/2013 K výzvě úřadu práce vlastník nemovitosti P.R. doložil smlouvu o nájmu bytu na adrese Lázeňská 59, v Dobré Vodě u Českých Budějovic, kterou uzavřel dne 31.12.2011 se žalobcem. Dle nájemní smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou, a to od 1.1.2012 do 31.12.2012 s dalším předpokládaným prodloužením. Ze sdělení datovaného dnem 29.10.2012 vyplývá, že majitel domu P.R. žalobci sdělil, že vzhledem k nutným opravám a rekonstrukci domu na Lázeňské ulici č. 59, v Dobré Vodě u Českých Budějovic, nelze prodloužit nájemní smlouvu na rok 2013, proto ke dni 31.12.2012 zaniká. Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Českých Budějovicích dne 29.5.2013 vydal rozhodnutí, kterým žádost žalobce o dávku státní sociální podpory, o příspěvek na bydlení ode dne 1.1.2013 zamítl s odůvodněním, že žalobci byla nájemní smlouva ukončena k 31.12.2012, proto není splněna základní podmínka pro přiznání příspěvku na bydlení. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V odvolání vyslovil nesouhlas s právním názorem úřadu práce ohledně posouzení platnosti či neplatnosti nájemního vztahu s tím, že toto posouzení může provádět pouze soud. Žalobce vstoupil do všech práv a povinností s nájmem bytu souvisejících, a to s přechodem nájmu ze zákona po smrti otce. V roce 1995 převzal majitel dům se všemi právy a povinnostmi s nájmem bytů souvisejícími. Do roku 1995 bylo možné sjednat nájemní vztah i ústně. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že žalobci nájemní smlouva skončila ke dni 31.12.2012. Nebyl shledán důvod nájemní smlouvu zpochybňovat, neboť platnost či neplatnost nájemní smlouvy může posoudit pouze soud. Odvolací orgán neshledal žádné pochybení ze strany úřadu práce, který žádost žalobce o dávku sociální státní podpory příspěvek na bydlení zamítl, jestliže žalobce není nájemcem bytu od 1.1.2013. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť byly dostatečným způsobem vyloženy důvody rozhodnutí a z jeho konstrukce lze seznat, jak se žalovaný vypořádal s žalobními body. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, ovšem neuvádí v čem je jím nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů spatřována, s jakou konkrétní námitkou se žalovaný nevypořádal a jaký důkaz nebyl ze strany žalovaného zhodnocen. Z napadeného rozhodnutí je zřejmo z jakého důvodu nebylo žádosti žalobce vyhověno, respektive z jakého důvodu bylo odvolání žalobce zamítnuto, tedy že nebyl nájemcem bytu od 1.1.2013, a proto nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na bydlení ve smyslu § 24 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. K věci samé soud uvádí, že rozsah státní sociální podpory a vymezení okruhu osob, které mohou při splnění zákonných podmínek z podpory státu benefitovat, je záležitostí sociální politiky státu, tedy prioritně moci zákonodárné. Je tedy na vůli zákonodárce, jakým způsobem stanoví rozsah a vymezí podmínky státní sociální podpory. Příspěvek na bydlení je obligatorní peněžitou opakující se dávkou státní sociální podpory, která je poskytována v závislosti na příjmu. Ustanovení § 24 zákona o státní sociální podpoře vymezuje podmínky nároku na příspěvek na bydlení. Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 a na území Hlavního města Prahy koeficientu Pokračování - 4 - 2Ad 50/2013 0,35 a za b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 a na území Hlavního města Prahy koeficientu 0,35 není vyšší částka normativních nákladů na bydlení. Nárok na tuto dávku byl tedy hmotněprávně vymezen podmínkami vlastnictví nebo nájemním vztahem k bytu, v němž je žadatel hlášen k trvalému pobytu a rozhodného příjmu v rodině vymezeného § 24 odst. 1 písm. a) a b) zákona o státní sociální podpoře. Klíčová v projednávané věci je skutečnost, zda žalobce je nájemcem bytu ode dne 1.1.2013, tedy od data, kdy žalobce se domáhá přiznání příspěvku na bydlení. Z § 24 zákona o státní podpoře vyplývá, že má nárok na příspěvek na bydlení vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, přičemž k žádosti o dávku je třeba přiložit doklad, z něhož lze ověřit existenci nájemního nebo vlastnického vztahu k bytu. Z toho vyplývá, že dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení lze přiznat pouze osobě, která byt užívá na základě nájemní smlouvy. V daném případě žalobce doklad o tom, že je nájemcem bytem od 1.1.2013 nedoložil. K výzvě úřadu práce předložil oznámení změny majitele bytového domu ze dne 4.9.1995, ve kterém bylo žalobci sděleno, že se majitelem objektu, ve kterém byl žalobce nájemcem bytu, stal P.R., J.R. a C.R., kterým byla předána jeho nájemní smlouva. Vlastník nemovitosti, ve kterém se předmětný byt, jehož nájemcem údajně měl být žalobce, předložil nájemní smlouvu na dobu určitou, a to ode dne 1.1.2012 do 31.12.2012. Dle jeho sdělení nebyla nájemní smlouva prodloužena od 1.1.2013 z důvodu rekonstrukce nemovitosti, což bylo žalobci sděleno dne 29.10.2012. Z těchto důkazů zajištěných ve správním řízení je tedy zřejmé, že žalobce není od 1.1.2013 nájemcem předmětného bytu. Správní orgány obou stupňů dostatečně zjistily skutkový stav a věc správně posoudily i po právní stránce. Při zkoumání toho, zda žadatel o sociální dávku splňuje zákonné předpoklady pro její přiznání, opakovaně vyzývaly žalobce k doložení , že je od 1.1.2013 nájemcem bytu, což žalobce žádným důkazem nedoložil, pouze tvrdil, že nájemní vztah trvá, a to na základě oznámení z roku 1995 původního vlastníka nemovitosti, aniž doložil nájemní smlouvu s původním pronajímatelem. Doložené oznámení není dostačující pro prokázání existence nájemního vztahu na dobu neurčitou, jestliže žalobce následně uzavřel s novým majitelem domu nájemní smlouvu na dobu určitou, o které dosud nebylo soudně rozhodnuto, že je neplatná. Nebylo ani zjištěno, že by se žalobce domáhal u soudu určení neplatnosti předmětné nájemní smlouvy. V rámci správního řízení, ani v řízení o žalobě před správním soudem nelze se zabývat platností či neplatností předmětné nájemní smlouvy, neboť tato pravomoc je dána soudům v občanskoprávním řízení. Žalovaný proto nepochybil, jestliže zamítl odvolání žalobce proti věcně a právně správnému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který dospěl k závěru, že žalobce nájemcem bytu od 1.1.2013 není. Správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnut, aniž by byl vázán jen návrhy účastníků. Správní orgán se tímto ustanovením řídil, jestliže kontaktoval vlastníka nemovitosti, od kterého vyžádal důkazy ohledně trvání nájemní smlouvy v případě, že žalobce ani na základě opakovaných výzev nájemní smlouvu nepředložil. Jestliže žalobce není nájemcem bytu, jeho právní postavení nezakládá nárok na poskytnutí příspěvku na bydlení podle § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., které mimo jiné podmiňuje nárok na tento příspěvek existencí nájemního vztahu k bytu. Žalovaný proto správně aplikoval ust. § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, neboť žalobci skončila nájemní smlouva ke dni 31.12.2012. Žalobce dokládá, že byt užívá a řádně hradí nájem a Pokračování - 5 - 2Ad 50/2013 poplatky za služby, z čehož plyne, že i po skončení nájemní smlouvy plní své povinnosti vůči pronajímateli a byt nadále užívá. Užívání bytu žalobcem ovšem nelze považovat za oprávněné, jestliže nájemní poměr skončil a není vedeno občanskoprávní řízení ohledně existence nájemního poměru, jak je žalobcem tvrzeno, proto žalovaný správně posoudil právní otázku ohledně nároku na příspěvek na bydlení. Soud poznamenává, že jestliže žalobce uzavřel nájemní smlouvu na dobu určitou, od 1.1.2013 užívá byt bez právního důvodu a při vedení sporu o vyklizení ze strany pronajímatele by mu nenáležela, v případě uložení povinnosti byt vyklidit, bytová náhrada. Jestliže žalobce není vlastníkem či nájemcem bytu ani nájemcem obytné místnosti v zařízení k určení trvalému bydlení podle zvláštního právního předpisu ( § 717 obč. zák.) nesplňuje jednu z podmínek pro přiznání příspěvku na bydlení podle § 24 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Takto bylo judikováno i Nejvyšším správním soudem v rozsudku č.j. 4Ads 132/2010 – 96. V rámci tohoto řízení nelze řešit existenci trvání nájemního poměru, neboť tato otázka musí být řešena v samostatném soudním civilním řízení, soud rozhodující ve správním soudnictví není oprávněn vést o trvání nájemního poměru dokazování. Správní soud může proto pouze vycházet z rozsudku vydaného v civilním řízení, kde účastníkem ohledně trvání nájemního vztahu by byl, jak žalobce, tak jeho pronajímatel. Jelikož žalobce není vlastníkem ani nájemcem uvedeného bytu, nevznikl mu nárok na příspěvek na bydlení, a proto žalovaný nepochybil, jestliže odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zamítl. Ustanovení § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře v daném případě aplikovat nelze, neboť dle druhého odstavce uvedeného ustanovení se za dobu trvání nájemního vztahu považuje pro účely nároku na příspěvek na bydlení i doba mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu podle § 712 obč. zák., doba od zániku členství v bytovém družstvu do zajištění bytové náhrady podle § 714 občanského zákoníku, pokud taková náhrada náleží. Z uvedeného je zřejmo, že toto ustanovení na daný případ, kdy žalobci skončil nájemní poměr uplynutím nájemní smlouvy, nedopadá. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 6 - 2Ad 50/2013 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25.listopadu 2013 Mgr. Helena N u t i l o v á, v.r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.