2 Ad 68/2015

Plný text

2Ad 68/2015 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně V.K., bytem X, právně zastoupené Mgr. Danou Růžičkovou, advokátkou v Táboře, Smetanova 662, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 9. 2015 čj. X, takto : Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 9. 2015 čj. X se pro vady z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.600 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Od ůvodnění: I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 16. 11. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 9. 2015 čj. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2015 hej. X, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu ze dne 23. 2. 2015 za období od 2. 9. 2009 do 22. 12. 2014, neboť podle posudku Okresní správy Pokračování - 2 - 2Ad 68/2015 sociálního zabezpečení Tábor ze dne 16. 4. 2015 nebyla žalobkyně od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní soustavné výdělečné činnosti pouze o 15 % a nebyla od 1. 1. 2010 do 22. 12. 2014 invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 15 %. (2) Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu, kdy zrekapitulovala vývoj zdravotního stavu a posuzování tohoto zdravotního stavu posudkovými lékaři. Podle jejího názoru nebyl vyhodnocen její zdravotní stav objektivně a správně. Objektivní zdravotní stav může žalobkyně doložit jak vlastní fotodokumentací, tak snímky z magnetické rezonance ze dne 26. 6. 2014 a počítačové tomografie (CT) ze dne 9. 10. 2014. Žalobkyně byla od narození v péči předních českých specialistů na stomatochirurgii a prodělala řadu náročných chirurgických zákroků. Podle lékařů byla svou diagnózou ohrožena a je zapotřebí, aby byla vždy v dosahu rychlé zdravotní péče. S velkými problémy se musela vypořádat při každém sebemenším zranění, viróze či bakteriální infekci, a to z toho důvodu, že se jí vytvářely rozsáhlé otoky, které způsobovaly zhoršení polykání, kousání, mluvení, krvácení až možnost dušení. Tento reálný zdravotní stav písemně doložený zdravotními zprávami byl popřen názorem posudkového lékaře. V současné době je žalobkyně v péči M.B.., která zvažuje i možnost aplikace zubních implantátů či jiných zubních náhrad, aby žalobkyně dostala šanci mít chybějící velkou skupinu zubů. Posudkový lékař v rámci posuzování invalidity hodnotil zdravotní stav žalobkyně jako lehké funkční postižení s uspokojivou funkční úpravou, s čímž žalobkyně v žádném směru nemůže souhlasit. V důsledku svého zdravotního stavu totiž musela přerušit vysokou školu a rozhodla se podstoupit sérii dosud neprováděných unikátních náročných operací. Žalobkyně má za to, že vydaným rozhodnutím bylo porušeno ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, a proto navrhla nové řádné posouzení zdravotního stavu a nové vyhodnocení poklesu pracovní schopnosti. Navrhla zrušení vydaných rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaná k věci uvedla, že s ohledem na žalobní námitky navrhuje přezkoumání posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně a rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. III. Obsah správních spisů (4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 16. 4. 2015, který určil, že od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 nebyla plně invalidní podle § 39 odst. 1 ani částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles soustavné výdělečné činnosti nedosahoval hodnoty ani 33 % (dosahoval pouze 15 %). Od 1. 1. 2010 do 22. 12. 2014 nebyla invalidní, neboť pokles pracovní schopnosti dosahoval pouze 15 %. Od 23. 12. 2014 byla invalidní ve smyslu § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti činil 70 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu od 2. 2. 2009 do 31. 12. 2009 bylo postižení uvedené v kapitole VIII., oddíl A, položka 1 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 %. Od 1. 1. 2010 do 22. 12. 2014 se jednalo o postižení uvedené v kapitole X, oddíl A, položka 1 písm. a) položky k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti Pokračování - 3 - 2Ad 68/2015 15 % a od 23. 12. 2014 se jednalo o postižení uvedené v kapitole X, oddíl A, položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 70 %. Z toho důvodu byla žalobkyni přiznána invalidita III. stupně od 23. 12. 2014. Na základě tohoto posudkového závěru bylo Českou správou sociálního zabezpečení v Praze vydáno dne 2. 7. 2015 rozhodnutí. Žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu od 2. 9. 2009 do 22. 12. 2014 byla zamítnuta. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, podala proti němu námitky. V námitkách ze dne 4. 8. 2015 rozporovala vyslovený závěr. Novým posudkem o invaliditě byl vysloven shodný závěr. Námitky žalobkyně v rozhodnutí ze dne 18. 9. 2015 byly zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2015 bylo potvrzeno. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 2. 2. 2016, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí ze dne 18. 9. 2015 vrozená rozsáhlá cystická lymfangiomatosa spodiny dutiny ústní, celého jazyka, parafaryngealních prostorů a obou parotid, řešená opakovanými operacemi od novorozeneckého věku až do současnosti. Ostatní komorbidita je spojená se založením tracheostomie, dále s chirurgickým odstraněním zubů dolní čelisti a žádá si nesporně další léčebné řešení. Samotný nádor si patrně vyžádá další intervenci. Výrazným způsobem není omezena aktivní hybnost žalobkyně a není podstatný vliv na pracovní schopnost. Zachovalé duševní i tělesné schopnosti dvaceti dvouleté žalobkyně jí umožňují dlouhodobě studovat na FFUK za umožnění individuálního plánu studia. Komise stanovila, že od 2. 9. 2009 do 31. 9. 2009 odpovídala rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotnímu postižení značně stěžujícímu obecné životní podmínky uvedenému v oddíle A odst. 2 písm. c) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v platném znění. Žalobkyně byla schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně s menšími nároky tělesné schopnosti. Od 1. 1. 2010 do 22. 12. 2014 odpovídala rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole X, oddíl A položka 1 písm. b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 až 50 %. Komise tento pokles stanovila na 50 %. Komise zvolila horní hranice procentní míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě. Pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějším předpisů, nebyl shledán důvod. Žalobkyně byla schopna vykonávat výdělečnou činnost podstatně s menšími nároky na tělesné schopnosti. Od 23. 12. 2014 odpovídala rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole X, oddíl A, položka 1 písm. c) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a míra poklesu byla stanovena na 70 %. Žalobkyně byla schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Datum vzniku invalidity komise stanovila na 2. 9. 2009. (6) Závěr komise vyslovila na základě dostupné zdravotní dokumentace žalobkyně i na základě nálezu při jednání komise, které provedl P., odborný lékař ORL. Ve spise jsou zprávy z hospitalizace na ORL, klinika Fakultní nemocnice v Motole v Praze ze dne 29. 12. až 5. 1. 2004, doc. K., zpráva z ambulance na ORL klinice FNM v Praze, doc. K. z 14. 2. 2012, primář téže kliniky J. ze dne 9. 11. 2015, zpráva z hospitalizace na Klinice Plastické chirurgie FNM v Praze ve dnech 1. 12. až 9. 12. 2015, doc. S., zpráva z kontrolního vyšetření na Klinice Plastické chirurgie FNKV v Praze ze dne 20. 1. 2016, K., zpráva ze stomatologické ambulance Tábor, B., ze dne 28. 1. 2016. Pokračování - 4 - 2Ad 68/2015 IV. Právní názor soudu. (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti Pokračování - 5 - 2Ad 68/2015 spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 2. 7. 2015 čj. 1-RR-2.7.2015-425/936 218 1752, kterým byla zamítnuta její žádost o přiznání invalidního důchodu od 2. 9. 2009, kdy bylo stanoveno, že žalobkyně nebyla od 2. 9. 2009 do 22. 12. 2014 invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 15 %. Od 23. 12. 2014 byla invalidní pro invaliditu třetího stupně, kdy o tomto nároku bylo vydáno rozhodnutí č. II. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek pro účely řízení o námitkách, ve kterém byl vysloven stejný závěr, jako v řízení před správním orgánem prvého stupně a z toho důvodu byl závěr prvostupňového správního orgánu potvrzen a námitky žalobkyně zamítnuty. (12) Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 2. 2. 2016, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně byla od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 částečně invalidní podle § 44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., kdy pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídal zdravotnímu postižení značně ztěžujícímu obecné životní podmínky dle přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky. Od 1. 1. 2010 do 22. 12. 2014 byla invalidní podle § 39 odst. 1 a 2 písm. b), o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu činil 50 %. Od 23. 12. 2014 je invalidní podle § 39 odst. 1 a 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti činil 70 %. Vznik invalidity byl komisí stanoven na 2. 9. 2009. (13) Komise popsala diagnostický souhrn onemocnění žalobkyně, kdy jednalo se o vrozenou rozsáhlou cystickou lymfangiomatosu spodiny dutiny ústní, jazyka, parafaryngeálních prostorů a obou parotid, řešená opakovanými operacemi od novorozeneckého věku až do současnosti (tracheostomie 12/1993; v roce 1994 exstirpace tumoru, v 10/96, redukce hmoty přední části jazyka, v 5/2000 opakované kauterizace spodiny Pokračování - 6 - 2Ad 68/2015 jazyka pro krvácení, v 7,8/2014 extrakce gangrenózních zubů dolní čelisti, 12/20014- tracheostomie, exstirpace tumoru, resekce jazyka, osteotomie těla dolní čelisti v 5/2015). Ostatní komorbidita je spojena se založením tracheostomie a dále s chirurgickým odstraněním zubů dolní čelisti a vyžádá si další léčebné řešení. Samotný nádor si rovněž patrně vyžádá další intervenci. U žalobkyně není omezena aktivní hybnost a není zde podstatný vliv na pracovní schopnost. Zachovalé duševní i tělesné schopnosti umožňují dlouhodobě studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy za umožnění individuálního plánu studia. Komise uzavřela, že datum vzniku invalidity je 2. 9. 2009. Vývoj invalidity od tohoto data do současnosti byl popsán pod bodem 12 tohoto rozsudku. (14) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídal invaliditě a tato invalidita vznikla dne 2. 9. 2009. V období od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 odpovídal zdravotní stav částečné invaliditě, kdy zdravotní postižení značně ztěžovalo žalobkyni obecné životní podmínky. Od 1. 1. 2010 do 22. 12. 2014 se jednalo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 % a od 23. 12. 2014 dosud činil pokles pracovní schopnosti 70 %. Z toho důvodu byl nesprávný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. Přitom Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně a zabývala se vývojem onemocnění žalobkyně, které představovalo vrozenou rozsáhlou cystickou lymfangiomatosu spodiny dutiny ústní, celého jazyka, parafaryngeálních prostorů a obou parotid i řešení tohoto postižení opakovanými operacemi od novorozeneckého věku až do současnosti. Žalobkyně byla v komisi vyšetřena i lékařem ORL. Rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, nevzalo takto objektivně zjištěný a doložený stav v úvahu, a proto bylo vydáno na základě vad řízení. Posudek, který byl vypracován na základě požadavku soudu a který postavil otázku zdravotního stavu najisto, soud hodnotí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. V tomto posudku byl vysloven odlišný názor, než který byl vzat za základ pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí. V. Závěr, náklady řízení. (15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení České správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěrů, které byly vysloveny Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z nichž vycházel zdejší soud při vydání tohoto rozsudku. Datum vzniku invalidity žalobkyně bylo stanoveno na 2. 9. 2009. (16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla úspěšná, a proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.600 Kč. Jednalo se o odměnu právního zastoupení podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2000 Sb. za dva úkony právní pomoci po 1.000 Kč, Pokračování - 7 - 2Ad 68/2015 celkem 2.000 Kč (převzetí věci, sepsání žaloby), 2 x režijní paušál po 300 Kč, celkem 600 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. března 2016 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava