2 Ad 52/2012
č. j. 2 Ad 52/2012-35
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu II. stupně, protože posudky lékařských orgánů a Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jednoznačně prokázaly dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 50 %. Soud se opřel o § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, podle něhož odpovídá takový pokles invaliditě II. stupně. Rozhodnutí žalované bylo v souladu s právní úpravou, nebyly zjištěny rozpory mezi důkazy ani náznaky chybného posouzení. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žaloba byla zamítnuta.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce K.R., zast. advokátem, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27.7.2012 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 25.9.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27.7.2012 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o přiznání invalidního důchodu II. stupně a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že žalobce se subjektivně cítí velice špatně, není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost ani v menším rozsahu a intenzitě, trpí bolestmi páteře a nohou, zdravotní stav se zhoršuje. Žalobce vyjádřil domněnku, že jedná se u něj o invaliditu III. stupně. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce požádal o invalidní důchod v roce 2000, kdy posudkový lékař uzavřel, že u žalobce se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Zdravotní stav žalobce a jeho pracovní potenciál byl předmětem posuzování v roce 2011, kdy posudkový lékař především na podkladě neurologických, neurochirurgických a rehabilitačních nálezů učinil zjištění, že žalobce je od 11.2.2011 invalidní, přičemž jedná se o invaliditu II. stupně, kdy rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení páteře. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven podle kapitoly XIII oddíl E položka 1 písmeno d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v rozsahu 50 %. Se stejným výsledkem byl žalobce posouzen v roce 2012 pro účely vyřízení žádosti žalobce o změnu stupně invalidity ze dne 11.4.2012. O posledně uvedený posudek o invaliditě a jejím stupni se opírá rozhodnutí žalované ze dne 17.4.2012, jímž žalobci se přiznává invalidní důchod II. stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky. V námitkovém řízení byl vyhotoven posudek o invaliditě žalobce lékařskou posudkovou službou žalovaného úřadu, kdy za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen vertebrogenní alogický syndrom bederní páteře, stav po operaci výhřezu L2/3 pro akutně vzniklý inkompletní syndrom kaudy s trvající kořenovou lézí L4-S1 vpravo a L5-S1 vlevo s reziduální paraparézou dolních končetin. Posudkový lékař shledal, že u žalobce není zjištěna těžká paraparéza dolních končetin, sfinkterové obtíže jsou mírné a nevyžadují používání pomůcek, porucha hybnosti končetin je lehká, nejsou rozvinuty svalové atrofie, těžce je postižen jen jeden úsek páteře. Tyto skutečnosti vedly k použití dolní hranice daného taxačního rozmezí. K námitce žalobce se uvádí, že operací páteře se rozhodně zdravotní stav žalobce částečně zlepšil. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven podle kapitoly XIII oddíl E položka 1 písmeno d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v rozsahu 50 %. Po tomto doplnění důkazního řízení vydala dne 27.7.2012 žalovaná napadené rozhodnutí, ve kterém se podává výčet podkladů pro posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce. Tyto důkazy jsou hodnoceny tak, že nejsou mezi nimi rozpory, které by se týkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posudek o invaliditě byl vypracován v souladu s požadavky právního předpisu a na základě tohoto posudku bylo učiněno zjištění o tom, že žalobce je invalidní, přičemž invalidita odpovídá II. stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak podrobně rozveden způsob výpočtu výše invalidního důchodu. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především neurochirurgické, neurologické, rehabilitační a ortopedické povahy. Uvedla výsledky předchozích posudkových řízení a vyšetření žalobce odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které se u žalobce jedná o stav po operaci výhřezu disku L2/3 s příznaky kaudy z dubna 2010, reziduální symptomatologii chabé paraparézy dolní končetiny s maximem akrálního postižení, chronický alogický syndrom a těžké funkční poruchy bederní páteře, spondylozu hrudní páteře, oboustrannou gonartrozu a hypertenzi. V posudkovém nálezu se pak uvádí, že žalobce je vyučený zedníkem. Pracoval převážně na stavbách, při obsluze stavebních strojů či dalších stavebních prací ve vyučeném oboru. Naposledy obsluhoval benzinovou pumpu. V současné době nepracuje. Se zřetelem k dosaženému vzdělání, znalostem a zkušenostem a předchozím výdělečným činnostem byl posuzován jako zedník. Vážněji nemocný nebýval. Od r. 2010 se léčí pro hypertenzi, problémy začaly v dubnu 2010, kdy pociťoval silné bolesti bederní páteře s propagací do dolních končetin, následoval rychlý rozvoj syndromu kaudy eguiny s oslabením dolních končetin a sfinkterovými potížemi. Byl zjištěn objemný výhřez disku L2/3, který byl řešen operativně, následovalo doléčování v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Reziduální neurologický nález přetrvává, v posledním roce je hodnocen jako stacionární. Trvá chabá paraparéza dolních končetin s akrálním maximem oboustranně, došlo k úpravě funkce svěračů, nemá obtíže s vyprazdňováním či kontinencí, jen občas imperativní nutkání. Pohybuje se s oporu jedné či dvou francouzských holí. Byla posouzena žalobcem udávaná hypestézie, o dynamice bederní páteře se uvádí, že je výrazně omezena. Degenerativní změny byly zjištěny na hrudní páteři, které zůstávají bez závažného funkčního dopadu. V prosinci 2011 byl žalobce ošetřen pro cervikrokraniální syndrom, kdy byly popsány artrotické změny II. stupně. Tato další postižení pohybového aparátu nejsou funkčně významná a žalobce neomezuje ani léčená hypertenze. Posudková komise shledala u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněný reziduálním neurologickým nálezem, který přetrvává po operaci výhřezu meziobratlové ploténky a stav je hodnocen jako ustálený. Pro trvalý funkčně významný neurologický nález je reziduální postižení hodnoceno jako těžké. Označené zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole XIII oddíl E položka 1 písmeno d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a se zřetelem k tomu, že u žalobce nejsou splněna všechna daná kritéria a s přihlédnutím k fyzicky náročné profesi byl pokles pracovní schopnosti žalobce stanoven na dolní hranici rozmezí ve výši 50 %. O možnosti využití horní hranice se uvádí, že tak postupovat nelze, protože není přítomno těžké funkční postižení více úseků páteře, ale pouze úseku bederního, nejsou přítomny svalové atrofie, porucha funkce svěračů se téměř upravila. Žalobce není schopen vykonávat práce s velkou ani střední fyzickou zátěží, avšak jeho zdravotní stav připouští vhodnou kvalifikaci. K žalobní námitce žalobce se poukazuje na to, že žalobce sice má funkčně významný neurologický nález ve smyslu akrálního paretického postižení, avšak není přítomno těžké funkční postižení více úseků páteře, nejsou přítomny svalové atrofie a funkce svěračů se téměř upravila. Zdravotní stav je dlouhodobě ustálen. Proto nejsou přítomna všechna kritéria uvedená v dané položce a hodnocení ve výši 70 % poklesu pracovního potenciálu nelze použít. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 .s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud při svém rozhodování vyšel především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vyšla jak ze subjektivních údajů žalobce tak z objektivních lékařských nálezů, především neurologické a neurochirurgické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy pak označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jímž je reziduální neurologický nález přetrvávající po operaci výhřezu meziobratlové ploténky z dubna 2010. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII oddíl E položka 1 písmeno d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 50 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na paraparézu dolních končetin, kterou hodnotila jako chabou, zabývala funkcí svěračů, způsobem pohybu žalobce s oporou jedné či dvou francouzských holí. Hodnotila dynamiku bederní páteře. Současně se zabývala tím, lze-li stanovit rozsah ztráty pracovní schopnosti na horní hranici dané položky, tedy 70 %, což vyloučila, protože takový postup aplikovat nelze, jestliže není zjištěno těžké funkční postižení více úseků páteře, ale postižen je pouze úsek bederní, nejsou přítomny svalové atrofie, porucha funkce svěračů je téměř upravena. Je sice prokázán funkčně významný neurologický nález ve smyslu akrálního paretického postižení, avšak právě pro prve uvedené důvody nelze horní hranici rozpětí pro těžké funkční postižení využít. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobce, konkrétně degenerativními změnami hrudní páteře, o němž uvedla, že zůstává bez funkčního dopadu. Hodnotila cervikokraniální syndrom a uzavřela, že další postižení pohybového aparátu nejsou funkčně významná, žalobce neomezují, stejně jako léčená hypertenze. Posudková komise se dále zabývala možností aplikace předpisu o korekčních faktorech, když tento důvod shledán nebyl, poukázala na to, že žalobce sice nemůže dosavadní kvalifikaci využít, avšak jeho zdravotní stav připouští vhodnou rekvalifikaci. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, vypořádala se s námitkami žalobce a zabývala se jeho dalšími zdravotními postiženími, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 50 % pokles pracovní schopnosti. Z posudkového spisu, posudku vyhotoveném v námitkovém řízení i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR je zřejmé, že posudkoví lékaři měli k dispozici objektivní podklady ve formě lékařských nálezů významných pro posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pracovního potenciálu žalobce. Právě takto objektivizované skutečnosti jsou rozhodné pro úsudek o invaliditě a jejím stupni. Subjektivní pocity, kterých se žalobce v žalobě dovolává, nejsou z hledisek daných právní úpravou invalidity a jejího stupně rozhodné. Podmínky nároku na invalidní důchod upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvýše o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně (§ 39 odst. 2 písm. b/ zákona). Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 50 %, odpovídá invalidita žalobce II. stupni. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Návrh žalobce na doplnění důkazního řízení znaleckým posudkem o rozsahu ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav soud zamítl, protože posudkoví lékaři v obou stupních správního řízení i Posudková komise MPSV ČR se shodli ve stanovení klinické diagnózy, v označení rozhodujícího zdravotního postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Za takové postižení označili stav po operaci bederní páteře a shodně stanovili rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 50 %. Nejsou-li tu žádné rozpory mezi podklady, na základě kterých bylo učiněno zjištění o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce a jeho dochovaném pracovním potenciálu, pak podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a ve shodě s náhledem Ústavního soudu není zapotřebí znaleckým posudkem řízení doplňovat. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. února 2013 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.