2 Ad 63/2015
č. j. 2 Ad 63/2015-26
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
2Ad 63/2015 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce L.R. , nar. X, bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 7. 2015, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o námitkách ze dne 23. 7. 2015, č.j. X a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. R-8.4.2015-423/X ze dne 8. 4. 2015 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení čj. R-8.4.2015-423/Xze dne 8. 4. 2015 byla žalobci uložena povinnost vrátit žalované přeplatek, který vznikl na vdoveckém důchodu za období od 13. 6. 2013 do 13. 6. 2014 ve výši 50.325 Kč. Přeplatek vznikl tím, že žalobce pobíral v uvedeném období současně vdovecký i starobní důchod, přičemž žalobci byl za uvedené období vyplacen vdovecký důchod v celkové výši 72.566 Kč, přestože mu náležel pouze v celkové výši 22.241 Kč. Žalobce v uvedeném období přijímal výplatu Pokračování - 2 - 2Ad 63/2015 důchodů v plné výši, ačkoli musel z okolností předpokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, takže mu náleží méně, než kolik mu bylo vypláceno. Tím zavinil dle žalované přeplatek na vdoveckém důchodu, který měl být v souběhu s vyšším starobním důchodem vyplácen ve výši poloviny procentní výměry. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí námitky, které žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 23. 7. 2015 zamítla. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobu, ve které nesouhlasí se závěrem žalované, že je vinen ze vzniku přeplatku vdoveckého důchodu, jestliže dle žalované nezachoval potřebnou míru opatrnosti při přijímání vdoveckého důchodu a v rozporu s právem přijal vdovecký důchod v částkách, které mu podle právní úpravy nenáležely. Argumenty žalované považuje žalobce za irelevantní. Žalobce nesouhlasí s tím, že si měl nastudovat příslušnou právní úpravu, sám si přezkoumat pravomocné rozhodnutí správního orgánu a z toho zjistit, že je mu důchod vyplácen chybně. Odůvodnění zamítavého rozhodnutí působí na žalobce dojmem, že je spíše obhajobou pochybení, kterého se dopustila žalovaná. Žalobce při podávání žádosti o přiznání vdoveckého důchodu výslovně uvedl a příslušná úřednice i do žádosti uvedla, že žalobce pobírá starobní důchod od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Žalovaná se tímto posouzením vůbec nezabývala a s odkazem na všeobecně známou zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, uznala žalobce odpovědným za vznik přeplatku. Žalovaná tuto skutečnost již při podání žádosti, tedy v době vydání rozhodnutí o přiznání důchodu a výpočtu jeho výše věděla, nikoliv až dodatečně, jak žalovaná tvrdí. Žalobce odmítá argumentaci žalované, považuje ji za iracionální a účelovou. Žalobce zachoval potřebnou míru opatrnosti, kterou na něm lze spravedlivě požadovat, když přijímal dávky vdoveckého důchodu vyměřené mu pravomocným rozhodnutím. K pochybnosti o správnosti správního rozhodnutí neměl nejmenší důvod. Při podání žádosti uvedl všechny podstatné skutečnosti mající na přiznání důchodu a jeho výše vliv. Proto není odpovědný za vznik přeplatku na vdoveckém důchodu. Míra opatrnosti, kterou po něm vyžaduje žalovaná, je naprosto nepřiměřená. Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby si sám přezkoumával správnost výpočtu vdoveckého důchodu. Žalobce při podání žádosti uvedl správně a pravdivě všechny relevantní skutečnosti, nezamlčel žádnou podstatnou skutečnost pro výměru vdoveckého důchodu. Žalobce pobíral vdovecký důchod na základě pravomocného vydaného rozhodnutí správním orgánem. Žalobce odkázal na rozsudek NSS čj. 8Ads 17/2014-33 ze dne 18. 6. 2014, dle něhož se u správních rozhodnutí uplatňuje zásada presumpce správnosti, podle níž se pravomocný správní akt považuje za zákonný a správný, dokud není autoritativně zrušen. Výjimkou ze shora uvedeného by mohla být jen situace, kdy vada důchodového výměru je zřetelná na první pohled a rozeznatelná i běžným adresátem, kdy vyměřený vdovecký důchod by byl například zjevně nepřiměřeně vysoký a žalobce by mohl chybu ve výměru rozeznat. Taková situace však v daném případě nenastala. Za nesprávný výpočet důchodu a jeho vyplácení odpovídá žalovaná, která při přiznání výpočtu důchodu vážně pochybila a porušila zákon. Rozhodnutím o povinnosti vrátit přeplatek porušila i zásadu ochrany legitimního očekávání, ochrany práv nabytých v dobré víře a zásadu presumpce správnosti pravomocných správních aktů. Žalobce jako běžný občan si nebyl schopen přepočítat nároky na své důchody a v případě vdoveckého důchodu nebyl schopen rozlišit, zda částka vyplácena v souladu mu s pravomocným rozhodnutím byla vypočtena v souladu se všemi právními předpisy. Žalobce měl za to, že u žalované pracují kvalifikovaní pracovníci, a proto se spolehl na jejich profesionalitu. Pokračování - 3 - 2Ad 63/2015 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření poukázala na ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., z něhož je zřejmá povinnost příjemce dávky vrátit důchodovou dávku nebo její část za dobu, po kterou mu nenáležela. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8As 34/2015 a čj. 3Ads 35/2010 – 54, dle něhož mohou být podmínky uvedené v citovaném ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. splněny alternativně, nikoliv kumulativně, tedy, že pro naplnění prvku zavinění postačí pouze zavinění z nedbalosti, nikoli v úmyslné formě. Pro žalobce pak vyplývá právní povinnost bezodkladně vrátit důchod, o němž musel z okolností předpokládat, že mu nenáleží. Odpovědnost příjemce důchodové dávky za vznik přeplatku na této dávce je odpovědností subjektivní, proto nese žalobce jako příjemce dávky odpovědnost za vznik přeplatku, jestliže jeho vznik zavinil. Pokud by účastník řízení splnil svou zákonnou povinnost a důchod by vrátil, o němž vzhledem ke svým osobním poměrům a okolnostem musel vědět, že mu nenáleží, přeplatek by nevznikl. Žalovaná se zabývala prokázáním nevědomé nedbalosti a dospěla k závěru, že žalobce nezachoval potřebnou míru opatrnosti, byť splnil ohlašovací povinnost a žalované včas nahlásil, že pobírá důchod. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že žalovaná zcela nepřípadně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013 čj. 8As 34/2012 – 35, neboť citovaný rozsudek obsahuje pouze obecný výklad nevědomé nedbalosti, z čehož žalovaná dovozuje, že žalobce měl a mohl vědět, že vdovecký důchod pobírá v nesprávné výši. Tento rozsudek však žalovaná neaplikuje správně, neboť je třeba zkoumat, zda žalobce měl a mohl vědět, že porušuje zákonem stanovenou povinnost, ovšem ve vztahu k okolnostem případu a k osobním poměrům žalobce. Toto hodnocení žalovaná účelově zapomíná a aplikuje pouze jednu část odůvodnění citovaného rozsudku. Druhý znak nevědomé nedbalosti, tj. že žalobce vědět měl a mohl, musí však být vždy hodnoceno vzhledem k okolnostem konkrétního případu a k osobním poměrům žalobce. V souvislosti s tím žalobce odkazuje opakovaně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014 čj. 8Ads 17/2014 – 33, který se týká vrácení nesprávně vyplacené částky na vdoveckém důchodu, který účastník pobíral důchod od vězeňské služby. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce podal u Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře de 26. 6. 2013 žádost o vdovecký důchod s datem přiznání od 13. 6. 2013. Žalobce požádal o přiznání vdoveckého důchodu po zemřelé manželce J.K. V žádosti uvedl, že pobírá starobní důchod od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Žalobci byl vdovecký přiznán ode dne 13. 6. 2013 rozhodnutím ze dne 12. 7. 2013 ve výši 6.020 Kč měsíčně. Rozhodnutím ČSSZ čj. R–8.4.2015 – 423/X – 97514 ze dne 8. 4. 2015 byla žalobci uložena povinnost vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu ve výši 50.325 Kč s odkazem na § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. V odůvodnění citovaného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce přijímal v období od 13. 6. 2013 do 13. 6. 2014 výplatu důchodu ve výši, která mu nenáležela. Žalobci byl v období od 13. 6. 2013 do 13. 6. 2014 vyplacen vdovecký důchod ve výši 72.566 Kč, ačkoli mu náležel pouze ve výši 22.241 Kč. V období od 13. 6. 2013 do 13. 1. 2014 byl vdovecký důchod vyplácen měsíčně ve výši 6.020 Kč, ačkoli mu náležel pouze ve výši 1.845 Kč, v období od 14. 1. 2014 do 13. 6. 2014 byl vdovecký důchod vyplácen ve výši 6.045 Kč měsíčně, ačkoliv mu náležel pouze ve výši 1.853 Kč měsíčně, proto vznikl v uvedeném období přeplatek ve výši 50.325 Kč. V odůvodnění je dále uvedeno, že žalobce v tomto období přijímal současně od České správy sociálního zabezpečení i od Ministerstva obrany ČR výplatu důchodů v plné výši, ačkoliv Pokračování - 4 - 2Ad 63/2015 musel z okolností předpokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, takže na úhrnné výši těchto důchodů náleží méně, než kolik mu bylo vypláceno. Tím zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu, který měl být v souběhu s vyšším starobním důchodem vyplácen ve výši poloviny procentní výměry. Vrácení neoprávněné vyplacené dávky za toto období žalovaná dovozuje z § 118a odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, ve kterých uvedl, že souhlasí s povinností vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu, neboť při podání žádosti výslovně uvedl, že je příjemcem důchodu od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Nezamlčel tedy žádnou skutečnost, která by měla vliv na vyplácenou výši důchodu, přeplatek proto nezavinil. Napadeným rozhodnutím byly námitky žalobce zamítnuty s odůvodněním, že žalobce přijímal výplatu důchodu současně od žalované i od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení v plné výši, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, takže na úhrnné výši těchto důchodů náleží méně než by mu bylo vypláceno. Tím zavinil žalobce přeplatek na vdoveckém důchodu, který měl být vyplácen v souběhu s vyšším starobním důchodem ve výši poloviny procentní výměry. Dle žalované naplnil žalobce přijetím vdoveckého důchodu skutkovou podstatu subjektivní odpovědnosti podle § 118a odst. 1 č. 582/1991 Sb. ve formě nevědomé nedbalosti. Žalobce musel z okolností předpokládat, že mu důchod náleží v nižší částce, než byl vyplácen. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. vyplývá, že jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu v nesprávně vyplacené částky. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že podle § 118a zákona je odpovědnostní vztah tvořen třemi alternativními skutkovými podstatami a) nesplnění uložené povinnosti, b) přijetí důchodu či jeho části při vědomí jeho neoprávněného vyplacení, c) jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku. Pro vznik odpovědnosti za přeplatek musí být naplněna alespoň jedna z nich. Ohledně nesplnění uložené povinnosti se jedná o odpovědnost objektivní, u které se nezkoumá zavinění (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2013 čj. 4Ads 58/2013 -21). Vědomé přijetí důchodu ve vyšší částce a jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku je založeno na principu subjektivní odpovědnosti, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013 čj. 3Ads 95/2012 – 20. V daném případě bylo třeba posoudit, zda žalobce přijal důchod nebo jeho část, ačkoli musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce než mu náležel. Dle žalovaného musel předpokládat, že mu vdovecký důchod nenáleží v plné výši, jestliže tento důchod pobíral v souběhu s vyšším starobním důchodem, což vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, kde je uvedeno, že žalobce musel z okolností přepokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, takže v úhrnné výši těchto důchodů mu náleží méně, než kolik mu bylo vypláceno. Tím žalobce zavinil přeplatek na Pokračování - 5 - 2Ad 63/2015 vdoveckém důchodu, který měl být v souběhu s vyšším starobním důchodem vyplácen ve výši poloviny procentní výměry. Soud poznamenává, že ke vzniku subjektivní odpovědnosti za přeplatek na důchodu je třeba naplnit čtyři kumulativní předpoklady. A to protiprávní jednání, druhým je škodlivý následek – vznik přeplatku, třetím je příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem, tedy, že vznikl v důsledku přijetí neoprávněně vyplacené částky. Další předpokladem je zavinění, kterým se rozumí vnitřní psychický stav příjemce důchodu k přijetí neoprávněně vyplacené dávky. Zavinění má složku rozumovou, vědomostní a volní. Obě tyto složky musí být naplněny kumulativně. Dle žalované je žalobce odpovědným za naplnění skutkové podstaty, za přijetí důchodu při vědomí jeho neoprávněného vyplacení. Tato skutková podstata je vyjádřena v § 118a odst. 1 zákona „přijal důchod (……..), ačkoli musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem (……)“. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, z rozsudku čj. 3Ads 95/2012 – 20 vyplývá, že k naplnění této skutkové podstaty postačí již nejmírnější forma zavinění, a to nevědomá nedbalost, což vyplývá z formulace „příjemce musel z okolností přepokládat“. Zavinění tedy spočívá v tom, že příjemce důchodu nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. O naplnění této složky není mezi stranami sporu. Volní složka je založena na tom, zda příjemce důchodu vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že porušuje zákonem stanovenou povinnost, tedy přijímá neprávem vyplacenou důchodovou dávku. Zároveň je třeba posoudit, zda příjemce důchodu zachoval potřebnou míru opatrnosti, která je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013 čj. 8As 34/2012 - 35 a 8Ads 17/2014 – 37. S ohledem na shora uvedené soud má za to, že žalobci nelze vytýkat, že by vzhledem ke konkrétním okolnostem případu nezachoval potřebnou míru opatrnosti. Soud ze spisu zjistil, že žalobce v žádosti o vdovecký důvod výsledně uvedl, že pobírá starobní důchod od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Tím tedy splnil oznamovací povinnost, nezamlčel žádnou podstatnou skutečnost pro správnou výměru vdoveckého důchodu. Žalobce pobíral vdovecký důchod na základě pravomocného rozhodnutí. U správních rozhodnutí se uplatňuje zásada presumpce správnosti, podle níž se pravomocný správní akt považuje za zákonný a správný, dokud není autoritativně zrušen a účinky případného zrušení se uplatní výhradně ex nunc (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009 čj. 1As 79/2008 – 128). Soud má za to, že opačný názor by mohl nastat pouze v případě, kdy by byla vada důchodového výměru natolik zřetelná, že by na první pohled byla rozeznatelná, tedy jestliže by byl vyměřený vdovecký důchod zcela zjevně nepřiměřeně vysoký. V tom případě by pak bylo možné uvažovat o tom, že žalobce mohl a měl chybu ve výměru důchodu rozeznat a že nezachoval potřebnou míru opatrnosti, jestliže nepřiměřeně vysoký důchod by přijal. Při úvaze, zda bylo možné v daném případě rozeznat nepřiměřenost vyměřeného důchodu lze předpokládat vědomost běžného příjemce důchodu, že výše vdoveckého či vdovského důchodu nedosahuje plné výše příjmu zemřelého manžela či manželky. Lze tedy rozumně bez znalosti úpravy pouze předpokládat, že vdovecký důchod je nižší než původní příjem zemřelé manželky. Soud nesouhlasí s tvrzením, že by byl veřejně znám přesný algoritmus výpočtu vdoveckého důchodu, respektive algoritmus vdoveckého důchodu v souběhu s vyšším důchodem. Nelze totiž mít za to, že běžný příjemce důchodu je schopen sám odhalit chybu v tomto odborném výpočtu, a to za situace, kdy sama žalovaná nebyla schopna částku Pokračování - 6 - 2Ad 63/2015 odhadnout a chybu rozpoznat. V daném případě se žalobce zcela spolehl na profesionalitu správního orgánu při výpočtu vdoveckého důchodu, zachoval při přijímání důchodu potřebnou míru opatrnosti. Rovněž nelze dovodit vědomost žalobce o způsobu výpočtu vdoveckého důchodu v souběhu z toho, že ve formulářové žádosti o vdovecký důchod výslovně uvedl, že již pobírá důchod starobní. Mezi těmito dvěma fakty není žádná příčinná souvislost. Žalobce jako starobní důchodce požádal o vdovecký důchod, což samo o sobě neznamená, že mu muselo být známo, že v souběhu s vyšším starobním důchodem se vdovecký důchod vyplácí jen ve snížené částce a v jaké konkrétně snížené částce. Jestliže by žalobce v žádosti o vdovecký důchod neuvedl, že pobírá starobní důchod, mohla by být tato skutečnost hodnocena jako nesplnění jemu uložené povinnosti. Žalobce však tuto skutečnost v žádosti uvedl. Žalobce pobíral starobní důchod již před podáním žádosti o vdovecký důchod, nedošlo tedy k tomu, že by teprve v průběhu vyplácení vdoveckého důchodu nastal jeho souběh se starobním důchodem a k úpravě jeho výše. Žalobci byl tedy správním rozhodnutím stanoven vdovecký důchod v konkrétní výši, o němž mohl žalobce předpokládat, že je v souladu s právními předpisy. Soud proto uzavřel, že v případě žalobce žalovaná vypočetla vdovecký důchod nesprávně, přestože jí poskytl všechny podstatné informace. Žalobci byl tedy vyplácen nesprávně vypočtený důchod, přestože bylo žalované známo již od počátku, že žalobce pobírá vdovecký důchod v souběhu s důchodem starobním. Požadovat za této situace vrácení přeplatku na důchodu by bylo v rozporu s principy dobré správy, zejména se zásadou ochrany legitimního očekávání, ochrany práv nabytých v dobré víře a zásadou presumpce správnosti pravomocných správních aktů. Soud proto přisvědčil námitkám žalobce, žalobu shledal důvodnou, proto napadené rozhodnutí a rovněž tak i rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2005, jímž bylo prvostupňovým správním orgánem rozhodnuto, že žalobce je povinen vrátit žalované na vdoveckém důchodu částku 50.325 Kč, zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Ž alobce, který byl úspěšný by měl právo na náhradu nákladů řízení, v tomto řízení ovšem žalobci žádné náklady řízení nevznikly. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 7 - 2Ad 63/2015 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. prosince 2015 Samosoudkyně: Mgr. Helena Nutilová v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.