2 Ad 57/2014
č. j. 2 Ad 57/2014-27
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 2 Ad 57/2014-27
- NSS 5 Ads 46/2015-38
Citované zákony (6)
Rubrum
2Ad 57/2014 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce P. Č., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2014 čj. MPSV-UM/8800/14/4S-JČK, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 18. 9. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České Budějovice – Krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2014 čj. 54452/2014/CBU, jímž mu úřad nepřiznal mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje v souladu s § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Žalobce v žalobě uvádí, že jím byla podána žádost na předepsaném tiskopise a zahrnuje všechny údaje, přesto úřad práce vyžadoval, aby účel žádosti opakoval ústně. Úřad práce má veškeré údaje o tom, že je osobou v hmotné nouzi a rovněž, že je osobou plně invalidní. Žalobce má za to, že úhradu jízdného do místa trvalého pobytu je typickým jednorázovým výdajem, a proto není povinen toto „vyargumentovávat“, neboť nejde o náležitost žádosti. Úřad práce neměl důvod vyžadovat, aby žadatel osvědčoval údaje jemu Pokračování - 2 - 2Ad 57/2014 známé a skutečnosti, které se nezměnily. Ustanovení § 37 správního řádu aplikováno být nemělo. Žalobce poukazuje na to, že logika zákona o hmotné nouzi je taková, že mimořádná pomoc může být přiznána právě osobám v hmotné nouzi na nezbytné náklady, respektive výdaje. Žalobce dále namítá, že úřad práce doručuje nezákonně bez značky na obálce zásilky. Rozhodnutí žalovaného zahrnuje spisovou značku či číslo jednací, ovšem ani jedno označení není shodné se značkou napadeného rozhodnutí, tím byl uveden žalobce v omyl. Žalovaný se vyjádřil k žalobě písemně. Ve vyjádření uvedl, že žalobce je osobou v hmotné nouzi, dne 6. 5. 2014 si podal žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci na jednorázový výdaj, když jako důvod uvedl vyzvednutí vystaveného řidičského průkazu na Městském úřadu Polička, který na uvedeném úřadu již „leží 7 let“ a dále za účelem nezbytnosti ověření procesních údajů v několika spisech na Okresním soudu ve Svitavách. Žalobce požadoval jízdné do Poličky a Svitav z Českých Budějovic a zpět, kdy výši výdaje vyčíslil na částku 300 až 400 Kč. Žalobce byl vyzván dopisem ze dne 12. 5. 2014 k osobnímu jednání, aby objasnil účel mimořádné okamžité pomoci a prokázal nezbytnost jednorázového výdaje, a to ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla doručena žalobci 14. 5. 2014. Ve výzvě byl žalobce poučen, že pokud nesplní povinnost, kterou mu ustanovuje úřad práce v souladu s § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, nebude mu dávka přiznána. Žalobce doručil dne 23. 5. 2014 e-mail bez zaručeného elektronického podpisu. Úřad práce požádal o potvrzení podání dle § 37 správního řádu a současně s tím byl žalobce upozorněn, že pokud nebude podání potvrzeno, správní orgán se jím nebude zabývat. Prvostupňový správní orgán dne 2. 6. 2014 v souladu s § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi dávku žalobci nepřiznal s odůvodněním, že ze žádosti nebylo zcela zřejmé, zda jsou výdaje žalobce odůvodněny nezbytnou potřebou. Proto mu byla zaslána výzva. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaný odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť úřad práce postupoval v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi i se správním řádem. Ze správního spisu byly zjištěny tyto skutečnosti. Žalobce si podal dne 6. 5. 2014 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc, ve které jako účel použití mimořádné okamžité pomoci uvedl nezbytnost vyzvednutí vystaveného řidičského průkazu na Městském úřadu Polička, který na úřadě „leží“ již 7 let a dále za účelem nezbytnosti ověření procesních údajů v několika spisech na Okresním soudě ve Svitavách. V žádosti odkázal na pravdivé shromážděné údaje. Výši jednorázového výdaje stanovil 300 až 400 Kč. Žalobce byl dne 12. 5. 2014 vyzván, aby doplnil a doložil žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, která byla jím podána 6. 5. 2014 a současně s tím byl vyzván k osobnímu jednání – objasnění účelu mimořádné okamžité pomoci a prokázání nezbytnosti jednorázového výdaje a současně s tím byl i poučen v souladu s § 49 odst. 2 a 3 zákona č. 111/2006 Sb., že je povinen doložit do 8 dnů ode dne oznámení výzvy požadované skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku za měsíc květen 2014, její výši nebo výplatu a dále byl poučen, že pokud nesplní povinnost, která mu byla stanovena, může být podle § 49 odst. 5 uvedeného zákona dávka nepřiznána. Úřadu práce byl doručen dne 23. 5. 2014 e-mail bez zaručeného elektronického podpisu, ve kterém žalobce uvedl, že „nebude písemnou žádost ze dne 6. 5. 2014 měnit na ústní, nebude oznamovat rozhodné skutečnosti, které se nezměnily, nebude měnit pravdivé údaje v podané žádosti, nebude přiznávat příjmy, které nemá, nebude vynakládat prostředky, jichž nemá nazbyt na cestu do Českých Budějovic, když nadřízený orgán úřadu vykládá, že je nezákonné, pokud Pokračování - 3 - 2Ad 57/2014 cestuje žalobce v MHD bezplatně a že nebude zjišťovat, co úřad míní osobním jednáním, když zákon o pomoci v hmotné nouzi a správní řád takový výraz nezná, nebude sdělovat úřadu soukromé údaje, které jsou mu známy“. Úřad práce dne 23. 5. 2014 požádal žalobce o potvrzení podání e-mailu ve smyslu § 37 správního řádu, a to písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané elektronickým podpisem, a to ve lhůtě pěti dnů. Žalobce byl upozorněn, že nebude-li jím podání potvrzeno, správní orgán nebude k němu přihlížet. Žalobce na tuto žádost nereagoval. Úřad práce dne 2. 6. 2014 mimořádnou okamžitou pomoc žalobci nepřiznal s odůvodněním, že ze žádosti nebylo zcela zřejmé, zda jsou výdaje žalobce odůvodněny nezbytnou potřebou. Žalobci byla zaslána výzva, na kterou nereagoval, proto jsou splněny zákonné podmínky pro postup dle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi dávku mimořádné okamžité pomoci nepřiznat. Žalobce napadl toto rozhodnutí odvoláním, kterému žalovaný nevyhověl, odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil, neboť bylo postupováno v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi i se správním řádem, byly splněny zákonné podmínky mimořádnou okamžitou pomoc nepřiznat dle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi, jestliže žalobce se nedostavil, na výzvu úřadu práce nereagoval a v žádosti neuvedl potřebné údaje. Krajský soud postupoval dle § 75 odst. 1 s.ř.s., při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Ve smyslu § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumal rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě žalobce požádal o přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci s označením typu MOP-ohrožení osoby sociálním vyloučením. Tato dávka je určena například pro osoby vracející se z vězení, z dětského domova a z pěstounské péče, po ukončení léčby chorobných závislostí. Je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanoví šest takových situací, 1) nejsou splněny podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek a v případě neposkytnutí osobě hrozí vážná újma na zdraví, dávku lze poskytnout v částce, která doplní příjem osoby do výše existenční minima, 2) postižení vážnou mimořádnou událostí (živelní pohroma, větrná pohroma, ekologická havárie, požár), dávku lze poskytnout až do výše patnáctinásobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do výše 51.150 Kč, 3) nedostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení duplikátů osobních dokladů nebo v případě ztráty peněžních prostředků, dávku lze poskytnout až do výše jednorázového výdaje, 4) nedostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby, dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše desetinásobku částky životního minima jednotlivce, 5) nedostatek k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřených dětí a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálněprávní ochranou dětí, 6) ohrožení sociálním vyloučením- jde o situace osob vracejících se z vězení, z dětského domova, z pěstounské péče, po dosažení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí, dávku lze poskytnout až do výše 1.000 Kč. V průběhu roku může být poskytnuta opakovaně, avšak součet nesmí opakovat čtyřnásobek částky životního minima jednotlivce. Pokračování - 4 - 2Ad 57/2014 Podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou žadatel o dávku, příjemce i společně posuzované osoby povinni osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu poskytujícím pomoc v hmotné nouzi, nebráni-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Příjemce dávky je dále povinen dle ustanovení § 49 odst. 2 písm. b) téhož zákona vyhovět výzvě orgánu pomoci v hmotné nouzi, osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčí-li orgán pomoci v hmotné nouzi delší lhůtu. Osoba je povinna v souvislosti s řízením o dávce osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu podle § 49 odst. 3 písm. a) téhož zákona. Podle § 49 odst. 5, nesplní-li osoba ve lhůtě stanovené povinnosti, může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena, nebo dávka odejmuta. Soud zjistil ze správního spisu, že žalobce si podal žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu finanční nouze, když jako důvod uvedl vyzvednutí řidičského průkazu na Městském úřadu Polička, který na uvedeném úřadu již leží 7 let a dále za účelem ověření procesních údajů v několika spisech na Okresním soudu ve Svitavách. Dle úřadu práce žalobce neuvedl potřebné informace, proto byl vyzván, aby se dostavil k osobnímu jednání za účelem objasnění účelu mimořádné okamžité pomoci a prokázání nezbytnosti jednorázového výdaje. Rovněž byla žalobci uložena povinnost dle § 49 odst. 2 a 3 zákona č. 111/2006 Sb., doložit do 8 dnů ode dne oznámení výzvy shora uvedené skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku za měsíc květen 2014, její výši nebo výplatu. Uvedená výzva byla žalobci doručena dne 14. 5. 2014. Žalobce se k osobnímu jednání nedostavil, na výzvu reagoval e- mailem odeslaným dne 23. 5. 2014, ve kterém uvedl, že „nebude písemnou žádost ze dne 4. 5. 2014 měnit na ústní, nebude oznamovat rozhodné skutečnosti, které se nezměnily, nebude měnit pravdivé údaje v podané žádosti, nebude přiznávat příjmy, které nemá, nebude vynakládat prostředky, jichž nemá nazbyt na cestu do Českých Budějovic, nebude zjišťovat co úřad míní osobním jednáním, když zákon o hmotné nouzi a správního řádu takový výraz nezná a nebude sdělovat úřadu soukromé údaje, jež jsou mu známy“. Úřad práce požádal o potvrzení podání, neboť e-mail žalobce byl bez zaručeného elektronického podpisu, a to ve lhůtě 5 dnů ve smyslu § 37 správního řádu. Žalobce však na tuto žádost o potvrzení podání nereagoval. Proto úřad práce vydal rozhodnutí, že dávka mimořádné okamžité pomoci se nepřiznává ve smyslu § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť ze žádosti nebylo zcela zřejmé, zda jsou výdaje žalobce odůvodněny nezbytnou potřebou. Řízení o přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci v hmotné nouzi je vedeno vždy na žádost žadatele, je v jeho zájmu, a proto je povinností žadatele (příjemce) poskytnout aktivní součinnost orgánu pomoci v hmotné nouzi při zjišťování rozhodných skutečností pro přiznání a výpočet dávky (§ 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, dále také podpůrně § 50 odst. 2 správního řádu). Součinnost ze strany žalobce správnímu orgánu poskytnuta nebyla. Soud ověřil, že postup správních orgánů při aplikaci zákona č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl zcela v souladu se smyslem tohoto zákona. Zamítavé rozhodnutí bylo vydáno výhradně z důvodu nespolupráce žalobce, kdy nereagoval na výzvu správního orgánu a zákonem stanovené podmínky pro přiznání požadované dávky nedoložil. Žalobce podal žádost na předepsaném tiskopise, ovšem jak vyplývá z výzvy úřadu, nezahrnovala veškeré údaje, aby bylo možné o žádosti žalobce o mimořádnou okamžitou pomoc rozhodnout, neboť na základě údajů uvedených v žádosti nebylo možné učinit závěr o rozsahu a nezbytnosti výdaje. Cílem jednání bylo ověřit, za jakým účelem má být dávka Pokračování - 5 - 2Ad 57/2014 poskytnuta a zda je výdaj opodstatněný. Z obsahu výzvy je patrno, že úřad práce si byl vědom toho, že je žalobce v hmotné nouzi, jestliže byl žalobce vyzván, aby doložil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku za měsíc květen 2014. Soud poznamenává, že ve smyslu § 49 odst. 1 písm. a) byl žalobce jako žadatel o dávku povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi. Žalobce na výzvu nereagoval, osobně se nedostavil, proto byly splněny důvody pro vydání rozhodnutí dle § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., jestliže žalobce nesplnil povinnost uvedenou v § 49 odst. 1 písm. a) nedostavil se k příslušnému orgánu na výzvu, přičemž byl upozorněn, že žádost o dávku může být zamítnuta, nebude-li jím splněna shora uvedená povinnost. Z § 49 odst. 1 písm. a) vyplývá, že je právě povinností žalobce osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výši nebo výplatu. Nedůvodná je výhrada žalobce, že úřad práce nesmí vyžadovat, aby žadatel osvědčoval údaje jemu známé, ba skutečnosti, které se nezměnily. Zcela nedůvodně je žalobcem odkazováno na ustanovení § 71 zákona o pomoci v hmotné nouzi ohledně podání na předem psaném tiskopisu, které je v elektronické podobě a musí být elektronicky podepsané, tj. se zaručeným elektronickým podpisem. Žalobce v daném případě žádost o dávku na předepsaném tiskopise v elektronické podobě nepodal. Rovněž postup úřadu práce byl správný v případě, že požádal žalobce dne 23. 5. 2014 o potvrzení podání ve smyslu § 37 správního řádu, jestliže mu by doručen od žalobce e-mail bez zaručeného elektronického podpisu. Z § 37 správního řádu vyplývá, že bylo povinností žalobce potvrdit podání, a to písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané elektronickým podpisem ve lhůtě 5 dnů s tím, že v případě, že ze strany žalobce nebude takto učiněno, nebude podání jím potvrzeno, správní orgán se takovýmto podáním nebude zabývat, nebude k němu přihlíženo. Úřad práce proto zcela po právu rozhodl tak, že dle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi dávku mimořádné okamžité pomoci žalobci nepřiznal, jestliže žalobce na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval. Úřad práce nemohl posoudit odůvodněnost výdaje na základě žádosti žalobce datované dnem 6. 5. 2014. V daném případě žalobce učinil podání prostřednictvím veřejné datové sítě e-mailem bez použití uznávaného elektronického podpisu, proto bylo jeho povinností ve smyslu § 37 odst. 2 správního řádu, aby jej žalobce do pěti dnů potvrdil, tedy dostavil se a podepsal, nebo jej doplnil tak, že učiní obsahově shodné podání písemně ústně do protokolu nebo elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem či prostřednictvím datové schránky. Soud poznamenává, že podle § 37 správního řádu nemusel být žalobce správním orgánem vyzýván k odstranění nedostatků podání. Jestliže tedy žalobce podání učiněné elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu nepotvrdil ve lhůtě pěti dnů, ani nedoplnil ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu, hledí se na toto podání, jako by nebylo učiněno. K námitce žalobce, že úřad práce mu doručil písemnost bez značky na obálce a tím, že byl žalobce uveden v omyl, soud uvádí, že správní řád nestanoví povinnost značku písemnosti uvádět na obálce. V daném případě soud přezkoumává dle § 65 s.ř.s. rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2014, nikoli údaje na obálce, proto je zcela irelevantní, zda byla uvedena na obálce značka písemností či nikoliv. Soud ověřil, že prvostupňové rozhodnutí úřadu práce ze dne 2. 6. 2014 má řádně uvedeno číslo jednací. Zcela nedůvodná je výhrada, že rozhodnutí žalovaného obsahuje spisovou značku či číslo jednací, které ovšem není shodné s prvostupňovým napadeným rozhodnutím, neboť žalovaný opatřuje odvolací rozhodnutí Pokračování - 6 - 2Ad 57/2014 samostatnou spisovou značkou či číslem jednacím, číslo rozhodnutí Úřadu práce České Budějovice, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2014 je pak uvedeno v návětě. Žalobce se mýlí, jestliže má za to, že spisová značka a číslo jednací je jedno a totéž, jestliže Ministerstvo práce a sociálních věcí opatřuje správní spis samostatnou spisovou značkou a rovněž tak jednacím číslem. Spisová značka je jedinečné rozlišovací označení, pod kterým je určitá věc vedena. Vedle toho je i evidence – číslo jednací, jednoznačný identifikátor dokumentu. Prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce v Českých Budějovicích nemůže mít shodnou spisovou značku s rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť se jedná o dva samostatné správní orgány. Soud proto uzavřel, že postup správních orgánů byl zcela v souladu se zákonem, jestliže žalobce na výzvu nereagoval, požadované údaje nedoložil, byly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí žádosti dle § 49 odst. 5 zákona o pomoci hmotné nouzi. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl úspěch žalovaný správní orgán a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný správní orgán se nařízeného jednání nezúčastnil a žádné náklady řízení nepožadoval.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 7 - 2Ad 57/2014 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. ledna 2015 Samosoudkyně: Mgr. Helena Nutilová v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.