2 Ad 71/2011
č. j. 2 Ad 71/2011-30
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, protože zdravotní stav žalobce neodpovídal podmínkám pro přiznání invalidity. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil pokles pracovní schopnosti na 20 %. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je invalidita přiznána až při poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Rozhodnutí bylo v souladu s právním předpisem, protože posudek byl úplný, přesvědčivý a zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, protože žaloba nebyla důvodná.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce R.H., bytem L.V. X, okres P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6.12.2011, č.j. X, takto:
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 30.12.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6.12.2011, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o žádosti o invalidní důchod. V žalobě se poukazuje na to, že zdravotní stav žalobce se nezlepšil, původní zaměstnání truhláře pro nepříznivý zdravotní stav vykonávat nemůže, trpí závratěmi, má problémy s levým uchem, potíže s páteří, karpálními tunely. Zdravotní stav žalobce nebyl objektivizován a dovozuje se, že pracovní schopnost žalobce poklesla nejméně o 35 %. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům učiněným posudkovou komisí MPSV. Z dávkového spisu soud zjistil, že žalobce byl částečně invalidním uznán od 28.2.2006 po úrazu levého ucha. Jako částečně invalidní byl žalobce posouzen v roce 2009. K odnětí částečného invalidního důchodu došlo rozhodnutím žalované z 1.12.2010, námitky proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty 17.2.2011. Žalobcovu žádost o invalidní důchod žalovaná zamítla rozhodnutím z 21.9.2011 s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově ze dne 12.9.2011 žalobce invalidní není, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 20 %. V námitkách uplatněných proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav není natolik uspokojivý, aby pokles pracovní schopnosti nebyl zřetelně vyšší než 35 %. V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobce a jeho pracovní potenciál posouzeny lékařskou posudkovou službou, přičemž v posudku se uvádí, že bylo vycházeno ze zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory, posudkové podklady jsou úplné pro použití posudkových kritérií, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků. Uzavírá se, že zdravotní stav žalobce invaliditě neodpovídá. Míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena podle postižení podle kapitoly VIII. oddíl A, položka 8a, kdy pokles pracovní schopnosti činí 10 %. Tato míra byla zvýšena o dalších 10 procentních bodů pro další komorbiditu. Na základě takto doplněného námitkového řízení bylo vydáno dne 6.12.2011 napadené rozhodnutí, které se opírá právě o uvedený posudek, obsahuje výčet doložené zdravotnické dokumentace, uvádí se klinická diagnóza. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce neodpovídá žádnému stupni invalidity, proto bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Posudkový spis obsahuje posudkové nálezy z let 2006, 2009, 2010. Pro přezkoumání napadeného rozhodnutí má význam záznam o jednání posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově ze dne 12.9.2011, který byl vyhotoven pro účely řízení o žádosti žalobce o invalidní důchod. Uvádí se, že žalobce působí jako dělník v a.s. Madeta, pracovní zařazení mu celkem vyhovuje. Podává se výčet zdravotnické dokumentace, ze které posudkový lékař vycházel, popisuje se především zjištění plynoucí z nálezů ORL a neurologických a uzavírá se, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s postižením sluchu spočívajícím v posttraumatické hluchotě s tinnitem a periferním vestibulárním syndromem. Ten je kompenzovaný a jedná se o setrvalý stav. Jde o jednostrannou hluchotu a lehkou poruchu vestibulárního ústrojí projevující se nejistotou, lehčími zátěžemi při celodenní zatížení, silnější nejistotou při vyšším tělesném zatížení. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 10 % a takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena o dalších 10 % pro komorbiditu. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských nálezů, především ORL, výsledky neurologických vyšetření, vyšetření urologického, plicního a nálezy praktického lékaře. Současně uvedla, s jakým výsledkem byl žalobce vyšetřen odborným neurologem a odborným lékařem ORL v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů posudková komise stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobce stižen hluchotou vlevo následkem ušního traumatu z roku 1992, recidivujícím vertebrogenním algickým syndromem celé páteře, tenzní cefaleou s vertebrogenním podílem, lehkou poruchou vasomotoriky pravé horní končetiny, chronickou tonsilopharyngitis, konvergentním strabismem a v osobní anamnéze je uveden 3x zápal plic. Na základě těchto podkladů byl vypracován posudek, kdy žalobce byl posuzován v pracovním zařazení dělníka. V dětství nestonal, v roce 1992 došlo k úrazu levého ucha větvičkou s následnou labyrintitidou a s odstupem hluchotou vlevo. Ta je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ostatní komorbidita, konkrétně recidivující vertebrogenní algický syndrom, cefalea, lumboischiatidický syndrom levostranný, porucha vasomotoriky, tonsilopharyngitis a prodělaná akutní bronchitis výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobce, nemají podstatní vliv na pracovní schopnost. Žalobce je na své zdravotní postižení adaptován, čemuž odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav žalobce. Duševní schopnosti postiženy nejsou vůbec. Postižení levého ucha posudková komise podřadila kapitole VIII. položka 8 písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde se míra poklesu pracovní schopnosti stanoví ve výši 10 %. Právě takovou mírou bylo zdravotní postižení žalobce posouzeno. Bylo tak přihlédnuto k tíži obtíží žalobce. Se zřetelem k další komorbiditě a dělnické profesi žalobce byl rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce postupem podle § 3 vyhlášky zvýšen o dalších 10 procentních bodů na celkových 20 %. V posudku se uvádí, že postižení žalobce nelze podřadit písmenu b), protože nejde o středně těžkou poruchu vestibulárního ústrojí s výraznou nejistotou a projevy prudkých závratí spojených se zvracením při obvyklém tělesném či duševní zatížení, nejde o častější záchvaty delšího trvání. Nejedná se ani o těžké poruchy pod písmenem c). Lékař ORL uvádí stabilizaci stavu a doporučuje spíše léčbu vertebrogenních obtíží. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní a nejednalo se o pokles pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně o 35 %. Posudková komise reagovala na žalobní výhrady žalobce a uvedla, že vzala v úvahu nálezy odborných lékařů v oblasti ORL, ve kterých není doloženo zhoršení obtíží, naopak je v nich popsána stabilizace, protože jinak by žalobce nemohl pracovat na plný úvazek. Má pocit na zvracení, ale nezvrací. Nikde není doloženo, že jsou závratě celý den, jako vyvolávací moment je uváděn pohyb hlavou, nikde není popsáno, že se jedná o těžký vestibulární syndrom. Léky nejsou zvednuty na maximum, existují ještě silnější léky a ve větších dávkách. Nebyl objektivně prokázán syndrom karpálního tunelu, jen lehká porucha vasomotoriky a od té doby nebyl znovu vyšetřen pro noční brnění, jak uvedl sám v komisi. Potíže s páteří jsou bez zánikových projevů, bolesti hlavy jsou tenzní a dají se léčit. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů neurologa a otorinolaryngologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především ORL a neurologických. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je postižení levého ucha. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole VIII. položka 8 písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila ve výši 10 %. To odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje, přičemž poukázala na tíži obtíží žalobce. Posudková komise současně uvedla, co brání podřazení postižení levého ucha žalobce dalším položkám vyhlášky, kde je předpoklad stanovení vyšší ztráty pracovního potenciálu, přičemž ve vztahu k položce pod písm. b) uvedla, že u žalobce nejedná se o středně těžkou poruchu vestibulárního ústrojí s výraznou nejistotou a projevy prudkých závratí spojených se zvracením při obvyklém tělesném či duševním zatížení a nejedná se ani o častější záchvaty delšího trvání. U žalobce se nejedná ani o těžkou poruchu, kterou by bylo možno podřadit písmenu c) dané položky vyhlášky. Při rozhodování o podřazení zdravotního postižení žalobce a stanovení poklesu pracovní schopnosti bylo vzato na zřetele, že u žalobce se podle lékaře ORL jedná o stabilizaci stavu. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími, jejichž výčet je v posudku uveden, a právě se zřetelem k těmto dalším zdravotním postižením a dělnické profesi žalobce rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšila o dalších 10 procentních bodů na celkových 20 %. Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti bylo vycházeno z toho, že žalobce je na své postižení adaptován, pracuje v plném pracovním úvazku a takové pracovní zařazení mu i se zřetelem k jeho vlastnímu vyjádření vyhovuje. Posudková komise reagovala na námitky žalobce, přičemž z posudku vyplývá, že bylo vycházeno z objektivních podkladů, okolnosti, že zdravotní stav žalobce je stabilizován, protože jinak by žalobce v plném úvazku pracovat nemohl, žalobce nezvrací i přes pocit na zvracení, není prokázáno dlouhodobé trvání závratí, léky nejsou zvednuty na maximum, jsou tu léky silnější ve vyšším dávkování. Syndrom karpálního tunelu nebyl prokázán, u žalobce je zjištěna lehká porucha vasomotoriky. Potíže s páteří jsou bez zánikových projevů, bolesti hlavy jsou léčitelné. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení, to podražila příslušné položce vyhlášky a závěr o tom odůvodnila, aplikovala předpis o korekčních faktorech a reagovala na výhrady žalobce související s posouzením zdravotního stavu a dochovaného pracovního potenciálu, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 20 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky nároku na invalidní důchod upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce činí 20 %, pak žalobce invalidní není. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v souladu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. dubna 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.