2 Ad 71/2013
č. j. 2 Ad 71/2013-19
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
2Ad 71/2013 - 19 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce Mgr. Ing. L. V., , proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 9. 2013 č.j. MPSV-UM/11869/13/4S-JČK, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č.j. MPSV-UM/11869/13/4S-JČK ze dne 4. 9. 2013 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 5.11.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2013, č.j. MPSV- UM/11869/13/4S-JČK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2013 č.j. MPSV- UP/1053110/12/HMN, kterým bylo rozhodnuto nepřiznat dávku doplatek na bydlení a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Pokračování - 2 - 2Ad 71/2013 (2) Žalobce namítal, že žalovaný i prvostupňový orgán věc posoudily po právní i skutkové stránce nesprávně, neboť na zjištěný skutkový stav chybně aplikovaly právní normu. Současně překročily meze správního uvážení a zákon zneužily k tíži a újmě žalobce. Žalobce popsal skutkový stav a odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je dle jeho názoru pro posouzení věci podstatná. Připomněl výklad pojmů pravé a nepravé retroaktivity. Dle názoru žalobce je rozhodné pro posouzení celé věci určení rozhodného okamžiku, ke kterému má být provedeno hodnocení skutkového a právního stavu v řízení o žádosti o přiznání dávky v hmotné nouzi podle zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění. V případě žalobce byla v průběhu řízení o jeho žádosti platnost jeho žádosti zrušena a nastala situace, která zásadně změnila předpoklady pro úspěšné vyřízení žádosti, neboť chyběl právní titul, tedy předchozí žádost, navíc přestal trvat i stejný účel žádosti. Podle názoru žalobce byl postup správních orgánů nesprávný, a proto bylo navrženo rozhodnutí správních orgánů prvého i druhého stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán uvedl, že žalobce podal 30. 1. 2012 u Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Jihlavě žádost o doplatek na bydlení. Dne 3. 2. 2012 byla věc postoupena s ohledem na zdržování se žalobce v Českých Budějovicích na Úřad práce v Českých Budějovicích. Úřad vydal 1. 3. 2012 usnesení o přerušení řízení, do kterého se žalobce odvolal. Usnesení bylo zrušeno a následně bylo dne 18. 4. 2012 vydáno usnesení o zastavení řízení. K odvolání žalobce bylo usnesení změněno tak, že řízení bylo zastaveno nikoliv podle § 48 odst. 1 správního řádu, ale podle § 66 odst. 1 písm. g) téhož zákona. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí správní žalobu. Krajský soud v Českých Budějovicích napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a vyslovil přitom právní názor, že bude nutné vydat meritorní rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 30. 1. 2012 o doplatek na bydlení, neboť neexistuje překážka věci pravomocně rozhodnuté, a proto je povinností správního orgánu věc projednat. Odvolací orgán dne 24. 4. 2013 své rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Prvostupňový orgán rozhodl dne 25. 6. 2013 o nepřiznání dávky doplatek na bydlení podle § 48 odst. 2 správního řádu, neboť totéž právo lze přiznat pouze jednou a v konkrétním případě bylo zjištěno, že ve stejné věci je vedeno řízení u Úřadu práce – krajské pobočky v Jihlavě, kde probíhalo řízení o odvolání proti usnesení o přerušení řízení ve věci zastavení výplaty doplatku na bydlení za měsíc listopad 2011. Po vyřízení odvolání je tato dávka aktivní a je nadále vyplácena. Odvolací orgán zastává názor, že postupoval správně, neboť vydal meritorní rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 30. 1. 2012 o doplatek na bydlení. Žalovaný uvedl, že netrvá v dané věci na nařízení jednání. III. Obsah správních spisů (4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (5) Úřad práce v Českých Budějovicích vydal dne 18. 4. 2012 usnesení o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu, neboť dne 30. 1. 2012 mu byla doručena žádost žalobce o dávku doplatku na bydlení a následně bylo zjištěno, že ve stejné věci je vedeno řízení u Úřadu práce - krajská pobočka Jihlava v odvolacím řízení proti usnesení o Pokračování - 3 - 2Ad 71/2013 přerušení řízení ve věci zastavení doplatku na bydlení. Navrhovatel o dávku žádal v místě trvalého pobytu, proto jeho žádost ze dne 30. 1. 2012 byla další žádostí o opakovanou dávku. Tato žádost byla postoupena z Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Jihlavě, Úřadu práce ČR – krajské pobočce v Českých Budějovicích, která vydala usnesení o zastavení řízení ve věci žádosti o doplatek na bydlení. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil a vyslovil názor, že nebyla v jeho žádosti ze dne 30. 1. 2012 založena překážka věci zahájené a toto řízení proto nebylo možné zastavit ani za použití § 66 odst. 1 písm. b), ani § 48 odst. 1 správního řádu. Podle § 38 odst. 1 a 3 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení náležel osobě ode dne, kdy splnila všechny podmínky nároku na dávku, nejdříve však od prvního dne měsíce, v němž bylo zahájeno řízení o přiznání této dávky. V dané věci mohl být doplatek na bydlení žalobci přiznán od počátku ledna 2012, zatímco v řízení o jeho žádosti ze dne 11. 11. 2011 mohl být doplatek na bydlení přiznán a vyplácen od počátku listopadu 2011. Proto měl správní orgán o žádostech ze dne 11. 11. 2010 a 10. 1. 2012 rozhodovat v samostatných řízeních. (6) Proti tomuto usnesení žalobce podal správní žalobu, o které bylo rozhodnuto Krajským soudem v Českých Budějovicích pod čj. 2Ad 45/2012-30 tak, že rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, odboru odvolání a správních činností nepojistných dávek, referátu odvolání a správní agendy Jihočeský kraj České Budějovice čj. MPSV- UM/1165/12/9S-JČK ze dne 19. 6. 2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nabyl právní moci dne 25. 3. 2013. Na základě tohoto rozsudku rozhodl žalovaný správní orgán tak, že zrušil prvostupňové rozhodnutí ze dne 18. 4. 2012 a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení s odkazem na závazný právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích a prvostupňový orgán byl povinen vydat meritorní rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 30. 1. 2012 o doplatek na bydlení, neboť neexistovala překážka věci pravomocně rozhodnuté, ani překážka věci zahájené a za této situace bylo povinností správního orgánu žádost žalobce věcně projednat. (7) Úřad práce České Budějovice – krajská pobočka v Českých Budějovicích rozhodla dne 25. 6. 2013 o nepřiznání dávky doplatku na bydlení žalobci, přičemž z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že bylo rozhodnuto podle § 48 odst. 2 správního řádu a podle tohoto ustanovení lze právo nebo uložit tutéž povinnost pouze jednou, a proto vzhledem k tomu, že doplatek na bydlení je opakovanou dávkou a tato dávka je u krajské pobočky v Jihlavě stále aktivní, vyplácí se, byla další žádost žalobce na doplatek na bydlení podaná dne 30. 1. 2012 posouzena tak, že dávka nebyla žalobci přiznána. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 9. 2013 čj. MPSV-UM/11869/13/4S-JČK tak, že odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že se odvolací orgán zabýval napadeným rozhodnutím, které bylo vydáno na základě právního názoru vyjádřeného v rozsudku krajského soudu, které je dle odvolacího orgánu správné, neboť bylo vydáno meritorní rozhodnutí. Prvoinstanční orgán zjistil, že byla účastníku řízení dávka, doplatek na bydlení, za měsíc leden 2012 již přiznána a vyplacena v dubnu 2012. Proto je odvolací orgán toho názoru, že existuje překážka řízení podle § 48 odst. 2 správního řádu a vzhledem k tomu, že totéž právo lze přiznat jen jednou, doplatek na bydlení za měsíc leden 2012 byl již žalobci vyplacen. IV. Právní názor soudu (8) V dané záležitosti postupoval soud podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), a při přezkoumání rozhodnutí Pokračování - 4 - 2Ad 71/2013 vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu je nepřezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí, a proto rozhodnutí zrušil pro vady řízení bez jednání. (9) Žalovaný správní orgán v rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, zrekapituloval předchozí průběh správního řízení a dospěl k závěru, že prvostupňový orgán respektoval závazný právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích, který byl vysloven v jeho rozsudku pod čj. 2Ad 45/2012, jinými slovy řečeno, že v dané záležitosti musí být o dávce pomoci v hmotné nouzi (doplatku na bydlení) rozhodnuto meritorně, což považoval žalovaný správní orgán za splněné, neboť prvostupňový orgán rozhodl o nepřiznání předmětné dávky s odkazem na ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, neboť totéž právo lze přiznat, či tutéž povinnost lze uložit, z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Žalovaný správní orgán nevysvětlil své úvahy, kterými byl při rozhodování o odvolání žalobce veden, nevypořádal jeho odvolací námitky, které žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí vyslovil. (10) Soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou, zda v dané věci správní orgány postupovaly v souladu se závazným právním názorem krajského soudu vysloveným v rozsudku sp. zn. 2Ad 45/2012, jinými slovy řečeno, zda skutečně rozhodly ve věci meritorně. Současně se soud zabýval otázkou, zda lze z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zjistit úvahy správního orgánu a důvody, pro které považoval žalobcem podané odvolání za nedůvodné. (11) Jinými slovy řečeno, soud se s ohledem na žalobní námitky v prvé řadě zabýval přezkoumatelností správního rozhodnutí. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu je povinností správních orgánů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Z odůvodnění musí vyplývat stav mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Nevypořádá-li správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku uplatněné námitky, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů. Z odůvodnění rozhodnutí musí být jednoznačně srozumitelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal správní orgán za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013 čj. 1Afs 19/2012-45. Přitom nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu může být dána hrubými vadami rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky odůvodnění rozhodnutí nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí či rozpornost samotného textu. (12) Takovou vadou napadené rozhodnutí trpí. V prvé řadě se v žádném směru nevypořádalo se vznesenými odvolacími námitkami, ani neuvedlo, zda bylo možné ve vztahu k předmětu řízení odvolatelem vyslovené odvolací námitky vypořádat, či zda se jednalo o námitky, které nesouvisely přímo s předmětem řízení, a proto se jimi žalovaný správní orgán nemusel zabývat. Takové úvahy žalobou napadené rozhodnutí v žádném směru neobsahuje, navíc je nesrozumitelné, neboť přestože potvrzuje správnost postupu prvostupňového orgánu podle § 48 odst. 2 správního řádu, zároveň vyslovuje, že jedná se o meritorní rozhodnutí. Pokračování - 5 - 2Ad 71/2013 (13) Oba stupně správních orgánů zamítly žádost žalobce s odkazem na ustanovení § 48 odst. 2 správního řádu a měly za to, že v dané věci rozhodly meritorně. Ustanovení § 48 správního řádu představuje procesní ustanovení, které formuluje překážky řízení. V odstavci jedna je překážkou řízení překážka litispendence, tedy překážka zahájeného a probíhajícího řízení u jiného správního orgánu. V odstavci druhém téhož ustanovení je právním předpisem stanovena druhá obecná překážka řízení před správním orgánem, a to překážka věci pravomocně rozhodnuté. Ustanovení § 48 odst. 2 stanoví, že přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě jenom jednou. To jinými slovy znamená, že dospěl-li správní orgán k závěru o existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, tzv. res iudicata, neboť žalobci bylo jedno a totéž právo přiznáno, což lze učinit pouze jednou, a tudíž z tohoto důvodu byla opakovaná žádost žalobce zamítnuta, pak takové rozhodnutí představovalo rozhodnutí procesní, neboť nebyla věcně posuzována žádost žalobce, ale právě pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, nebylo žádosti vyhověno. Bylo tudíž vydáno procesní rozhodnutí, kterým přestože nebylo řízení zastaveno, rozhodlo o konkrétním hmotněprávním oprávnění žalobce ve vztahu k jeho žádosti na předmětnou dávku a nebylo vysvětleno, z jakých důvodů správní orgán tímto způsobem postupoval, kdy výrok rozhodnutí je formulován jako by bylo rozhodnuto věcně, přitom důvody, pro které byla žádost zamítnuta, byly ryze procesního charakteru. Vzhledem k tomu, že postup správních orgánů byl nesprávný a zároveň nesrozumitelný, stejně tak jako důvody, které byly stručné v podstatě absentující, soud hodnotí žalobou napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí a nesrozumitelnost rozhodnutí. (14) V dalším řízení bude zapotřebí vypořádat se s povinností správních orgánů, postupovat podle závazného právního názoru soudu, což bylo bezesporu jejich snahou, neboť tak v odůvodnění rozhodnutí zmiňovaly, avšak je zapotřebí, aby tak činily fakticky v souladu s platnou právní úpravou, tzn., aby posoudily u žalobce opodstatněnost žádosti žalobce z hlediska hmotněprávních předpisů. Pokud však dospějí k názoru, že nelze rozhodnout z hlediska požadavku hmotněprávního předpisu právě pro existenci překážky řízení stanovené v § 48 odst. 2 správního řádu, je zapotřebí, aby i výrok rozhodnutí odpovídal tomuto zjištění správního orgánu a závěr, který bude vysloven, byl náležitým a srozumitelným způsobem vysvětlen. (15) Soud připomíná, že z rozsudku krajského soudu sp. zn. 2Ad 45/2012 předposledního odstavce na straně 4 jednoznačně vyplývá, že se dle názoru soudu v případě žádosti žalobce z 11. 11. 2010 a 30. 1. 2012 nejednalo o totožné věci ve smyslu § 48 správního řádu, kdy pokud nebyla shledána totožnost věcí ve vztahu k odstavci jedna, pak nelze takovou totožnost věci shledat ani ve vztahu k odstavci dva, kdy soud jednoznačně uvedl, že jednalo se o dvě samostatné žádosti žalobce, kdy jedna se týkala doplatku na bydlení od listopadu 2011 a další doplatku na bydlení ze dne 30. 1. 2012, který mohl být přiznán a vyplácen od ledna 2012. Pokud však v průběhu dalšího dokazování bylo zjištěno, že tyto žádosti, přestože byly v době posuzování krajským soudem hodnoceny s ohledem na písemnosti založené ve spise jako dva oddělené předměty řízení, představovaly totožnou věc a z toho důvodu správní orgán volil postup podle § 48 správního řádu, pak je zapotřebí, aby k takovým závěrům byly ve spise založeny podklady, z nichž by bylo možné zjistit a přezkoumat, zda skutečně se jedná o totožné věci a zda je založena některá z překážek řízení. (16) Za stavu, který byl zjištěn správním orgánem a jehož podkladem jsou písemnosti založené ve správním spise, které byly výše citovány, nelze k žádnému jednoznačnému závěru dospět a z toho důvodu také nelze v žádném směru přezkoumat správnost postupu a závěru správních orgánů. Pokračování - 6 - 2Ad 71/2013 (17) V dalším řízení bude proto zapotřebí doplnit dokazování, obstarat případně podklady, které vedou správní orgán k vyslovení závěru o překážce řízení a pokud taková překážka řízení bude jednoznačně dána, pak je zapotřebí rozhodnout ve smyslu ustanovení správního řádu o existenci takové překážky a tuto argumentaci založenou na jednoznačných podkladech srozumitelným způsobem vysvětlit. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí, nemohl se ani zabývat další argumentací žalobce, kterou v žalobě uvedl, neboť ta se týkala závěrů vyslovených v nepřezkoumatelném rozhodnutí. V. Závěr, náklady řízení (18) Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí a nesrozumitelnost těchto důvodů, a proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. (19) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, byl v konkrétní záležitosti úspěšný, avšak žádné náklady v dané věci nevynaložil, ani nepožadoval, a proto mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 7 - 2Ad 71/2013 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. května 2014 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.