2 Ad 53/2014
č. j. 2 Ad 53/2014-25
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
2Ad 53/2014 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce P.H., bytem X, zastoupeného Ing. Josefem Hroudou, obecným zmocněncem, bytem tamtéž, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2014 čj. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2014 čj. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 4. 9. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2014 čj. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 4. 2014 čj. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění od 14. 5. 2014 žalobci snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího Pokračování - 2 - 2Ad 53/2014 stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a stanovena mu výše tohoto důchodu, toto rozhodnutí bylo dále potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě namítal, že posudkový lékař podrobně nezkoumal jeho zdravotní stav. Na jednání nebyl přizván, tudíž si lékař nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním postižení. Lékař nehodnotil celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity, které jsou těžce omezeny a není proto schopen vykonávat pracovní činnost. Posudkový lékař nevzal v úvahu ani tu skutečnost, že zdravotní stav se oproti roku 2012 nadále zhoršil. Zhoršení zdravotního stavu se projevilo i tím, že byly přiznány žalobci mimořádné výhody třetího stupně. Žalobce má za to, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a bez přihlédnutí k příslušným ustanovením zákona o důchodovém pojištění, a proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaná k věci uvedla, že se jedná o odbornou lékařskou otázku, kdy rozhodnutí žalované je na odborném posudku závislé a žalovaná nemůže na svém rozhodnutí nic měnit. Proto bylo navrženo provést posudek příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Pokud dojde ke změně hodnocení zdravotního stavu, žalovaná ve věci znovu rozhodne. Za současného stavu navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby. III. Obsah správních spisů (4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 28. 1. 2014, který při konstatované diagnóze středně těžká smíšená porucha osobnosti (emoční nestabilita, schizoidní rysy, negativizmus, sebenejistota) určil, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 55 % podle kapitoly V, položka 7b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. (kde je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45 % a s ohledem na další zdravotní postižení bylo toto procento podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvýšeno o 10 % na celkových 55 %). Bylo uzavřeno, že žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejde již o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, ale jde o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, kdy jako den změny stupně invalidity byl stanoven 28. leden 2014. Proti rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2014 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek vydané rozhodnutí a dospěla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě, který byl vypracován posudkovým lékařem České správy sociálního zabezpečení, na základě posouzení ze dne 10. 6. 2014 bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje jeho duševní schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní ve druhém stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla zdravotní schopnost žalobce o 55 % a žalobce je schopen po vzniku invalidity druhého stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 31. 10. 2014 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí České správy Pokračování - 3 - 2Ad 53/2014 sociálního zabezpečení porucha osobnosti středně těžká až těžká s těžkými schizoidními rysy a s obsedantně kompulsivními rysy s dlouhodobě trvající léčbou (léčen od dětství, pravidelně od roku 2006). Pro středně těžké postižení jsou charakteristické opakovaně situační dekompensace, u posuzovaného jde však o těžké narušení výkonu většiny denních aktivit, jde o funkčně významnou poruchu osobnosti, kdy se psychopatologické projevy blíží schizotypní poruše. Při posuzování těžké poruchy nemusí být posuzovaný nutně hospitalizován, i když mu byly hospitalizace opakovaně navrhovány a rodina je odmítla a k detenčnímu pobytu nebyl důvod. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 7c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je uveden pokles pracovní schopnosti 70 %. Toto ohodnocení přihlíží k tíži postižení, k základnímu vzdělání, k nemožnosti se rekvalifikovat. Žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní i nadále ve třetím stupni. Posudková komise vzala v úvahu všechny doložené lékařské zprávy a vzala v úvahu i vlastní vyšetření v komisi odborným psychiatrem. Zprávy doložené žalobcem dokládají jednak chronicitu léčby – v péči psychiatra již od útlého dětství, od roku 2006 v péči pravidelné i pro deprese se suicidálními pokusy a především dokládají tíži onemocnění, která variruje od středně těžkého až po těžký stupeň poruchy osobnosti schizoidního charakteru, ale především nelze zapomenout při hodnocení na těžké rysy obsedantně kompulsivní a měnlivou somatizaci, toho času obtěžující psychogenní urgentní močení až pomočování (prokázáno i při vyšetření v komisi). K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. (6) Závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobce v komisi odbornou psychiatričkou MUDr. Filipovou, dále na základě nálezu praktického lékaře MUDr. H. z Písku z 6. 1. 2014, alergologického vyšetření MUDr. K. Chrudim z 23. 9. 2003, vyšetření psychiatra MUDr. N. z 23. 9. 2006, psychiatrického vyšetření MUDr. P. z 30. 10. 2006 a 24. 8. 2011, neurologického vyšetření MUDr. V., Písek z 22. 11. 12012 a psychiatrického vyšetření MUDr. H. Písek z 3. 4. 2012, 26. 9. 2012, 13. 90. 2013, 26. 11. 2013, urologického vyšetření MUDr. K. Písek z 6. 9. 2013, urologického vyšetření MUDr. V. Fakultní nemocnice Plzeň z 30. 9. 2013, vyšetření psychologického Mgr. Sch. z 20. 12. 2013, vyšetření psychiatričky MUDr. H. Písek z 22. 4. 2014, neurologického vyšetření MUDr. V.Písek z 25. 3. 2014 a 9. 6. 2014 a vyšetření psychiatričky MUDr. H. Písek z 21. 10. 2014, urologického vyšetření MUDr. K. Plzeň z 20. 10. 2014. IV. Právní názor soudu (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil bez jednání. (8) Podle ust. § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti podle odst. 2 za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvýše o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle Pokračování - 4 - 2Ad 53/2014 odst. 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odst. 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odst. 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odst. 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé pracovní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 8. 4. 2014 čj. 841 224 3136, kterým mu byla od 14. 5. 2014 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, neboť podle posudku lékaře oddělení lékařské služby Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 28. 1. 2014 již nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů pro invaliditu III. stupně, ale byl uznán od 28. 1. 2014 invalidním pro invaliditu II. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 55 %. V námitkovém řízení byl vypracován dne 10. 6. 2014 nový posudek o invaliditě, ve kterém dospěl lékař k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 55 %, a tudíž byl závěr prvostupňového orgánu potvrzen. (10) Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 31. 10. 2014, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Komise totiž dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 70 %. (11) Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 7c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je uveden pokles pracovní schopnosti 70 %. Toto ohodnocení přihlíží k tíži postižení, k základnímu vzdělání, k nemožnosti se rekvalifikovat. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl proto žalobce invalidní i nadále ve III. stupni. Žalobce nebyl schopen výdělečné činnosti, ani za zcela mimořádných podmínek. Výsledek posouzení stupně invalidity nebyl Pokračování - 5 - 2Ad 53/2014 shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení, ani České správy sociálního zabezpečení. Posudková komise vzala v úvahu žalobcem doložené zprávy i zprávy donesené do komise a vzala v úvahu vlastní vyšetření komisi odborným psychiatrem. Zprávy dokládaly chronicitu léčby žalobce, v péči psychiatrů byl již už od útlého dětství. Od roku 2006 byl v pravidelné péči i pro deprese se suicidálními pokusy a ty dokládaly tíži onemocnění, která se stupňovala od středně těžkého a po těžký stupeň poruchy osobnosti schizoidního charakteru a komise zdůraznila, že nelze opomenout při hodnocení rysy těžké obsedantně kompulsivní a měnlivou somatizaci, toho času obtěžující psychogenní urgentní močení až pomočování, což bylo prokázáno i při vyšetření v komisi. Komise jednoznačně uzavřela, že u žalobce se jednalo o invaliditu III. stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil nejméně 70 %. (12) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že byla doložena chronicita léčby žalobce, který byl v péči psychiatra už od útlého dětství a od roku 2006 byl v péči i pro deprese se suicidálními pokusy, které dokládají tíži onemocnění. Tato se stupňovala od středně těžkého stupně až po těžký stupeň poruchy osobnosti schizoidního charakteru a nelze přehlédnout těžké rysy obsedantně kompulsivní a měnlivou somatizaci. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a jednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Bylo uzavřeno, že žalobce byl nadále invalidní ve III. stupni, což jinými slovy znamená, že nedošlo k zániku invalidity III. stupně, ale tato pokračovala. Komise při vyslovení svého závěru vzala v úvahu veškeré doložené zprávy i donesené do komise a vzala v úvahu vlastní vyšetření v komisi odborným psychiatrem. Při vyslovení závěru komise přihlédla k tíži postižení, základnímu vzdělání i k nemožnosti se rekvalifikovat. Uzavřela, že žalobce byl invalidní nadále ve III. stupni a nebyl schopen výdělečné činnosti, ani za zcela mimořádných podmínek. V. Závěr, náklady, řízení (13) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě III. stupně ve smyslu § 39 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zároveň vezme v úvahu fakt, který byl vysloven v posudku, že invalidita III. stupně nezanikla a žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní i nadále ve III. stupni. (14) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak vzhledem k tomu, že ve věci nebylo nařízeno jednání, žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení
Pokračování - 6 - 2Ad 53/2014 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. listopadu 2014 Samosoudkyně: JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.