2 Ad 52/2015
č. j. 2 Ad 52/2015-30
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o snížení invalidního důchodu z III. na II. stupeň. Soud se opřel o posudek Posudkové komise MPSV, která stanovila pokles pracovní schopnosti na 60 % podle kapitoly IX, oddílu A, položky 6 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Komise neshledala důvod pro aplikaci korekčních faktorů podle § 3 odst. 2 vyhlášky ani pro zařazení pod položku 6 písm. d), neboť nešlo o těžkou poruchu funkce levé komory srdeční. Soud konstatoval, že napadené rozhodnutí odpovídá § 39 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M. V., zast. JUDr. Václavem Junkem, advokátem v Českých Budějovicích, Tovární 14, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 6. 2015 čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 31. 8. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2015 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2015 o snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že nebyla dostatečně zhodnocena zpráva primáře kardiologického centra a posudkový lékař se dostatečně nezabýval subjektivními potížemi žalobce. K vyšetření žalobce bylo přistoupeno zcela formálně bez zjištění jeho aktuálního zdravotního stavu. Poukazuje se na posudek z roku 2011 a ze dne 5. 2. 2015 a je poukazováno na to, že ke zlepšení zdravotního stavu nedošlo a žalobce trpí stále stejnými potížemi a podle zprávy kardiologického oddělení zůstává jeho zdravotní stav beze změny. Subjektivně se žalobce některé dny cítí schopen práce v podstatě s menšími nároky na tělesné schopnosti, změnu zdravotního stavu by mohla přivodit reoperace, která je do budoucna uvažována. Nebylo dostatečně zohledněno, zda je žalobce schopen pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Nebylo uvažováno o tom, zda je žalobce schopen rekvalifikace. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově ze dne 20. 9. 2001 uznán plně invalidním pro stenózu aorty po operaci z 2. 3. 2001. Při kontrole invalidity v roce 2002 plná invalidita přetrvala s odůvodněním, že do budoucna není vyloučena reoperace. Nedošlo k úplné úpravě vady. I další kontrolní lékařská prohlídka z roku 2005 shledala, že žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá plné invaliditě, protože jedná se o ne zcela uspokojivě korigovanou vadu. Další kontrolní lékařská prohlídka se uskutečnila v roce 2008 se závěrem, že žalobce je plně invalidní, je nezbytné dodržovat patřičná režimová opatření s výhledem na další reoperaci. I při kontrole v roce 2011 bylo vycházeno ze zjištění, že došlo k částečné korekci srdeční vady s předpokládanou možnou reoperací a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl hodnocen 70 %. Ke snížení stupně invalidity došlo při kontrolní lékařské prohlídce, kdy v posudku ze dne 5. 2. 2015 se uvádí, že u žalobce jedná se o kongenitální stenózu aorty operovanou v březnu 2001 s přetrvávající regurgitací s nasazením okluderu v dubnu 2004 s přetrvávající regurgitací II. a se sníženou výkonností NYHA III, objektivně nejsou známky kardiální dekompenzace. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobuje dysfunkce enomyokardu, daná operovanou korigovanou stenózou aorty s paravalvulární regurgitací II. stupně. Uvádí se objektivní nález a subjektivní potíže a tyto podklady jsou hodnoceny tak, že s ohledem na objektivní a ECHO kardiologický nález, že žalobce je schopen sedavého zaměstnání, lehkých montážních prací ve zkráceném úvazku, lékař zvolil jako odpovídající postižení žalobce postižení podřaditelná kapitole IX, oddíl A, položka 6, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovil ve výši 60 %. Takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti pak posudkový lékař dále neupravoval. Tento posudek byl podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2015, kdy výše invalidního důchodu byla snížena z invalidity III. stupně na invaliditu II. stupně. Žalobce v námitkách vyjádřil nesouhlas s hodnocením zdravotního postižení a jeho vlivu na rozsah ztráty pracovní schopnosti, poukázal na to, že dřívější posouzení nebyla vzata v úvahu, dovolával se stanoviska primáře kardiologického oddělení o možnosti pracovního zařazení. Poukazoval rovněž na své subjektivní potíže. Dovodil, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce odpovídá 70 %. V námitkovém řízení byl opatřen posudek o invaliditě lékařské posudkové služby žalované. V námitkovém řízení byla stanovena stejná klinická diagnóza způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce jako tomu bylo u lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. V posudku jsou vypočteny výsledky jednotlivých lékařských prohlídek pro účely rozhodování o invaliditě, popisují se kardiologické, laboratorní a gastroenterologické nálezy, RTG páteře. Právě kardiologické postižení bylo označeno za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Zdravotní stav žalobce z posudkového hlediska byl hodnocen jako stav se značným poklesem výkonu při středně těžkém zatížení s podstatným snížením výkonu při bicyklové ergometrii, což je uvedeno v kapitole IX, oddíl A, položka 6, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, kde předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti 50 – 60 %. Nelze aplikovat položku 6 písm. d), protože nejedná se o těžkou poruchu funkce LKS, kdy obtíže se předpokládají při jakékoliv tělesné aktivitě. Hranici danou položkou 6, písm. c) nelze navýšit o dalších 10 % bodů, protože k tomu není indikace či další zdravotní postižení. Horní hranice byla zvolena vzhledem k profesi žalobce. Upozorňuje se, že z posudkového hlediska byl zdravotní stav žalobce posudkově od roku 2005 nadhodnocen. Protože jde o chronické postižení, nebyla stanovena další kontrolní lékařská prohlídka. O tento posudek se opírá napadené rozhodnutí, které posudek nahlíží jako úplný a správný, odkazuje se na výsledek posouzení rozsahu ztráty pracovní schopnosti a uvádí se, že byly prostudovány lékařské nálezy uplatněné v průběhu řízení o námitkách, jako doplnění informací o zdravotním stavu, kdy tyto podklady neobsahují nové skutečnosti, které by byly posudkově významné pro posudkový závěr. Je-li zjištěno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 60 %, pak žalobcův stav neodpovídá invaliditě III. stupně, a proto bylo postupováno podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění a výše invalidního důchodu byla snížena z invalidního důchodu III. stupně na invalidní důchod II. stupně. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především kardiologické, gastroenterologické a rentgenologické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byl žalobce vyšetřen odborným kardiologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobce stižen kongenitální stenózou aortální chlopně operovanou v březnu 2001 s náhradou chlopně a plastikou ascendentní aorty pro přetrvávající paravalvulární regurgitaci došlo k zavedení okluderu v dubnu 2004, trvají regurgitace II. stupně se subjektivně sníženou výkonností NYHA II – III, objektivně bez známek kardiální dekompenzace, normální EF LKS, bez dilatace ascendentní aorty a bez dilatace LKS. V anamnéze se uvádí vertebrogenní algický syndrom bez radikulární synptomatologie na podkladě degenerativních změn popsaných na RTG vyšetření, snesení polypu v oblasti fornixu žaludku. V posudkovém závěru se uvádí, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je prve označená kongenitální stenóza aortální chlopně, po dvou operacích trvá regurgitace II. stupně objektivně bez známek kardiální dekompenzace bez dilatace ascendení aorty a bez dilatace LKS – ejekční frakce LKS je normální. Jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddíl A, položka 6, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. S ohledem na výkon dosažený při bicyklové ergometrii a s ohledem na kvalifikační potenciál byla zvolena horní hranice taxace této položky ve výši 60 %. Nebyl shledán důvod k taxačnímu navýšení. Ohledně kvalifikačního potenciálu se uvádí, že žalobce je plně schopen rekvalifikace, při objektivizované míře funkčního postižení je schopen lehké práce za ulehčených pracovních podmínek, což již v současné době realizuje. Proto není shledán důvod k aplikaci § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce nemá takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na jeho schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost jeho rekvalifikace, pokles pracovní schopnosti není větší, než odpovídá horní hranici míry stanovené podle prve uvedeného kritéria. Takový důvod není ani se zřetelem k dalším postižením, protože komorbidity nejsou posudkově významné. Nelze použít posudkové kritérium určené pro stavy, kdy po operaci srdce jsou potíže i klidové a výkon je omezen při lehké zátěži ve smyslu položky 6 písm. d). Takovouto míru karidální dysfunkce u žalobce konstatovat nelze, nelze ani konstatovat těžkou poruchu dysfunkce LKS, protože ta je u žalobce normální, nelze konstatovat ani potíže při jakékoliv tělesné aktivitě. Uvádí se, že v minulosti došlo k opakovanému posudkovému nadhodnocení. Stav žalobce neodpovídal posudkovému kritériu určenému pro pokles výkonu při lehké zátěži – EF LKS, nikdy nebyla nižší než 30 %. Tomuto kritériu neodpovídal ani podle klasifikace NYHA. Roku 2011 bylo při kontrolní lékařské prohlídce poprvé použito adekvátní posudkové kritérium, přitom ale posudkovým lékařem nebyl adekvátně vyhodnocen kvalifikační potenciál žalobce a míra poklesu pracovní schopnosti byla opět nadhodnocena. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, než jak byla v předchozím řízení určena. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce nikterak výrazně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí jen v nevýznamné míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Posudkové závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích i lékaře lékařské posudkové služby žalované jsou hodnoceny jako správné. Posudková komise reagovala na žalobní námitky, kdy uvedla, že došlo k opakovanému posudkovému nadhodnocení, posudkové závěry v tomto ohledu nebyly náležitě zhodnoceny a v roce 2011 nebyl důvod k taxačnímu navýšení poklesu pracovní schopnosti. Doporučení kardiologa stran neschopnosti vykonávat soustavné zaměstnání není pro komisi závazné. Posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti náleží do působnosti posudkové služby, která tuto činnost vykonává prostřednictvím lékařů, kteří mají specializovanou způsobilost v této oblasti. Lékařské nálezy slouží jako podklad pro vydání posudku o stupni invalidity. Přechodné poruchy uvedené v žalobě nelze posudkově zohlednit, pokud není jednoznačně objektivizován jejich podklad. Míra subjektivních potíží souvisí s kardiální dysfunkcí a je zavzata do použitého posudkového kritéria. Stejně bylo pracováno s výsledkem bicyklové ergometrie. Byla využita i možná rizika při pracovní zátěži a žalobce je hodnocen jako schopen práce za významně ulehčených pracovních podmínek. Páteřní potíže nejsou důvodem k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti a nález nejeví se jako posudkově významný. Nejedná se o typ zdravotního postižení, kdy by se jednalo o schopnost vykonávat práci jen za mimořádných podmínek. Není objektivizovaná taková míra zhoršení zdravotního stavu, tedy taková míra funkční poruchy, která by indikovala invalidizaci III. stupně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o snížení výše invalidního důchodu z III. na II. stupeň je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vycházel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře kardiologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především kardiologické a rentgenologické povahy. Na základě těchto podkladů stanovila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je kongenitální stenóza aortální chlopně po opakovaných operacích, kdy přetrvává regurgitace II. stupně objektivně bez známek kardiální dekompenzace, bez dilatace ascendentní aorty a bez dilatace LKS, kdy ejekční frakce LKS je normální. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole IX, oddíl A, položka 6 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení stanovila ve výši 60 %. Takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na výkon dosažený při bicyklové ergometrii, skutečnost, že žalobce je schopen rekvalifikace, je schopen lehké práce za ulehčených pracovních podmínek, což také v současnosti realizuje. Zabývala se tím, je-li důvod podřadit toto postižení další položce vyhlášky pod bodem 6 písm. d) protože nebyla zjištěna těžká porucha funkce LKS, protože ta je u žalobce normální a nelze konstatovat potíže při jakékoli tělesné aktivitě. Přiznání plné invalidity a následně invalidity III. stupně nahlédla jako posudkové nadhodnocení, protože žalobce neodpovídal posudkovému kritériu určenému pro pokles výkonu při lehké zátěži, správné kritérium bylo aplikováno až v roce 2011, avšak tehdy byl posudkovým lékařem neadekvátně předpis o korekčních faktorech. Posudková komise se zabývala možností aplikace korekčních faktorů ve smyslu § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, kdy poukázala především na to, že žalobce za ulehčených podmínek v současné době vykonává lehké práce a výkon takových prací jeho zdravotní postižení umožňuje, je schopen rekvalifikace a může při svém postižení využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, komorbidity žalobce pak nejsou posudkově významné. O ostatních zdravotních poruchách se uvádí, že ty nejsou natolik významné, že by žalobce limitovaly v jeho pracovním potenciálu natolik, aby se podílely na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu. Žádná z diagnóz pro funkční dopad by sama o sobě nemohla být určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu tak, aby odpovídala některému stupni invalidity. Posudková komise se vypořádala s žalobními výhradami, k nimž uvedla, že v minulosti došlo k opakovanému posudkovému nadhodnocení, pro které nebyl důvod. Doporučení kardiologa není závazné, jestliže posouzení zdravotního stavu a jeho dopad do pracovní schopnosti je výhradně v působnosti posudkové služby, která má speciální způsobilost pro tuto oblast. Lékařské nálezy pak slouží jako podklad pro vydání posudku o invaliditě a jejím stupni. Přechodné poruchy nebyly objektivizovány, subjektivní potíže byly zhodnoceny, byla vyhodnocena možná rizika při pracovní zátěži, rentgenologický nález nejeví se jako posudkově významný a nebyla objektivizována míra zhoršení zdravotního stavu ve smyslu funkční poruchy, která by indikovala invalidizaci III. stupně. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a vysvětlila, v čem spočívá rozdíl mezi původním uznáním invalidity III. stupně a současným posudkovým nálezem, reagovala na žalobní výhrady žalobce, učinila úsudek o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 60 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Invalidita a její stupně jsou upraveny v ustanovení § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Invalidita III. stupně nastává, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti 70 a více procent (§ 39 odst. 2 písm. c) zákona), činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti 50 – 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona. Je-li posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro chronické onemocnění činí 60 %, pak je žalobce invalidní ve II. stupni. Tomuto stupni invalidity pak musí odpovídat výše vypláceného invalidního důchodu. Došlo-li ke snížení stupně invalidity z III. na II. stupeň, pak bylo povinností žalované aplikovat ustanovení § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, výši invalidního důchodu snížit, zjistí-li se, že změnily se skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu. Proto bylo povinností žalované postupem podle označené právní normy výši invalidního důchodu snížit, což žalovaná učinila. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 2, písm. b) a c) a § 56 odst. 1 písm. d), zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. ledna 2016 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.