2 Ad 52/2013
č. j. 2 Ad 52/2013-27
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
2 Ad 52/2013 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně P. Z., právně zast. JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. č. 58/16, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.6.2013, č.j. MPSV-UM/8377/13/9S-JČK, takto:
Výrok
Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 20.6.2013, č.j. MPSV- UM/8377/13/9S-JČK se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalované MPSV ČR je povinno zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1.600,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 17.7.2013 Městskému soudu v Praze, postoupenou dne 29.8.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.6.2013, č.j. MPSV-UM/8377/13/9S-JČK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 4.1.2013 č.j. 27/2013/CBU, jímž oprávněné osobě – žalobkyni byl snížen příspěvek na péči z 8.000,- Kč na 4.000,- Kč měsíčně ode dne 1.2.2013 dle ustanovení Pokračování - 2 - 2Ad 52/2013 § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 14 uvedeného zákona a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s vydaným rozhodnutím. Posudkový závěr Okresní správy sociálního zabezpečení nevycházel ze správné aplikace posudkových kritéríí. Žalobkyně v posudku připuštěných úkonů, které zvládá, poukazuje na to, že nezvládá výkon fyziologické potřeby bez přítomnosti další osoby, současně poukázala na to, že péče o domácnost nezahrnuje tělesnou hygienu. Bez přítomnosti další osoby žalobkyně není schopna se osprchovat, ani vykoupat. Tento bod není možné zahrnout pod péči o domácnost, stejně jako stravování žalobkyně, není schopna si jídlo nakoupit, připravit, ani připravit jídlo na stůl, pouze je schopna jídlo, které je jí předloženo v přítomnosti další osoby sníst. Současně bylo poukázáno na to, že zdravotní stav žalobkyně je neměnný, nemůže se zlepšit, je osobou, která je životně odkázána na třetí zdravou osobu. Zrak nedovoluje v prostředí mimo byt pohybovat se bez třetí osoby a návyky slepce, které lze vypěstovat, v jejím případě vzhledem ke stupni mentální retardace, nepřichází v úvahu. (3) Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že její stupeň závislosti odpovídá bodu 3, avšak hodnotící kritéria byla v jejím případě účelově zkreslena, aby hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vedlo k vyslovení závěru o pouhém II. stupni závislosti. K mobilitě žalobkyně uvedla, že je schopna stát, usednout, zaujímat polohy, chodit, nikoliv samostatně mimo vlastní byt, zároveň nemůže samostatně používat dopravní prostředky. Kromě toho, že prakticky trpí slepotou v důsledku mentální retardace, se neorientuje v čase, místě a vůbec mimo obvyklé prostředí. Komunikace je schopna v jednoduchých větách, její projevy vyžadují přítomnost osoby, kterou zná, aby cítila bezpečí. Jídlo jí musí být předloženo hotové, není schopna si stravu naporcovat, naservírovat, pouze ji sní nebo se napije. Obléknout a obouvat se může pouze s dohledem třetí osoby. Nemůže provádět celkovou hygienu, ani není schopna dodržovat léčebný režim. Není schopna si vyřizovat své záležitosti a pohybovat se mimo byt. Není schopna nakládat s penězi, obstarat si nákup či zvládnout běžné domácí práce, ani udržovat pořádek. Z rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých závěrů komise bylo bodové hodnocení těsně na hranici mezi II. a III. stupněm tak, aby bylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně kritéria III. stupně nesplňovala. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Zároveň sdělil, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. Zrekapituloval průběh správního řízení. Žalobkyně od 24.6.2011 do 31.12.2011 potřebovala každodenní pomoc nebo dohled při 7 úkonech péče o vlastní osobu a 14 úkonech soběstačnosti – celkem 21 úkonů. Dle nového posouzení od 1.1.2012 není schopna zvládnout celkem 6 základních životních potřeb. Žalobkyně byla seznámena 15.4.2013 možností vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům ve věci. Této možnosti využila a sdělila vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. K těmto námitkám požádal odvolací orgán dopisem posudkovou komisi o podání stanoviska. Dne 27.5.2013 obdržel odvolací orgán doplňkový posudek ze dne 24.5.2013, dle kterého posudková komise vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu přijatého posudkového závěru. Žalobkyně byla znovu seznámena s možností vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k doplňkovému posudku. Této možnosti nevyužila, proto bylo dne 20.6.2013 vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobkyni snížen od 1.2.2013 příspěvek na péči z částky 8.000,- Kč na 4.000,- Kč měsíčně. Pokračování - 3 - 2Ad 52/2013 III. Obsah správních spisů (5) Magistrát města České Budějovice, odbor sociálních věcí vydal dne 15.4.2010 pod č.j. 28831/2010/CBU rozhodnutí o příspěvku na péči žalobkyně tak, že jí bude poskytován příspěvek na péči ve výši 12.000,- Kč, neboť je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV. úplná závislost. Žalobkyně potřebovala pomoc při 26 úkonech péče o vlastní osobu. Výsledek posouzení byl platný do 23.6.2011. Dne 6.6.2011 bylo zahájeno pod č.j. 44591/2011/CBU z moci úřední správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči žalobkyně. Dne 22.6.2011 byl sepsán záznam ze sociálního šetření pro účely řízení a příspěvku o péči. Dne 25.8.2011 byl vypracován posudek o zdravotním stavu žalobkyně – posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Byl vysloven závěr, že jedná se o osobu, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při 28 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. U žalobkyně byl zjištěn stupeň závislosti III. (těžká závislost) a v posudku Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice byly úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti, při kterých žalobkyně potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc, vyjmenovány. Magistrát města České Budějovice, odbor sociálních věcí vycházel z tohoto posudkového zhodnocení a vydal dne 22.9.2011 pod č.j. 74322/2011/CBU rozhodnutí, kterým snížil žalobkyni příspěvek na péči z 12.000,- Kč na 8.000,- Kč měsíčně a to ode dne 1.10.2011. V rozhodnutí byly vyjmenovány úkony, při kterých žalobkyně potřebuje pomoc jiné osoby, jednalo se o 28 úkonů, které shledal lékař okresní správy sociálního zabezpečení, které žalobkyně nezvládá sama zajistit. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 11.10.2011 odvolání, které bylo doručeno prvostupňovému orgánu dne 13.10.2011. Odvolání bylo postoupeno dne 17.10.2011 odvolacímu orgánu. Ve spise je založena první strana posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovaného MUDr. J. S. ze dne 18.1.2012 bez přítomnosti žalobkyně a bez seznámení žalobkyně s tímto posudkem se závěrem, že od 24.6.2011 do 31.12.2011 potřebovala při každodenní pomoci dohled nebo péči jiné fyzické osoby při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost. Nepotřebovala však pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech či více než 24 takových úkonech. Z první strany posudku vyplývá, že se jedná o druhý stupeň závislosti. Na základě tohoto posudku rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, odbor odvolání a správních činností České Budějovice dne 29.2.2012 pod č.j. KUJCK/39188/2011/OSVZ/8 tak, že rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 22.9.2011 č.j. 74322/2011/CBU bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem tohoto postupu odvolacího orgánu byl odkaz na posudkové zhodnocení provedeného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z něhož odvolací orgán vycházel a uzavřel, že u žalobkyně se jednalo o II. stupeň závislosti. (6) Dne 17.4.2012 byl sepsán záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči žalobkyně. Z jiného zjištění vyplývá požadavek projednání věci za přítomnosti žalobkyně a jejích zástupců. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice vypracovala dne 25.10.2012 posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti žalobkyně pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb. Byl vysloven závěr, že u žalobkyně byl zjištěn stupeň závislosti II. středně těžká závislost. Bylo uvedeno, že žalobkyně nezvládá celkem 7 úkonů péče o vlastní osobu a 14 úkonů soběstačnosti. Platnost tohoto posouzení byla stanovena od 24.6.2011 do 31.12.2011. Zároveň byl téhož dne vypracován posudek o zdravotním stavu žalobkyně pro období od 1.1.2012 do 31.1.2017. V tomto posudku je uvedeno, že u žalobkyně je přítomna mentální retardace lehkého až Pokračování - 4 - 2Ad 52/2013 středního stupně, spastická diparetická forma, těžká krátkozrakost s maximální korekcí (exotropia I. sin, astigmatismus myopicus gravis generat, cysta v laloku štítné žlázy, regrese nálezu). K nezvládaným základním životním potřebám je uvedeno, že potřebuje pomoc při mobilitě, orientaci, oblékání, obouvání, péči o zdraví, osobních aktivitách a péči o domácnost. Nezvládá celkem 6 základních životních potřeb a jedná se o II. stupeň, středně těžká závislost. Žalobkyni bylo dne 29.10.2012 sděleno, že se může vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. K tomu žalobkyně podala námitku proti posouzení stupně závislosti a požádala o přizvání k posudkové komisi. (7) Dne 26.11.2012 vydal Úřad práce - krajská pobočka České Budějovice usnesení, kterým řízení přerušil. Současně požádal Okresní správu sociálního zabezpečení České Budějovice o přezkoumání zdravotního stavu z důvodu podání námitky žalobkyně. Ve spise je založeno rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky České Budějovice ze dne 4.1.2013, ve kterém úřad rozhodl o snížení příspěvku na péči žalobkyni z 8.000,- Kč na 4.000,- Kč od 1.2.2013. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že bylo vycházeno z posouzení stupně závislosti okresní správou sociálního zabezpečení 25.10.2012, kde bylo stanoveno, že žalobkyně potřebuje při základních životních potřebách pomoc v mobilitě, orientaci, oblékání a obouvání, péči o zdraví, osobních aktivitách a péči o domácnost. Žádné bližší odůvodnění přijatého závěru v rozhodnutí uvedeno není. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí dne 18.1.2013 odvolání a opakovaně požádala o přizvání k posudkové komisi, která bude posuzovat její zdravotní stav za účelem přiznání příspěvku na péči. (8) Dne 11.2.2013 požádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR o posouzení stupně závislosti žalobkyně pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb. Bylo postoupeno i odvolání žalobkyně včetně její žádosti o přizvání žalobkyně na jednání posudkové komise. Dne 11.2.2013 bylo správní řízení přerušeno. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 2.4.2013 posudek při jednání posudkové komise byla žalobkyně přítomna. Byl vysloven závěr, že se od data 24.6.2011 do 31.12.2011 nejednalo o osobu, která se podle § 8 písm. d) nebo c) zákona č. 108/2006 Sb. považuje za závislou na pomoci fyzické osoby ve IV. nebo III. stupni jednalo se o osobu, která se považuje za závislou podle § 8 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb. za pomoci jiné osoby ve II. stupni (středně těžká závislost). V posudku je zrekapitulován předchozí průběh řízení a obsah posouzení lékařem okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 25.10.2012, kdy dospěl lékař Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice k závěru, že žalobkyně potřebuje pomoc nebo dohled při následujících základních životních aktivitách a) mobilita, b) orientace, e) oblékání, obouvání, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Bylo shrnuto, že nezvládá 6 základních životních potřeb. Z posudku provedeného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 2.4.2013 vyplývá závěr, že 17.4.2012 proběhlo sociální šetření úřadu práce, které má dobrou výpovědní hodnotu. Jako rozhodující příčina u žalobkyně byla označena DMO diparetická forma (spastická paraparéza DK), horní pásmo středně těžké mentální retardace. Z komorbidity bylo významné oční postižení s pokročilou degenerativní vysokou myopií – jde o zrakovou ostrost v oblasti praktické slepoty se zúženým zorným polem obou očí, oboustranným astigmatismem a levostrannou divergentní úchylkou. Komise uvedla, že žalobkyně není schopna plně zvládnout 6 aktivit a je uvedeno písmeno b), c), e), h), i) j). Je uvedeno, že na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení hodnotí komise aktivitu a), že ji žalobkyně zvládá, naopak u písmene c), že ji nezvládá. Není vysvětleno, jaké konkrétní úkony vztahující se k aktivitě a), jsou žalobkyní zvládány, stejně tak aktivitě pod písm. c), které nezvládá. Bylo odkázáno na tabulku, z níž nelze ve vztahu k úkonům zjistit žádné konkrétní údaje. Pokračování - 5 - 2Ad 52/2013 (9) Dne 15.4.2013 byla žalobkyně vyrozuměna o pokračování v řízení a bylo jí umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Dne 19.4.2013 se žalobkyně k podkladům pro rozhodnutí vyjádřila. Vyjádření bylo předáno žalovanému dne 22.4.2013. Ve vyjádření je uvedeno, že žalobkyně rozporuje závěr o tom, že zvládá komunikaci, neboť to nekoresponduje se skutečností, která existuje, žalobkyně nemůže bez dozoru další osoby opouštět byt, orientaci zcela nezvládá, stejně tak komunikaci pouze za přítomnosti matky, kterou zná a je pro ní citovou oporou. Byl rozporován závěr o tom, že zvládá stravování. Tento závěr žalobkyně označila za zcela neobjektivní. Nemůže si nakoupit, připravit jídlo, pouze může potravu sníst, a to ještě potravu specielně upravenou. Rozporován byl i závěr o zvládnutí fyziologické potřeby. Stejně tak oblékání, neboť se může obléci pouze do připraveného oblečení, sama se nemůže podrobit hygieně sprchování nebo koupání a k tomu naléhavě potřebuje další osobu. I fyziologické potřeby je schopna vykonat jen ve známém prostředí a musí mít tyto potřeby naprogramovány a musí s ní být vykonávány. Je rozporováno hodnocení podle písm. c), d) a g). Závěry byly označeny za neobjektivní sledující jediný cíl, a to zkrácení příjmu závažně postižené osoby. (10) Žalovaný dne 23.4.2013 požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o doplnění posudku a vyjádření se k námitce žalobkyně, že nezvládá další 3 úkony a rozporování stanoveného stupně závislosti. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dne 24.5.2013 vypracovala doplňující posudek v němž uvedla, že neshledala důvody pro změnu přijatého posudkového závěru. K aktivitě c) komise uvedla, že byla zhodnocena dne 2.4.2013 tak, že ji žalobkyně nezvládá. Totéž se týká námitky nákupu, tato aktivita byla zohledněna, že ji žalobkyně nezvládá, viz. aktivita j). Námitka týkající se očisty po použití WC byla zohledněna, rovněž spadá pod písm. j) péče o domácnost. Dne 29.5.2013 byla žalobkyně vyrozuměna o pokračování v řízení a zároveň byla poučena o tom, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí. (11) Dne 20.6.2013 vydal žalovaný správní orgán rozhodnutí pod č.j. MPSV- UM/8377/13/9S-JČK, kterým zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 4.1.2013 č.j. 27/2013/CBU, kterým byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z 8.000,- Kč na 4.000,- Kč měsíčně ode dne 1.2.2013 a zároveň bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že Magistrát města České Budějovice vydal rozhodnutí, kterým byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z 12.000,- Kč na 8.000,- Kč měsíčně, a to ode dne 1.10.2011. Toto rozhodnutí bylo 29.2.2012 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Bylo konstatováno, že důvodem tohoto postupu bylo zjištění Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v neprospěch žalobkyně z důvodu vyslovení předchozího nesprávného posudkového závěru. Proto Úřad práce ČR - krajská pobočka České Budějovice vydala jako prvostupňový orgán nové rozhodnutí dne 4.1.2013, kterým byl snížen žalobkyni příspěvek na péči z částky 8.000,- Kč na 4.000,- Kč od 1.2.2013. Tento závěr vycházel z místního sociálního šetření ze dne 17.4.2012 a z posudkového závěru lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 25.10.2012, v němž bylo uzavřeno, že žalobkyni náleží II. stupeň středně těžká závislost v období od 24.6.2011 do 31.12.2011 a od 1.1.2012 nadále, a proto byl oprávněné osobě přiznán příspěvek na péči ve výši 4.000,- Kč měsíčně, tedy snížen z 8.000,- Kč na 4.000,- Kč od 1.2.2013. Bylo uvedeno, že bylo vycházeno ze závěru, že žalobkyně nezvládá 6 základních životních potřeb a) mobilitu, b) orientaci, e) oblékání, obouvání, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Odvolací orgán neprovedl vlastní šetření, požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a Pokračování - 6 - 2Ad 52/2013 stanovení stupně závislosti. Dne 2.4.2013 byl vypracován pro účely odvolacího řízení posudek, který byl v žalobou napadeném rozhodnutí citován. V posudku je uvedeno, že žalobkyně není sama plně schopna zvládnout 6 základních životních potřeb a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Bylo konstatováno, že na posudek žalobkyně podala 22.4.2013 námitky. Proto požádal odvolací orgán Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o doplnění posudku. Doplňkový posudek obdržel odvolací orgán dne 24.5.2013 včetně tabulky úkonů základních životních potřeb. V rozhodnutí je citován doplňkový posudek ze dne 24.5.2013 včetně posudkového zhodnocení. Posudková komise v doplňku posudku neshledala důvody pro změnu přijatého posudkového závěru. V rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že z posudkového hodnocení vychází a z toho důvodu je potvrzován závěr prvostupňového orgánu, že žalobkyni náleží příspěvek na péči ve výši 4.000,- Kč. IV. Právní názor soudu (12) V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadený výrok rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil. (13) Žalobkyně v žalobě namítala, že posudkový závěr nevycházel z objektivního posouzení jejího zdravotního stavu, původně jí byl snížen příspěvek na péči z 12.000,- Kč na 8.000,- Kč od 1.10.2011, avšak toto rozhodnutí bylo dne 29.2.2012 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. V novém rozhodnutí ze dne 4.1.2013 byl příspěvek snížen na 4.000,- Kč na základě závěru, že potřebuje pomoc při 6 základních životních potřebách, přičemž při posuzování soběstačnosti pro účely závislosti do 1.1.2012 vycházel posudek, dle kterého žalobkyně byla schopna zvládat slovní komunikaci, písemnou a neverbální, byla schopna zvládat obsluhu běžných domácích spotřebičů, manipulaci a kohouty a vypínači, manipulaci se zámky, otevírání a zavírání oken a dveří, přičemž ostatní body byly označeny jako nezvládnuté. S tímto závěrem žalobkyně vyjádřila nesouhlas. Stejně tak nesouhlasila s hodnocením závislosti od 18 let věku od 1.1.2012 a vyslovila přesvědčení, že vedle posudkem připuštěných úkonů nezvládá další úkony, které vyjmenovala. O poskytnutí příspěvku se rozhoduje na základě posouzení zdravotního stavu, avšak v dané věci žalobkyně vyslovila nesouhlas s hodnocením posudkových lékařů a posudkové komise, které se liší a byly zkumulovány tak, aby celkový počet nezvládnutých úkonů nepřesáhl 6 a žalobkyně nebyla ve III. stupni závislosti, ale pouze ve stupni II. Přitom zdravotní stav žalobkyně je stále neměnný, nemůže doznat zlepšení, neboť je osobou odkázanou na pomoc další osoby. Hodnotící kritéria byla v jejím případě účelově zkreslena. Z rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých závěrů komise bylo bodové hodnocení těsně na hranici II. a III. stupně tak, aby žalobkyně kritéria III. stupně nesplnila. (14) V dané záležitosti se jednalo o příspěvek na péči, který se poskytuje osobám závislým na pomoci za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona. Podle odstavce druhého, tohoto ustanovení osoba starší 18 let věku se považuje za Pokračování - 7 - 2Ad 52/2013 závislou na pomoci jiné fyzické osoby v prvním stupni (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 nebo 4 základní životní potřeby ve stupni II. (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb, ve stupni III. (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 7 nebo 8 základních životních potřeb a ve stupni IV. (úplná závislost), jestliže není schopna 9 nebo 10 základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podle § 9 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle odstavce šestého tohoto ustanovení bližší vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 505/2006 Sb, ve znění pozdějších předpisů). (15) Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. Schopnost zvládat základní životní potřebu se nehodnotí u osob do 18 let věku. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně Pokračování - 8 - 2Ad 52/2013 úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (16) Soud se s ohledem na námitky, které byly vzneseny v žalobě, v prvé řadě zabýval námitkou přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (kupříkladu nález Ústavního soudu ze dne 20.6.1996, sp. zn. III. ÚS 84/94) jedním z principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (ve správním soudnictví viz. ustanovení § 54 odst. 2 s.ř.s.). Z odůvodnění musí vyplývat stav mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazu na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. V zásadě stejné principy platí i ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. V obecné rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku s uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a důvody shledány správnými s případným odkazem na důkazy je nepřezkoumatelné, neboť konkrétní důvody, které by vyslovil správní orgán zcela chybí (srov. rozsudek NSS ze dne 17.1.2013 č.j. 1Afs 19/2012-45). Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu může být dána hrubými vadami rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění rozhodnutí (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů) nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí či rozpornost samotného textu. (17) S ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí lze dospět k závěru, že rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti trpí. Odvolání, které žalobkyně zaslala proti prvostupňovému rozhodnutí, sice konkrétní odvolací námitky neobsahovalo, avšak bylo zřejmé, že se závěrem v něm vysloveným žalobkyně nesouhlasí a opakovaně žádala o účast při přezkoumávání zdravotního stavu. Poté, kdy k přezkoumání zdravotního stavu došlo Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích a závěry tohoto posudku se lišily od závěrů, které byly vysloveny lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, žalobkyně vznesla námitky proti posudkovému zhodnocení, na základě kterých byl bez její účasti vypracován doplněk posudku, avšak tyto námitky napadené rozhodnutí nevypořádalo. Současně je třeba mít na paměti ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu, podle kterého je odvolání podáním ve smyslu § 37 správního řádu a na základě § 93 odst. 1 Pokračování - 9 - 2Ad 52/2013 správního řádu se i pro odvolací řízení použijí obdobně ustanovení hlavy první až čtvrté, šesté a sedmé druhé části správního řádu. Pokud odvolání nemá některou z náležitostí vyplývající z § 37 nebo z § 82 odst. 3 postupuje se podle § 37 odst. 3 a správní orgán pomůže žadateli nedostatky odstranit nebo je k jejich odstranění vyzve. Vzhledem k tomu, že v odvolání nebylo uvedeno, v jakém rozsahu se odvolatelka proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala, platilo, že se domáhala zrušení celého rozhodnutí. Nicméně v průběhu odvolacího řízení bylo doplněno důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, proti kterému žalobkyně vznesla námitky a v rozsahu těchto námitek bylo povinností žalovaného správního orgánu se s těmito námitkami vypořádat. To se v dané věci nestalo. (18) Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení, který posuzoval zdravotní stav žalobkyně, vyhodnotil úkony péče pro stanovení konkrétního stupně závislosti tak, že potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při následujících životních potřebách a) mobilita, b) orientace, e) oblékání, obouvání, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v rámci vypořádání námitek žalobkyně v posudku ze dne 2.4.2013 bez bližšího vysvětlení uvedla, že žalobkyně není schopna sama plně zvládnout 6 aktivit, a to pod písmenem b) orientace, c) komunikace, e) oblékání, obouvání, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Ke změně závěru lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení bližší zdůvodnění neuvedla. Toto zdůvodnění není obsaženo ani v odkazované tabulce, která tvoří přílohu posudku. V doplňku posudku ze dne 24.5.2013 komise pouze setrvala na svém původním posudkovém závěru, k námitkám žalobkyně je v posudku uvedeno, že byly zohledněny při hodnocení dne 2.4.2013. Bližší odůvodnění závěru v doplňku posudku obsaženo není. Přitom bez bližšího zdůvodnění komise rozdílně od Okresní správy sociálního zabezpečení vypustila mobilitu žalobkyně, ačkoliv v námitkách je uvedeno, že žalobkyně bez dozoru další osoby nemůže opouštět byt, aby se mimo byt orientovala, ze závěrů opakovaného šetření závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby vyplývá, že žalobkyně chůzi po schodech nahoru a dolů zvládá s dohledem, neboť hrozí pády (týká se § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přípravu stravy její podávání a porcování zvládá pouze s pomocí (§ 9 odst. 1 písm. d) zák. č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Stejně tak s pomocí zvládá péči o ústa, vlasy a nehty, což patří pod potřebu tělesná hygiena (§ 9 odst. 1 písm. f) zák. č. 108/2006 Sb.). Při hodnocení zvládání úkonů platí zákonné pravidlo, že pokud je osoba schopna zvládnout některý úkon jen částečně s pomocí jiné osoby, považuje se takový úkon pro účely hodnocení za úkon, který osoba není schopna zvládnout. Dále je stanoven požadavek při hodnocení schopnosti osoby zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti, zda tak osoba činí dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpozná potřebu fyzického úkonu včetně kontroly správnosti provedení takového úkonu. (19) Žalobou napadené rozhodnutí takové hodnocení důkazů, které byly ve správním řízení opatřeny neobsahuje. V rozhodnutí je pouze nepřesně vysvětleno, jaké úkony byly od 23.6.2011 provedeny, bylo konstatováno zjištění a závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení při stanovení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči dne 25.10.2010, kdy lékař uzavřel, že žalobkyně potřebuje pomoc a) v mobilitě, b) v orientaci, e) v oblékání a obouvání, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost a zároveň bylo citováno provedení důkazu posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dne 2.4.2013, ve kterém komise dospěla k odlišnému závěru, kdy dle komise žalobkyně potřebuje pomoc při b) orientaci, c) komunikaci, e) oblékání a obouvání, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Porovnáním těchto důkazů i závěrů vyvozených v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, které Pokračování - 10 - 2Ad 52/2013 nekorespondují s tabulkami, které jsou přílohou posudku, ani se zjištěním samotného správního orgánu při šetření, které se uskutečnilo v domácím prostředí žalobkyně (viz. záznam ze sociálního šetření ze dne 17.4.2012) jsou zcela zřetelné rozpory, kterými se žalované rozhodnutí vůbec nezabývalo, neboť se spokojilo pouze s doslovnou citací obsahu posudků (důkazů), což je postup z hlediska požadavků správního řádu zcela nadbytečný. Pro věc postačuje z posudků (důkazů) čerpat závěry, které však musí být v rozhodnutí, kterým je rozhodováno v dané věci o opravném prostředku žalobkyně zhodnoceny, jakou váhu má ten, který důkaz, který důkaz je pro správní orgán rozhodující a v případě zjištěných rozporů, což je konkrétní případ je zapotřebí činit další dokazování, kterými jsou rozpory odstraněny, nebo musí správní orgán rozpory odstranit při vlastním vyvození závěrů. Tento postup žalovaný správní orgán nedodržel. K vlastnímu hodnocení pouze uvedl, že odvolací orgán nemá oprávnění zasahovat do posouzení zdravotního stavu, neboť je toto plně v kompetenci posudkových orgánů. Takové zhodnocení je nedostačující. Bez náležitého odůvodnění, které s výrokovou částí rozhodnutí bezprostředně souvisí, nemůže takové rozhodnutí obstát. Správní orgán neuvedl úvahy, jakými se řídil při hodnocení důkazů ve vztahu k aplikaci platné právní úpravy. V rozhodnutí chybí konkrétní důvody, které správní orgán vedly k výslednému rozhodnutí. Jestliže správní orgán vycházel z podkladů, které jsou v rozporu se skutkovým stavem věci, což vyplývá nejméně z porovnání obsahu posudku s přiloženými tabulkami, které tvoří součást posudku, pak je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. (20) Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 s.ř.s. a žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, neboť soud zároveň zjistil, že skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu v podkladech. V dalším řízení bude proto zapotřebí, aby správní orgán věnoval dostatečnou pozornost, především rozboru a zhodnocení podkladů rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu (není nutné opisovat obsah posudku), ale je nutné podklady zhodnotit, zda jsou využitelné, zda neobsahují rozpory a dále uvést jakými úvahami se správní orgán při hodnocení důkazů řídil. Nepostačuje uvést soupis podkladů pro rozhodnutí nebo citaci těchto podkladů, byť by se jednalo o soupis úplný, ale musí být uvedeno, jakým způsobem správní orgán podklady hodnotil a jaký přikládal podkladům význam a proč činil právě tak, jak činil. V. Závěr, náklady řízení (21) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto žalobu podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. (22) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.600,- Kč. Jednalo se o odměnu za právní zastoupení podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2000 Sb., za dva úkony právní pomoci po 500,- Kč, celkem 1.000,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč tedy 600,- Kč, celkem 1.600,- Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování - 11 - 2Ad 52/2013 soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. října 2013 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.