2 Ad 59/2014
č. j. 2 Ad 59/2014-30
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odňatí invalidního důchodu. Soud se opřel o posudek Posudkové komise, který stanovil pokles pracovní schopnosti na 10 %. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je invalidita při poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Soud považoval posudek za úplný, přesvědčivý a správně založený na dostupných zdravotnických dokumentech. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, protože žalobkyně ve věci úspěch neměla.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně M.B., bytem T. S., R. 1145, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2014, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 19.9.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích doplněnou k výzvě soudu dne 30.9.2014 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16.9.2014 č.j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.6.2014 č.j. X, kterým byl žalobkyni odňat od 16.7.2014 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 10.6.2014 již nebyla žalobkyně invalidní, neboť dle posudku poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 15 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobkyně v žalobě uvedla svůj nesouhlas s rozhodnutím a požádala o přešetření zdravotního stavu. K výzvě soudu o odstranění vad žaloby doplnila své zdravotní potíže a uvedla, že se necítí, aby nastoupila do práce a vykonávala pracovní náplň v osmihodinovém pracovním poměru. Požádala o navrácení invalidního důchodu. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. vyjádření žalovaného. (3) Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. Při jednáním před krajským soudem bylo uvedeno, že rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně posouzeného zdravotního stavu žalobkyně, což je odůvodněno vypracováním posudků ohledně zdravotního stavu žalobkyně. Na základě závěrů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích bylo postaveno najisto, že vydaná rozhodnutí odpovídají aktuelnímu zdravotnímu stavu žalobkyně a rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Bylo navrženo žalobu zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem. (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, který při konstatované diagnóze distorze levého kolenního kloubu s rupturou LCA při úraze 3.9.2008 s provedenou dg. AS revizí 10/08 a poté AS provedenou plastikou LCA 2/09 s přetrvávající bolestivostí, léze chrupavky mediálního kondilu femoru vlevo určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole XV., oddíl B, položka 10a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 15 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 17.6.2014 č.j. 805 707 1220 odňala žalobkyni od 16.7.2014 invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o kterých bylo rozhodnuto žalovanou dne 16.9.2014 pod č.j. 805 707 1220/43091-ŘT tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. 805 707 1220 ze dne 17.6.2012 se potvrzuje. V námitkovém řízení bylo provedeno nové posouzení zdravotního stavu vypracováním lékařského posudku, kdy byly k námitkovému řízení doloženy další nové lékařské zprávy. MUDr. F., zprávy z ortopedického vyšetření ze dne 23.6.2014, 9.5.2014, 11.8.2014; Nemocnice České Budějovice, zpráva z ortopedického vyšetření, ze dne 13.8.2014; MUDr. J., zpráva z interního vyšetření ze dne 14.8.2014; Nemocnice České Budějovice, zpráva z hospitalizace na ortopedickém oddělení od 20.8.2014 do 22.8.2014. Novým posudkem o invaliditě ze dne 10.9.2014 bylo zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku poklesla pracovní schopnost o 15 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XV oddíl B, položka 10 písm. a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10 – 15 % a lékař zvolil horní hranici 15 %. Lékař po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je dysfunkce levého kolenního kloubu na podkladě meniskopatie a stavu po plastice a replastice předního zkříženého vazu kolene (únor 2009 a červen 2011. Lékař zdůraznil, že míra funkčního postižení vazivového aparátu kolene neodpovídá posudkovému kritériu určenému pro poškození vazivového aparátu kolene se značnou nestabilitou, kdy tato nestabilita trvá i při použití kompenzační pomůcky s danou mírou poklesu pracovní schopnosti 20 – 30 %. V průběhu posledního roku byla ohledně flexe popsána tato porucha jako mírné omezení hybnosti postiženého kloubu. Ani míra omezení hybnosti v koleni proto není invalidizující. Bylo uvedeno, že v roce 2011 bylo ponechání invalidity prvního stupně hraniční a částečně posudkově nadhodnoceno. Zaměstnání v plném úvazku u žalobkyně v roce 2012-2013 svědčilo o dobré adaptaci na poruchu zdravotního stavu. Žalobkyně je také plně schopna rekvalifikace. Před poslední operací byla upravena jizva a byl odstraněn šroubek. Klinický nález byl hodnocen jako normální. K námitkám uvedeným žalobkyní v námitkovém řízení bylo uvedeno, že indikují dočasnou pracovní neschopnost, nikoliv invalidizaci. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 8.12.2014 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl stav po distorzi levého kolenního kloubu dne 3.9.2008 s následně prokázanou rupturou předního zkříženého vazu (LCA), to bylo řešeno opakovanými operacemi. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením nadměrné zátěže levé dolní končetiny, chůze v nerovném terénu, byla schopna spíš práce sedavého charakteru s výše uvedeným omezením. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV oddíl B, položka 10a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 – 15 % a komise tento pokles stanovila na 10%. Při tomto stanovení míry poklesu pracovní schopnosti přihlédla k tomu, že při hospitalizaci 08/2014 u žalobkyně nebyla zjištěna nestabilita kolene, klinický nález byl prakticky bez funkčního postižení, což plně koresponduje i s výsledkem vyšetření traumatologa při jednání v komisi. Komise neshledala žádný důvod pro využití § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K posouzení lékařem okresní správy sociálního zabezpečení při kontrolní lékařské prohlídce dne 19.5.2011, kde bylo hodnoceno posouzení pracovní schopnosti žalobkyně poklesem 40 %, komise uvedla, že jednalo se o hraniční hodnocení, byť následně v 06/2011 absolvovala artroskopickou replastiku předního zkříženého vazu levého kolenního kloubu. Před zahájením poslední pracovní neschopnosti dne 15.11.2013 byla žalobkyně schopna výkonu práce na plný pracovní úvazek. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nejednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. (6) Komise měla při posuzování zdravotního stavu žalobkyně za účelem vypracování posudku zprávy z odborných lékařských vyšetření, a to ortopedického vyšetření Prim. Doc. MUDr. J.S., CSc. Nemocnice České Budějovice ze dne 13.8.2014, ze zprávy z hospitalizace na ortopedickém oddělení Nemocnice České Budějovice MUDr. P.S. od 20.8.2 do 22.8.2014, ortopedického vyšetření MUDr. T.F., České Budějovice z 18.9.2014, ortopedického vyšetření MUDr. D.M. Ph.D Nemocnice České Budějovice z 30.9.2014 a žalobkyně byla vyšetřena i odborným traumatologem při jednání komise. IV. Právní názor soudu. (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 17.6.2014 č.j. 805 707 1220, kterým jí byl odňat invalidní důchod od 16.7.2014. Námitky žalobkyně byly rozhodnutím ze dne 16.9.2014 č.j. 805 707 1220/43091-ŘT zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.6.2014 č.j. 805 707 1220 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 10.6.2014 již žalobkyně nebyla invalidní, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 15 %. Stejný závěr byl vysloven posudkem o invaliditě ze dne 10.9.2014 vypracovaném posuzujícím lékařem ČSSZ, ve kterém lékař dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti činil 15 % a zpětně konstatoval částečné posudkové nadhodnocení. (12) K obdobnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 8.12.2014, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak, že odpovídá stavům uvedeným v kapitole XV oddíl B, položka 10a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 – 15 %, komise tento pokles stanovila na 10 %. Vysvětlila, že zvolila dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tomu, že v celkové anestézii při hospitalizaci v 08/2014 nebyla zjištěna nestabilita kolene, klinický nález byl prakticky bez funkčního postižení, což plně koresponduje i s výsledkem vyšetření traumatologa při jednání v komisi. Nebyl zjištěn důvod pro další využití § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění. V žádném případě se nejednalo o značnou nestabilitu levého kolenního kloubu či středně těžké nebo těžké omezení hybnosti levého. Komise zdůraznila, že žalobkyně byla vyšetřena kontrolně na magnetické rezonanci v 09/2014, kdy byl popsán stav po replastice předního zkříženého vazu s prosáknutím měkkých tkání ventrálně při horním konci tibie v úrovni fixačního šroubu. Skelet byl bez signálních změn. Tekutina kloubní byla mírně zmnožena, signál štěpu předního zkříženého vazu byl nehomogenní, avšak bez jednoznačných známek ruptury. Zadní zkřížený vaz byl anulovaný bez signálních změn. Signální změny obou menisků byly spíše charakteru změn degenerativních. Kolaterální vazy byly bez signálních změn, byl zachycen dysplastický tvar čéšky. Komise došla k závěru, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením nadměrné zátěže levé dolní končetiny, chůze v nerovném terénu. Byla schopna práce spíše sedavého charakteru s výše uvedeným omezením. Tento závěr je v souladu s hodnocením lékaře okresní správy sociálního zabezpečení i lékaře námitkového řízení České správy sociálního zabezpečení. (13) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a zhodnoceny v řízení před správním orgánem. Z těchto důkazů (především podrobného posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích) bylo zhodnoceno, že se u žalobkyně jednalo o nadhodnocení zdravotního stavu, a tudíž zdravotní stav žalobkyně invaliditě neodpovídá. Posudek, který zhodnotil zdravotní stav žalobkyně, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise za účasti specialisty. Komise vypracovala posudek po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu byl vysloven shodný závěr, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal žádnému stupni invalidity. Zdravotní stav žalobkyně byl zařazen pod kapitolu XV oddíl B, položka 10a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 – 15 %. Komise tento pokles stanovila na 10%. Tento postup odůvodnila tím, že v celkové anestézii při hospitalizaci žalobkyně v 08/2014 nebyla zjištěna nestabilita kolene, klinický nález byl prakticky bez funkčního postižení, což koresponduje i s výsledkem vyšetření traumatologa při jednání v komisi. Soud proto dospěl k závěru, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Zdravotní stav žalobkyně je tedy dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě žádného stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 10 %. Pokud by v další době (po vydání rozhodnutí žalované) došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, ať již pro onemocnění základní, případně pro jiné zdravotní potíže, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. V. Závěr, náklady řízení. (14) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně žádnému stupni neodpovídal. (15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. ledna 2015 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.