2 Ad 62/2011
č. j. 2 Ad 62/2011-26
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu stupně invalidity na třetí stupeň. Soud se opřel o posudek posudkové komise, který stanovil 60 % pokles pracovní schopnosti způsobený ischemickou chorobou tepen dolních končetin. Podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění jde o invaliditu druhého stupně, ne třetího. Soud považoval posudek za úplný a přesvědčivý, protože zahrnoval všechny rozhodující skutečnosti a jejich zdůvodnění. Žalobce neměl doložené funkční postižení, které by indikovalo vyšší stupeň invalidity.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce F. Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3.11.2011, č. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 16.11.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3.11.2011 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 21.9.2011 o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu, a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce poukázal na to, že je invalidní od roku 2004, uvolnili se mu dva výrostky, které putují v těle, trpí bolestmi, má vysoký krevní tlak, artrózu, mívá otřesy mozku a má pouze 6 zubů. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné jestliže odpovídá závěrům učiněným posudkovou komisí. Z posudkového spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce byl poprvé v oboru sociálního pojištění posouzen v roce 1994, kdy posudkový lékař uzavřel, že žalobce není částečně ani plně invalidní. Se stejným výsledkem byl posouzen v roce 1996, 1997, částečně invalidní byl uznán v roce 1999 pro chronickou chorobu bronchopulmonální. Jako částečně invalidní byl žalobce posouzen při kontrole v roce 2000, plná invalidita byla uznána v roce 2003, avšak žádost o plný invalidní důchod byla zamítnuta pro nesplnění předepsané doby pojištění. Důvodem pro přiznání plné invalidity byla zlomenina pravé dolní končetiny se středně těžkou poruchou hybnosti. V roce 2010 žalobce požádal o změnu výše invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu. Do 31.12.2009 bylo příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení žalobce podle kapitoly VI, oddíl B, položka 10, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., které odpovídalo 60 % poklesu soustavné výdělečné činnosti. Takto stanovená míra rozsahu ztráty pracovní způsobilosti byla zvýšena o 10 % bodů na 70 %. V době od 1.1.2010 do 14.10.2010 bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce postižení podle kapitoly IX, oddíl B, položka 3, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti činila 70 %. Od 15.10.2010 je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení podle kapitoly IX, oddíl B, položka 3, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a postižení odpovídá 40 % poklesu pracovní schopnosti. V námitkovém řízení byl stanoven pokles pracovní schopnosti žalobce o 60 %. Poslední žádost o změnu výše invalidního důchodu žalobce uplatnil dne 24.6.2011 pro zhoršení zdravotního stavu. Posudkový lékař za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označil postižení podle kapitoly IX, oddíl B, položka 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovil ve výši 50 %. Se stejným výsledkem o postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav skončilo vyšetření žalobce pro účely námitkového řízení, ke změně došlo ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, která byla upravena na 60 %. Žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu byla rozhodnutím ze dne 21.9.2011 zamítnuta s odůvodněním, že žalobce je nadále invalidní pro invaliditu II. stupně. Námitky, v nichž žalobce vyjádřil nesouhlas s hodnocením zdravotního stavu, který považuje za zhoršující bránící vykonávat zaměstnání, projednala žalovaná napadeným rozhodnutím. To je odůvodněno posouzením zdravotního stavu a pracovní způsobilosti žalobce provedené lékařem České správy sociálního zabezpečení, kdy bylo zjištěno, že žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jej omezuje ve fyzické schopnosti a menší mírou i smyslové schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo označeno postižení pohybového aparátu s omezenou zatížitelností dolních končetin danou polyneuropatií, ischemickou chorobou dolních končetin a stavem po zlomenině pravé dolní končetiny. Stav pohybového aparátu je komplikován poruchou statiky a dynamiky páteře na podkladě degenerativních změn. O dalších zdravotních postiženích se uvádí, že nemají takový funkční dopad, který by vyvolal invaliditu vyššího stupně. Rozsah poklesu pracovní schopnosti činící 60 %, odpovídá invaliditě II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Nejedná se proto o invaliditu III. stupně a námitky žalobce jsou proto nedůvodné. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především neurologické, chirurgické a cévní povahy, k dispozici měla zdravotní dokumentaci žalobce a posouzení žalobce v oboru sociálního pojištění. V posudkové komisi byl žalobce vyšetřen odbornou internistkou. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen ischemickou chorobou tepen dolních končetin, vertebrogenním algickým syndromem LS páteře, středně těžkou polyneuropatií, potraumatickou artrózou, kuřáckou bronchitidou, těžkou nedoslýchavostí, má kataraktu levého oka, poruchu tukového metabolismu, recidivují kolapsové stavy neznámé etiologie, trpí chronickou hepatopatií, došlo k traumatické amputaci distálního článku 1. prstu pravé ruky a je anomální osobností. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobce pracoval v dělnických profesích. Od 1.2.1999 byl částečně invalidní pro chronickou obstrukční chorobu, plně invalidním byl uznán od roku 2003 pro zlomeninu. Od roku 2005 byl plně invalidní pro polyneuropatii středně těžkou. Jako plně invalidní byl hodnocen do 14.10.2010, od 15.10.2010 je žalobce invalidní v II. stupni. V roce 1986 došlo k traumatické amputaci distálního článku 1. prstu pravé ruky, postupně se žalobci zhoršoval sluch, objevovaly se vertebrogenní potíže, opakovaly se záněty průdušek a záněty zevních zvukovodů. Nebyla provedena operace katarakty na levém oku. V roce 2003 prodělal těžkou frakturu pravého hlezna s následným vznikem artrózy a omezením hybnosti. Byla zjištěna chronická hepatopatie, zažívací obtíže při vředové chorobě. V roce 2004 byl žalobce hospitalizován pro reflexorickou hemiparézu při ischemické lézi v mozkovém kmeni, v anamnéze je kompresní fraktura obratlového těla L3. Zhoršily se obtíže s dolními končetinami, které jsou komplexní etiologie. Byla diagnostikována ischemická choroba tepen dolních končetin, středně těžká polyneuropatie, projevy kořenové iritace L5 vpravo při hernii disku L3/4 a L4/5 a potraumatické artrotické omezení hybnosti pravého hlezna po zlomenině. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce omezuje v tělesné schopnosti a v menší míře i schopnosti smyslové a rozhodující příčinou tohoto zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je ischemická choroba tepen dolních končetin, stav by zlepšila chirurgická intervence, která není indikována. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá zdravotnímu postižení podle kapitoly IX, oddíl B, položka 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 60 %, tedy na horní hranici položky dané vyhlášky. Stalo se tak pro žalobcův věk, malou schopnost rekvalifikace, četnou komorbiditu a anomalitu osobnosti. Důvod použití § 3 a 4 vyhlášky není dán. Při hodnocení nelze použít položku 3, písm. e) protože nebyly prokázány ischemické kožní defekty na končetinách, gangrény a neschopnost zátěže končetin – pohyb na vozíku, pobyt na lůžku při stádiu klidových ischemických bolestí. Žádné z dalších onemocnění není tíží funkčních důsledků s vyšší taxací pro procentní míru invalidity. Polyneuropatie je hodnocena jako středně těžká, kde je rozpětí ztráty pracovní schopnosti 30 – 40 %, stav po zlomenině kotníku s artrózou předpokládá 20 % pokles pracovní schopnosti, pro vertebrogenní postižení rovněž 20 % a mauróza 1 oka 20 %, těžká nedoslýchavost 25 %, chronická bronchitida 10 %, kolapsové stavy nejsou objektivizovány, ischemická léze v mozkovém kmeni z roku 2004 odezněla zcela. Žalobce byl informován o tom, že procentní taxace jednotlivých onemocnění se nedá sčítat. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní ve II. stupni. Je schopen vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě, výsledek hodnocení je shodný se závěrem České správy sociálního zabezpečení s Okresní správou sociálního zabezpečení se posudková komise odlišila v procentním hodnocení. Žalobcem tvrzené skutečnosti nebyly objektivizovány, např. pro nespolupráci posuzovaného o kolapsech. Mezi doloženými nálezy nejsou rozpory, které by se týkaly skutečností důležitých pro posudkový závěr. Žalobce byl vyšetřen odborným lékařem v posudkové komisi, přinesl úplnou zdravotní dokumentaci praktického lékaře, nebylo shledáno funkční postižení takové závažnosti, které by III. stupeň invalidizace indikovalo. Stávající postižení žalobce je dostatečně zhodnoceno invaliditou II. stupně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o žádosti o změnu stupně invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav v řádném složení za účasti odborného lékaře internisty. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k odborným lékařským nálezům především neurologické, chirurgické a cévní povahy, tak k subjektivním potížím udávaným žalobcem. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je ischemická choroba tepen dolních končetin. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole IX, oddíl B, položka 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah poklesu pracovní schopnosti stanovila ve výši 60 %, což odůvodnila věkem žalobce, jeho malou schopností rekvalifikace, četnou komorbiditou a anomalitou osobnosti. Současně se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobce a uvedla, jaká by přicházela v úvahu míra poklesu pracovní schopnosti pro tato jednotlivá onemocnění chronické povahy, jimiž žalobce trpí. Žádné z těchto postižení nemá takový dopad do pracovního potenciálu žalobce jako je tomu u postižení žalobce ischemickou chorobou tepen dolních končetin. Poznamenává se, že rozsah ztráty pracovní schopnosti se stanoví podle toho zdravotního postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti. To se právě v souzené věci stalo. Ostatní zdravotní postižení byla v záležitosti žalobce zhodnocena právě při stanovení výše poklesu pracovní schopnosti na horní hranici taxace stanovené danou položkou vyhlášky, což se v posudku výslovně uvádí. Soud doplňuje, že procentní pokles pracovní schopnosti stanovený posudkovou komisí při hodnocení jeho dalších zdravotních postižení nelze sčítat. Z posudku je dále zřejmé, že posudková komise se zabývala možností využití korekčních faktorů ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky, avšak pro takový postup neshledala důvod. Posudková komise reagovala rovněž na výhrady žalobce uvedené v žalobě, o nichž uvedla, že nejsou doložena žádnými vyšetřeními. Nejsou-li postižení, jichž se žalobce v žalobě dovolává, objektivizovány odborným lékařským nálezem, nemohou mít vliv na stanovení rozsahu ztráty pracovní schopnosti. Na základě vyšetření žalobce odborným internistou v posudkové komisi posudková komise konstatovala, že funkční postižení žalobce je dostatečně zhodnoceno invaliditou II. stupně. Žalobce doložil nález praktického lékaře z 18.1.2011, neurologické vyšetření z 24.5.2004, interní vyšetření z 27.8.2010, CT mozku z 15.9.2010, ortopedický nález s nezřetelným datem, který byl vyžádán posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Porovnáním těchto písemností s podklady, které byly k dispozici posudkové komisi, soud shledal, že posudková komise měla k dispozici novější zprávu praktického lékaře (ze 4.8.2011), než co předložil žalobce, to platí i o neurologickém vyšetření, které odkazuje na vyšetření doložená žalobcem (např. CT mozku z 15.9.2010). Tyto doklady jsou kromě toho obsaženy v posudkovém spisu, stejně jako ortopedický nález vyžádaný posudkovým lékařem, nález interní byl součástí zdravotní dokumentace, kterou měla posudková komise k dispozici a uvedla, že neobsahuje žádný nález, který by posudkové komisi nebyl znám. Za takové důkazní situace nebylo zapotřebí důkazní řízení doplňovat ani vyžadovat doplnění posudku posudkové komise. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími postiženími žalobce a opodstatněností uplatnit některý z korekčních faktorů, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, nevylučuje však výkon výdělečné činnosti v menším rozsahu a intenzitě s omezením pro vertebropaty, nesmí jít o práci náročnou na zrak a v hlučném prostředí a podmiňuje 60 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně (§ 39 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona). Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 60 %, pak je žalobce invalidní ve II. stupni. Invalidita žalobce nedosáhla III. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. c) zákona, a proto nelze vyhovět žádosti žalobce o změnu stupně invalidity na invaliditu III. stupně. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) zákona. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. února 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.