2 Ad 61/2015

Rubrum

2Ad 61/2015 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M.S:, bytem v X, přechodně v Táboře, X, zast. Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou v Táboře, Palackého 357, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 8. 2015 čj. MPSV-UM/17015/15/9S-HMP, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

: Žalobou doručenou dne 22. 10. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2015 čj. MPSV- UM/17015/15/9S-HMP, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky pro hlavní město Prahu, o odejmutí dávky státní sociální podpory rodičovského příspěvku a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce označuje napadené rozhodnutí za nezákonné, protože odporuje předchozím pravomocným rozhodnutím. Poukazuje na rozhodující skutečnosti podstatné pro posouzení věci, konkrétně přiznání rodičovského příspěvku na dceru M., nar. X, žádost z 2. 1. 2013 o Pokračování - 2 - 2Ad 61/2015 rodičovský příspěvek na dceru H., nar. X, rozhodnutí z 27. 3. 2014 o odnětí dávky státní sociální podpory rodičovského příspěvku na dceru H. od 1. 1. 2014, protože nárok zanikl k 31. 12. 2013, příkladmo uvedené rozhodnutí s poukazem na chybné datum v dalším rozhodnutí. Dovozuje se, že žalovaný fakticky nevěděl, jak má provést vzájemné zúčtování rodičovského příspěvku a vyjadřuje se nesouhlas s tím, že žalobce vyčerpal na dceru M. více, než mu bylo přiznáno. Vysvětlení se žalobci nedostalo. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nerespektuje jeho vlastní pravomocné rozhodnutí. Právě vzhledem k pravomocnému rozhodnutí nemohlo k přeplatku za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dojít. Žalovanému je vytýkáno vadné opravování rozhodnutí. Nezákonnost rozhodnutí obou instancí je spatřována v nerespektování dřívějšího pravomocného rozhodnutí, kdy dovozuje se, že nelze vyčíslovat přeplatek na dávce státní sociální podporu na dceru M. za období předcházející datu odnětí této dávky. Nemožnost vyčerpat rodičovský příspěvek na každé dítě nahlíží jako diskriminaci staršího dítěte v rodině. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci byl přiznán a vyplácen rodičovský příspěvek na dceru M. od června 2012 do prosince 2013. Dne 3. 1. 2014 podal novou žádost o rodičovský příspěvek na dceru H., nar. X. Doložil, že matce byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství od 11. 1. 2013 do 25. 7. 2013. Proto od ledna 2013 byl rodičovský příspěvek na dceru M. vyplácen v rozporu § 30b odst. 3 zákona o státní sociální podpoře. Od února 2013 byl na totéž dítě příspěvek vyplácen v rozporu s § 30 odst. 1 zákona, protože rodičovský příspěvek se poskytuje vždy na nejmladší dítě v rodině. To znamená, že nárok na rodičovský příspěvek na dceru M. zanikl dne 31. 12. 2012. Poukazuje se na to, že žalobce v zákonné osmidenní lhůtě neoznámil skutečnosti rozhodné pro trvání nároku, což mělo za následek, že úřad práce se o těchto skutečnostech dozvěděl až podáním žádosti žalobce o rodičovský příspěvek na mladší dceru dne 3. 1. 2014. Proto bylo dne 27. 3. 2014 rozhodnuto o odejmutí rodičovského příspěvku na starší dítě. Rozhodnutí sice obsahuje nesprávné datum, ale z textu je jednoznačně patrné, že nárok na rodičovský příspěvek na starší dceru zanikl k 31. 12. 2012. Chyba v datu představuje chybu v psaní. Rozhodnutí o přeplatku v částce 138.000 Kč bylo v odvolacím řízení zrušeno, protože rodičovský příspěvek na obě děti měl být vzájemně zúčtován. Mělo se tak stát v souladu s § 62 odst. 5 zákona. To úřad práce učinil formou rozhodnutí, které však bylo zrušeno, protože zúčtování se pouze oznamuje a nerozhoduje se o něm. Do sumy rodičovského příspěvku poskytnuté na dceru H. byl započten přeplatek na dávce poskytnutý na dceru M.. To pak mělo za následek vydání rozhodnutí o odejmutí příspěvku k 1. 7. 2015 pro vyplacení celkové částky 220.000 Kč. K opravám rozhodnutí poukazuje se na to, že ta jsou jedinečná, o čemž svědčí čárové kódy. Proto k záměně nemůže svévolně docházet. Oprava v datu v rozhodnutí z 22. 4. 2014 byla učiněna viditelně, kdy došlo k opravě zřejmé chyby v psaní. O diskriminaci staršího dítěte se pak se zřetelem k nastavení systému nároku na rodičovský příspěvek jednat nemůže. Napadené rozhodnutí odpovídá požadavkům § 68 správ. řádu. Ze spisů správních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 3. 1. 2015 u Úřadu práce, krajské pobočky pro hlavní město Prahu žádost o rodičovský příspěvek na dceru H., druhým rodičem dítěte je H.M.. Žalobci byla dne 7. 1. 2014 adresována výzva k doložení potvrzení o nároku na dávky ovlivňující výši rodičovského příspěvku potvrzené plátcem této dávky pro matku dítěte. Důvodem této výzvy Pokračování - 3 - 2Ad 61/2015 bylo dořešit žádost o rodičovský příspěvek na dceru M. a žádost na rodičovský příspěvek na dceru H. Okresní správa sociálního zabezpečení v Táboře vydala dne 19. 8. 2014 potvrzení o tom, že matce dětí vznikl od 11. 1. 2013 do 25. 7. 2013 nárok na peněžitou pomoc v mateřství a v jaké částce. Dne 12. 2. 2014 se uskutečnilo jednání, jemuž byli oba rodiče přítomni, při tomto jednání bylo poukázáno na to, že žalobce nesplnil svou oznamovací povinnosti s odkazem na § 61 a 62 zákona o státní sociální podpoře a žalobci se dostalo upozornění, že přeplatek vzniklý pozdním oznámením skutečností podle § 30b odst. 4 zákona bude řešen ve správním řízení. Žalobce uvedl, že nevěděl o tom, že výplata peněžité pomoci v mateřství ovlivňuje nárok na výši rodičovského příspěvku. K zahájení řízení o přeplatku na rodičovském přípěvku na základě žádosti žalobce ze dne 17. 5. 2012 byl žalobce uvědoměn dne 27. 3. 2014. V tomto oznámení se uvádí, že jedná se o přeplatek za jednotlivé kalendářní měsíce roku 2013 a přeplatek činí 138.000 Kč. Rozhodnutí o odnětí rodičovského příspěvku od 1. 1. 2014 bylo vydáno téhož dne a uvádí se v něm, že nárok na dávku zanikl k 31. 12. 2012. V odůvodnění se odkazuje na § 30b odst. 4 zákona o státní sociální podpoře a tento předpis je vztažen ke skutečnosti, že matka dítěte pobírala od 11. 1. 2013 peněžitou pomoc v mateřství ve výši, která nebyla nižší než výše rodičovského příspěvku, proto nárok na rodičovský příspěvek zanikl k 31. 12. 2012. Z toho důvodu se dávka odmítá. Rozhodnutím z 22. 4. 2014 úřad práce žalobci uložil povinnost nahradit přeplatek na rodičovském příspěvku v částce 138.000 Kč. Toto rozhodnutí žalovaný dne 22. 5. 2014 zrušil s odkazem na novelizaci zákona o státní sociální podpoře provedenou zák. č. 366/2011 Sb. a její § 62 odst.

5. Podle tohoto předpisu mělo být postupováno. Správní řízení o povinnosti vrátit přeplatek nemělo být zahájeno, ale za dobu, kdy náležel rodičovský příspěvek na jiné dítě, přicházelo v úvahu vzájemné zúčtování částek rodičovského příspěvku. To úřad práce učinil svým rozhodnutím ze 17. 9. 2014, i toto rozhodnutí žalovaný zrušil, když poukázal na ustanovení § 69 odst. 1 zákona o tom, kdy vydává se rozhodnutí. Mezi tam vyjmenovanými případy není uvedeno zúčtování rodičovského příspěvku. Proto se rozhodnutí nevydává a odvolavatele lze informovat jiným vhodným způsobem dopisem. Na žádosti žalobce o vysvětlení postupu úřadu práce bylo reagováno sděleními z 28. 1. 2015, 25. 2. 2015 a 23. 4. 2015. Úřad práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu rozhodl dne 8. 7. 2015, kdy žalobci odejmul dávku státní sociální podpory rodičovský příspěvek ode dne 1. 7. 2015, protože nárok na dávku zanikl dne 30. 6. 2015. Jednalo se o rodičovský příspěvek na nejmladší dítě v rodině H., nar. X a na rodičovském příspěvku byla vyplacena celkem částka 220.000 Kč. O odvolání uplatněném z důvodů v podstatě shodných se žalobními body rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které se opírá o ustanovení § 30 odst. 1, § 30a odst., § 62 odst. 1 a 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalobce neohlásil do osmi dnů změny o skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu, ačkoliv Pokračování - 4 - 2Ad 61/2015 v žádostech o rodičovský příspěvek prohlásil, že takové povinnosti si je vědom. Tím zavinil, že dávka za období jednotlivých měsíců roku 2013 byla vyplacena neoprávněně a na dávce byl vyčíslen přeplatek ve výši 138.000 Kč. Tento přeplatek žalobce nemusel vracet, protože byl zúčtován a započítán do celkové částky rodičovského příspěvku 220.000 Kč na dceru H., nar. X. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daních žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o odnětí dávky státní sociální podpory rodičovský příspěvek od 1. 7. 2015, protože nárok na dávku vyplácenou z důvodu péče o nejmladší dítě v rodině H., nar. X zanikl ke dni 30. 6. 2015. Žalobce byl příjemcem rodičovského příspěvku nejprve z důvodu péče o dceru M., nar. dne X a následně pečoval o dceru H. nar. X. Podmínky nároku na rodičovský příspěvek a jeho výši upravuje § 30c zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v novelizovaném znění. Podle § 30 odst. 1 zákona rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do čtyř let věku tohoto dítě, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 220.000 Kč. Protože v době, kdy žalobce byl příjemcem rodičovského příspěvku z důvodu péče o dceru M., nar. X, narodila se dne X dcera H., má pro rozhodování význam ustanovení § 30a odst. 1 zákona, podle kterého nárok na rodičovský příspěvek přiznaný z důvodu péče o nejmladší dítě v rodině, zaniká posledním dnem kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém se stalo nejmladším dítětem v rodině jiné dítě, které zakládá nárok na rodičovský příspěvek, a to i v případě, kdy nebyla vyplacena celková částka rodičovského příspěvku. Z toho je zřejmé, že narozením dcery H. dne X zanikl nárok na rodičovský příspěvek žalobce poskytovaný z důvodů péče o dceru M.. Dále bylo doloženo, že matce dítěte narozeného X byla v době od 11. 1. 2013 do 25. 7. 2013 poskytována peněžitá pomoc v mateřství činící za každý kalendářní den 1.058 Kč. Poskytování peněžité pomoci v mateřství v této výši je pak podle § 30b odst. 3 zákona překážkou bránící poskytování rodičovského příspěvku. Jinými slovy řečeno poskytováním peněžité pomoci v mateřství v souvislosti s narozením dcery H. dne X neměl žalobce nárok na poskytování rodičovského přípěvku z důvodu péče o dceru M., ta navíc přestala být nejmladším dítětem v rodině a po uplynutí doby, po kterou byla matce dítěte vyplácena peněžitá pomoc v mateřství, byl založen nárok žalobce na poskytování rodičovského příspěvku z důvodu péče o dceru H.. Pro zánik nároku na rodičovský příspěvek pro péči o dceru M. má význam nejen skutečnost, že dne X narodila se dcera H. ale též okolnost, že matka dítěte již v měsíci lednu byla poživatelkou peněžité podpory v mateřství. Ve smyslu § 30a odst. 1 a § 30b odst. 3 zákona proto v souladu s § 30 a odst. 1 zákona nárok na rodičovský příspěvek z důvodů péče o dceru M. zanikl k 31. 12. 2012. Rodičovský příspěvek poskytovaný žalobci v jednotlivých měsících roku 2013 byl tudíž vyplácen v rozporu se zákonem a takto vyplacený příspěvek představuje přeplatek. Pokračování - 5 - 2Ad 61/2015 O tom, že narodila se dcera H., kterou měl žalobce v péči, se úřad práce dozvěděl ze žalobcovy žádosti o rodičovský příspěvek uplatněné dne 3. 1. 2014. Přitom narození dítěte, které se stává nejmladším v rodině, představuje skutečnost rozhodnou pro trvání nároku na dávku. Tuto skutečnost byl žalobce podle § 61 odst. 1 zákona povinen ohlásit úřadu práce, což neučinil, ač podpisem žádosti o dávku vzal na vědomí poučení o oznamovací povinnosti. O odnětí dávky nebylo rozhodováno do budoucna, ale za období, za které dávka podle zákona nenáležela. Přitom vznik přeplatku způsobil žalobce zaviněně tím, že nesplnil svou oznamovací povinnost. Na přeplatek na rodičovském příspěvku se vztahuje ustanovení § 62 odst. 5 zákona, podle jehož věty první přeplatek nevzniká za dobu, po kterou byl rodiči vyplacen rodičovský příspěvek z důvodu péče o dítě, které přestalo být nejmladším v rodině, pokud za tuto dobu rodiči náležel rodičovský příspěvek z důvodu péče o později narozené dítě, které se stalo nejmladším dítětem v rodině. Částka rodičovského příspěvku, která nenáležela proto, že dítě přestalo být nejmladším dítětem v rodině a částka rodičovského příspěvku, která náležela z důvodu o péče o dítě, které se později stalo nejmladším dítětem v rodině, se zúčtují. Uvedená zúčtovaná částka se započte do celkové částky náležející z důvodu péče o dítě v rodině, které se stalo později nejmladším dítětem v rodině. Nejmladším dítětem v rodině se v únoru 2013 stala dcera H. (přičemž v lednu 2013 byla matka poživatelkou peněžité podpory v mateřství), proto rodičovský příspěvek na péči na nejmladší dítě v rodině žalobci náležel od 1. 8. 2013, protože v předcházejícím měsíci skončilo matce dítěte poskytování peněžité pomoci v mateřství. Z prve uvedených důvodů, jednak proto, že dcera M. přestala být v únoru 2013 nejmladším dítětem v rodině, jednak proto, že matka dítěte byla v měsíci lednu téhož roku poživatelkou peněžité podpory v mateřství na dceru M.. V roce 2013 rodičovský příspěvek nenáležel a podle věty druhé § 62 odst. 5 byl takto neprávem vyplacený rodičovský příspěvek zúčtován do rodičovského příspěvku náležejícího do péče o dceru H., která stala se nejmladším dítětem v rodině. Tato částka činí 138.000 Kč a povinností úřadu podle věty druhé § 62 odst. 5 in fine bylo zapotřebí započíst tuto částku do celkové částky náležející z důvodu péče o dceru H. To pak má za následek, že od rodičovského příspěvku na dceru H. v částce 220.000 Kč podle § 30 odst. 1 zákona bylo zapotřebí odečíst částku 138.000 Kč. Okamžikem, kdy při započtení uvedené částky dosáhl rodičovský příspěvek celkové výše 220.000 Kč, bylo povinností úřadu dávku žalobci odejmout, což stalo se napadeným rozhodnutím. Je-li tu pravidlo zúčtování částky rodičovského příspěvku, která nenáležela, protože dítě přestalo být nejmladším dítětem v rodině a maximální hranice rodičovského příspěvku na nejmladší dítě v rodině je zákonem limitována 220.000 Kč, pak v okamžiku, kdy této částky rodičovského příspěvku je dosaženo, nezbývá než rodičovský příspěvek do budoucna dále nevyplácet. Ukončení poskytování rodičovského příspěvku z důvodu péče o dceru H. pro dosažení zákonem limitované částky ve výši 220.000 Kč učiněné napadeným rozhodnutím, je proto souladné se zákonem. K argumentaci žalobce rozhodnutím ze dne 27. 3. 2014 soud uvádí, že z tohoto rozhodnutí není patrné, že by v něm žalovaný cokoli opravoval. Jedná se o rozhodnutí prvoinstanční, které nabylo dne 23. 4. 2014 právní moci. Rozhodnutí ve spise žádné opravy neobsahuje. Pokračování - 6 - 2Ad 61/2015 Je-li v rozhodnutí uvedeno, že dávka se odnímá od 1. 1. 2014, pak údaj v datu je zřejmou chybou, kterou lze postupem podle § 70 správ. řádu kdykoli opravit. Protože tato oprava týká se výroku rozhodnutí, pak o takové opravě vydává se opravné usnesení. Pro skutečnost, že jde o zřejmou nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí, jednoznačně svědčí následující část výroku o tom, že nárok na dávku zanikl k 31. 12. 2012. Jak již bylo prve uvedeno, tento názor na zánik nároku na dávku je zcela zákonu odpovídající, protože matka dcery H. pobírala v lednu 2013 peněžitou pomoc v mateřství a dne 8. 2. 2013 se narodila dcera H., která stala se nejmladším dítětem v rodině. Výrok rozhodnutí je proto souladný se zákonem a chyba v označení roku, od kterého se dávka odnímá, je napravitelná postupem podle správního řádu. Další dvě zrušovací rozhodnutí vydaná po 27. 3. 2014 žalovaným se týkala toho, jak naložit s dávkou poskytnutou na péči o dceru M., přestože posléze narodilo se další dítě, které stalo se nejmladším v rodině. Tato rozhodnutí nebyla učiněna předmětem řízení a jejich vydání ve svých důsledcích neznamená, že napadené rozhodnutí je vadné. K námitce žalobce ve třetím odstavci na straně dvě o datu, k jakému nárok na dávku zanikl, soud opakuje, že stalo se tak 31. 12. 2012. O tom není žádných pochyb a soud v předchozí pasáži rozsudku vysvětlil, proč tomu tak je a v jakých předpisech má úsudek o datu zániku nároku na dávku oporu. Napadeným rozhodnutím ani předchozím postupem úřadu nedošlo k žádnému přerušení poskytování dávky, ale bylo zcela jednoznačně rozhodnuto o tom, že žalobci v roce 2013 nárok na rodičovský příspěvek z důvodu péče o dceru M. nenáležel. Tvrdí-li žalobce, že nárok na rodičovský příspěvek mu byl odejmut od 1. 1. 2014, pak nezbývá než zopakovat, že v údaj o datu je zřejmou chybou, protože výrok rozhodnutí současně obsahuje údaj o době zániku nároku k 31. 12. 2012. Je-li povinností úřadu respektovat zákon o státní sociální podpoře, jsou-li jím vymezeny podmínky pro přiznání nároku na dávku, pak za situace, kdy žalobce svou oznamovací povinnost nesplnil, musel postupovat v souladu se zákonnou regulací této dávky, na kterou nárok prokazatelně a v souladu s písemnostmi založenými ve spise zanikl. Jak již bylo uvedeno, nárok na tuto dávku pro péči o dceru M. po dobu roku 2013, neexistoval. Byl-li rodičovský příspěvek po dobu roku 2013 žalobci vyplácen, pak dělo se tak v rozporu se zákonem a žalobci bylo vyplaceno více, než mu podle zákona náleželo. Protože v rodině narodilo se další dítě, které stalo se nejmladším, pak nebylo možno postupovat jinak, než neoprávněně vyplacenou dávku zúčtovat postupem podle § 62 odst. 5 zákona, což také bylo správními úřady učiněno. Žalovaný rozhodoval o ukončení poskytování rodičovského příspěvku pro péči o dceru H., protože právě v důsledku zúčtování neoprávněně vyplaceného příspěvku bylo dosaženo nejvyšší možné výše tohoto příspěvku, jak ji upravuje § 30 odst. 1 zákona. Nejde tedy o žádnou ignoranci rozhodnutí o odnětí dávky na péči o dceru M. a jediné procesní pochybení, které lze v postupu žalovaného nalézt je, že po úřadu práce nepožadoval, aby zřejmá nesprávnost ve výroku žalobcem odkazovaného rozhodnutí byla napravena postupem podle § 70 správ. řádu. Tato procesní vada však nemá žádný dopad do přezkoumávaného rozhodnutí. Zřejmou nesprávnost lze totiž opravit kdykoli i v současné době. Na žádosti žalobce o vysvětlení postupu správních úřadů obou instancí bylo opakovaně reagováno a například ve sdělení z 28. 1. 2015 se zcela srozumitelně vysvětluje, Pokračování - 7 - 2Ad 61/2015 kdy a z jakých důvodů došlo k zániku na dávku právě ve vztahu k rozhodnutí z 27. 3. 2014. Okolnost, že toto rozhodnutí se v písemnosti úřadu práce výslovně neuvádí, ještě neznamená, že žalobci se vysvětlení nedostalo. Je-li v žalobě uváděno, že žalovaný jednal kontra legem a extra legem, pak toto tvrzení nemá žádnou oporu v napadeném rozhodnutí ani v zákoně. Ze zákona jednoznačně vyplývá, že nárok na rodičovský příspěvek se přiznává pouze na nejmladší dítě v rodině, tím přestala být dcera M. okamžikem narození dcery H., přičemž matce dále náležela peněžitá pomoc v mateřství. Náleží-li dávka na nejmladší dítě v rodině, přičemž zohledňuje se též výše vyplácené peněžité podpory v mateřství, pak nejedná se o postup, který by byl protizákonný či zákon obcházel. Naopak postup žalovaného je zákonu zcela odpovídající. Rozhodnutí, na které se odkazuje ve svém výroku, jednoznačně specifikuje, že nárok na dávku zanikl k 31. 12. 2012, čímž bylo toto rozhodnutí o odejmutí dávky respektováno. Argumentuje-li žalobci možností využít opravný prostředek ve formě odvolání pro případ jiné formulace výroku, pak je zapotřebí připomenout, že žalobci nebránilo nic, aby odvolání podal ve vztahu k výroku tohoto rozhodnutí o okamžiku zániku nároku. Nezbývá než připomenout, že nesprávné datum uvedené v rozhodnutí z 23. 4. 2014 lze kdykoli opravit postupem podle správního řádu. Soud neshledal, že by žalovaný v napadeném rozhodnutí jakékoli údaje opravoval. Obecně lze k této výhradě na straně dva žaloby uvést, že opravy nelze provádět libovolně, ale musí se tak činit souladně s ustanovením § 70 správ. řádu. Uvádí-li se na další straně žaloby, že jsou tu ve své souvztažnosti dvě rozhodnutí, pak soud připomíná, že rozhodnutí první instance a odvolací instance tvoří jeden celek, přičemž prvoinstanční rozhodnutí bylo v odvolacím řízení po zamítnutí odvolání potvrzeno. Napadeným rozhodnutím došlo k ukončení poskytování rodičovského příspěvku na dceru H., protože takto vyplacená částka dosáhla maximální výše předpokládané zákonem. K dosažení této výše došlo zúčtováním částky neoprávněně vyplaceného rodičovského příspěvku na starší dítě v rodině, kdy nárok na tuto dávku zanikl. Proto došlo zcela v souladu s § 62 odst. 5 zákona k zúčtování dávky vyplacené žalobci, přestože na ni nárok zanikl, do rodičovského příspěvku poskytovaného na nejmladší dítě v rodině. Poznamenává se, že výrokem rozhodnutí byl okamžik zániku na dávku stanoven zcela v souladu se zákonem k 31. 12. 2012. Soud připomíná, že k vydání rozhodnutí v roce 2014 došlo pro nesplnění oznamovací povinnosti žalobce, který byl o takové povinnosti písemně poučen v žádosti o přiznání příspěvku. Zánik nároku na dávku mohl úřad zjistit teprve okamžikem, kdy žalobce dne 3. 1. 2014 podal žádost o příspěvek na péči ve formě rodičovského příspěvku na dceru H.. Údaj obsažený v rozhodnutí o odnětí dávky od 1. 1. 2014 je zřejmou nesprávností, pro což svědčí další část výroku o okamžiku zániku nároku na dávku a tuto chybu lze odstranit i v současné době. Rozhodnutí o odnětí dávky na dceru M. nebylo v průběhu řízení ignorováno, naopak z tohoto rozhodnutí bylo vycházeno, šlo-li o určení doby, po kterou žalobce nárok na rodičovský příspěvek neměl. To se projevuje v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně tři. V žalobě není nikterak specifikováno, v čem má spočívat manipulace s napadeným rozhodnutím žalovaného. Soud neshledal v napadeném rozhodnutí žádné opravy a údaje Pokračování - 8 - 2Ad 61/2015 v tomto rozhodnutí uvedené jsou zcela v souladu s písemnostmi založenými ve spise. K údaji o odnětí dávky pro dceru M. k 1. 1. 2013 nelze než uvést, že podle rozhodnutí úřadu práce, kterého se žalobce dovolává, nárok na tuto dávku skutečně zanikl k 31. 12. 2012. Žalobní argumentace o nemožnosti vyčerpat rodičovský příspěvek na starší dítě znamená diskriminaci, je zcela mimo, protože jestliže zákonodárce přiznává úpravou podmínek pro výplatu rodičovského příspěvku takový příspěvek na nejmladší dítě v rodině, pak to znamená, že tento příspěvek jednoduše nelze čerpat na dítě starší. Soud a ostatně správní úřady jsou povinny zákonnou úpravu respektovat a při své rozhodovací činnosti ji aplikovat. Proto vydané rozhodnutí není v žádném ohledu diskriminační. Pro věc není významné, zda žalobce čerpal některou dávku přiznávanou zákonem o státní sociální podpoře, či jiným právním předpisem. Do posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí není významná argumentace uvedená v předposledním odstavci na straně textu žaloby. Případný vznik nároku na příspěvek v nezaměstnanosti nemá pro ukončení poskytování rodičovského příspěvku na dceru H. při dosažení nejvyšší hranice tohoto příspěvku rovněž význam. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 30 odst. 1, § 30a odst. 1, § 30b odst. 3, § 61 odst. 1, § 62 odst. 1 a 5 zákona o státní sociální podpoře. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nelze v dávkových věcech právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 9 - 2Ad 61/2015 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. března 2016 JUDr. Věra Balejová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava