2 Ad 51/2010
č. j. 2 Ad 51/2010-23
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
2Ad 51/2010 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce PRAKTIC spol. s r.o., se sídlem v Pištíně 133, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha, pracoviště České Budějovice, A. Barcala 1461, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4.6.2010 č.j. 43091/010-9010-5.5.2010-36310-Mls-98/10, t a k t o :
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e . Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 19.7.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4.6.2010, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích o zamítnutí žádosti o vrácení pojistného a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se uvádí, že při rozhodování bylo postupováno podle právního názoru Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí žalované je nezákonné a nesprávné, protože nebyl Pokračování - 2 - 2Ad 51/2010 stanoven vyměřovací základ pro odvod pojistného. Neurčitost právního předpisu nelze nahradit interpretačními postupy. Žalobce nesouhlasí s výkladem přijatým Nejvyšším správním soudem a poukazuje na výklad interpretačních pravidel právních předpisů Ústavním soudem. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 5.1.2010 žádost o vrácení přeplatku na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích svým rozhodnutím ze dne 31.3.2010 žádost zamítla. Odkázala na právní názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88, podle kterého povinnost organizace a malé organizace platit pojistné nezanikla a vyměřovací základ bylo možno zcela přesně stanovit, protože jím není nic jiného než souhrn vyměřovacích základů zaměstnanců. Jestliže povinnost žalobce platit pojistné nezanikla, není tu přeplatek na pojistném. Protože rozsudek Nejvyššího správního soudu, o který se napadené rozhodnutí opírá, byl podroben přezkoumání ústavnosti, soud usnesením z 30.8.2010 řízení přerušil. Poté co bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto, soud v řízení pokračoval. O odvolání uplatněném v podstatě z důvodů shodných se žalobními body rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že řídí se výkladem o povinnosti platit pojistné a pojmu vyměřovací základ organizace a malé organizace přijatý Nejvyšším správním soudem. K námitce žalobce, že mu nevznikla povinnost k úhradě pojistného, se uvádí, že povinnost platit pojistné nezanikla a z jednotlivých ustanovení zákona lze dovodit, že vyměřovacím základem je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců žalobce. Z počínání žalobce je pak patrné, že ten sám v uvedeném období vykazoval pojistné, které měl platit a také toto pojistné platil. Jestliže povinnost platit pojistné trvala, přeplatek na pojistném nevznikl. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud nesdílí názor žalobce, že napadené rozhodnutí není odůvodněné a je nepřezkoumatelné, jestliže je v něm vyjádřen názor, že rozhodné pojmy pro rozhodování o přeplatku vyložil Nejvyšší správní soud a jeho názorem se cítí vázán. Odkaz správních orgánů obou instancí na konkrétní rozsudek Nejvyššího správního soudu nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Kromě toho, z rozhodnutí je patrné, že zabývá se věcí samou, když například odkazuje na to, že žalobce v rozhodném období svou povinnost platit pojistné plnil. K argumentaci nezákonností napadeného rozhodnutí vychází i podepsaný soud z názoru Nejvyššího správního soudu, jehož úkolem je mimo jiné ve smyslu § 12 odst. 1 s.ř.s. rozhodováním o kasačních stížnostech zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování. Nejvyšší správní soud vyložil, že z ustanovení zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti lze dovodit, že povinnost platit pojistné organizaci a malé Pokračování - 3 - 2Ad 51/2010 organizaci nezanikla a vyměřovací základ je jednoznačně stanovitelný, protože jej tvoří úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců žalobce. Lze-li na základě zákona dovodit výpočet výše vyměřovacího základu a povinnost platit pojistné, není napadené rozhodnutí nezákonné. Rozsudek Nejvyššího správního soudu byl podroben přezkoumání Ústavním soudem, který usnesením ze dne 19.6.2012 pod sp. zn. 1 ÚS 1904/10 kasační stížnost proti označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu odmítl. Interpretační metody užité Nejvyšším správním soudem hodnotil jako odpovídající ústavně právnímu náhledu, poukázal na to, že nebylo možno uvažovat o zániku pojistné platit, ani o nemožnosti určit jeho výši. I Ústavní soud sdílel názor, že v daném období existují v zákoně ustanovení, na základě kterých lze spolehlivě vyměřovací základ organizace a malé organizace s potřebnou mírou určitosti dovodit. Vyměřovací základ představuje úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců. Výklad právního předpisu není překročení jeho rámce a neznamená dotváření práva. Jestliže na základě zákonných ustanovení lze v období od 1.1. do 30.6.2007 dovodit povinnost žalobce platit pojistné a vyměřovací základ žalobce činí úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců a pojistné bylo žalobcem zaplaceno, pak tu není přeplatek na sociálním pojištění. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti byl proto aplikován správně a napadené rozhodnutí není stiženo vadami tvrzenými v žalobě. Proto je rozhodnutí věcně správné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 4 - 2Ad 51/2010 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. září 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.