2 Ad 69/2012

Rubrum

2Ad 69/2012 - 64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce P. H., bytem P., S. 2219, právně zastoupeného Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem Písek, Prokopova 339, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí ze dne 8.10.2012 č.j. X, takto:

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci /1/ Žalobou doručenou dne 10.12.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8.10.2012, č.j. X kterým bylo změněno rozhodnutí ze dne 17.5.2012 č.j. X tak, že žalobci se snižuje od 22.6.2012 výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle § 56 odst. 1 písm. d/ a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a článku II. bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Invalidní důchod pro invaliditu II. stupně činí 5.695 Kč měsíčně. /2/ Žalobce v žalobě namítal, že nesouhlasí s tvrzením MUDr. M. /posudkové lékařky/, podle kterého u něho došlo k významnému zlepšení zdravotního stavu, či že by se Pokračování - 2 - 2Ad 69/2012 zdravotní stav relativně stabilizoval na rozdíl od roku 2010, kdy mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Od té doby nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, naopak se zdravotní stav mírně zhoršil. S tvrzením MUDr. M., že nasazení selektivního imunosupresiva /Tisabri/ přineslo pro žalobce významné zlepšení zdravotního stavu, nelze souhlasit. Proremitentní forma roztroušené sklerózy ovlivňuje žalobcův stav tak, že není schopen ujít samostatně ani 1 km. Jsou i další negativa jako velká únavnost, nucení často odpočívat, asistence druhé osoby při některých úkonech sebeobsluhy apod. Žalobce poukázal na to, že je třeba přihlédnout ke všem negativním důsledkům roztroušené sklerózy ovlivňujících jeho zdravotní stav. Hodnocení stupně invalidity u pacientů s roztroušenou sklerózou pomocí stupnice EDSS je nevýhodné, neboť klade důraz na schopnost chůze, avšak méně reaguje na zhoršení kognitivních funkcí. Snížení stupně invalidity je pro žalobce velmi stresující. Psychologickým vyšetřením byla u žalobce zjištěna středně těžká úzkostně depresivní symptomatologie. K těmto okolnostem by mělo být přihlíženo při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované. /3/ Česká správa sociálního zabezpečení navrhla žalobu zamítnout, neboť rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného lékařského posouzení zdravotního stavu žalobce, který neodůvodňuje ponechání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně. III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem. /4/ Z připojeného spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 25.4.2012, která při konstatované diagnóze roztroušená sklerosa RR forma, EDSS 3, 5-4, verifikovaná dle MR i vyš. v likvoru v 3/08 od 2/09 na terapii IFN beta v kombinaci s imunosupresí s nedostatečným efektem s atakou v 4/09 a 1/10 dle MR 5/2011 stacionární nález, na terapii Tysabri od 5/2010 určila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 6 písm. b/ přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Bylo uzavřeno, že žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c/ zákona ani o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ zákona, ale jde o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 17.5.2012 č.j. 870 706 1682 rozhodla tak, že žalobci se snižuje invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, přičemž invalidní důchod pro invaliditu I. stupně činí 4.553 Kč měsíčně. Žalobce podal proti rozhodnutí dne 10.6.2012 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobce vydané rozhodnutí a změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.5.2012 č.j. 870 706 1682 tak, že se žalobci snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně podle § 56 odst. 1 písm. d/ a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění od 22.6.2012 tak, že invalidní důchod pro invaliditu II. stupně činí 5.695 Kč měsíčně. Novým posudkem o invaliditě byl vysloven závěr, že postižení žalobce je uvedeno v kapitole VI., položka 6c vyhlášky č. 359/2009 Sb. a činí 50 % poklesu pracovní schopnosti. Další navýšení dle závěru vysloveného v tomto posudku důvodné nebylo. Posudkové kritérium pro těžké funkční postižení – 60 % poklesu pracovní schopnosti nelze u účastníka řízení použít absolutně, neboť je vyhrazeno až pro stavy s těžkou poruchou Pokračování - 3 - 2Ad 69/2012 motoriky a poruchou kognitivních funkcí, o což se u žalobce jednoznačně nejednalo a jeho zdravotní stav byl relativně stabilizován. /5/ Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 28.2.2013 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl v době vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav označený jako relabující – remitující forma roztroušené sklerózy mozkomíšní s častými atakami v anamnéze. Komise v posudku podrobně popsala vývoj zdravotního postižení žalobce projevující se pěti ataky, kdy při páté atace bylo onemocnění hodnoceno EDSS 5,5. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 14.4.2010 byl vzhledem k těžkému průběhu páté ataky hodnocen stav jako odpovídající invaliditě III. stupně podle kapitoly VI., položka 6d k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v platném znění činící 60 %, které byly navýšeny podle § 3 odst. 1 vyhlášky o 10 % na celkových 70 %. Zvolená terapie s interferony s kombinovanou imunosupresí nebyla s dostatečným efektem a v době zahájení terapie byly zaznamenány další dvě těžší ataky (04/2009 a 01/2010), což bylo popsáno i na MRI vyšetření. Od období 05/2010 byla zahájena terapie Tysabri. Od zahájení této terapie byla zaznamenána relativní stabilizace zdravotního stavu, kdy žalobce byl bez ataky až do 06/2012. Ušel samostatně kolem 1 km, byla udávána rychlejší unavitelnost levé dolní končetiny, její podklesávání, občasná nejistota. Hybnost a síla pravé horní končetiny byla dobrá, na levé horní končetině byla neobratnost a snížená citlivost. Při činnosti byla zdokumentována akcentace třesu na levé horní končetině. Zrak do dálky a při únavě byl lehce neostrý, funkce sfinkterů byla s lehkou retencí. Dále byla udávána zvýšená unavitelnost, kolísání nálad a toto bylo částečně zlepšeno po nasazení psych. léčby /SSRI/. Moč insekt nebyl zaznamenán, MRI vyšetření mozku v 05/2011 bylo se stacionárním nálezem. Zůstával i nadále reziduální neurologický nález, kdy Kurtzkeho stupnice postižení byla hodnocena jako EDSS 3,5–4. Krátkodobá hospitalizace v 06/2012 byla v důsledku šesté ataky onemocnění. Žalobce je od 2.11.2012 v péči psychiatrické ambulance, výsledek psychologického vyšetření plně koreluje s následným závěrem, kdy psychiatrická léčba byla nasazena v 11/2012 a nebyl dosud zaznamenán její plný efekt. /6/ Podle závěru komise byl žalobce schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce či práce kladoucí nadměrné psychické nároky. Byl schopen práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, například administrativní práce, eventuelně práce pomocného charakteru, a to s plným využitím získané středoškolské klasifikace. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí maximálně zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI, položka 6c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50 %. Komise hodnotila stav položkou 6c při vědomí, že se jedná o stav hraniční mezi položkou 6b a 6c, neboť se sice jednalo o EDSS 3,5 - 4, žalobce má středoškolskou kvalifikaci s maturitou, avšak v pracovním procesu dosud nebyl a žádné pracovní zkušenosti ani návyky nenabyl, na druhé straně od nasazení terapie Tysabri v 05/2010, k datu napadeného rozhodnutí i přes stabilizaci zdravotního stavu byla zaznamenána jedna další ataka (šestá ataka v 06/2012) a je patrné, že dále potíže progredovaly ve sféře psychické ve smyslu středně těžké úzkostně depresivní poruchy s panickými atakami u poruchy přizpůsobení při daném základním onemocnění. Byla prokázána organická emoční labilita a organická depresivní porucha s příznaky podrážděnosti, emoční lability a beznaděje hypothymie, hypobulimie a anhedonie, pohotovost k úzkostným reakcím, neodklonitelnost v myšlení až autoakuzace a minoritní pocity, dále progredování zvýšené unavitelnosti. Pro využití § 3 či 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Pokračování - 4 - 2Ad 69/2012 v platném znění, nebyl zjištěn posudkový důvod. Komise hodnotila onemocnění obdobně jako lékař námitkového řízení České správy sociálního zabezpečení. Podle závěru komise je žalobce schopen vykonávat po vzniku invalidity druhého stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Komise uvedla, že v rámci srovnatelnosti, pokud by bylo za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvoleno postižení ve sféře psychické, byla by míra poklesu pracovní schopnosti nižší než 50 %, navíc léčba psychiatrem byla zahájena a lze předpokládat zlepšení zdravotního stravu. V žádném případě již zdravotní stav žalobce nelze hodnotit podle položky 6d, jak tomu bylo při hodnocení dne 14.4.2010 při EDS 5.

5. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebylo totiž zjištěno, že by se jednalo o podstatné omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti žalobce, kdy by byl schopen chůze pouhých 100 m, funkčně by byla prokázána významná spasticita na obou končetinách, ataxie a významné afektivní nebo kognitivní poruchy. Bylo shrnuto, že jednalo se o hraničně invaliditu druhého stupně, nejednalo se o invaliditu třetího stupně. /7/ Svůj závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobce v komisi odborným neurologem a na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to z hospitalizace na neurolgickém oddělení Nemocnice Písek ve dnech 1.6. – 5.6.2012, 11.10. – 12.11.2012, po datu vydání napadeného rozhodnutí, psychologického vyšetření v Písku, Mgr. S. 2.8.2012, neurologického vyšetření ve Fakultní nemocnici v Praze, Neurologická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice MUDr. H. ze dne 22.2.2012, vyšetření MUDr. K. z 23.5.2012, psychiatrického vyšetření MUDr. H., Písek, 2.11.2012 a 26.2.2013. /8/ Při jednání před Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 25.3.2013 byl vysloven nesouhlas žalobce s posudkovým závěrem a bylo poukázáno na lékařskou zprávu MUDr. T., Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ze dne 27.11.2012, která vypovídá o závažnosti onemocnění žalobce, avšak nebyla komisí v posudku zmiňována, přestože tato zpráva byla k žalobě připojena. Žalobce vyslovil názor, že posudek se s touto zprávou nevypořádal a podle jeho závěrů nelze vyloučit, že závěr, který uvedla lékařka ve zprávě z odborného vyšetření, může ovlivnit výsledek celkového posouzení zdravotního stavu žalobce, respektive pokles pracovní schopnosti. Žalobce navrhl, aby byl doplněn posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o zhodnocení této lékařské zprávy. Z toho důvodu soud požádal komisi o posouzení obsahu lékařské zprávy MUDr. T. ze dne 27.11.2012. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 2.5.2013 doplněk posudku o posouzení zprávy z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. T. ze dne 27.11.2012. V doplňku posudku byl uveden závěr zprávy z odborného neurologického vyšetření žalobce MUDr. T. ze dne 27.11.2012, jakož i doporučení lékařky. V doplňku posudku komise uzavřela, že funkční dopad zdravotního postižení ve výše odkazovaném odborném nálezu MUDr. T. je obdobný, k jakému došla komise při původním jednání dne 28.2.2013. Z toho důvodu nebyl zjištěn důvod ke změně v tomto posudku přijatém závěru. Navíc bylo uvedeno, že odborný nález obsahuje informace, které nekorelují se současnou právní normou, pojem soustavná výdělečná činnost není právním předpisem nadále používán. Bylo uzavřeno, že se v případě žalobce jednalo o invaliditu II. stupně, nikoliv o invaliditu III. stupně. /9/ Při jednání před krajským soudem, které ve věci po doplnění posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích následovalo, žalobce Pokračování - 5 - 2Ad 69/2012 uvedl, že doplněk posudku se opět nevypořádal se zprávou MUDr. T., která je odborníkem v daném oboru. Doplněk posudku činil na žalobce dojem jakési přestřelky mezi závěrem vysloveným odborným lékařem a Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tento stav byl dle názoru žalobce nepřijatelný a z toho důvodu byl závěr komise tímto zpochybněn. Bylo navrženo nové posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud proto nařídil vypracování srovnávacího posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze především se zaměřením na zhodnocení obsahu lékařské zprávy MUDr. T. ze dne 27.11.2012, která je dle názoru žalobce pro posouzení jeho zdravotního stavu rozhodující. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze vypracovala srovnávací posudek dne 12.8.2013. Při vypracování posudku měla tato komise k dispozici spis krajského soudu v Českých Budějovicích, spisovou dokumentaci České správy sociálního zabezpečení, lékařský nález ambulantního vyšetření žalobce na neurologické klinice MUDr. T. ze dne 27.11.2012 a úplnou zdravotní dokumentaci žalobce, která byla vyžádána od jeho praktické lékařky MUDr. Evy H.. Při jednání komise byl žalobce vyšetřen odbornou neuroložkou MUDr. B.Ž. Vzhledem k tomu, že součástí žaloby byly jako příloha uvedeny lékařské zprávy, komise vypracovala jako součást posudku soupis lékařských zpráv, které chronologicky mapovaly průběh choroby žalobce. Jednalo se o zprávy: Neurologie Písek 23.3.2008 – 28.8.2008, MUDr. V., Neurologie Písek 9.-11.4.2008 MUDr. V., Neurologická ambulance RS VFN Praha z 1.8.2008 MUDr. D., Neurologie Písek 31.10.-7.11.2008 MUDr. P., Neurologická ambulance RS VFN Praha z 20.2.2009 MUDr. K., Neurologická ambulance RS VFN Praha ze dne 23.11.2009 MUDr. P., neurologie Písek 15.1. – 25.1.2010 JUDr. K., Neurologická ambulance RS VFN Praha z 2.3.2010 MUDr. H., Neurologie Písek 2.9.- 3.9.2010 MUDr. P. Neurologická ambulance RS VFN Praha z 18.2.2011 MUDr. H., Neurologická ambulance RS VFN Praha z 24.8.2011 MUDr. V., Neurologická ambulance RS VFN Praha z 22.2.2012 MUDr. H., Neurologická ambulance RS VFN Praha z 23.5.2012 MUDr. K., Neurologie Písek 1.-5.6.2012 MUDr. B., Neurologická ambulance RS VFN Praha ze dne 25.6.2012 MUDr. K., cílené psychologické vyšetření ze 2.8.2012 Mgr. V.S., Lázně Vráž 7.8.-28.8.2012 MUDr. V., Neurologie Písek 11.-12.10.2012 MUDr. B., psychiatrická ambulance ze dne 2.11.2012 MUDr. H., Neurologická ambulance RS VFN Praha ze dne 27.11.2012 MUDr. T., Neurologie Písek 22.5.-27.5.2013 MUDr. L., Neurologická ambulance RS VFN Praha ze dne 11.6.2013 MUDr. H. a k jednání komise žalobce dne 7.8.2013 vyjádření a dvě lékařské zprávy z Neurologické ambulance RS VFN Praha 27.11.2012 MUDr. T. a z 11.6.2013 MUDr. H. /10/ Ve srovnávacím posudku ze dne 12.8.2013 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze vyslovila závěr, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je relabující – remitující forma roztroušené sklerózy mozkomíšní. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce léčen pravidelnými jednoměsíčními aplikacemi Tysabri objektivně byl na levé horní končetině popisován lehký intenční tramor bez dalšího postižení jemné motoriky, lehká hypestézie levé horní končetiny. Na dolních končetinách bylo přítomno pouze lehké oslabení síly levé dolní končetiny difuzně, hyperreflexie L2 – 4 bilat., více vlevo. Byly popisovány lehké pyramidové a zánikové jevy na levé dolní končetině, taxe přesná o dobrém stoji i chůzi. Poskok na jedné noze byl hodnocen vpravo jako s menším odrazem, vlevo s podlomením v koleni. Bylo přítomno omezení výkonnosti s oslabením síly levé dolní končetiny, ale bez těžkého dopadu do celkové výkonnosti žalobce. Sfinkterové poruchy nebyly přítomny. V hodnoceném období došlo u žalobce k jedné atace RSM, ale tato ataka byla poměrně rychle zvládnuta během krátké hospitalizace/1.-5.6.2012/ kortikoterapií bez dalších funkčních schopností žalobce s následnou relativně dobrou úpravou zdravotního stavu během následující lázeňské léčby /chůze 1 km, snížení únavy a zlepšení stability/. Akutní neschopnost chůze po převzetí Pokračování - 6 - 2Ad 69/2012 rozhodnutí o snížení stupně invalidity /viz lékařská zpráva z Neurologie v Písku ze dne 12.10.2012/ se upravila po podání Benzodiazepaminu a není možné hodnotit v souvislosti se základním onemocněním. Psychické obtíže se somatizací projevů vyústily v pravidelnou psychiatrickou péči žalobce pro zjištěnou středně těžkou úzkostnou depresivní poruchu s hypobulicko anhedonickým syndromem a s panickými atakami u poruchy přizpůsobení. Tím je možné vysvětlit i popisovaný úbytek na váze /17 kg/, který žalobce popisuje. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v platném znění, kapitola VI, oddíl A, položka 6c/ a činí 50 % - středně těžké funkční postižení. Komise hodnotila toto funkční postižení na horní hranici procentního rozmezí se zohledněním toho, že v tomto rozmezí je dle platné legislativy vyjádřena EDS 5-6. Horní procentní rozmezí zohledňuje rovněž zmiňované psychické problémy žalobce, jeho kvalifikaci, a to, že žalobce dosud nenabyl žádných pracovních návyků. Komise nehodnotila podle položky 6b/, i když tomu stupeň EDS odpovídá právě s přihlédnutím k projevům středně těžké úzkostně depresivní poruchy s hypobulicko anhedonickým syndromem. Komise jednoznačně nehodnotila podle položky 6d/, kde je vyjádřeno jednoznačné těžké funkční postižení s podstatným omezením chůze na 100 m, ataxie, funkčně významná spasticita na dvou končetinách a afektivní nebo kognitivní porucha. O tyto příznaky se u žalobce nejednalo. K datu vydání napadeného rozhodnutí procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobce neodpovídala požadované invaliditě III. stupně, ale odpovídala invaliditě II. stupně. Žalobce byl schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na psychické a fyzické zatížení spojené s dlouhým stáním nebo chůzí, nošením břemen nebo činností v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Byl schopen vykonávat nekvalifikovanou práci nebo méně kvalifikovanou práci, možnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti nebyla vyloučena se zachováním již zmíněných omezujících podmínek. Komise dospěla ke shodnému závěru, jak byl vysloven v posudku České správy sociálního zabezpečení České Budějovice – pracoviště pro námitkové řízení i s posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Ve srovnávacím posudku se komise vyjádřila i k argumentům žalobce, které uvedl v žalobě, když uvedla ke zprávě MUDr. T. ze dne 27.11.2012, že se nijak nevymyká předchozím lékařským zprávám z tohoto pracoviště. MUDr. T. konstatovala předchozí průběh choroby a zhoršování zdravotního stavu žalobce do doby, kdy byla v květnu 2010 nasazena monoklonální protilátka natalyzumab /Tisabri/, která je užívána při léčbě relabující - remitující roztroušené sklerózy, kdy jsou periody mezi atakami onemocnění bez symptomů. Dále bylo uvedeno, že od této doby došlo ke stabilizaci zdravotního stavu žalobce a tento stav dokládá i relativně velmi příznivý lékařský nález z lázeňské léčby v lázních Vráž, kterou žalobce absolvoval ve dnech 7.–28.8.2012. Komise v souvislosti s obsahem zprávy MUDr. T. vysvětlila, že tzv. Kurtzkeho rozšířená stupnice stavu invalidity je lékařskou společností chápána jako základní možnost kvantifikace postižení u sedmi funkčních systémů /zrak, motorika, kmenové a mozečkové funkce, sfinktery, senzitivní obtíže a orientační hodnocení kognitivního postižení a únava/ a odbornou společností nebyla dosud odsouhlasena jiná orientační škála k posouzení funkčních schopností u RSM. Pokud uvnitř lékařské obce v současné době vznikají rozdílné názory na EDSS, nelze toto hodnocení odmítnout do doby, než bude odsouhlasen jiný způsob hodnocení funkčních schopností. K úrovni zvládání psychického stresu žalobce bylo uvedeno, že úroveň zvládání psychického stresu má jednoznačný dopad do možné progrese onemocnění. U žalobce byl tento dopad vyjádřen situací ze dne 12.10.2012, kdy nastala akutní neschopnost chůze po rozčilení po převzetí rozhodnutí. Na základě vyšetření ze dne 2.8.2012 a psychiatrického vyšetření dne 2.11.2012 komise konstatovala, že u žalobce jde o sociálně uzavřenou osobnost se zvýšenou vztahovačností a neurotickými rysy s mírným až středně těžkým mentálním deficitem. Je zřejmé, že vlivem této závažné choroby došlo k projevům středně těžké úzkostně depresivní poruchy s hypobulicko anhedonickým syndromem a Pokračování - 7 - 2Ad 69/2012 s panickými atakami a na základě poruchy přizpůsobení. Zdravotní stav žalobce včetně psychických problémů je nutné hodnotit na základě definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle § 26 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění ke dni vydání rozhodnutí a nikoliv pro futuro, jak je uváděno ve zprávě MUDr. T. ze dne 27.11.2012. K zohlednění míry únavy je vyjádřeno, že se jedná o ryze subjektivní syndrom, závislý na vnímání funkčních schopností žalobcem, který nemá prostor v objektivním posouzení jeho funkčních schopností. Podle současných poznatků lékařské vědy je možné únavu posuzovat jako sekundární projev zjištěného základního onemocnění a zohlednit ji v posouzení projevů základního onemocnění. Při hodnocení funkčních schopností je nutné opírat se o objektivní vyšetření, nikoliv na základě subjektivních stesků žalobce. Dle sdělení odborného neurologa ve zprávě z 27.11.2012 ohledně ponechání žalobce v invalidním důchodu, jedná se o názor specialisty v daném oboru a nikoliv o názor lékaře se specializací v oboru posudkového lékařství. IV. Právní názor soudu. /11/ V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, v platném znění /dále jen s.ř.s./, při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. /12/ Podle § 39 odst. 1 písm. b/ zákona č. 155/1995 Sb. ve znění platném znění od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a/ nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b/ nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c/ nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce třetího pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce čtvrtého při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce pátého téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce šestého je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé pracovní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se Pokračování - 8 - 2Ad 69/2012 zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. /13/ V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 17.5.2012, kterým byla snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu stupně prvního. Námitky žalobce byly rozhodnutím ze dne 8.10.2012, č.j. 870 706 1682/315-MKR zohledněny a došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí tak, že se žalobci od 22.6.2012 snížil invalidní důchod třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu stupně druhého podle § 56 odst. 1 písm. d/ a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Stalo se tak s odůvodněním, že postižení, které je u žalobce přítomno, je podřaditelné pod kapitolu VI, položka 6c/ vyhlášky č. 359/2009 Sb. a má za následek 50 % pokles pracovní schopnosti žalobce. Další navýšení není důvodné. /14/ Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve svém posudku ze dne 28.2.2013, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posudková komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ téhož zákona a nikoliv o invaliditu třetího stupně. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídá postižení uvedenému v kapitole VI, položka 6c/ vyhlášky č. 359/2009 Sb. a činí 50 %. Poznamenala, že se jedná o hraniční stav mezi položkou 6b/ až 6c/, neboť se jednalo o EDSS 3,5-4. Dále bylo uvedeno, že v žádném případě nelze zdravotní stav žalobce hodnotit podle položky 6d/, jako tomu bylo při hodnocení dne 14.4.2010 při EDDS 5,5,. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebylo prokázáno podstatné omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti, kdyby byl žalobce schopen chůze pouhých 100 m, funkčně by byla prokázána významná spasticita na dvou končetinách, ataxie a významné afektivní nebo kognitivní poruchy. Vzhledem k výhradám žalobce krajský soud požádal komisi o doplnění posudku o zhodnocení lékařské správy odborné lékařky MUDr. T. ze dne 27.11.2012, neboť žalobce uvedl, že tato zpráva není v posudku zmiňována a posudek se s touto zprávou nevypořádal, přičemž jednalo se o zprávu lékařky, která má žalobce v odborné péči. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém doplňku posudku ze dne 2.5.2013 na svém závěru setrvala. /15/ Na základě dalších námitek žalobce a výhrad k závěrům o objektivitě posudku soud nařídil ve věci vypracování srovnávacího posudku. Žalobce sám navrhl, aby srovnávací posudek vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Soud tomuto návrhu žalobce vyhověl. Ve srovnávacím posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 12.8.2013 byl podrobně zhodnocen zdravotní stav žalobce. Jak je výše uvedeno pod bodem 9, na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření komise vypracovala posudkové zhodnocení, ve kterém je vysloven závěr, že po nasazení terapie Tysabri trvá u žalobce objektivně popisovaná relativní stabilizace zdravotního stavu, kterou dokládají lékařské zprávy z RS VFN Praha z 24.8.2011, 22.2.2012 a 22.2.2012 a 23.5.2012, kdy je neurologický nález relativně stabilní, EDSS bylo průběžně 3,5 – 4 a na MRI 5/2012 je popisován stacionární nález. Stabilizaci stavu s objektivně prokázaným zlepšením funkčních schopností dokládají výsledky lázeňské léčby ve dnech 7.–28.8.2012, kterou žalobce absolvoval a po které chůzi toleroval do 1 km, schody s oporou a po léčbě došlo ke snížení únavy a zlepšení stability. Z toho důvodu byla uvedena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce relabující – remitující forma roztroušené sklerózy mozkomíšní. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze Pokračování - 9 - 2Ad 69/2012 hodnocena shodně jako komisí v Českých Budějovicích podle kapitoly VI., oddíl a/, položka 6c/ tak, že činí 50 % - středně těžké funkční postižení. Komise hodnotila funkční postižení na horní hranici procentního rozmezí se zohledněním toho, že v tomto rozmezí je dle platné legislativy vyjádřena EDSS 5-6. Horní procento rozmezí zohlednilo rovněž žalobcem zmiňované psychické problémy, jeho kvalifikaci i to, že žalobce dosud nenabyl žádných pracovních návyků. Komise nehodnotila podle položky 6b/, i když tomu stupeň EDSS, odpovídal, s přihlédnutím k projevům středně těžké úzkostně depresivní poruchy s hypobulicko anhedonickým syndromem. Rovněž jednoznačně nehodnotila podle položky 6d/, kde je vyjádřeno těžké funkční postižení s podstatným omezením chůze na 100 m, ataxie funkčně významná, spasticita na dvou končetinách a afektivní nebo kognitivní porucha. O tyto příznaky se u žalobce jednoznačně nejednalo. /16/ Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené i jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly předloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vyhověl požadavku žalobce o doplnění posudkového zhodnocení, jakož i na zpracování dalšího posouzení zdravotního stavu žalobce ve srovnávacím posudku, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, kterou žalobce sám na základě vlastního výběru určil. Obě posudkové komise vypracovaly posudek v řádném složení za účasti lékaře specialisty podle povahy dominantního postižení žalobce, po studiu veškeré zdravotní dokumentace a lékařských nálezů včetně toho, kterého se žalobce v žalobě dovolával. Komise vzala v úvahu i další žalobcem zmiňované psychické problémy, jeho kvalifikaci i to, že dosud nenabyl žádných pracovních návyků. Obě komise se v posudcích zcela jednoznačně shodly v závěru, že zdravotní stav žalobce je nutné hodnotit podle kapitoly VI, oddíl A, položka 6c/, kdy jednalo se o hraniční zařazení, nicméně právě s přihlédnutím k projevům středně těžké úzkostně depresivní poruchy s hypobulicko anhedonickým syndromem byla zvolena právě položka 6c/ a nikoliv 6b/, které by odpovídal stupeň EDSS. Jednoznačně komise uvedla, že nelze zdravotní stav žalobce hodnotit podle položky 6d/, neboť o takový případ u žalobce nejde, nejsou u něho přítomny příznaky těžkého funkčního postižení. O správnosti a úplnosti zjišťované souhrnné klinické diagnózy žalobcova onemocnění /rozsahu a závažnosti všech zjištěných změn v jeho zdravotním stavu/ není tudíž žádných pochyb a obě komise při posudkových hodnoceních při takto spolehlivě a úplně zjišťovaného souhrnu zdravotních postižení vycházely. Vysvětlily právě s odkazem na jednotlivé konkrétní nálezy, jaké je dominantní zdravotní postižení žalobce a z jakých důvodů bylo zařazeno pod konkrétně výše uvedenou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb. Soud proto z takto odůvodněných závěrů posudkových komisí vycházel a rozhodnutí, které bylo žalobou napadené, považuje za správné a přesvědčivé. /17/ Pokud žalobce i po takto opakovaně doplněném dokazování, ve kterém se shodují obě posudkové komise ve svých závěrech, nesouhlasil se závěry těchto posudkových orgánů a setrval na svém názoru, že odborní lékaři zastávají názor, že není schopen soustavné výdělečné činnosti a tento názor není již nikterak dalšími odbornými podklady dokládán, je nutné odmítnout názor žalobce, že nebyla dodržena objektivita rozhodovacího procesu, naopak právě doplněním důkazního řízení o vypracování srovnávacího posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, kterou si sám žalobce podle vlastního výběru zvolil, byla objektivita rozhodovacího procesu zachována. Jestliže za této situace žalobce dále navrhoval vypracování znaleckého posudku, soud neshledal tento požadavek žalobce za důvodný. K provedení takového důkazu je možné přistoupit tehdy, pokud by posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR nesplňoval požadavky na svou úplnost a přesvědčivost a vznikly by pochybnosti o závěrech vyslovených v posudku. K vypracování takového posudku by bylo lze rovněž přistoupit v případě, že se závěry lékařů Pokračování - 10 - 2Ad 69/2012 vyjádřené v posudcích /v prvním posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích a srovnávacím posudku komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze/ lišily. Nepřípadné je i tvrzení žalobce, že posudkové komise jsou orgány Ministerstva práce a sociálních věcí a v důsledku toho nemají dostatek odborných znalostí. Touto věcí se zabýval Nejvyšší správní soud kupříkladu v rozsudku ze dne 18.3.2009 sp. zn. 6 Ads 32/2009, kde odkázal na závěry uvedené i ve své předchozí judikatuře, podle které Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Sama skutečnost, že posudkové komise je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejich závěrů; ta má být garantována složením posudkových komisí způsobem předepsaným v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, podle níž jsou členy posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí. /18/ Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které jsou dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise se vypořádala se všemi dokládanými zdravotními postiženími žalobce. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, jakož i srovnávacího posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá invaliditě druhého stupně. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotní stav žalobce, lze záležitost řešit podáním nové žádosti o předmětnou dávku případně novým správním či soudním rozhodnutím. V. Závěr, náklady řízení /19/ Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobce zabývaly, dospěly totiž k závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, nejednalo se o invaliditu třetího stupně. /20/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž právnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování - 11 - 2Ad 69/2012 soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. září 2013 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á , v.r. Za správnost vyhotovení: Zd.Soukupová