2 Ad 50/2014
č. j. 2 Ad 50/2014-27
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
2Ad 50/2014 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně K.Š . bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne X, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 26. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím, odpůrce po prostudování zdravotní dokumentace, zvolil dolní hranici taxace poklesu pracovní schopnosti, tj. 30 %. Horní hranice nebyla zvolena s ohledem na vykonání maturitní zkoušky v oboru kosmetička. Tuto zkoušku však žalobkyně složila až na druhý pokus. I devátý ročník základní školy Pokračování -2- 2Ad 50/2014 musela ze zdravotních důvodů opakovat. V současné době pracuje manuálně v továrně společnosti Schneider Electric CZ, s.r.o. jako operátor výroby. Ze zdravotních důvodů, ke kterým nebylo posudkovým lékařem přihlédnuto, je nucena brát si v práci volno, neboť při zátěžových situacích se zdravotní stav zhoršuje a není schopna práci dokončit v požadované kvalitě a čase. Pracovní poměr zaměstnavatel uzavírá pouze na dobu určitou. Od května roku 2013 byla evidována již třikrát na úřadu práce. Přerušování pracovního poměru v důsledku zdravotního stavu po psychické stránce se zhoršuje. Z toho důvodu se pokusila vyhledat psychiatra, který diagnostikoval onemocnění, které původní lékař nebyl schopen určit. Má za to, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci, a proto navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované (3) Žalovaná uvedla, že pokud nebyla žalobkyně uznána podkladovým posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení, ani dalším posudkem České správy sociálního zabezpečení vyhotoveným v námitkovém řízení invalidní v žádném stupni invalidity, bylo napadené rozhodnutí vydáno zcela v souladu se zákonem. Rozhodnutí o námitkách je obsáhle a dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny konkretizované lékařské zprávy, z nichž bylo vycházeno, jakož i posudková rozvaha. Česká zpráva se vypořádala s uplatněnými námitkami. Závěr posudku byl převzat do odůvodnění rozhodnutí o námitkách, na které bylo žalovanou stranou plně odkázáno. Posudkové řízení bylo zcela objektivní. Současně je poukazováno na to, že subjektivní úvahy žalobkyně nejsou důvodem pro přiznání invalidity, neboť invalidita musí být podložena zjištěným zdravotním stavem a posouzena podle platné vyhlášky o invaliditě. S ohledem na žalobkyni vznesené námitky žalovaná navrhla vypracování posudku u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který znovu posoudí zdravotní stav žalobkyně a rozhodne dle právní úpravy. Rozhodnutí žalovaná ponechala na výsledku posouzení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a na úvaze soudu. III. Obsah správních spisů, včetně důkazu doplněného soudem (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 22. 4. 2014, který při konstatované diagnóze porucha osobnosti, akcentovaná, patická až schizoidní určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole V, položka 7, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje pokles pracovní schopnosti ve výši 10 %. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky lékař nezměnil. Uzavřel, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nejde ani o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 5. 5. 2014 čj. 915 309 1618 rozhodla tak, že žalobkyni se žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů zamítá. Žalobkyně podala proti rozhodnutí dne 15. 5. 2014 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobkyně vydané rozhodnutí a došla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě ze dne 17. 6. 2014 bylo zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který omezuje její fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. V rozhodnutí Pokračování -3- 2Ad 50/2014 je uvedeno, že stanovený pokles pracovní schopnosti je plně odpovídající celkovému postižení pracovního potenciálu. Horní hranici lékař nezvolil, jednak s ohledem na kvalifikační potenciál a dále pro skutečnost, že žalobkyně nemá jiné posudkově významné komorbidity. Osobní struktura je dostatečně zhodnocena již samotnou volbou posudkového kritéria. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v malé funkčně nevýznamné míře. Rozhodnutí se vypořádalo i se skutečností, že žalobkyně byla opakovaně přijata ke stejnému zaměstnavateli, což svědčí i o její dobré pracovní zařaditelnosti i přes její zhoršenou pracovní a sociální adaptabilitu. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 10. 10. 2014 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je onemocnění psychotického charakteru, paranoidní schizofrenie s jedinou atakou v roce 2006 na bázi osobnostní poruchy, jejíž příznaky nyní dominují. Psychotické onemocnění je při pravidelné ambulantní léčbě a medikaci dlouhodobě plně v remisi bez reziduálních psychotických příznaků. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 3b, přílohy k zákonu č. 359/2009 Sb. Jde o lehké postižení s lehce sníženou úrovní sociálního fungování, s jedinou atakou s plnou remisí, dlouhodobou stabilizací. Projevy osobnostní poruchy jsou srovnatelné s lehkou reziduální symptomatikou. Zde je uvedeno rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 15 až 20 %. Komise volila horní hranici 20 %, vzhledem k míře obtíží v sociálním fungování. Komise nepovažuje onemocnění za středně těžké podle položky 3c, protože není přítomna reziduální psychotická symptomatika v pravém slova smyslu a úroveň sociálního fungování není snížena značnou měrou. Posudková komise zařadila shodně s Českou správou sociálního zabezpečení námitkovým řízením onemocnění žalobkyně pod schizofrenní poruchy. Oba posudky považují samotné psychotické onemocnění za lehké. Česká správa sociálního zabezpečení hraničně využila položky 3c pro střední postižení z důvodu osobnostní poruchy žalobkyně. Posudková komise ministerstva práce a sociálních věcí se však domnívá, že při absenci reziduálních příznaků v pravém slova smyslu, by stav odpovídal minimálnímu postižení podle položky 3a, jelikož příznaky osobnostní poruchy jsou naroveň lehké reziduální symptomatice, použila komise položku pro postižení lehká položku 3b. U žalobkyně dlouhodobě dominuje osobností porucha, a proto je možno podřadit i pod položku 7, téže kapitoly – poruchy osobnosti. Komise však považuje zařazení pod schizofrenní poruchy za výstižnější a také při lehkém postižení je tato položka pro žalobkyni výhodnější. Komise uvedla, že podkladovou dokumentaci považuje za plně dostačující, neboť obsahuje vyčerpávající zprávu psychiatra, který měl žalobkyni v dlouhodobé péči od roku 2011. U psychicky nemocných je dlouhodobé sledování velmi důležité a z toho důvodu komise považuje dokumentaci MUDr. J.P. za vypovídající. Zabývala se i psychiatrickým nálezem nového ošetřujícího psychiatra, který žalobkyně doložila, MUDr. J. H. Svým obsahem a závěry se nálezy obou lékařů nikterak neliší. V obou je konstatováno, že prodělala psychotickou ataku a od té doby trvá remise. Nejsou přítomny psychotické fenomény. Žalobkyně trpí osobnostní poruchou, selhává při zátěži s příznaky anxiózně depresivními. Záchvaty úzkosti překračují meze tolerance, což označuje MUDr. J. H. jako stropky. Jiné komplikace zpráva neuvádí a intelekt hodnotí jako hraniční. Komise zohlednila, jak proběhlou psychotickou ataku, tak i osobnostní poruchu. Podle požadavků posudkových kritérií jde o poruchu lehkou a vzhledem k míře potíží používá horní hranice rozmezí, nehledě na kvalifikaci. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně Pokračování -4- 2Ad 50/2014 o 35 %. Komise totiž určila, že pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 20 %. Svůj závěr vyslovila komise na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to vyšetření žalobkyně v komisi odborným psychiatrem MUDr. J. .T, na základě lékařského nálezu praktického lékaře MUDr. M. L. z Písku, zprávy MUDr. J.P. z Písku ze dne 20. 3. 2014, MUDr. J.H. z Písku ze dne 7. 10. 2014, psychologického vyšetření Mgr. V.S. z 23. 5. 2014 a dále ze zpráv MUDr. J. P. z hospitalizace od 11. 10. 2006 do 23. 2. 2007. Ze zprávy MUDr. I. B. z 29. 8. 2011, ze zpráv MUDr. J. P. z 29. 8. 2011, 14. 4. 2014, 15. 5. 2014. IV. Právní názor soudu. (6) V dané záležitosti postupoval soud podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (7) Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnost v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost ze zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňuje vykonávat výdělečnou činností bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (8) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 5. 5. 2014 č. 915 309 1618, kterým jí byla zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu podle § 38 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Námitky žalobkyně byly rozhodnutím ze dne 4. 7. 2014 čj. 915 309 1618/43091-ŘT zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. 915 309 1618 ze dne Pokračování -5- 2Ad 50/2014 5. 5. 2014 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 4. 2014 nebyla žalobkyně invalidní, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 10 %. Obdobný závěr byl vysloven posudkem o invaliditě ze dne 17. 6. 2014 vypracovaným posuzujícím lékařem České správy sociálního zabezpečení, ve kterém lékař dospěl k závěru, při volbě horní hranice taxace, že pokles pracovní schopnosti činil 30 %. (9) K obdobnému závěru dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 10. 10. 2014, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V položka 3b přílohy k zákonu č. 359/2009 Sb., kde je uvedeno rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 15 – 20 %. Komise zvolila vzhledem k míře obtíží v sociálním fungování horní hranici, a to 20 %. Současně komise uvedla, že onemocnění žalobkyně nepovažuje za středně těžké podle položky 3c, neboť není přítomna reziduální psychotická symptomatika v pravém slova smyslu a úroveň sociálního fungování není snížena značnou měrou. Komise uzavřela shodně jako lékaři České správy sociálního zabezpečení, že žalobkyně není invalidní. Samotné psychotické onemocnění je považováno za lehké. Žalobkyně pracuje v plném úvazku, odborník nemá námitky ani proti směnnému provozu či noční práci. Bylo zdůrazněno, že v případě žalobkyně se jedná o stabilizovaný zdravotní stav. Komise při vyslovení závěru vycházela především z odborné dokumentace MUDr. J. P., kterou považuje za vypovídající a zároveň se zabývala i novým nálezem ošetřující psychiatričky MUDr. J. H. Komise zdůraznila, že se svým obsahem a závěry nálezy obou odborných lékařů nikterak neliší, neboť v obou těchto zprávách je uvedeno, že žalobkyně prodělala psychotickou ataku a od té doby trvá remise. Nejsou přítomny psychotické fenomény. Žalobkyně trpí osobnostní poruchou, selhává v zátěži s příznaky anxiózně depresivními. MUDr. J. H. záchvaty úzkosti překračující meze tolerance označila jako stropky, jiné komplikace však zpráva neuvádí. Intelekt je hodnocen jako hraniční. Komise zhodnotila proběhlou psychotickou ataku i osobnostní poruchu podle požadavků posudkových kritérií a uzavřela, že jedná se o poruchu lehkou a vzhledem k míře potíží použila horní hranici rozmezí nehledě na kvalifikaci žalobkyně. (10) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny v řízení před správním orgánem. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně nedostavila. Z toho důvodu, že žalobkyně nezpochybnila v žádném směru závěry posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které byly vysloveny v posudku ze dne 10. 10. 2014, soud z tohoto posudku vychází jako ze stěžejního důkazu. V tomto posudku byl zhodnocen zdravotní stav žalobkyně a soud jej považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Posudek byl vypracován v řádném složení za účasti specialistů. Komise vypracovala posudek po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto zprávy a nálezy byly v posudku citovány. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu byl vysloven shodný závěr, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal žádnému stupni invalidity. Zdravotní stav žalobkyně byl zařazen pod kapitolu V, položka 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v platném znění a bylo uvedeno, že jedná se o lehké postižení s lehce sníženou úrovní sociálního fungování a jedinou atakou s plnou remisí a dlouhodobou stabilizací. Projevy osobnostní poruchy byly srovnatelné s lehkou reziduální symptomatikou. Bylo uvedeno rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 15 – 20 %, kdy komise zvolila horní hranici 20 % vzhledem k míře obtíží žalobkyně v sociálním fungování. Komise uzavřela, že zdravotní stav žalobkyně je Pokračování -6- 2Ad 50/2014 dlouhodobě nepříznivý, avšak žádnému stupni invalidity neodpovídá. Soud proto dospěl k závěru, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise se vypořádala se všemi dokládanými postiženími žalobkyně. Na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě žádného stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 20 %. Pokud by došlo v další době (po vydání rozhodnutí žalované) ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, ať již pro onemocnění základní, případně pro jiné další zdravotní potíže, může žalobkyně nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. V. Závěr, náklady řízení. (11) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně žádnému stupni neodpovídal. (12) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištěn a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování -7- 2Ad 50/2014 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. listopadu 2014 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.