2 Ad 60/2011
č. j. 2 Ad 60/2011-28
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil pokles pracovní schopnosti na 20 %. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění není pojištěnec invalidní, pokud pokles pracovní schopnosti nepřesahuje 35 %. Soud považoval posudek za úplný, přesvědčivý a řádně zdůvodněný, proto rozhodnutí nezrušil. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 2 s.ř.s.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně Bc. H. Z., zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Šumavská 35, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.9.2011, č. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 9. listopadu 2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnutí ČSSZ ze dne 3.6.2011, č.j. X změněno tak, že podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) a ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se žalobkyni odnímá od 12.10.2011 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost odůvodnění, neboť bylo vydáno na základě chybně zjištěného skutkového stavu. V žalobě poukazuje na svůj zdravotní stav. Žalobkyně považuje posudkový závěr za rozporuplný v případě, že bylo určeno zdravotní postižení s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost, když míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá 25 % až 45 % a dopad druhého nejvýznamnějšího zdravotního postižení na pokles pracovní schopnosti byl posouzen 10 % a celkový pokles pracovní schopnosti byl pak zvolen 30 %. Zcela nesrozumitelně a nepochopitelně proto bylo přihlédnuto k procentní míře dopadu druhého nejvýznamnějšího zdravotního postižení na pokles pracovní schopnosti pouze 5 %. Žalobkyně proto považuje posudek za neobjektivní, neúplný a nepřesvědčivý, neboť posudková lékařka nezkoumala důkladně její zdravotní stav. Žalobkyně proto navrhovala vypracování nového znaleckého posudku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť napadené rozhodnutí je věcně správné, odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise učinila zjištění, že u žalobkyně se jedná o Fallotovu tetralogii, korekční operace v roce 1990, excizi pulmonální chlopně s náhradou biochlopně a plastiku levé větve plicnice v září 2009, toho času oběhově kompenzovaná, NYHA I, perzistující středně těžkou trikuspidální regurgitaci, o lehkou systolickou dysfunkci pravé komory a o idiopatickou skoliosu hrudního a bederního úseku, kdy se jedná o stabilizovaný stav, v anamnéze korzetování. U žalobkyně byla zjištěna po narození vrozená srdeční vada, v pěti letech věku byla u ní provedena radikální korekce, transatriální uzávěr komorového defektu dakronovou záplatou, transatriální infundibulektomie, excize ztluštělé pulmonální chlopně, transanulární perikardiální záplata na výtoku pravé komory a kmeni plicnice a rovněž v roce 2009 u ní byla provedena náhrada pulmonální chlopně bioprotézou a plastika odstupu levé větve plicnice. Žalobkyně podstoupila ještě operaci strumy, a to v deseti letech věku. U žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byla v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ dne 16.9.2011 perzistující středně těžká trikuspidální regurgitace a lehká systolická dysfunkce pravé komory po korekční operaci Fallotovy tetralogie v roce 1990 a následně po excizi pulmonální chlopně s náhradou biochlopní s plastikou levé větve plicnice v září 2009; nyní je oběhově kompenzovaná, NYHA I. Ostatní komorbidita, tj. idiopatická skoliosa hrudního a bederního úseku, je t.č. ve stabilizovaném stavu a výrazným způsobem neomezuje aktivní hybnost posuzované a nemá podstatný vliv na pracovní schopnost. Žalobkyně je plně adaptovaná na své zdravotní postižení; tomu odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav. Její zachovalé tělesné schopnosti by jí umožnily dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost v oboru architektura a stavitelství. Smyslové a duševní schopnosti u ní nejsou vůbec postiženy. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole IX, oddíl A, položka 6, písmeno a) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 %, komise tento pokles proto stanoví na 10 %. PK MPSV České Budějovice volí tuto položku procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro uvedené zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a profesi žalobkyně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice s ohledem na komorbiditu využívá § 3 výše citované vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvyšuje základní míru poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních bodů, tj. celková míra je stanovena na 20 %. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného kardiologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k potížím udávaných žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především kardiologické a ortopedické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je perzistující středně těžká trikuspidální regurgitace a lehká systolická dysfunkce pravé komory po korekční operaci Fallotovy tetralogie a následně po excizi pulmonální chlopně s náhradou biochlopní s plastikou levé větve plicnice v září 2009 s tím, že v současné době je oběhově kompenzována. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole IX, oddíl A, položka 6, písmeno a) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena 10 %, komise tento pokles stanovila tedy na 10 % a s ohledem na komorbiditu využila § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a zvýšila základní míru poklesu pracovní schopnosti o 10 %, takže celková míra byla stanovena 20 %. Posudková komise se zabývala i možností podřadit zdravotní postižení dalším položkám přílohy k vyhlášce, kde je vyšší rozsah poklesu pracovní schopnosti a uvedla, že o položku 6 písm. b) se u žalobkyně nejedná, neboť z kardiologického hlediska jde o plnou korekci vrozené srdeční vady, kdy žalobkyně je zcela bez poklesu výkonu při obvyklém tělesném zatížení, kdy funkce levé srdeční komory je dobrá. Žalobkyně je plně adaptována na své zdravotní postižení, čemuž odpovídá i posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav. Její zachovalé tělesné schopnosti jí umožňují dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost v oboru architektura a stavitelství. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a závěr o tom i řádně zdůvodnila, přičemž se zabývala i dalším zdravotním postižením žalobkyně, proto považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně představuje pokles pracovní schopnosti o 20 %. Zdravotní stav žalobkyně podle posudku ovlivňuje její pracovní schopnost, avšak nikoliv v té míře, aby způsobovala invaliditu. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Kritéria pro určování poklesu pracovní schopnosti stanoví § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Z posudku posudkové komise je zřejmé, že se posudková komise zabývala všemi funkčními poruchami ovlivňujícími pokles pracovní schopnosti žalobkyně a dospěla k závěru, že žalobkyně je dlouhodobě schopna vykonávat výdělečnou činnost, neboť se plně adaptovala na své zdravotní postižení, čemuž odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav a celková míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 20 %. Žalobkyně namítala neobjektivnost, neúplnost a nepřesvědčivost posudku, na základě kterého bylo vydáno napadené rozhodnutí. Žalovaná při rozhodování vycházela z posouzení zdravotního stavu žalobkyně a vypracovaného lékařského posudku ze dne 23.8.2011 pro účely řízení o námitkách, kdy rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu A, položka 8b přílohy č. 2 k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 284/1995 Sb., o posuzování invalidity, kdy byla stanovena míru poklesu pracovní schopnosti 30 % se závěrem, že do 31.12.2009 nebyla plně invalidní s tím, že od 1.1.2010 není rovněž plně invalidní, neboť její pokles pracovní schopnosti představuje 30 %, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu A, položka 6, písmeno b) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 359/2009 Sb., kdy míra poklesu pracovní schopnosti představuje 30 %. Závěr uvedeného lékařského posouzení byl revidován posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích v posudku ze dne 28.2.2012, ze kterého soud při rozhodování vycházel. Přestože shora uvedené posouzení ze dne 23.8.2011 o invaliditě je odlišné od závěru posudku posudkové komise ze dne 28.2.2012, soud nesdílí názor žalobkyně, že se jedná o posouzení neobjektivní a neúplné, jestliže je jím činěn jiný závěr. Jak posudkový závěr ČSSZ ze dne 23.8.2011, tak i posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích však učinila shodný závěr, že u žalobkyně se nejedná o pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V daném stádiu řízení je však zcela nerozhodný posudek o invaliditě ze dne 23.8.2011, neboť soud při rozhodování vycházel z posudku posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích, která učinila závěr, že u žalobkyně se jedná o míru poklesu pracovní schopnosti 20 %. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, je řádně odůvodněno odnětí invalidního důchodu. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, proto soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. března 2012 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.