2 Ad 54/2012
č. j. 2 Ad 54/2012-27
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
2Ad 54/2012 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně P.P. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19.7.2012 č.j. X t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 19.7.2012 č.j. X a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze 25.4.2012 č.j. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 1.10.2012 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19.7.2012 č.j.X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 25.4.2012 o vrácení vyplacené částky na starobním důchodu, která jí nenáležela v celkové výši 136.710,-Kč, kdy prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. V žalobě žalobkyně uvádí, že dne 10.5.1995 podala žádost o přiznání předčasného starobního důchodu, v žádosti uvedla, že pobírá od 11.3.1994 vdovský důchod od Ministerstva vnitra ČR. Dne 27.června 1995 vydala žalovaná rozhodnutí, kterým žalobkyni přiznala od 1.5.1995 starobní důchod. Žalobkyni byly přiznány výplaty dávek vdovského a Pokračování - 2 - 2Ad 54/2012 předčasného starobního důchodu, které jí byly poskytované až do srpna 2011, kdy se dozvěděla o nesprávné výplatě. Žalovaná však věděla, že žalobkyni bude poskytován souběžně vdovský i starobní důchod, neboť potvrzuje, že žalobkyně uvedla v žádosti o přiznání starobního důchodu, že již pobírá vdovský důchod. Žalovaná přestože byla informována již dne 1.května 1995 o souběhu dávek, stále vyplácela dávky starobního důchodu v nezměněné výši až do srpna 2011. Žalobkyně považuje tvrzení žalované za účelové v případě, že se opírá pouze o povinnost žalobkyně nahlásit skutečnost, že se stala poživatelkou starobního důchodu u Ministerstva vnitra ČR jako plátce vdovského důchodu, přičemž žalovaná se v napadeném rozhodnutí nijak nevyjadřuje ke skutečnosti proč sama neučinila potřebné kroky ve věci, když k tomu je povinna na základě zákona. Kdo jiný než právě žalovaná by měla znát postup při vyplácení souběhu dávek sociálního zabezpečení, v případě, že byla žalobkyní řádně informována. Žalobkyně má zato, že svým jednáním nenaplnila skutkovou podstatu ust. § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., neboť nemohla předpokládat, že jí byl důchod vyplacen v nesprávné výši než jí náležel. Žalobkyně úmyslně nezamlčela žádnou skutečnost, kterou by ohrozila výplatu důchodových dávek, naopak splnila všechny své zákonné povinnosti, což dokazuje samotná žádost o přiznání starobního důchodu. Právní odpovědnost za vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění je založena na subjektivní odpovědnosti. Jestliže tedy důchod byl vyplacen neprávem ve vyšší částce než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci nárok na vrácení. Žalobkyně se však žádného protiprávního úkonu nedopustila, a to ve formě jednání či opomenutí. Pokud jde o skutkovou podstatu dle § 118a odst. 2 zákona č.582/1991 Sb., kde je zakotvena objektivní odpovědnost příjemce dávky, dle žalobkyně v tomto případě rovněž nelze použít. Žalobkyně splňovala podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu důchodu, nenaplnila objektivní předpoklady dané odpovědnosti včetně protiprávního jednání. Naopak splnila všechny zákonné povinnosti oznamovacího a ohlašovacího charakteru, proto nelze hovořit o protiprávním jednání. Žalobkyně nebyla povinna nahlásit Ministerstvu vnitra ČR změny v pobírání dávky ve formě starobního důchodu. Postupovala správně v případě, že nahlásila žalované v žádosti o přiznání dávek předčasného starobního důchodu uvedenou změnu. Žalovaná přiznala dávky starobního důchodu s vědomím, že vdovský důchod od Ministerstva vnitra ČR žalobkyně pobírá, aniž by z toho vyvodila zákonné důsledky. Žalobkyně si řádně požádala, jak o vdovský, tak o starobní důchod a splnila veškeré podmínky pro nárok na výplatu. Žalobkyně neměla vědomost o tom, že nemá souběžně nárok na vyplacení starobního a vdovského důchodu v poskytované výši. Důchod pobírala v dobré víře a přesvědčení, že žalovaná nemůže vzhledem k profesionalitě zaměstnanců a odbornosti učinit pochybení, proto nenese odpovědnost za uvedené pochybení. Povinnost vrátit přeplatek ve výši 136.710,-Kč považuje za zcela likvidační rozhodnutí, neboť prostředky vyplacené z důchodového pojištění spotřebovala. Vzhledem tedy k tomu, že žalobkyně splnila řádně všechny zákonné povinnosti, přičemž obě dávky důchodového pojištění pobírala v dobré víře, že ji náleží, nenese tak odpovědnost za vzniklý přeplatek. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí a rovněž tak i prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření v žalobě žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na podklady dávkového spisu. Žalovaná dále poukázala Pokračování - 3 - 2Ad 54/2012 na veřejný zájem na výplatě dávek důchodového zabezpečení se s zákonem a vrácení neprávem vyplacených dávek od příjemců důchodu. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti : Žalobkyně si podala dne 11.5.1995 žádost o předčasný starobní důchod, ve kterém uvedla, že pobírá vdovský důchod od Ministerstva vnitra ČR evidenční č. ZD-112354, její manžel dne 11.3.1994 zemřel. Žalovaná přiznala žalobkyni na základě její žádosti starobní důchod, a to v plné výši bez provedení porovnání výše důchodů a zavedení jejich společné výplaty v souběhu. Ode dne přiznání starobního důchodu žalobkyni tj. od 1.5.1995 došlo k souběhu nároku na výplatu starobního důchodu a vdovského důchodu dle ust. § 59 odst. 1 zák. č.155/1995 Sb.. Žalovaná tak vyplatila žalobkyni jak v období od 27.4.2007 do 31.8.2011 starobní důchod ve vyšší částce než, který jí skutečně náležel, byla jí vyplacena částka 379.722,-Kč, ačkoliv jí náležela částka 243.012,-Kč. Ministerstvo vnitra přiznalo žalobkyni od 11.3.1994 vdovský důchod po manželovi J.P., který byl do 31.8.2011 vyplácen. Žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 25.dubna 2012 byla uložena žalobkyni povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu ve výši 136.710,-Kč. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedla, že si řádně zažádala o vdovský důchod a rovněž i o důchod předčasný starobní, přičemž v žádosti uvedla, že pobírá vdovský důchod od Ministerstva vnitra. Oba důchody pobírala v dobré víře. Napadeným rozhodnutím byly námitky žalobkyni zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí ze dne 25.4.2012 bylo potvrzeno s odkazem na ust. § 118a odst. 3 a ust. § 118a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění s tím, že u žalobkyně nebyly splněny zákonné podmínky pro výplatu starobního důchodu v celkové částce 379.722,-Kč, ale že jí skutečně náležela výplata starobního důchodu pouze v částce 243.012,-Kč. Žalobkyně podle § 118a odst. 2 zák. č. 528/1991 Sb. v novelizovaném znění je proto odpovědná za vznik přeplatku bez zřetele na zavinění řízení a jako příjemce je tedy odpovědná za vrácení přeplatku. Jedná se objektivní odpovědnost, proto nemá na povinnost vrátit přeplatek vliv skutečnost, zda si žalobkyně byla vědoma toho, že jsou jí důchodové dávky vypláceny v nesprávné výši. Proto žalovaná námitky žalobkyně zamítla. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Posouzení dané věci je odvislé od zodpovězení mezi účastníky sporné právní otázky, zda žalobkyně je povinna vrátit přeplatek na starobním důchodu v částce 136.710,-Kč. Tedy zda žalovaná byla oprávněna uložit žalobkyni povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu, jak napadeným rozhodnutím učinila podle ust. 118a odst. 2 zákona č.582/1991 Sb.. Odpovědnost příjemců dávek důchodového pojištění je upravena v § 118a zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V daném případě žalobkyni byla uložena povinnost podle ust. §118a odst. 2 uvedeného zákona povinnost vrátit vyplacené částky na starobním důchodu, které jí nenáležely v celkové výši 136.710,-Kč s odůvodněním, že žalobkyni byl vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu této dávky, kdy není rozhodné, zda ke vzniku přeplatku došlo zaviněním účastníka řízení či nikoliv. Pokračování - 4 - 2Ad 54/2012 Podle § 56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1991 Sb., zjistí-li se, že nárok na důchod nebo jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Podle § 56 odst. 1 písm. c) téhož ustanovení zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce než v jaké náleží nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Z citace uvedeného zákonného ustanovení je patrno, že odnětí nebo zastavení výplaty důchodu se provádí vždy do budoucna tj. ode dne následujícího po dni jímž uplynulo období, za které již byl důchod vyplacen. Jinou otázkou je vrácení neprávem vyplacených částek, kdy je nutno posuzovat, z jakého důvodu došlo k neoprávněné výplatě důchodu. Jestliže byl důchod vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, zejména ohlašovací, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky ( § 118a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ). V daném případě se u žalobkyně nejedná o případ nesplnění jí uložené povinnosti ani jiné vědomé způsobení výplaty dávky nebo její části ve vyšší částce než důchod náležel. Přichází proto v úvahu odpovědnost za přijetí důchodu nebo jeho části, kdy žalobkyně by musela z okolností předpokládat, že jí byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel. Protože žalobkyně ovdověla, nárok na vdovecký důchod jí vznikl (nerozhodno, který orgán jí je měl vyplácet ), jde proto o to, zda a jaký vdovecký důchod měl být vyplacen v případě výplaty starobního důchodu. Přesná specifikace odpovědnosti žalobkyně má význam pro posouzení dodržení všech podmínek, za který lze nárok na vrácení přeplatku uplatnit. O tom, že je tu přeplatek není mezi účastníky pochyb. Jde proto o to posoudit zavinění žalobkyně a existenci příčinné souvislosti mezi jejím počínáním a vznikem přeplatku. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu přitom postačuje zavinění ve formě nedbalosti. Prokázání zavinění je však na žalované, a proto je rozhodnutí žalované je v tomto ohledu nepřezkoumatelné a nemá oporu ve spise. Soud poznamenává, že podle § 68 správního řádu obsahuje rozhodnutí výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ve výrokové části se především uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní posouzení podle něhož bylo rozhodováno a označení účastníků řízení. V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladů právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání a v jaké lhůtě je možné tak učinit. Vzhledem k tomu, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu postačuje zavinění ve formě nedbalosti, přičemž prokázání zavinění je na žalované, pak z odůvodnění napadeného není zřejmo jakým způsobem žalobkyně zavinila vznik přeplatku v případě, že již v žádosti o starobní důchod uvedla, že pobírá od 11.3.1994 vdovský důchod od Ministerstva vnitra. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné ohledně formy zavinění přeplatku a nemá oporu ve spise. Okolnosti případu zůstaly nekonkretizovány a úsudek žalované, aby bylo Pokračování - 5 - 2Ad 54/2012 najisto postaveno, že žalobkyně zavinila přeplatek, přijala ve vyšší výši než jí náležel. V dalším řízením by se proto žalovaná měla opětovně zabývat zaviněním žalobkyně na vzniku přeplatku a rovněž tak osobními poměry žalobkyně. Za důkazní situace, která byla k datu vydání napadeného rozhodnutí není tak najisto postaveno zda žalobkyně tím, že přijímala starobní důchod ve vyšší výši než jí náležel, zavinila minimálně nevědomou nedbalostí. Výrok napadeného rozhodnutí odůvodněn tak, že v daném se jedná o objektivní odpovědnost vzniklou bez zřetele na zavinění pouze na základě naplnění právem stanovených předpokladů. Ministerstvo vnitra ČR přiznalo žalobkyni od 11.3.1994 vdovský důchod po zemřelém manželovi ve výši 3.077,-Kč, ČSSZ přiznala od 1.5.1995 žalobkyni starobní důchod ve výši 2.543,-Kč, tedy vdovský důchod tedy byl vyšší. Souběh nároku na výplatu vdovského důchodu a starobního důchodu v případě žalobkyně vznikl již 1.5.1995. Vzhledem k tomuto souběhu nároků na výplatu vdovského důchodu a starobního důchodu náležel žalobkyni podle § 56 odst. 1 zák. č. 100/1998 Sb. ve spojení s § 68 a § 93 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, vdovský důchod v plné výši a starobní důchod ve výši jedné poloviny. ČSSZ však vyplatila žalobkyni za období od 1.5.1995 do 31.8.2011 starobní důchod ve výši 1.063.750,-Kč, ačkoliv jí náležela výplata starobního důchodu pouze ve výši 675.322,-Kč. Je tedy zřejmé, že byly naplněny zákonné předpoklady pro objektivní odpovědnost, neboť žalobkyni byl vyplácen starobní důchod ve vyšší částce než který jí podle podmínek stanovených v § 56 odst. 1 náležel. U žalobkyně proto za období od 27.4.2007 do 31.8.2011 vznikl přeplatek na starobním důchodu ve výši 136.710,-Kč, proto § 118a odst. 2 má žalovaná nárok na vrácení vyplacených částek starobního důchodu, které jí nenáležely. V daném případě byl proto shledán důvod pro postup podle § 118a odst. 2 uvedeného zákona, neboť žalobkyni byl vyplácen starobní důchod ve vyšší částce než, který jí skutečně náležel. Napadené rozhodnutí bylo vydáno podle § 118a odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. a v ní zakotvenou objektivní odpovědnost příjemce dávky, kterou však v daném případě aplikovat nelze. Tuto objektivní odpovědnost dle uvedeného zákonného ustanovení je možno aplikovat pouze v případě odpovědnosti za vznik přeplatku na starobním důchodu v těch případech, kdy výplata starobního důchodu nenáležela z důvodu konkurence s příjmem výdělečné činnosti. Z citace samého zákonného ustanovení § 118a odst. 2 je patrno, že dopadá na případy, jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodového pojištění pro výplatu tohoto důchodu. Poté má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. V daném případě však žalobkyně splňovala podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu starobního důchodu, proto nejsou naplněny všechny objektivní předpoklady dané odpovědnosti včetně protiprávního jednání. V daném případě žalobkyně nahlásila změnu žalované v žádosti o přiznání dávek předčasného starobního důchodu, přičemž žalovaná přiznala dávky starobního důchodu s vědomím, že žalobkyně vdovský důchod od Ministerstva vnitra ČR pobírá, proto žalovaná nemůže činit odpovědnou žalobkyni za přeplatek starobního důchodu podle § 118a odst. 1 zák. č.582/1991 Sb. tedy, zda žalobkyně z okolností výše uvedených mohla předpokládat, že jí byl důchod vyplacen v nesprávné výši než jí náležel. Žalobkyně však nezamlčela žádnou skutečnost, což vyplývá ze samotné žádosti o přiznání starobního důchodu. Vzhledem k důvodům uvedených shora krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení . Vzhledem k tomu, že stejnou vadou trpí rovněž rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušil soud dle § 78 odst. 3 s.ř.s. současně rozhodnutí žalované vydané v první instanci. Pokračování - 6 - 2Ad 54/2012 Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch, proto by jí náležela náhrada nákladů řízení. Nebylo ovšem zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady řízení žalobkyni vznikly. Podle § 76 odst. 1 písm.a),b) s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť rozhodnutí bylo zrušeno pro vady řízení bez jednání rozsudkem, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu ve správním spise.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. prosince 2012 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Jaroslava Prázdná
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.