2 Ad 59/2015

Plný text

2Ad 59/2015 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce M.M. , bytem X, právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hájkem, AK Hájek a Úlehla, se sídlem České Budějovice, Krajinská 224/37, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2015, č.j. X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Od ůvodnění: Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 2. 10. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2015, č.j. X, kterým bylo rozhodnuto o námitkách žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 4. 2015 čj. X, kterým byl žalobci odňat od 10. 6. 2015 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zák. č. 1550/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce již nebyl invalidní z důvodu poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 20 %, tak, že byly zamítnuty a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo potvrzeno. Pokračování -2- 2Ad 59/2015 (2) Žalobce v žalobě namítal nezákonnost rozhodnutí a zkrácení na svých právech. V žalobě žalobce zrekapituloval průběh řízení, kdy mu byl odňat invalidní důchod s poukazem na závěry posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. Uvedl, že uplatnil proti tomuto rozhodnutí námitky, o kterých bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Přiložil zdravotní dokumentaci ortopeda a praktického lékaře. Revize závěrů byla provedena v rámci odvolacího řízení o námitkách, kdy lékař MUDr. P.K. postupoval účelově a potvrdil závěry svého kolegy MUDr. B. Žalobce uvedl, že jeho pracovní schopnost se oproti stavu, kdy mu byl přiznán invalidní důchod, nezlepšila a výrazně přesahuje zjištěných 20 %. Proto bylo navrženo vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, popřípadě pracovního lékařství. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (3) Žalovaná k věci uvedla, že navrhuje přezkoumání rozhodnutí na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a rozhodnutí ponechala na úvaze soudu a výsledku dokazování.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 16. 4. 2015, který při konstatované diagnóze stav po implantaci TEP coxae I. syn (2. 11. 2011), vpravo coxarthrosa III. st. (v pořadníku k TEP kyčle vpravo), s výrazným omezením hybnosti pravé kyčle, stav po opakovaných resekcích pravého kolenního kloubu (rekonstrukce LCA, plastika chrupavky mediálního kondylu femoru), s omezením hybnosti v pravém koleni, stav po bandáži žaludku v roce 2006, pooperační trombosa (trvale na antikoagulační léčbě), hyperlipoproteinemie, porucha metabilismu lipidů, recidivující záchvaty bolestí hlavy s poruchou visu, s expresivní dysfagií (CT, UZ karotid bpn., hematologicky bez významného trombofilního stavu), lehká percepční nedoslýchavost, pokročilá artrosa pravého kolenního kloubu – dle RTG trikompartmentální arthrosa, hypertense určil, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odpovídá stavům uvedeným v kapitole XIII, oddíl A, položka 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %, kdy míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Bylo uvedeno, že zánik invalidity nastává dnem jednání a při posledním posuzování byl stav posudkově nadhodnocen. Lékař České správy sociálního zabezpečení uzavřel, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 30. 11. 2015 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce bylo v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení artrotické postižení nosných kloubů končetin; žalobce je po implantaci TEP levého kyčelního kloubu v listopadu 2011 a po opakovaných artroskopických operacích pravého kolenního kloubu. Omezení hybnosti v nosných kloubech končetin lze charakterizovat jako středně těžkého stupně. Artrotické postižení pravého kyčelního kloubu je na RTG těžké, funkčně však omezení hybnosti nepřesahuje 1/3 fyziologického rozsahu. Aktivní hybnost obou kolenních kloubů je velmi dobrá. Jedná se o muže ve věku 49 let, je Pokračování -3- 2Ad 59/2015 plně orientovaný se všemi kvalitami, pohybuje se dynamickou samostatnou chůzí s oporou jedné francouzské hole. Ostatní komorbidita tj. zejména obezita, esenciální hypertenze, migrenosní stavy a lehká percepční nedoslýchavost výrazným způsobem neomezují žalobce v aktivní hybnosti a nemají podstatný vliv na jeho pracovní schopnost. Žalobce je adaptován na své zdravotní postižení. Tomu odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav. Jeho zachovalé pracovní schopnosti mu umožňují dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost – ředitele Betonárky. Duševní schopnosti postiženy nejsou vůbec. Posledně provedené ambulantní ortopedické vyšetření je ze dne 9. 3. 2015 z ortopedické ambulance MUDr.

V. Jsou citovány subjektivní obtíže, bolesti v kyčlích, byl k dispozici RTG i MRI nález – artrotické změny s okrajovými osteofyty. (6) V posudku komise uvedla, že žalobce se od roku 1999 léčil pro esenciální hypertenzi, v roce 2004 podstoupil rekonstrukci LCA pravého kolenního kloubu, atroskopie následovala v roce 2006. Dále byla řešena obezita bandáží žaludku v témže roce. Žalobce byl opakovaně vyšetřen na neurologii pro migrenosní stavy. Z důvodu artrotického postižení nosných kloubů byla provedena implantace TEP levého kyčelního kloubu dne 2. 11. 2011. Vpravo je coxartrosa III. stupně s omezením hybnosti. Žalobce je v pořadníku k TEP kyčle vpravo, operaci zatím nechce. Pokročilá artrosa i pravého kolenního kloubu – podle RTG trikompartmentální artrosa po opakovaných artroskopických resekcích tib. menisku pravého kolenního kloubu (rekonstrukce i LCA), plastika chrupavky mediálního kondilu femuru; je přítomno omezení hybnosti v pravém koleni. V roce 2012 byla diagnostikována fibrilace síní, která byla vyřešena l. kardioverzí. Žalobce prodělal žilní trombosu, má trvalou antikoagulační léčbu. V srpnu 2014 prodělal tinitus, přítomna lehká percepční nedoslýchavost vpravo. Komise konstatovala, že subjektivní obtíže spočívají ve stížnostech na problémy s pravým kolenním kloubem, jsou přítomny i blokády, špatně se chodí do schodů i ze schodů, k chůzi žalobce používá jednu francouzskou hůl. Žalobce má bolesti pravé kyčle, bolesti jsou i klidové. Byl již dvakrát pozván k operaci TEP, ale zatím ji odmítl, dokud se nedoléčí prvně operovaná kyčel. Při bolestech jsou užívána analgetika, problémy jsou při ohnutí či udržení stability nebo postavení se na jednu nohu. Přítomny otoky pravé nohy. (7) Komise hodnotila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu tak, že odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl A, položka 1, písm. b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 35 %. Komise tento pokles stanovila na 25 %. Zvolila střední hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži obtíží a komorbiditě žalobce. Pro využití § 3 výše citované vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. O kritéria uvedená pod položkou 1, písm. c) se u žalobce nejednalo. Žalobce je adaptován na své zdravotní postižení, čemuž také odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav. (8) Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Při vypracování posudku měla k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, a to dokumentaci ošetřující lékařky MUDr. N. ze dne 14. 11. 2014, zprávy z odborných vyšetření MUDr.

V. Nemocnice České Budějovice ze dne 9. 3. 2015, MUDr. H. Nemocnice České Budějovice, zpráva z kardiologického vyšetření ze dne 13. 3. 2015, MUDr. H. Nemocnice České Budějovice, zpráva z interního vyšetření ze dne 13. 3. 2015, MUDr. P., zpráva z vyšetření ze dne 16. 3. 2015, MUDr. H., zpráva ze dne 9. 1. 2014, zpráva MUDr.

V. Nemocnice České Pokračování -4- 2Ad 59/2015 Budějovice ze dne 31. 10. 2013, zpráva MUDr. P. Nemocnice Na Bulovce ze dne 13. 2. 2012.

IV. Právní názor soudu (9) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (10) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (11) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pokračování -5- 2Ad 59/2015 To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (12) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (13) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 4. 2015 čj. X, kterým byl žalobci od 10. 6. 2015 odňat podle § 56 odst. 1 písm. a) ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 4. 2015 poklesla pracovní schopnost žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. Bylo uvedeno, že při předchozím vyšetření byl zdravotní stav žalobce nadhodnocen. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí byly dne 3. 8. 2015 pod čj. X zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že ani novým posudkem o invaliditě nebyl zjištěn jiný závěr, než v řízení na prvním stupni, neboť v nálezech, které byly k dispozici, nebyly rozpory a na základě těchto zpráv bylo uzavřeno, že se nejedná u žalobce o invaliditu, neboť zdravotní stav odpovídá 20 % poklesu pracovní schopnosti. Žalobce nesplňoval posudkové kritérium invalidizace. (14) K obdobnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z hlediska procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobce, kdy v posudku ze dne 30. 11. 2015, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil, zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pod kapitolu XIII, oddíl A, položka 1, písm. b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 20 – 35 % a tento pokles komise stanovila na 25 %. Komise zvolila nižší střední hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží a komorbiditě žalobce. Pro využití § 3 výše citované vyhlášky neshledala posudkový důvod. Komise výslovně uvedla, že žalobce nesplňuje kritéria, aby mohl být jeho nepříznivý Pokračování -6- 2Ad 59/2015 zdravotní stav hodnocen podle položky 1, písm. c). O takový zdravotní stav se u žalobce nejednalo. (15) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (16) V dané záležitosti soud nařídil na základě žaloby žalobce soudní jednání na den 21. 12. 2015. Právní zástupce žalobce požádal dne 16. 12. 2015 o odročení jednání. V žádosti uvedl, že žalobce je nemocný a předložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené dne 15. 12. 2015. Důvod pracovní neschopnosti uveden nebyl. Soud žádosti o odročení jednání vyhověl. Jednání bylo odročeno na 28. 12. 2015. Doručení bylo vykázáno dne 17. 12. 2015. Právní zástupce žalobce doručil soudu dne 21. 12. 2015 další žádost o odročení jednání na jiný vhodný termín. Uvedl, že se žalobce obává, že ani dne 28. 12. 2015 nebude schopen ze zdravotních důvodů se soudního jednání zúčastnit. Vzhledem k tomu, že ani v další žádosti o odročení jednání nebyl soudu sdělen konkrétní důvod neschopnosti žalobce se k soudnímu jednání dostavit, soud zaslal právnímu zástupci žalobce výzvu k doložení konkrétního důvodu zdravotních potíží žalobce, které mu brání v účasti na jednání. Na tuto výzvu právní zástupce žalobce nereagoval, konkrétní důvody nemožnosti žalobce dostavit se k jednání soudu nesdělil, a to ani do dne konání soudního jednání. Současně se u soudu neinformoval, jakým způsobem soud s žádostí o odročení jednání naložil. (17) Soud při posuzování žádosti žalobce o další odročení jednání vycházel z judikatury Ústavního soudu kupříkladu z nálezu

III. ÚS 2144/15 ze dne 13. 8. 2015, který se otázkou zhodnocení žádosti o odročení jednání zabýval. Ústavní soud uvedl, že „ zhodnocení žádosti o odročení jednání je výhradně věcí soudu. Jen na něm záleží, posoudí-li důvod v žádosti uvedený, zda natolik omluvitelný, vzhledem k jeho závažnosti a ke všem okolnostem případu, že to odůvodňuje další prodloužení řízení“. Ústavní soud se v minulosti i v dalších rozhodnutích zabýval problematikou odročování jednání k žádosti účastníka řízení a s těchto závěrů vyplynulo, že je nutné každý jednotlivý případ posuzovat samostatně a důvody na straně účastníka řízení nebo jeho právního zástupce hodnotit individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Důvod odročení jednání u soudu řešil i Nejvyšší soud ČR kupříkladu pod sp. zn. 21Cdo 2839/2008, kdy uvedl, že důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je podle ustálené judikatury soudu také nemoc účastníka Pokračování -7- 2Ad 59/2015 řízení. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod, který by byl způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, neboť vždy je sledováno, aby nedošlo k bezdůvodnému prodlužování řízení. Sama skutečnost, že účastník řízení byl uznán práce neschopným, ještě nemusí znamenat, že existuje důležitý důvod způsobilý omluvit jeho neúčast u jednání spočívající v jeho nemoci. K tomu musí být soudu předloženy důkazy, aby mohl posoudit, zda zdravotní indispozice je takového charakteru, že brání v účasti na soudním jednání. Pokud takový důvod soudu předložen není, nemůže soud žádost o odročení jednání bez zvážení takového důvodu akceptovat. To dopadá na souzený případ. Vzhledem k tomu, že se jednalo o druhou žádost o odročení soudního jednání, ve které bylo právním zástupcem žalobce uvedeno, že existuje pouze obava, že žalobce nebude schopen ze zdravotních důvodů se soudního jednání dne 28. 12. 2015 zúčastnit a k výzvě soudu nebyl konkrétní důvod pracovní neschopnosti respektive konkrétní zdravotní potíže sděleny, nemohl být takový důvod posouzen, zda skutečně brání žalobci v účasti na soudním jednání. Na výzvu soudu nebylo reagováno, ani nebylo zjišťováno, jak soud s žádostí o odročení jednání naložil. S ohledem na tuto nečinnost na straně žalobce soud žádosti o odročení jednání nevyhověl, neboť neměl k dispozici takový důležitý důvod, pro který by další soudní jednání mohl odročit. Obecné sdělení obavy týkající se trvání pracovní neschopnosti jako důvod o odročení jednání nepostačuje. Soud proto v dané věci jednal bez účasti žalobce i bez účasti právního zástupce, který se rovněž k jednání bez své omluvy nedostavil. (18) Jak již bylo uvedeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, vychází z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a ověřuje pouze, zda posudek je úplný a přesvědčivý. S ohledem na žalobcem vznesené námitky se soud v souladu se zásadou dispoziční zabýval otázkou správnosti posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. S ohledem na výše popsanou platnou úpravu soud neshledal námitky žalobce důvodné. Posudková komise, jak vyplývá z obsahu posudku, vycházela z úplné zdravotní dokumentace a měla k dispozici i lékařské nálezy, které hodnotily zdravotní stav žalobce. Výsledek posouzení se týkal stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti žalobce, kdy tyto závěry se stanovují ve vztahu k platné právní úpravě, tedy k vyhl. č. 359/2009 Sb., právě na základě závěrů vyslovených ve zprávách z odborných vyšetření i na základě vlastního vyšetření v komisi, což se v dané věci stalo. Komise shodně s posouzením lékařů České správy sociálního zabezpečení stanovila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, kdy uvedla, že jednalo se artrotické postižení nosných kloubů končetin, kterou lze charakterizovat jako středně těžkého stupně. Žalobce je po implantaci TEP levého kyčelního kloubu v 11/2011 a po opakovaných artroskopických operacích pravého kolenního kloubu. Omezení hybnosti v nosných kloubech končetin bylo charakterizováno jako středně těžkého stupně artrotického postižení pravého kyčelního kloubu dle RTG těžké, funkční omezení hybnosti nepřesahovalo 1/3 fyziologického rozsahu. Aktivní hybnost obou kolenních kloubů je velmi dobrá. Žalobce byl plně orientovaný se všemi kvalitami a pohyboval se dynamickou samostatnou chůzí s operou jedné francouzské hole. Další komorbidita jako obezita, esenciální hypertenze, migrenózní stavy a lehká percepční nedoslýchavost výrazným způsobem neomezovaly aktivní hybnost žalobce a neměly podstatný vliv na pracovní potenciál. Žalobce byl adaptovaný na své zdravotní postižení, čemuž odpovídal posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav. Zachovalé pracovní schopnosti mu umožňovaly dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost ředitele Betonárky. Duševní schopnosti postiženy nebyly vůbec. Posledně provedené ambulantní ortopedické vyšetření ze dne 9. 3. 2015 vycházelo z RTG i MRI nálezu, kde byly přítomny artrotické změny s okrajovými osteofyty. Pokračování -8- 2Ad 59/2015 Komise zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pod kapitolu XIII, oddíl A, položka 1 písm. b) vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je rozpětí 20 až 35 %. Komise pokles stanovila na 25 %, zvolila nižší střední hranice procentní míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k obtížím a komorbiditě žalobce. Pro využití § 3 výše citované vyhlášky neshledala posudkový důvod. Nejednalo se o kritéria uvedená pod položkou 1 písm. c). (19) Komise dospěla shodně s předchozími posudkovými hodnoceními k závěru, k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lékaři dospěli k závěru, že v minulosti bylo posouzení postižení zdravotního stavu žalobce nadhodnoceno. Lékaři zdůraznili, že vycházeli ze zjištěného zdravotního stavu a funkčních důsledků, o nichž nejsou pochybnosti. (20) Soud proto uzavřel, že na základě posudků, které byly soudu k dispozici a jsou ve svých závěrech shodné, že zdravotní stav žalobce žádnému stupni invalidity neodpovídal, nejsou rozpory. Z výsledků posouzení vyplývá, že se lékařské orgány zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly a závěry vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise shodně s lékaři České správy sociálního zabezpečení neshledala ani další prostor pro procentní navýšení o maximálně možných 10 % dle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., neboť nebyla volena horní hranice procentního rozmezí, kde by pro případnou přítomnost dalších zdravotních potíží mohlo dojít k využití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. V dané věci byl vypracován posudek, který si soud vyžádal, který dostál nárokům na test ohledně jeho úplnosti, přesvědčivosti i správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Bylo vysvětleno, jak bylo při vypracování posudku postupováno, jaké onemocnění je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. To má bezprostřední vliv na stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti. Posudkové závěry se shodovaly se závěry prvoinstančního i druhoinstančního lékaře, drobná odchylka se týkala stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti, avšak neměla vliv na vyslovený posudkový závěr. Mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly rozpory, které by se týkaly skutečností významných pro posudkový závěr. (21) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobce, soud považuje za dostačující, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly citovány. Bylo vysloveno, že zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity. Soud proto uzavřel, že tak jak bylo uvedeno v lékařských posudcích na základě podkladů, které byly k dispozici, lze vyslovit závěr, že tyto lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Soud sám, jak bylo výše uvedeno, nemůže závěry vyslovené lékařskými orgány měnit. Žalobci lze přisvědčit v tom, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, avšak procento poklesu pracovní schopnosti neodpovídá žádnému stupni invalidity. Pokud došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, lze nárok na invalidní důchod uplatnit znovu, nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. Pokračování -9- 2Ad 59/2015

V. Závěr, náklady řízení. (22) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (23) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. prosince 2015 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava