2 Ad 54/2013
č. j. 2 Ad 54/2013-30
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, protože zdravotní stav nevykazuje ztrátu pracovní schopnosti v rozsahu alespoň 35 %. Soud se opřel o posudek posudkové komise, který stanovil 25 % pokles pracovní schopnosti na základě zdravotních postižení, včetně chronické tubulointersticiální nefritidy a diabetu mellitus. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění není žalobkyně invalidní, a proto byl důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona správně odnět. Soud považoval posudek za úplný, přesvědčivý a v souladu s právním předpisem.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně M.P., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.7.2013, č.j. X, tímto rozsudkem jménem republiky: Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 30.8.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18.7.2013, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o odnětí invalidního důchodu. Žalobkyně poukazuje na to, že zdravotní stav se od doby přiznání invalidního důchodu v roce 2000 nezlepšil, naopak se zhoršil. Při úsudku o invaliditě nebylo vycházeno z úplné zdravotní dokumentace. Zdravotní stav žalobkyni umožňuje vykonávat práci na zkrácený úvazek. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům učiněným o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně Posudkovou komisí MPSV ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně poprvé žádala o přiznání invalidního důchodu v roce 1995, kdy bylo učiněno zjištění o tom, že žalobkyně není plně, ani částečně invalidní. Částečně invalidní byla shledána od 13.10.2005 pro onemocnění urologické povahy. Jako částečně invalidní byla posouzena při kontrole v roce 2007, v roce 2010 je invalidita hodnocena jako I. stupně. Při kontrole v roce 2013 vydal posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 19.5.2013 posudek, podle kterého žádné z postižení žalobkyně není invalidizující, urologické postižení je hodnoceno jako minimální. Rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto onemocnění podřaditelné dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu bylo podřazeno kapitole XIV, oddíl A, položka 4, písm. a) s rozsahem poklesu pracovní schopnosti ve výši 15 %. Tato hodnota byla pro další zdravotní postižení zvýšena o 10 % bodů na celkových 25 %. Posudkový lékař vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky nefrologické kontroly, sonografie ledvin, plicního neurologického a chirurgického vyšetření. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku byl v námitkovém řízení přezkoumán lékařskou posudkovou službou žalované, přičemž bylo vycházeno ze zdravotnické dokumentace, kterou měl k dispozici posudkový lékař a nově doložených vyšetření urologické, alergologické, cévní, neurologické, plicní, rehabilitační povahy a vyšetření laboratorního. Bylo shledáno, že žalobkyně trpí tubulointersticiální nefritidou, diabetem mellitus 2. typu, chronickým vertebrogenním algickým syndromem páteře, hypertenzí II.stupně, astmoidní bronchitidou, má poruchy lipidového metabolismu, varixy a je obézní. Posudkový závěr lékaře Okresní správy je hodnocen jako správný vycházející z dostatečné zdravotnické dokumentace, objektivující všechny rozhodné skutečnosti. Ani přezkumem zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci žalobkyně. Zdravotní stav žalobkyně je dostatečně zhodnocen 25 % poklesu pracovní schopnosti. K oduznání invalidity dochází pro posudkové nadhodnocení při předchozích prohlídkách. Při předchozí kontrole byl však zdravotní stav zhodnocen řádně. U žalobkyně byl shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinám byla podřazena v kapitole XIV, oddíl A, položka 4, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 15 %. Pro další zdravotní postižení byla tato hodnota zvýšena o dalších 10 % bodů na celkových 25%. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 15.5.2013, kterým byl invalidní důchod žalobkyni odňat. Stalo se tak s odkazem na podmínky stanovené § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění předepsané pro vznik invalidity. O námitkách uplatněných z důvodů shodných s důvody žalobními rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že lékař žalované prostudoval lékařské nálezy uplatněné v průběhu řízení o námitkách, z doplněných informací o zdravotním stavu a konstatoval, že neobsahují nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení stavu do data ani po vydání napadeného rozhodnutí. Proto posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení potvrdil a uzavřel, že o invaliditu se nejedná. Protože pokles pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně činí 25 %, nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Proto bylo postupováno podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a důchod byl žalobkyni odňat, protože nárok na jeho výplatu zanikl. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především plicní, neurologické, urologické, alergologické, chirurgické a ORL povahy. Označila rozhodné lékařské nálezy uložené ve zdravotní dokumentaci žalobkyně a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným internistou v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena chronickou tubulointersticiální nefritidou, s lehkou proteinurií, mikroskopickou hematurií s normální renální funkcí s recidivujícími infekcemi močových cest, diabetem mellitus 2.typu na dietě, vertebrogenním algickým syndromem celé páteře na podkladě mírných degenerativních změn bez kořenové symptomatologie, hypertenzní chorobou lipidového metabolismu, chronickou bronchitidou s normálními ventilačními hodnotami, má klidné varixy na dolních končetinách a je obézní. Posudková komise uzavřela, že žalobkyně je polymorbitní, ale poruchy zdravotního stavu málo ovlivňují funkci jednotlivých orgánů a orgánových soustav, a tím i malý vliv na pracovní potenciál. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo označeno postižení močové soustavy tubulointersticiální nefritidou s minimální proteinurií a recidivami močových infektů. Poukazuje se na četná urologická vyšetření s normálním nálezem při SONO vyšetření ledvin bez prokázané inkontinence a bez porušení funkce ledvin. Cévní vyšetření prokazuje stabilizaci stavu žilního onemocnění bez průkazů insuficience. Opakovaná vyšetření neurologická prokazují minimální nález na páteři při vyšetření magnetickou resonancí, nebyla zjištěna významnější patologie, EMG vyšetření neprokázalo kořenové postižení ani polyneuropatii, postižení nervů v horních či dolních končetinách. Rovněž rehabilitační vyšetření neshledalo kořenové postižení. Plicní vyšetření ukončeno vždy s čistým dýcháním a spirometrie prokazuje normální ventilační hodnoty. Diabetes mellitus nezpůsobuje komplikace. Postižení zdravotního stavu, proto posudková komise hodnotila za použití položky pro nefropatie, kde je rozmezí 10 až 15 %, protože nebylo nikdy prokázáno postižení ledvinné funkce ani inkontinence močová. Bylo postupováno podle kapitoly XIV, oddíl A, položka 4, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Byla zvolena horní hranice procentního rozmezí ve výši 15 %, která byla za použití § 3 odst. 1 vyhlášky zvýšena pro další onemocnění o 10 % bodů na celkových 25 %. Posudková komise současně uvedla, že nelze použít položku pro nefropatie s lehkým funkčním omezením, protože nejde o snížení renálních funkcí s přítomností funkčně významných komplikací. To se vztahuje i na další položky pod písmeny c) a d), protože nebylo prokázáno postižení středně těžké či těžké. Žádná z komorbid nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití položky odpovídající invaliditě. Stejná situaci by nastala, kdyby jako rozhodné onemocnění bylo označeno onemocnění páteře, které je bez kořenového postižení, s přidáním dalších nemocí. I tak by rozsah ztráty pracovní schopnosti činil 25 %. Na žalobní výhrady je reagováno tím, že k dispozici byly veškeré dostupné materiály, které komise řádně prostudovala. Žalobkyně byla v poslední době dostatečně vyšetřena, základní problematika je ve sféře sociální, kdy žalobkyně uvádí své finanční obtíže. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o odnětí invalidního důchod je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi s žalobcem, udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vycházel především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře, internisty. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím žalobkyně tak k těm, které vyplývají z objektivních lékařských nálezů, především nefrologické, neurologické, chirurgické, plicní a alergologické povahy. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je postižení močové soustavy. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIV, oddíl A, položka 4, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 15 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na četná urologická vyšetření, jimiž nebyla prokázána inkontinence či porušení funkce ledvin. Protože žalobkyně je stižena dalšími zdravotními postiženími, zabývala se posudková komise výsledky cévního vyšetření, které prokazuje stabilizaci stavu žilního onemocnění, plicním vyšetřením s čistým dýcháním a normálními ventilačními hodnotami, o diabetu mellitus se uvádí, že zůstává bez komplikací. Dále hodnotila neurologická vyšetření, kdy byl shledán minimální nález na páteři, nebylo prokázáno kořenové postižení při polyneuropatii. Tato postižení byla pak zhodnocena tak, že nemají takový funkční dopad, aby odůvodnila podřazení takových postižení invaliditě. I při zvolení postižení páteře jako rozhodného zdravotního postižení, by i se zřetelem k dalším onemocněním bylo možno uvažovat s poklesem pracovního potenciálu o 25 %. Posudkoví lékaři, stejně jako posudková komise, pro další zdravotní postižení žalobkyně využili ust. §3 odst. 1 vyhlášky a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro tato postižení zvýšili o 10 % bodů na celkových 25 %. Poznamenává se, že pro uvedený korekční faktor lze zvýšit rozsah ztráty pracovní schopnosti právě pro 10 %. Byla tudíž využita maximální možná hranice daná právním předpisem. Z posudkových spisů pak vyplývá, že při uznání částečné invalidity a dalších kontrolách došlo k nadhodnocení urologického postižení žalobkyně, které vedlo k přiznání částečné invalidity a posléze invalidity I. stupně. Toto nadhodnocení bylo napraveno při poslední kontrole invalidity a jejího stupně. Posudková komise reagovala na důvody uvedené žalobkyní v žalobě, přičemž poukázala na to, že při posouzení zdravotního stavu bylo vycházeno z úplných podkladů, které tvořily nejen lékařské nálezy z posledního období, ale též nálezy dokládající výsledky předchozích vyšetření. Problémy žalobkyně jsou pak spatřovány nikoliv ve sféře zdravotní, ale sféře sociální. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila. Zabývala se dalšími zdravotními postiženími, aplikovala předpis o korekčních podkladech a vysvětluje se, v čem spočívá rozdíl mezi dříve uznanou invaliditou a současným posudkovým nálezem, pak soud považuje rozsudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 25 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro přiznání invalidity stanoví § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je pojištěnec invalidní, dosahuje-li rozsah ztráty pracovní schopnosti nejméně 35 %. O invaliditu I. stupně se pak jedná tehdy, je-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav shledán v rozpětí od 35 % do 49 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 25 %, pak žalobkyně invalidní není. Při tomto zjištění musí žalovaná aplikovat ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona, který jí přikazuje odejmout důchod, na který nárok zanikl. Proto bylo na žalované odejmout žalobkyni invalidní důchod I. stupně, což se právě napadeným rozhodnutím stalo. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a 2 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9.prosince 2013 Věra B a l e j o v á , v.r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.